8 A 43/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: A.R., st. přísl. Ruská federace, zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, AK Čechovský & Václavek, s.r.o., se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto:

Výrok

I. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky je povinno vydat rozhodnutí ve věci řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu. V podané žalobě žalobce uvedl, že je žadatelem o povolení k dlouhodobému pobytu. Žádost inicioval u žalovaného správního orgánu dne 10.9.2015. Žalobce v žalobě odkázal na ust. § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., podle kterého je správní orgán povinen rozhodnout o žádosti žalobce bezodkladně, nejpozději do 60 dnů od podání žádosti. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta již uplynula, má žalobce za to, že žalovaný správní orgán je nečinný. Žalobce také upozornil na skutečnost, že v reakci na podaný návrh na provedení opatření proti nečinnosti vydal nadřízený správní orgán dne 20.1.2016 opatření proti nečinnosti, kterým přikázal žalovanému správnímu orgánu vydat rozhodnutí do 30 dnů ode dne, kdy odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno. Předmětné řízení bylo přitom přerušeno s odkazem na chybějící doklady. Tyto žalobce doložil společně s písemným vyjádřením dne 3.2.2016. Nejpozději v tento den podle žalobce pominuly důvody, pro které bylo řízení přerušeno. Vzhledem k nečinnosti žalovaného žalobce požaduje, aby Městský soud v Praze žalovanému rozsudkem uložil ve věci bezodkladně v soudem stanovené lhůtě rozhodnout. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost podané žaloby, neboť žalovaný není a ani nebyl nebyl nečinný a v jeho postupu nelze shledat ani nepřípustné či neodůvodněné průtahy. Žalovaný mimo jiné uvedl, že přerušení řízení bylo skončeno dne 15.2.2016 a od tohoto dne počala běžet správnímu orgánu lhůta 30 dnů k vydání rozhodnutí ve věci žalobce. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 11.3.2016, měl žalovaný za to, že v době podání žaloby ještě běžela správnímu orgánu lhůta k vydání rozhodnutí, a proto žalovaný považoval žalobu za předčasnou a navrhl její odmítnutí. Při jednání konaném dne 6.9.2016 setrval žalobce prostřednictvím svého zástupce na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalovaný omluvil nepřítomnost svého zástupce při jednání z důvodu časové vytíženosti oddělení zástupčí činnosti a kasací. Ze správního spisu pak vyplývá, že žádostí ze dne 10.9.2015, která byla doručena žalovanému téhož dne, požádal žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Dne 20.10.2015 byla žalovaným vyhotovena výzva k odstranění nedostatků žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu a současně bylo žalovaným téhož dne vydáno usnesení, kde ve výroku I. byla žalobci určena 30 denní lhůta od doručení tohoto usnesení k odstranění vad žádosti a ve výroku II. bylo řízení dle § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb. na dobu uvedenou ve výroku I. přerušeno. Ve správním spise se rovněž nachází výzva žalovaného k prokázání provozování živnosti nebo výkonu jiné podnikatelské činnosti ze dne 11.1.2016, č.j.: OAM-34283-15/DP- 2015, opatření proti nečinnosti vydané Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců dne 20.1.2016, pod č.j. MV-3320-2/SO-2016, vyjádření účastníka řízení ze dne 3.2.2016, vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 15.2.2016, výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 15.2.2016, č.j.: OAM-34283-20/DP-2015, protokol o seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 8.3.2016, č.j.: OAM-34283-21/DP- 2015. Podle ust. § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. právní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Podle ust. § 79 odst. 1 věty prvé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle ust. § 81 odst. 1 a 2 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni rozhodnutí. Je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je právním institutem správního soudnictví, který přichází v úvahu tam, kde je správní orgán nečinný. Při rozhodování o žalobě proti nečinnosti správního orgánu soud posuzuje pouze to, zda existuje povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé. Městský soud v Praze se zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou nebo nejsou dány průtahy v postupu žalovaného správního orgánu, resp. nečinnost a dospěl k závěru, že taková nečinnost na straně žalovaného je. V projednávané věci je nesporné, že žalobce podal dne 10.9.2015 žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Žalovaný dne 20.10.2015 vyhotovil výzvu, jíž žalobce vyzval k odstranění nedostatků jeho žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a to k předložení cestovního dokladu, dokladu o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence, dokladu o cestovním zdravotním pojištění, dokladů prokazujících úhrnný měsíční příjem cizince a s ním společně posuzovaných osob ve smyslu § 46 odst. 7 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. a fotografie. Současně téhož dne 20.10.2015 vydal žalovaný usnesení pod č.j.: OAM-34283- 7/DP-2015, jímž ve výroku I. určil žalobci lhůtu 30 dnů od doručení tohoto usnesení k odstranění vad jeho žádosti, které byly uvedeny v připojené výzvě k odstranění vad žádosti, a ve výroku II. řízení dle ust. § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb. na dobu uvedenou ve výroku I. přerušil. Výzva včetně usnesení byly zástupci žalobce doručeny dne 20.10.2015. Ze správního spisu pak vyplývá, že žalovanému bylo dne 3.11.2015 doručeno doložení dokladů, které žalovaný po žalobci požadoval ve výzvě ze dne 20.10.2015 s tím, že již dne 26.10.2016 žalobce doložil osobně žalovanému cestovní doklad a doklad o cestovním zdravotním pojištění na pracovišti. Dne 5.11.2015 žalovaný obdržel od žalobce 2 ks fotografií. Ve vyjádření účastníka řízení ze dne 3.2.2016 zástupce žalobce informoval žalovaného o tom, jaké doklady a kdy žalovanému zaslal a doložil. Tímto vyjádřením reagoval žalobce na výzvu žalovaného k odstranění vad žádosti ze dne 11.1.2016 a měl za to, že jeho žádost je kompletní, a proto žádal správní orgán o její povolení. Žalovaný přípisem ze dne 15.2.2016, č.j.: OAM-34283-19/DP-2015 vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení, téhož dne rovněž vydal pod č.j.: OAM-34283-20/DP-2015 výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Městský soud v Praze vzhledem ke shora uvedenému nesdílí názor žalovaného, že přerušení řízení bylo skončeno dne 15.2.2016 (vyrozumění žalobce o pokračování v řízení). Žalovaný sám ve výroku II. usnesení ze dne 20.10.2015, č.j.: OAM-34283-7/DP-2015 stanovil, že řízení se přerušuje na dobu 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Předmětné usnesení pak bylo zástupci žalobce doručeno 20.10.2015, posledním dnem přerušení řízení byl tedy čtvrtek 19.11.2015. Ode dne 20.11.2015 tedy žalovanému plynula zákonná lhůta k vydání rozhodnutí. V dané věci je nepochybné, že ministerstvo nedodrželo zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, když o žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu podané žalobcem dne 10.9.2015 nerozhodlo v zákonné lhůtě a neučinilo tak ani ve lhůtě 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti ze dne 20.1.2016, č. j. MV-3320-2/SO-2016, když jak bylo již výše uvedeno, přerušení řízení skončilo již dne 19.11.2015. Nečinností se obecně rozumí stav, kdy správní orgán nekoná přesto, že mu to zákon ukládá. Podmínkou pro úspěšné uplatnění žaloby na ochranu proti nečinnosti je pak tvrzení, že správní orgán ani po bezvýsledném využití prostředků na ochranu proti nečinnosti nevydal ve správním řízení v zákonem stanovené lhůtě rozhodnutí a zároveň tu nejsou žádné relevantní překážky, aby takto činil. Soud tedy dospěl k závěru, že na straně žalovaného jsou průtahy, které v konečném důsledku znamenají nečinnost v tom smyslu, že předmětné řízení nebylo dosud nijak ukončeno, ani meritorním rozhodnutím, ani případně rozhodnutím procesní povahy. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem není žádných pochyb o tom, že návrh žalobce je důvodný, když doposud v předmětné věci nebylo rozhodnuto. Ve smyslu ust. § 81 odst. 2 s.ř.s. soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,-Kč a v náhradě nákladů právního zastoupení advokátem. Náklady právního zastoupení činí za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před soudem) á 3.100,-Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a za 3x režijní paušál á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. se zvýšením o částku daně z přidané hodnoty ve smyslu § 57 odst. 2 s.ř.s. v sazbě 21% dle zákona č. 235/2004 Sb. částku 12.342,- Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 14.342,- Kč.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 6. září 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Válková