8 A 369/2011

Plný text

8A 369/2011-102 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: J. Š., bytem xxx, zastoupen Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem Litevská 8/1174, Praha 10, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, ředitele služby cizinecké a pohraniční policie ve věcech služebního poměru číslo 582/2007 ze dne 21. června 2007, takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, ředitele služby cizinecké a pohraniční policie ve věcech služebního poměru číslo 582/2007 ze dne 21. června 2007 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 16 520,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavla Říčky, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dne 21. června 2007 zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha ve věcech služebního poměru č. 799/2007 ze dne 9. 2. 2007, kterým byl podle § 42 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, žalobce propuštěn ze služebního poměru, neboť usnesením Okresního soudu v Opavě zn. 19T 68/2006-154, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2007, bylo podle § 223a odst. 1 a § 307 odst. 2 trestního řádu podmíněně zastaveno trestní stíhání žalobce pro trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a podle § 307 odst. 2 trestního řádu byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zkonstatoval skutkové a právní okolnosti věci a odmítl námitky žalobce, včetně námitky o prekluzi lhůty k propuštění podle § 106 odst. 3 služebního zákona; důvod propuštění žalobce ze služebního poměru služební funkcionář zjistil dne 5. 2. 2007, a žalobce nebyl propuštěn podle ust. § 42 odst. 1 písm. d) služebního zákona. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce namítl, že v době spáchání trestného činu bylo možno na skutek aplikovat pouze zákona č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož možnost propuštění žalobce již prekludovala, a postup žalovaného znamená nepřípustnou retroaktivitu, neboť ust. § 42 odst. 1 písm. c) služebního zákona je nepochybně trestem, a vede k porušení principu rovnosti v právech. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky. Při jednání soudu dne 1. července 2010 setrvali účastníci na svých skutkových a právních stanoviscích. Zástupce žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a rozsudkem ze dne 1. 7. 2010, č.j. 8CA 260/2007-39 žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobce ve věci rozhodoval Nejvyšší správní soud, který svým rozsudkem ze dne 26. října 2011 č.j. 4 Ads 43/2011-68 výše označený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud především zaujal názor, že služební funkcionář, pokud chtěl propustit žalobce ze služebního poměru pro skutek spáchaný dne 3. 12. 2005, měl postupovat podle zákona účinného v době spáchání tohoto skutku, tj. zákona č. 186/1992 Sb. ve znění účinném do 28. 2. 2006 (tedy ve znění před novelou provedenou zákonem č. 21/2006 Sb.). Dále konstatoval, že v případě propuštění policisty ze služebního poměru podle ust. § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., je-li pro jednání, v němž je možno spatřovat porušení služební přísahy či služební povinnosti, vedeno příslušné řízení, není jeho pravomocné ukončení předpokladem pro to, aby mohlo být konstatováno porušení služební přísahy či služební povinnosti; služební funkcionář rozhodující o propuštění musí zvážit na základě takového zjištění skutkového stavu věci, který nezavdává pochybnosti o skutkovém ději a podřadí jej pod právní důvod propuštění, přičemž musí zvlášť odůvodnit intenzitu, která je pro důvod propuštění podle zákona podstatná. Řízení o propuštění se tedy vede jako řízení samostatné, které není závislé na výsledku řízení kázeňských, správních či trestních. Z ustanovení § 106 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., pak vyplývá, že o propuštění z důvodu uvedeného v odst. 1 písm. d) téhož ustanovení může být rozhodnuto pouze ve dvouměsíční subjektivní lhůtě, resp. v jednoroční objektivní lhůtě, přičemž v těchto lhůtách musí být rozhodnutí policistovi též doručeno. Usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2007 a jímž bylo podle § 223a odst. 1 a § 307 odst. 2 trestního řádu podmíněně zastaveno trestní stíhání žalobce pro trestný čin výtržnictví, kterého se žalobce dopustil dne 3. 12. 2005, tedy nepředstavuje důvod pro propuštění ze služebního poměru ve smyslu § 42 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2007, neboť delší z obou prekluzivních lhůt, v níž mohl být žalobce jakožto policista propuštěn ze služebního poměru stanovená v § 106 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, účinného do 31. 12. 2006 (jednoroční objektivní lhůta), uplynula dnem 3. 12. 2006 a jejím uplynutím zanikla možnost propustit policistu z důvodu spáchání shora uvedeného trestného činu. Nejvyšší správní soud uzavřel své úvahy s tím, že rozhodnutí žalovaného, kterým je potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, je nezákonné. Nezákonný je též rozsudek Městského soudu v Praze, který se s právním posouzením věci žalovaným ztotožnil. Na městském soudu tak v dalším řízení bude, aby zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, jak má v řízení dále postupovat, tj. uloží mu, aby rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., zrušil a řízení zastavil, neboť došlo k prekluzi lhůt pro vydání rozhodnutí o propuštění stěžovatele ze služebního poměru, stanovených v § 106 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. Nejvyšší správní soud dodává, že v posuzované věci již není možné aplikovat zákon č. 186/1992 Sb., neboť služební funkcionáři (správní orgány obou stupňů) v posuzované věci podle tohoto zákona v řízení neučinili žádný úkon a nepřipadá tak v úvahu postup podle § 227 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., podle kterého řízení ve věcech služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona provedou služební funkcionáři způsobem stanoveným v tomto zákoně, jestliže je rozhodováno o právu nebo povinnosti v něm obsaženém. V ostatních případech se řízení zastavuje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Nepřichází v úvahu ani postup podle odst. 2 téhož ustanovení, podle něhož podle dosavadních právních předpisů se posuzují rozhodnutí a právní úkony, které směřují ke skončení služebního poměru, i když služební poměr příslušníka má na jejich základě skončit až po nabytí účinnosti tohoto zákona; ustanovení § 215 se v tomto případě neužije. Nároky související se skončením služebního poměru příslušníka uvedeného ve větě první se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Městský soud v Praze byl v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu a nemohl tedy konstatovat jinak, než došlo k prekluzi lhůt pro vydání rozhodnutí o propuštění stěžovatele ze služebního poměru, stanovených v § 106 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. Soud proto napadené rozhodnutí Policie České republiky, ředitele služby cizinecké a pohraniční policie ve věcech služebního poměru číslo 582/2007 ze dne 21. 6. 2007 zrušil podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Současně soud věc vrátil podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný povinen rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb. zrušit a řízení zastavit. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč, resp. z podané kasační stížnosti ve výši 3000,- Kč a jednak z odměny advokátovi za čtyři úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 16 520,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Pavla Říčky, advokáta. P o u č e n í: proti tomuto rozsudku není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního] V Praze dne 22. února 2012 JUDr. Slavomír Novák předseda senátu