8 A 44/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: J. Š., nar. X., bytem J. n. N., V N. 15, zastoupen JUDr. Janem Zůbkem, advokátem v Praze 3, Radhošťská 1942/2, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2012, č. j. 207/2012-INV-M/4, T a k t o:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. Spr 2445/2012, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč k rukám zástupce JUDr. Jana Zoubka, advokáta, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 18. 3. 2013 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 6. 11. 2012, č. j. 207/2012-INV-M/4, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze o žádosti o povolení posečkání části soudního poplatku ze dne 11. září 2012, č. j. Spr 2445/2012-3, vydaného podle § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud v Praze, jako správce daně, rozhodnutím ze dne 11. září 2012, č. j. Spr 2445/2012-3, nevyhověl žádosti žalobce ze dne 19. 8. 2012 a nepovolil podle § 156 odst. 1 daňového řádu posečkání nedoplatku na soudním poplatku uloženého na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2012 č. j. 35 Cm 140/2011-333, v právní věci žalobce proti odpůrci: Ing. R. D., bytem P. 6, který byl splatný dne 21. 8. 2013 v částce 100.000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mj. uvádí, že soud vyzval žalobce dne 13. 8. 2012, č. j. 35 Cm 140/2011-333, k úhradě soudního poplatku ve výši 100.000 Kč, a to s ohledem na částečné osvobození od soudních poplatků do výše 90% přiznané žalobci usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. 2 Cmo 159/2012-329. Následně žalobce požádal o posečkání nedoplatku na soudním poplatku, ale podle správce daně neosvědčil existenci žádného z důvodů pro posečkání s úhradou soudních poplatků uvedených v § 156 odst. 1 daňového řádu. Žalobce sice uváděl, že proti částečnému osvobození od soudních poplatků hodlá podat ústavní stížnost, nicméně podání ústavní stížnosti nemá odkladný účinek pro povinnost zaplatit soudní poplatek. Důvody, které žalobce ve své žádosti uvedl, jsou podle správce daně důvody pro osvobození od soudních poplatků, o čemž již bylo pravomocně rozhodnuto. Žalobce žádné nové skutečnosti neuvedl. V odvolacím řízení Ministerstvo spravedlnosti v žalobou napadeném rozhodnutí ze dne 6. 11. 2012, č. j. 207/2012-INV-M/4, konstatovalo, že žalobce neosvědčil existenci žádného ze zákonných důvodů pro posečkání s úhradou soudního poplatku. Odkaz na probíhající konkursní řízení není relevantní, neboť souběh insolvenčního, potažmo konkurzního řízení, s daňovým řízením je přípustný, což vyplývá jak z ustanovení § 20 odst. 3 daňového řádu, tak i ustanovení § 243 odst. 1 téhož zákona. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a uváděl, že je vůči němu ode dne 30. 6. 1995 až dosud vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem konkursní řízení pod sp. zn. K 32/95, prvním správcem konkursní podstaty byl ustanoven Ing. R. D., který závažně porušoval své povinnosti, ale odvolán ze své funkce byl teprve usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2006, č. j. K 32/95-724. Žalobci pochybením správce konkursní podstaty, jakož i soudu vznikla majetková škoda i nemajetková újma. Žalobce zažaloval Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti a o této žalobě je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 213/2004. Teprve usnesením ze dne 18. září 2009, č. j. 18 C 213/2004-206, připustil tento soud vstup správce konkursní podstaty do řízení na straně žalovaného. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2011, č. j. 35 Co 122/2011-298, byla k odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 věc ve vztahu mezi žalobcem a správcem konkursní podstaty postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému a je vedena pod sp. zn. 35 Cm 140/2011. Žalobce namítal porušení zákonnosti, když žalované Ministerstvo spravedlnosti tvrdilo, že neosvědčil důvody pro posečkání s úhradou soudních poplatků podle § 156 odst. 1 daňového řádu. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že jeho odkaz na probíhající konkursní řízení je irelevantní. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem žalovaného, že jeho majetkové poměry nebrání okamžité úhradě soudního poplatku. Žalobce namítal, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, ochranu osobnosti, jakož i ochranu majetku. Poukazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 218/09, podle něhož nevypořádá-li se odvolací soud s námitkami stěžovatele obsaženými v jeho odvolání, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a v konečném důsledku v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 29. 4. 2013 navrhnul žalobu zamítnout jako nedůvodnou mj. s tím, že žalobce konkrétní náhradní lhůtu nenavrhoval, pouze žádal o posečkání „do doby rozhodnutí Ústavního soudu, resp. do doby řádného skončení konkursu K 32/95“. Žalobce ve své replice ze dne 13. 5. 2013 na svém podání setrval s tím, že proti zamítnutí prominutí soudních poplatků podal prostřednictvím advokátní kanceláře žalobu k ES. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 30. 8. 2016, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2006, č. j. K-32/95- 724, soud ověřil, že správce konkursní podstaty Ing. R. D. byl zproštěn funkce, a že ke zproštění správce funkce došlo z důvodu závažných a tak často se opakujících porušení povinností správce v konkursním řízení, trvajícím 11 let. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2013, č. j. 2 Cmo 432/2012-360, soud ověřil, že jím bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2012, č. j. 35 Cm 140/2011-336, jímž bylo zastaveno řízení ve věci žalobce proti žalovanému Ing. R. D. podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, č. j. 29 Cdo 2094/2014-396, soud ověřil, že k dovolání žalobce usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2013, č. j. 2 Cmo 432/2012-360, bylo ve druhém výroku zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. května 2015, č. j. K 32/95- 1562, soud ověřil, že v konkursní věci úpadce READY, IČ: 151 09 944, podnikatel J. Š., s místem podnikání F. v Č., P. 34/150 a 134/8, bylo rozhodnuto tak, že dosud neuspokojené a zjištěné nezajištěné pohledávky II. třídy ve výši 123,398.615,30 Kč budou uspokojeny částkou 953.398,31 Kč v 0,7689526%. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. srpna 2015, č. j. K 32/95- 1585, soud ověřil, že konkurs na majetek úpadce READY, IČ: 151 09 944, podnikatel J. Š., s místem podnikání F. v Č., P. 34/150 a 134/8, se zrušuje po splnění rozvrhového usnesení, Z usnesení Ústavního soudu ze dne 18. října 2012, sp. zn. III. ÚS 3712/12, soud ověřil, že byla odmítnuta ústavní stížnost a návrh s ní spojený proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2012 č. j. 35 Cm 140/2011-315 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. 2 Cmo 159/2012-329. Ústavní soud sice připustil, že žalované nároky sice byly vysoké, ale v žádném případě nebyly nepodložené, o čemž svědčí i to, že Obvodní soud pro Prahu 2 v usnesení ze dne 9. května 2006 č. j. 18 C 213/2004-74 uzavřel, že stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a na základě toho stěžovateli ustanovil advokáta na náklady státu. Nicméně Ústavní soud se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost rozhodnutí obecných soudů, které mu nepřiznaly osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Podle § 156 odst. 1 daňového řádu na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky, a) pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, b) pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, c) pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, d) není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo e) při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. července 2013, č. j. 1 Afs 15/2013 – 34, posečkat s úhradou daně z důvodů taxativně stanovených v § 156 odst. 1 písm. a) až e) daňového řádu, lze jen tehdy, nemůže-li daňový subjekt pro ekonomické překážky úhradu daně provést. Pokud však správce daně v době podané žádosti neevidoval na konkretizovaných daních žádné nedoplatky, neboť tyto daně již byly zcela uhrazeny, pozbývá významu vést řízení o žádosti o posečkání s úhradou daně. V inkriminované věci jde o to, že žalobce dne 19. 8. 2012 požádal Městský soud v Praze, jakožto správce daně, o posečkání s úhradou soudního poplatku. Této žádosti nebylo vyhověno a nebylo následně vyhověno ani jeho odvolání, o němž rozhodovalo žalované Ministerstvo spravedlnosti, jako nadřízený správce daně. V této žádosti uvedl, že žádá z důvodů finanční tísně odůvodněné a zdokladované v níže přiloženém potvrzení, zejména: Věc žalobce J. Š., nar. X., proti žalovanému: Ing. R. D., vedené pod č. j. 35 Cm 140/2011 vznikla vyloučením žalovaného do samostatného projednání k místně příslušnému soudu z žaloby vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 18 C 213/2004. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 18 C 213/2004 byl žalobci usnesením ze dne 9. 5. 2012 vydaným Městským soudem v Praze jako odvolacím pod č. j. 35 Co 184/2012-339 ustanoven zástupce pro toto řízení JUDr. Daniel Musil, advokát, v Praze 1, Mezibranská 4/1579. Žalobce je od roku 1995 v konkursu K 32/95 vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve kterém mj. žalovaný zpronevěřil žalobci konkursní podstatu ve výši kolem 10,000.000 Kč a i dále do podstaty dluží. Žalobce byl od listopadu 2011 do března 2012 veden na úřadu práce jako nezaměstnaný a do ukončení konkursu nemůže sám podnikat a i při hledání nového zaměstnání má právě s již 16 let trvajícím konkursem problémy. Od dubna 2012 zaměstnal žalobce P. Š. Přes nové zaměstnání žalobci neumožňuje jeho příjem uhradit soudem nařízený 100.000 Kč poplatek. Městský soud v Praze má za to, že ve smyslu uplatněných žalobních námitek jeho rozhodnutí ze dne 6. 11. 2012, č. j. 207/2012-INV-M/4, nemůže obstát. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že pokud se žalobce svou žádostí domáhal určitého pro sebe výhodnějšího efektu, za stavu, kdy daňový řád stanoví pro dosažení takovéhoto efektu určité materiální podmínky, pak bylo nepochybně vhodné, aby ve své žádosti na takové materiální podmínky upozornil co nejúplněji, co nejobsáhleji, co nejvýslovněji, aby bylo zřejmé, z jakých důvodů se posečkání domáhá. V tomto smyslu iniciální žádost žalobce ze dne 19. 8. 2012 zcela vyčerpávající není, nicméně soud má za to, že podstatná skutečnost v ní uvedena je, když žalobce uvedl, že žádá soud o posečkání s úhradou soudních poplatků z důvodů finanční tísně, které byly odůvodněny a zdokladovány přiloženými potvrzeními, tj. konkursním spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. K 32/95, usnesením Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 184/2012-339 a Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 18 C 213/2004. Podle názoru soudu žalobce ve své žádosti uváděl relevantní skutečnosti ve smyslu ustanovení § 156 odst. 1 daňového řádu. Jednak žalobce expresis verbis uvedl, že od něho není možné vybrat soudní poplatek ve výši 100.000 Kč najednou, a jednak lze z jeho tvrzení důvodně očekávat částečný nebo úplný zánik povinnosti uhradit předepsaný soudní poplatek s ohledem na zdokladované jednání správce konkursní podstaty Ing. R. D. Městský soud v Praze má za to, že toto minimální odůvodnění žádosti žalobce mělo být dostatečné proto, aby o této žádosti bylo rozhodnuto po materiální stránce. Následně odvolací správní orgán, tj. Ministerstvo spravedlnosti, jako správce daně, v podstatě konstatovalo, že povinný v odvolání neodkázal na splnění některé ze zákonných podmínek podle § 156 odst. 1 daňového řádu, pouze v této souvislosti argumentoval probíhajícím konkurzním řízením, dále že majetkové poměry žalobce byly zkoumány v řízení o osvobození od soudních poplatků, a že povinný žádné nové skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů oproti původní žádosti o posečkání s placením soudního poplatku neuvedl. Soud má za to, že tato argumentace žalovaného se s podstatou žádosti žalobce o posečkání poněkud míjí. Skutečnost, že není vyloučen souběh konkurzního řízení a řízení daňového, je sice dána, ale to nebylo podstatou podané žádosti. Žalobce svou žádostí poukazoval na to, že v důsledku probíhajícího konkurzního řízení, když navíc dokladoval, jak dlouhou dobu již probíhá, se dostal do finanční tísně. Nešlo mu tedy o to, že by nebylo možné současně vést konkurzní a daňové řízení tedy, že by tady existovala nějaká administrativní překážka, ale že právě v důsledku konkurzního řízení se dostal do finanční tísně, která by odůvodňovala některou z těch podmínek ve smyslu § 156 odst. 1 písm. a) – d) daňového řádu přinejmenším. Touto odvolací námitkou se tedy odvolací správní orgán nezabýval. Pokud jde o vyhodnocení majetkových poměrů žalobce, ty byly zhodnoceny v podstatě jenom s tím, že už byly vzaty v úvahu při rozhodování o snížení nebo osvobození od soudního poplatku. To je sice pravda, ale to není žádná překážka tomu, aby tytéž skutečnosti byly zhodnoceny znova. Je totiž třeba přihlédnout k tomu, že o osvobození od soudního poplatku rozhoduje soud v řízení o žalobě, která se vede ve věci samé, zatímco o posečkání úhrady daně je rozhodnutí v řízení daňovém vedeném správce daně, tedy v řízení odlišném od řízení soudního. Nic proto nebrání tomu, aby tytéž skutečnosti byly souběžně vyhodnoceny v obou těchto řízeních v podstatě nezávisle na sobě. Podle názoru Městského soudu v Praze neobstojí tedy ani konstatování žalovaného, že povinný žádné nové skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů neuvedl. Soud má za to, že ani nemusel, pokud skutečnosti dříve uvedené by takové posečkání odůvodňovaly, pak není třeba uvádět skutečnosti nové. Žalované Ministerstvo spravedlnosti, jako správce daně, se mělo tedy vypořádat s těmi skutečnostmi, které žalobce uváděl od počátku, a které z jeho podání tak, jak jsou založena v tom spise, předloženém žalovaným, jemu byla k dispozici. Po zhodnocení těchto skutečností musel soud dospět k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť žalovaný se v něm nevypořádal po materiální stránce se všemi odvolacími námitkami v souladu se zákonem. Městský soud v Praze ze shora uvedených důvodů ve věci rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 soudního řádu správního zrušil pro nezákonnost. Podle ustanovení § 78 odst. 5 soudního řádu správního právním názorem, kterým vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný správní orgán vázán. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch. Výši náhrady potom určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to tak, že 3.000 Kč činily náklady na uhrazení soudního poplatku z žaloby, dále náklady právního zastoupení za dva úkony právní pomoci podle § 9 odst. 3 á 3.100 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, a 2x režijní paušál podle § 13 odst. 3 á 300 Kč, tedy celkem 11.228 Kč, včetně DPH ve výši 21%. Obiter dictum Městský soud v Praze konstatuje, že podle § 69 odst. 1 správního řádu v písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí však číslo jednací postrádá. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 30. srpna 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu