8 A 238/2010

Rubrum

Číslo jednací: 8A 238/2010 - 40-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: CHEMPAL, spol. s r.o., se sídlem Kostelec na Hané, Hluchov 141, IČ: proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 19.8.2010 č.j. ČOI 51376/10/0100/3100/10/Pe/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno napadené rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Moravskoslezského a Olomouckého ze dne 16.6.2010 č.j. 31/0441/10/Hla/Vít/Mac, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč podle § 24 odst. 9 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb., kterého se podle zjištění ze dne 18.3.2010 dopustil tím, že v provozovně potraviny CHEMPAL, spol. s r.o., Kožušany 84, Kožušany-Tážaly, v rozporu s ust. § 12 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. u potravin 0,307 kg uzená slanina bez kůže (v kontrolním nákupu účtovaná částkou 29,63 Kč), 0,02 kg fenykl (v kontrolním nákupu účtovaný částkou 9,50 Kč), vratné zálohované obaly piva Radegast Klasik a sirupu příchutí kiwi (v kontrolním nákupu účtované částkou 3,- Kč za láhev) a dále u vatových tyčinek, dvou druhů školních sešitů, žárovky 60 W, velikonočních pohledů a čtyř druhů nanuků v prodejní nabídce nesplnil povinnost informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků pokračování 2 8A 238/2010 zřetelným označením výrobku cenou nebo informací o ceně výrobků jinak vhodně zpřístupnit. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí ústřední ředitelka zrekapitulovala průběh správního řízení, konstatovala ust. § 2 odst. 1 písm. b), ust. § 12 odst. 1, ust. § 24 odst. 7 písm. h) a odst. 9 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. a vyjádřila se k vytýkanému deliktnímu jednání žalobce i k jeho odvolacím důvodům. Uvedla, že zákona o ochraně spotřebitele ukládá prodávajícímu řadu povinností s tím, že jejich zjištěná nesplnění orgány vykonávající dozor sankcionují. V prvé řadě odvolací orgán vysvětlil, proč není třeba předkládat písemné pověření k provedení kontroly, když plně postačuje, prokáží-li se inspektoři průkazy České obchodní inspekce. Odmítl jako nedoložené a účelové tvrzení žalobce, že pracovník České obchodní inspekce svévolně manipuloval s věcmi a úmyslně konal proti kontrolované osobě se záměrem vyměření sankce. Odmítl rovněž jako ničím nedoložené tvrzení žalobce, že nedošlo k žádnému porušení a kontrolovaná osoba splňovala veškerá kriteria tak, aby neporušovala žádné ustanovení, které vede k deliktnímu jednání, přičemž podle žalobce zjištěný delikt byl vytvořen uměle a záměrně. Dále odvolací orgán uvedl, že s obsahem kontrolního protokolu byli seznámeni zaměstnanci žalobce v postavení osob při kontrole přítomných. Toto seznámení nemá podle odvolacího orgánu relevanci seznámení kontrolované osoby s kontrolním protokolem a rovněž lhůta pro podání námitek počíná svůj běh až od okamžiku seznámení kontrolované osoby, a nikoli jeho zaměstnanců. Upozornil na to, že sama tato skutečnost pak nemůže způsobovat nicotnost správního rozhodnutí, jak se mylně domnívá žalobce. Odvolací orgán měl za to, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí skutkovou podstatu předmětného správního deliktu kvalifikoval správně a zcela v souladu se zákonem, S ohledem na povahu rozhodované věci je podle odvolacího orgánu nutné vycházet z toho, že skutečná kontrola má reálný smysl a význam pouze tehdy, když minimalizuje riziko případné manipulace s prověřovanými objekty a materiály. Konstatoval, že by byl zmařen cíl a účel kontrol, kdyby se mělo čekat na dobu, kdy bude kontrolovaná osoba kontrole přítomna. Správní orgán I. stupně tedy podle odvolacího orgánu nepochybil, když nalezené neoznačené zboží shledal porušením informační povinnosti prodávajícího, protože podle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách platí, že „prodávající je při prodeji spotřebního zboží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníku, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem“. Pokud podle odvolacího orgánu prodávající tímto způsobem nepostupoval, naplnil skutkovou podstatu správního deliktu. Odvolací orgán, poté co prověřil obsah správního spisu ve vztahu k podanému odvolání, dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné důkazy, které by vedly ke změně anebo zrušení vydaného prvoinstančního rozhodnutí, a proto je potvrdil. Z předmětného rozhodnutí je zřejmé, že prodávajícímu byla uložena sankce za porušení jeho právních povinností. Žalobce v podané žalobě namítal, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty, naopak došlo k porušení postupu pracovníků České obchodní inspekce. Poukázal na ust. § 12 zákona č. 552/1991 Sb. a měl za to, že zjištění pracovníků České obchodní inspekce je v rozporu s tímto ustanovením a tudíž neplatné. Žalobce namítal zmatečnost ze strany České obchodní inspekce. Tu spatřoval jednak v tom, že věci řešené před správním řízením nelze zahrnout do správního řízení, protože byly vyřízeny před zahájením správního řízení a jednak ve výkladu ustanovení zákona č. 64/1986 Sb., kdy podle žalobce ust. § 4 se týká pouze oprávnění, ověření či zachování mlčenlivosti, nicméně neuvádí, jak má kontrola probíhat, jak jsou dodržena práva kontrolované osoby. pokračování 3 8A 238/2010 Podle žalobce nelze toto ustanovení použít jako zákon „lex specialis“, protože by byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod, a proto podle žalobce musí Česká obchodní inspekce postupovat při kontrole kompletně pouze dle ustanovení zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Zmatečnost spatřuje žalobce i ve výkladu ustanovení zákona č. 634/1992 Sb. Zjištěný delikt pak podle žalobce nelze uznat, neboť kontrolovaná osoba nebyla na místě přítomna. Zjištěný delikt se podle žalobce nestal, ale byl uměle vytvořen pracovníky České obchodní inspekce za účelem vytvoření jednostranné sankce a úmyslného poškození kontrolované osoby. Jelikož před uzavřením nákupu byli pracovníci České obchodní inspekce informovaní o ceně, lze tudíž podle žalobce ze zákona tvrdit, že nedošlo ke spáchání deliktu. Žalobce také uvedl, že pochybení na straně České obchodní inspekce a pokus zastrašování a vyhrožování sankcí veřejné moci je špatným výkladem zákona vůči fyzickým a právnickým osobám. Ve vyjádření k žalobě žalovaný k předmětné věci mimo jiné uvedl, že v uvedeném případě je zvláštním zákonem nepochybně zákon č. 64/1986 Sb., který ve svých ust. § 2 až 12 upravuje postup při kontrolách realizovaných Českou obchodní inspekcí. Zákon o státní kontrole se podle žalovaného uplatní pouze při kontrolním postupu, který není zákonem o České obchodní inspekci výslovně upraven. Vytýká-li žalobce kontrolnímu orgánu nerespektování postupu stanoveného § 12 odst. 2 zákona č. 552/1991 Sb., je podle žalovaného zřejmé, že tato výtka má svůj původ nejen v neznalosti platné právní úpravy, ale rovněž v nepochopení obsahu pojmů, s nimiž kontrolní orgány vcelku běžně pracují. Žalovaný připomněl, že podle § 4 odst. 2 zákona č. 64/1986 Sb. je pověření k provedení kontroly nahrazováno prokázáním se služebním průkazem, což žalobce není ochoten akceptovat. Žalovaný neměl pochybnosti o tom, že se žalobce dopustil správním orgánem vytýkaných deliktních jednání naplňující skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného ve výrokové části správního rozhodnutí. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Při jednání konaném dne 30.9.2014 setrvali účastníci na svých právních názorech a procesních stanoviscích. Ve správním spise se pak nachází mimo jiné kontrolní protokol ze dne 18.3.2010 sepsaný Českou obchodní inspekcí, inspektorátem Moravskoslezským a Olomouckým vč. příslušné účtenky za nákup, daňového dokladu ze dne 18.3.2010, dopis České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého ze dne 22.3.2010 adresovaný žalobci ve věci seznámení s kontrolním protokolem, námitka žalobce podle zákona č. 552/1991 Sb. ze dne 19.3.2010, úřední záznam z místního šetření ze dne 24.3.2010, úřední záznam z místního šetření ze dne 6.4.2010, dopis České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého adresovaný žalobci ve věci stížnosti na postup pracovníků České obchodní inspekce ze dne 16.4.2010, dopis žalobce ze dne 30.4.2010 ohledně vyřízení stížnosti, příkaz ze dne 5.5.2010 vydaný ředitelem České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého, odpor žalobce ze dne 17.5.2010 proti příkazu ze dne 5.5.2010, dopis České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého ze dne 2.6.2010 adresovaný jednateli žalobce ve věci stížnosti na postup České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého, rozhodnutí ředitele České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého ze dne 16.6.2010 č.j. 31/0441/10/Hla/Vit/Mac, odvolání žalobce ze dne 2.7.2010 a rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 19.8.2010 č.j. ČOI 51376/10/0100/3100/10/Pe/Št. pokračování 4 8A 238/2010 Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze po provedeném řízení posoudil věc takto : Soud neakceptoval výhrady žalobce vůči tomu, jak byla zahájena ze strany inspektorů České obchodní inspekce kontrola a jak probíhala. Zde je třeba konstatovat, že inspektoři České obchodní inspekce se při výkonu své kontrolní činnosti řídí především zákonem o České obchodní inspekci (zákon č. 64/1986 Sb.) a zákon o státní kontrole (zákon č. 552/1991 Sb.) se v jejich činnosti používá podpůrně tam, kde není speciální úprava. To v konkrétním případě znamená, že při zahájení kontroly se inspektoři obchodní inspekce prokazují služebním průkazem ( § 4 odst. 2 zákona č. 64/1986 Sb.) a nemusí mít s sebou písemné pověření ke kontrole, kterým by své oprávnění prokazovali. Oprávnění mají přímo ze zákona (§ 2 - § 12 zákona č. 64/1986 Sb.). Zároveň zákon nestanoví, zda jsou povinni se jako kontrolní orgány prokázat hned při vstupu do provozovny nebo až někdy v průběhu kontroly, takže z tohoto pohledu postup inspektorů, tak jak vyplývá z obsahu správního spisu, nebyl v rozporu se zákonem. V rozporu se zákonem pak nebylo ani to, jestliže kontrola byla zahájena a provedena bez účasti statutárního orgánu kontrolované osoby, tedy společnosti CHEMPAL, spol. s r.o. V těchto věcech soud odkazuje na už ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek sp.zn. 2 As 43/2004 ze dne 24.8.2005, rozsudek 8 As 12/2005 ze dne 26.1.2006, oba dostupné na www.nssoud.cz), který dospěl k závěru, že při zahájení a při samotném průběhu kontroly nemusí být nutně na místě kontroly přítomen statutární orgán nebo ten, kdo je podle příslušných předpisů oprávněn za kontrolovanou osobu jednat, ale postačuje, je-li přítomen někdo, kdo je na tom místě, kde se kontrola provádí, zaměstnán nebo tam zkrátka vykonává jinou činnost pro kontrolovanou osobu. Takže skutečnost, že v průběhu kontroly nebyl na místě přítomen jednatel společnosti CHEMPAL, spol. s r.o., rovněž neznamená nezákonnost postupu pracovníků České obchodní inspekce. Podstatné především v dané věci bylo to, že následně byl jednatel společnosti CHEMPAL, spol. s r.o. s vypracovaným kontrolním protokolem seznámen, byl mu doručen, mohl se k němu vyjádřit a reagovat na něj, navrhnout jeho opravu, doplnění apod. Žalobce v žalobě také namítal, že zjištěný delikt se nestal, ale byl uměle vytvořen pracovníky České obchodní inspekce a že nedošlo k porušení zákona o ochraně spotřebitele, protože nedošlo k žádnému porušení a kontrolovaná osoba splňovala veškerá kritéria tak, aby neporušovala žádná ustanovení, která by vedla k deliktnímu jednání. Delikt byl podle žalobce vytvořen uměle a záměrně. Soud k těmto námitkám uvádí, že by mohly mít úspěch, pokud by ovšem byly náležitě konkretizovány. Dalo by se z nich usoudit, že žalobce nesouhlasí s kontrolními zjištěními, nesouhlasí s tím, jak byl zjištěn skutkový stav na místě samém, nesouhlasí s tím, že by zboží nebylo podle tvrzení inspektorů neoznačeno, že by chyběly cenovky apod. Nicméně takto námitky v žalobě uvedeny nejsou, nejsou nijak konkretizované a nejsou tam uvedeny ani žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by žalobce tvrdil, že nedošlo k deliktu a že ten byl uměle vytvořen. K tomu na okraj lze ještě uvést, že přitom bylo v moci osob, které byly na místě kontroly přítomny, aby ihned poté, co byly seznámeny s kontrolním protokolem a kdy jim byly předestřeny, podle názoru inspektorů, zjištěné pokračování 5 8A 238/2010 závadné skutečnosti, aby ihned na místě šly k příslušným regálům a ověřily, jestli zboží je označeno cenovkami nebo není. Tuto situaci bylo možno vyřešit hned na místě a závěr takového jakéhosi přezkumu do kontrolního protokolu doplnit nebo k němu dodat, ovšem nic z toho se nestalo a zpětně v podstatě i s přihlédnutím k tomu, že nebyla pořízena žádná obrazová dokumentace, nelze vlastně závěry kontrolního protokolu nijak zpochybnit, protože se to neudělalo hned, tedy v okamžiku, kdy se to udělat mohlo. Pokud pak jde o námitku, která obsahuje nesouhlas s výkladem ust. § 12 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který stanoví, že prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit, tam nakolik soud rozumí, je třeba s ní nesouhlasit, neboť výklad, který provedla Česká obchodní inspekce, odpovídá smyslu a účelu zákona, tzn. zákazník skutečně musí být vyrozuměn, informován o ceně v okamžiku, kdy si zboží vybírá a kdy zvažuje, zda v této kvalitě a za tuto cenu si ho vezme nebo ne. To, že je o ceně informován až u pokladny, ve chvíli, kdy by mělo docházet k placení, to neodpovídá záměru zákonodárce, který požadavek vyrozumět zákazníky o ceně, stanovil. Pokud jde o návrh na moderaci pokuty, který byl přednesen při jednání konaném dne 30.9.2014, soud jej uvážil a dospěl k závěru, že pro takový postup neshledal důvod, zejména proto, že pokuta byla uložena s přihlédnutím ke kritériím, která zákon stanoví, jak je zřejmé ze závěru odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Pokud pak jde o její výši, ta vzhledem k zákonné hranici, která je řádově v milionech, ale konec konců i k absolutní hodnotě, tedy k 3.000,- Kč, je namístě konstatovat, že v takovéto výši uložená pokuta má účel a dopad spíše výchovný či varovný, než represivní. Takže ani pro snížení nebo dokonce upuštění od pokuty soud neshledal dostatek důvodů. Městský soud v Praze vzhledem ke shora uvedenému žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti pokračování 6 8A 238/2010 němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 30. září 2014 JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Simona štěpinová