8 A 5/2011

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: B. V.V., zast. Mgr. Ing. P. K. C., bytem P. 3, K. 45/104, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 9.11.2010, č.j. CPR-6887-1/ČJ-2010-9CPR-C218, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Služby cizinecké policie ze dne 9.11.2010, č.j. CPR-6887-1/ČJ-2010-9CPR- C218 a rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 21.4.2010, č.j. CPPH-119404/CI-2009-60 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Služby cizinecké policie, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 21.4.2010, č.j.: CPPH-119404/CI-2009-60, jímž bylo zastaveno řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na základě žádosti žalobce podané dne 26.11.2009. Žalobce měl na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt do 10. 12. 2009 za účelem společného soužití rodiny. Žalobcův otec měl totiž na území České republiky do téhož dne povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání. Dne 26. 11. 2009 oba podali, prostřednictvím zmocněnce, žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu: otec žalobce za účelem podnikání, žalobce za účelem společného soužití rodiny. Dne 13. 1. 2010 bylo řízení o žádosti žalobcova otce Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie, Inspektorátem cizinecké policie Praha (dále též „Oblastní ředitelství služby cizinecké policie“), zastaveno pro neodstranění podstatných vad žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Dne 21. 4. 2010 vydalo Oblastní ředitelství služby cizinecké policie usnesení č. j. CPPH-119404/CI-2009-60, kterým zastavilo řízení o žalobcově žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, neboť s ohledem na výsledek řízení o žádosti žalobcova otce se stala žalobcova žádost zjevně bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Žalobce podal proti tomuto usnesení odvolání, v němž uvedl, že řízení ve věci pobytu jeho otce nebylo dosud ukončeno. Proto žádal, aby bylo usnesení ze dne 21. 4. 2010 zrušeno. Rozhodnutím Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie (dále též „Ředitelství služby cizinecké policie“) ze dne 9. 11. 2010, č. j. CPR- 6887-1/ČJ-2010-9CPR-C218, bylo žalobcovo odvolání zamítnuto. Ředitelství služby cizinecké policie mělo za prokázané, že řízení o žádosti žalobcova otce bylo zastaveno a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 3. 2010. Proto postupovalo Oblastní ředitelství služby cizinecké policie v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), když řízení o žalobcově žádosti zastavilo pro její zjevnou bezpředmětnost. Podanou žalobou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. V žalobě poukázal na judikaturu správních soudů, jmenovitě na rozsudek Městského soudu ze dne 30. 3. 2009, č. j. 10 Ca 15/2009 - 49, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010, č. j. 5 As 62/2009 - 68, publ. pod č. 2176/2011 Sb. NSS (citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu je dostupný na www.nssoud.cz), podle níž lze řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu tehdy, pokud v průběhu řízení dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti, ať už kladné či záporné, nebude mít pro žadatele význam a nedojde k žádné změně v jeho právním postavení. V posuzovaném případě podle žalobce tyto podmínky splněny nebyly, a to i proto, že otec žalobce podal ve věci své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu správní žalobu. Při ústním jednání konaném dne 24.9.2015 žalobcův zmocněnec namítl nicotnost rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké policie ze dne 21. 4. 2010 i rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 9. 11. 2010. Podle názoru žalobce, podpořeného odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 9 A 2/2010 - 98 (dostupný z www.nssoud.cz), neměly tyto správní orgány pravomoc k vydání uvedených rozhodnutí, neboť ta od 1. 1. 2009 náležela výlučně Ministerstvu vnitra. S ohledem na skutečnost, že podle novely zákona o pobytu cizinců provedené zákonem č. 427/2010 Sb., s účinností ode dne 1.1.2011 přešla působnost původního žalovaného, Ředitelství služby cizinecké policie, na Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, soud od uvedeného data v souladu s § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) jednal jako se žalovaným s Komisí pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Městský soud v Praze o podané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 24.9.2015, č.j. 8A 5/2011-57, v němž výrokem I. vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně - rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha ze dne 21.4.2010, č.j. CPPH-119404/CI-2009-60, neboť dospěl k závěru, že příslušným k rozhodování ve věci bylo Ministerstvo vnitra, nikoli cizinecká policie. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9.3.2016, č.j. 3 Azs 238/2015-30, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.9.2015, č.j. 8A 5/2011-57, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že k převodu agendy přechodných pobytů z cizinecké policie na Ministerstvo vnitra došlo až 1.1.2011, což znamená, že v rozhodné době byla k rozhodnutí o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a následnému rozhodnutí o odvolání příslušná cizinecká policie, a proto je na napadená správní rozhodnutí nutno nahlížet jako na de iure existující akty. Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“) dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou. Úkolem soudu tedy bylo posoudit zákonnost zastavení řízení pro bezpředmětnost. Otázka, co se rozumí zjevnou bezpředmětností, již byla judikatorně řešena. Výkladem shora citovaného ustanovení se zabýval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 30.3.2009, č.j. 10 Ca 15/2009-49. V uvedeném rozsudku konstatoval: „Výraz „žádost se stala zjevně bezpředmětnou“ znamená, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně skutkových nebo právních okolností, že žádost, která v době jejího podání nebyla bezpředmětná, se bezpředmětnou stane. „Bezpředmětnost“ je nutno vnímat jako stav, kdy jakýmkoli rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žalobkyně.[…] i kdyby skutečně bylo v průběhu řízení zjištěno, že dcera žalobkyně pozbyla oprávnění pobývat na území ČR (např. proto, že přestala být občanem EU), nestala by se tím žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu zjevně bezpředmětnou. I za této situace by totiž byly správní orgány povinny žádost žalobkyně věcně projednat a výsledkem řízení by nejspíše bylo zamítnutí této žádosti pro nesplnění podmínek pro udělení povolení k přechodnému pobytu. Bezpředmětnost žádosti totiž nelze zaměňovat s její právní nepřípustností (§ 66 odst. 1 písm. b/ správního řádu), ani s nesplněním podmínek pro vyhovění žádosti.“ Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 14.10.2010, č.j. 5 As 62/2009-68, s uvedeným výkladem zcela ztotožnil a poukázal na něj i v rozsudku ze dne 7.4.2011, č.j. 1 As 24/2011-79 (obě rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné i v projednávané věci. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgány opřely své závěry o bezpředmětnosti žádosti žalobce výhradně o skutečnost, že řízení o žádosti žalobcova otce o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání bylo pravomocně zastaveno pro neodstranění podstatných vad žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Správní orgány žádost žalobce věcně neprojednaly, ačkoli skutečnost, že otec žalobce pozbyl oprávnění pobývat na území České republiky, nezpůsobuje bezpředmětnost žádosti žalobce o prodloužení dlouhodobého pobytu, jak vyplývá ze shora uvedené judikatury. Ani skutečnost, že otec žalobce podal ve věci své žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu správní žalobu, není proto relevantní. Soud proto uzavírá, že žádost žalobce se v daném případě nestala zjevně bezpředmětnou a nebyl proto dán důvod pro aplikaci ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Z důvodu shora uvedeného soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). S ohledem na skutečnost, že důvody, pro něž soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí, dopadají i na rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, zrušil soud i toto rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s. ř. s.). Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. V daném případě tedy byly splněny zákonné důvody pro postup dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalovaný ve věci samé úspěch neměl a žalobci, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, když od placení soudních poplatků byl rozhodnutím soudu osvobozen a žádné další náklady řízení nepožadoval. Z tohoto důvodu soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 31. ledna 2017 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Válková