8 A 61/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců: JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: A. O. S., nar. X., státní příslušnost X., neznámého pobytu, zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Praha 1, Loretánské nám. 5, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, T a k t o:

Výrok

I. Ministerstvo zahraničních věcí je povinno vydat rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza žalobce S. A. O., nar. X., podané dne 1. 2. 2016, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 7. 4. 2016 domáhal u Městského soudu v Praze ochrany proti nečinnosti správního orgánu a uváděl, že dne 9. 12. 2015 na velvyslanectví České republiky v Abuji, (dále jen „ZÚ Abuja“), podal žádost o udělení krátkodobého víza jako rodinný příslušník občana Rakouska (manželky) podle č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále „zákon o pobytu cizinců“). Dne 25. 1. 2016 mu bylo doručeno zamítnutí této žádosti. Následně žalobce prostřednictvím svého zástupce dne 1. 2. 2016 podal v souladu s poučením uvedeným v zamítnutí žádosti o udělení krátkodobého víza opravný prostředek – žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců. O tomto opravném prostředku žalovaný správní orgán dosud nerozhodnul. Žalobce uváděl, že podal dne 4. 3. 2016 návrh na přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu adresovaný ministru zahraničních věcí, na což nebylo reagováno. Žalobce ve své žalobě se domáhal toho, aby soud uložil Ministerstvu zahraničních věcí povinnost do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o jeho žádosti ze dne 1. 2. 2016 o nové posouzení důvodů neudělení víza. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2016 navrhnul žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že dne 25. 1. 2016 byl na území České republiky proveden pohovor s manželkou žadatele paní B. S. prostřednictvím cizinecké policie. Poté ZÚ Abuja rozhodnul o zamítnutí žádosti o udělení víza. K žádosti o nové posouzení ze dne 1. 2. 2016 uvedl, že dne 3. 2. 2016 byla zástupci žalobce doručena výzva k odstranění vad podání a určena lhůta 5 dnů. Z důvodu neodstranění vad nebyla žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza postoupena ze ZÚ Abuja na MZV ČR. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 8. 9. 2016, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze rozhodoval podle ustanovení § 81 odst. 1 soudního řádu správního na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 79 odst. 1 soudního řádu správního ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 18. října 2007, č. j. 7 Ans 1/2007-100, před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je v řízení vedeném podle správního řádu třeba vždy nejprve vyčerpat procesní prostředek ochrany proti nečinnosti ve správním řízení, kterým je návrh nadřízenému správnímu orgánu dle § 80 odst. 3 správního řádu. Žalobce podle předložené dokumentace podal dne 4. 3. 2016 návrh na vydání opatření proti nečinnosti v souladu s ustanovením § 80 odst. 3 správního řádu adresovaný ministru zahraničních věcí, nicméně na toto podání nebylo reagováno. Žalobce tedy vyčerpal zákonem stanovené procesní prostředky ochrany proti nečinnosti. Podle § 180e zákona o pobytu cizinců (1) Cizinec je oprávněn požádat o nové posouzení důvodů a) neudělení krátkodobého víza, b) neudělení dlouhodobého víza, c) odepření vstupu na území podle § 9 odst. 1 nebo 2, nebo d) prohlášení krátkodobého víza za neplatné nebo zrušení jeho platnosti. (2) Žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 podává cizinec u správního orgánu, který rozhodnutí vydal, písemně ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení sdělení o neudělení víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého víza za neplatné nebo ode dne, kdy mu byl odepřen vstup na území; podání žádosti nemá odkladný účinek. Pokud sdělení nebylo možné cizinci doručit, počíná lhůta pro podání žádosti běžet dnem, který následuje po uplynutí 180 dní ode dne podání žádosti o vízum. (3) Žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 musí obsahovat údaje o tom, kdo ji podává, a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Důvodem žádosti nemohou být skutečnosti, které cizinec nedoložil nebo neuvedl v žádosti o udělení víza nebo v souvislosti s odepřením vstupu na území. (4) Správní orgán, u kterého se žádost podává, ji postoupí ve lhůtě 5 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu posouzení, neshledá-li důvod pro udělení krátkodobého víza nebo dlouhodobého víza, povolení vstupu nebo zachování platnosti krátkodobého víza. Správní orgán, u kterého se žádost podává, může dotčené rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví žádosti o nové posouzení důvodů podle odstavce 1. (5) Žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 posuzuje v rozsahu své působnosti Ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo a Ředitelství služby cizinecké policie. (6) Ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého víza za neplatné, o kterých rozhodl zastupitelský úřad, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí dále posuzuje soulad důvodů zrušení platnosti krátkodobého víza uděleného cizinci, který na území požívá příslušných výsad a imunit, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, a jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, s důvody uvedenými v § 20 odst.

5. V rámci nového posuzování souladu důvodů neudělení krátkodobého víza je Ministerstvo zahraničních věcí povinno vyžádat si závazné stanovisko policie v případech, kdy důvodem jeho nevydání bylo nesouhlasné stanovisko policie; policie vydá stanovisko bezodkladně. (7) Ministerstvo posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza na hraničním přechodu s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství6a), a jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, s důvody uvedenými v § 20 odst. 5, soulad důvodů odepření vstupu na území s důvody stanovenými v § 9 odst. 1 nebo 2 s výjimkou případů, kdy takové posouzení přísluší Ředitelství služby cizinecké policie. Komise zřízená podle § 170a posuzuje soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56. (8) Ředitelství služby cizinecké policie posuzuje soulad důvodů zrušení platnosti krátkodobého víza, není-li stanovena působnost Ministerstva zahraničních věcí, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství27) a v době platnosti rozhodnutí o zajišťování ochrany vnitřních hranic podle zvláštního právního předpisu3b), rovněž posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza na hraničním přechodu s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství6a), a jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, s důvody uvedenými v § 20 odst. 5, soulad důvodů odepření vstupu na území s důvody stanovenými v § 9 odst. 1 nebo 2. (9) Příslušný orgán písemně informuje cizince o výsledku nového posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, prohlášení krátkodobého víza za neplatné anebo zrušení jeho platnosti nebo důvodů odepření vstupu na území ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení žádosti a o výsledku nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení žádosti. Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2012, č. j. 3 A 245/2011 – 38, nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců je po materiální stránce rozhodnutím ve věci samé. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. července 2013, čj. 1 Ans 9/2013- 39, rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza dle § 180e odst. 1 zákona o pobytu cizinců představuje opětovné posouzení důvodů neudělení víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza správním orgánem prvního stupně zasahuje do veřejných subjektivních práv cizince, a je tak rozhodnutím ve smyslu § 65 soudního řádu správního. Ustanovení § 180e, které přiznává neúspěšnému žadateli o udělení víza právo na nové posouzení důvodů, bylo do zákona o pobytu cizinců implementováno zákonem č. 427/2010 Sb. v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), konkrétně s čl. 32 odst. 3, podle něhož „Žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, mají právo na odvolání. Odvolání se podává proti členskému státu, který přijal konečné rozhodnutí o žádosti, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu. Členské státy poskytnou žadatelům informace týkající se postupu, který je třeba při odvolání dodržet, jak je stanoveno v příloze VI.“ Podle čl. 58 odst. 5 vízového kodexu nabylo ustanovení čl. 32 odst. 2 a 3 vízového kodexu účinnosti ode dne 5. dubna 2011. V inkriminované věci je nesporné, že žalobce dne 1. 2. 2016 podal na ZÚ Abuja žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců, a že o tomto opravném prostředku žalovaný správní orgán dosud nerozhodnul. Podle § 180e odst. 6 zákona Ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, o kterých rozhodl zastupitelský úřad, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie. V rámci nového posuzování souladu důvodů neudělení krátkodobého víza je Ministerstvo zahraničních věcí povinno vyžádat si závazné stanovisko policie v případech, kdy důvodem jeho nevydání bylo nesouhlasné stanovisko policie; policie vydá stanovisko bezodkladně. Předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným Ministerstvem zahraničních věcí je, zda ministerstvo bylo nečinné ve věci vyřizování jeho žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, nebo nikoliv. Městský soud v Praze po přezkoumání věci dospěl k závěru, že namítaná nečinnost žalovaného dána je. Nesporné je, že původní žádosti žalobce o udělení krátkodobého víza nebylo vyhověno, a proto žalobce podal v souladu s poučením opravný prostředek, tj. žádost o nové posouzení důvodu neudělení víza ve smyslu ustanovení § 180e zákona o pobytu cizinců, nicméně o tomto opravném prostředku dosud rozhodnuto nebylo. Žalovaný popírá svou nečinnost a jeho argumentace spočívá v tvrzení, že nemůže být ve věci nečinný, když žádné řízení o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, nebylo zahájeno. Podle názoru žalovaného řízení nebylo zahájeno, neboť žádost žalobkyně ze dne 8. 10. 2015 neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti, a tyto náležitosti nebyly na výzvu doručenou zástupci žalobkyně, doplněny. Podle názoru Městského soudu v Praze takovýto výklad zákona o pobytu cizinců je nesprávný. Soud především vychází z toho, že samotným podáním inkriminované žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza dne 8. 10. 2015 bylo zahájeno řízení o této žádosti. V tomto podáním žádosti zahájeném řízení bylo nutno tedy nějakým způsobem rozhodnout. Podle § 180e odst. 9 zákona o pobytu cizinců má příslušný orgán, tedy Ministerstvo zahraničních věcí, písemně informovat cizince o výsledku nového posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení žádosti. Tato zákonná lhůta v inkriminované věci marně uplynula dne 9. 11. 2015 (pondělí). Žalovaný tedy v zákonem stanovené lhůtě měl žádosti žalobkyně vyhovět nebo žádost zamítnout, anebo jiným procesně předvídaným způsobem řízení ukončit. Podle názoru soudu není sporu o tom, že řízení o uvedené žádosti zahájeno bylo dne 1. 2. 2016, tedy okamžikem, kdy byla žádost o nové posouzení důvodu doručena příslušnému orgánu, tj. ZÚ Abuja. Názor žalovaného, že by řízení bylo zahájeno až okamžikem, kdy by se tato žádost stala perfektní, tj. splňovala všechny zákonné předpoklady stanovené v § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců, Městský soud v Praze zásadně odmítá. Návrh účastníka řízení, v inkriminované věci žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, je vždy prvý procesní úkon účastníka řízení v příslušné věci, tento úkon nemusí být perfektní, nicméně znamená vždy zahájení řízení. Pokud by tomu tak nebylo, jednalo by se o naprostou anomálii z pohledu celého správního řízení v tom nejobecnějším slova smyslu. Byla by to naprostá výjimka ze správního řízení, pro kterou nejsou ve správním řádu žádné důvody. Zejména je třeba poukázat na to, že ani ze zákona o pobytu cizinců, jmenovitě ze zvláštního ustanovení § 180e, žádný takový závěr nelze vyvodit. Citované ustanovení § 180e zákona o pobytu cizinců stanoví, kdo může žádost o nové posouzení důvodů podat, v jaké lhůtě ji podává, ke komu ji podává a co musí tato žádost obsahovat. Nestanoví nic o tom, že by tedy nesprávné podání nebo nějakou závadou postižené podání této žádosti, co se týče jejího obsahu, mělo za následek, že by nebylo zahájeno řízení o této žádost. Podporu pro tento svůj závěr potom Městský soud v Praze čerpá i ze závěrů, k nimž dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4. července 2013, č. j. 1 Ans 9/2013-39, jímž zamítnul kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2013, č. j. 8 A 101/2012 – 31. Nejvyšší správní soud expressis verbis konstatoval, že „žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza představuje opravný prostředek vůči rozhodnutí o neudělení víza, nikoliv vůči písemnému sdělení důvodů neudělení víza podle § 56 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán rozhodující o žádosti podle § 180e odst. 1 zákona o pobytu cizinců je oprávněn dle § 180e odst. 7 zákona přezkoumat soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56 zákona. Žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza tak představuje specifický opravný prostředek, na jehož základě se znovu posuzuje, zda byly v projednávané věci naplněny důvody pro neudělení víza. Rozhodnutí o žádosti dle § 180e odst. 1 zákona tak znamená opětovné posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, proto stejně jako rozhodování o udělení víza v prvním stupni i rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza zasahuje do veřejných subjektivních práv cizince - na základě tohoto rozhodnutí cizinec může nabýt právo ke vstupu a pobytu na území České republiky za podmínek stanovených v zákoně o pobytu cizinců. Nové posouzení důvodů neudělení víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců je tak nutno chápat jako rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního, jehož vydání se lze domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 7 Aps 3/2008 - 98, publikované pod č. 2206/2011 Sb. NSS).“ Městský soud v Praze přezkoumal postup žalovaného Ministerstva zahraničních věcí a zjistil, že ve věci není sporu o tom, že žalobce podal žádost o udělení krátkodobého víza jako rodinný příslušník občana Evropské unie. Tato žádost mu byla zamítnuta a následně dne 1. 2. 2016 podal žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza podle ustanovení § 180e zákona o pobytu cizinců. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz citovaný rozsudek č. j. 1Ans 9/2013-39) vyplývá, že žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza představuje opravný prostředek vůči rozhodnutí o neudělení víza. Podáním této žádosti o nové posouzení je zahájeno řízení o opravném prostředku a v tomto řízení musí být nějakým způsobem rovněž rozhodnuto. Soud samozřejmě souhlasí se žalovaným v tom, že podle ustanovení § 168 zákona o pobytu cizinců platí, že na řízení podle ustanovení § 180e zákona o pobytu cizinců se nevztahuje správní řád, jmenovitě druhá a třetí část správního řádu, přičemž ustanovení § 180e zákona o pobytu cizinců obsahuje vlastní procesní úpravu. Za tohoto stavu věci pak ovšem nutno tuto procesní úpravu ctít beze zbytku. Ustanovení § 180e odst. 4 a násl. zákona o pobytu cizinců pak vymezují, jak správní orgány, které obdrží žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza, ve věci postupují, jak o ní rozhodují, jaká je tedy jejich rozhodovací pravomoc. Soudu však bohužel nezbývá než konstatovat, že ve výčtu oněch rozhodovacích pravomocí není pravomoc vydat rozhodnutí o zastavení řízení o takovéto žádosti. Nejde tedy o to, že by správní orgán neměl povinnost vydat rozhodnutí o zastavení řízení v písemné podobě, problém spočívá v tom, že takovéto rozhodnutí nemůže vydat vůbec. Zastavení řízení v tomto případě nepřichází v úvahu, neboť ustanovení § 180e zákona o pobytu cizinců takovou pravomoc správnímu orgánu vůbec nesvěřuje a ustanovení § 66 správního řádu v tomto případě nelze použít, neboť je upraveno právě v části druhé, která je z použití vyloučena. Za tohoto stavu věci soudu nezbývá, než konstatovat, že žalované Ministerstvo zahraničních věcí nemohlo řízení o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza ukončit zastavením řízení, ať už by o takovém zastavení řízení vydávalo formální rozhodnutí nebo nikoliv. Takové ukončení tohoto řízení zákon o pobytu cizinců nepředpokládá vůbec a nelze tedy takto postupovat. Za tohoto stavu věci bylo povinností žalovaného o žádosti žalobce podané dne 1. 2. 2016 rozhodnout, ať už byla podána v jakékoliv podobě a bez ohledu na to, zda žalobce k výzvě žalovaného tuto svou žádost doplnil nebo nikoliv. Pokud by byla u žalovaného podána žádost, z níž je sice zřejmé, že se jedná o žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza, aniž by v ní byly uvedeny srozumitelné důvody, v nichž by podatel žádosti spatřoval rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, pak nezbude než takové žádosti nevyhovět, zamítnout ji. Nicméně nepřichází vůbec v úvahu zastavení řízení, neboť ustanovení § 180e zákona o pobytu cizinců takovýto způsob ukončení řízení vůbec nepředpokládá. Jestliže tedy o žádosti žalobce podané dne 1. 2. 2016 nebylo vydáno rozhodnutí v tom smyslu, zda se jí vyhovuje či nikoliv, pak nezbývá, než konstatovat, že žalovaný byl, resp. stále je v této věci až dosud nečinný a žaloba pak byla podána důvodně. Městskému soudu v Praze z důvodů výše uvedených nezbylo než postupovat podle ustanovení § 81 odst. 2 soudního řádu správního a uložit žalovanému správnímu orgánu povinnost vydat v inkriminované věci rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch. Výši náhrady potom určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to tak, že 2.000 Kč činily náklady na uhrazení soudního poplatku z žaloby, dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní pomoci podle § 9 odst. 3 á 3.100 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast při jednání, dále 3x režijní paušál podle § 13 odst. 3 á 300 Kč, tedy celkem 14.342 Kč, včetně DPH ve výši 21%. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 8. září 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu