8 A 71/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců: JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: V. D., nar. X., státní příslušnost X., t. č. pobytem P. 10, A. 398/12, zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2014, č. j. MV-21479-10/SO/sen- 2013, T a k t o:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 2. 4. 2014, č. j. MV-21479-10/SO/sen-2013, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15.342 Kč, k rukám zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta, do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 2. 5. 2014 domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 2. 4. 2014, č. j. MV-21479-10/SO/sen-2013, kterým podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 22. 9. 2011, č. j. OAM-5286-4DP-2011, o zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná podle § 46 odst. 1 s odkazem na § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, V odůvodnění rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 22. 9. 2011, č. j. OAM-5286-4DP-2011, se uvádí, že důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná byla skutečnost, že žadatelka předložila spolu se svou žádostí padělaný doklad o ubytování. Ve věci byl vyslechnut JUDr. V. P. a Mgr. J. P., kteří shodně uvedli, že žadatelce skončila nájemní smlouva v roce 2009, a že nový doklad o zajištěném ubytování na adrese P. 10, H. 630/11, na dobu od 10. 12. 2010 do 10. 12. 2012, pan P. nepodepsal, a že na předloženém dokladu není jeho podpis. Správní orgán prvního stupně doručoval marně žadatelce na adresu P. 10, H. 630/11, na níž se podle záznamu pošty na obálce žadatelka v inkriminované době již nezdržovala. Prvostupňové rozhodnutí bylo posléze žadatelce doručeno veřejnou vyhláškou. Žadatelka proti tomuto rozhodnutí podala dne 11. 1. 2012 odvolání, které bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 2. 4. 2014, č. j. MV-21479-10/SO/sen-2013, a to jako opožděné. Žalovaný správní orgán v odůvodnění uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo žadatelce doručeno veřejnou vyhláškou dne 15. 11. 2011, a že tedy byla oprávněna podle § 83 odst. 1 věta první správního řádu podat odvolání do 30. 11. 2011. Odvolání podané dne 11. 1. 2012 bylo podáno opožděně. Žalobkyně se svým podání domáhala zrušení napadeného rozhodnutí., z důvodu nezákonnosti, neboť žalovaný správní orgán porušil své povinnosti, když nepřezkoumal podané odvolání v rozsahu odvolacích námitek tak, jak mu ukládá správní řád. Žalobkyně namítala, že její odvolání nebylo opožděné, neboť žalovaný doručoval veřejnou vyhláškou v rozporu se zákonem, a to § 25 odst. 1 správního řádu. Namítala, že v jejím případě bylo nezbytně nutné ustanovit opatrovníka a doručovat jí jeho prostřednictvím. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 3. 6. 2014 navrhnul žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 13. 12. 2016, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze správního spisu soud ověřil, že je zde založena písemnost označená jako „Veřejná vyhláška oznámení o možnosti převzít písemnost“ ze dne 17. 10. 2011, č. j. OAM-5286- 5/DP-2011, jíž se v řízení o žádosti o nové povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle § 45 zákona o pobytu cizinců paní V. D., nar. X., státní příslušnost X., k pobytu hlášena na adrese: P. 10, H. 630/11, oznamuje podle § 25 odst. 2 správního řádu, že Usnesení o zastavení správního řízení o žádosti č. j. OAM-5286-5/DP-2011 ze dne 22. 9. 2011, adresované výše jmenované. Podle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 a 4, § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí, jde-li o případy uvedené v § 180j odst.

4. Podle § 56 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže c) je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob, Podle § 25 odst. 2 správního řádu doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé. Podle § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu správní orgán ustanoví opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. I. ÚS 2545/12, i ve správním řízení - s odkazem na ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu a ustanovení § 128 o. s. ř - je před ustanovením opatrovníka osobě, které se nepodařilo doručit písemnost na adresu trvalého bydliště, třeba vyčerpat všechny možnosti za účelem zjištění místa jejího pobytu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2011, č. j. 2 As 23/2011 – 118, do kategorie osob, „jímž se prokazatelně nedaří doručovat“ [§ 32 odst. 2 písm. d) správního řádu z roku 2004], nespadají osoby neznámého pobytu, ani osoby, které si písemnosti opakovaně nepřebírají, a písemnosti jsou jim proto doručovány cestou náhradního doručení. Tato kategorie osob směřuje spíše na případy, kdy je adresátovi opakovaně doručováno náhradním doručením, přičemž následně je k jeho žádostem opakovaně rozhodováno o určení neplatnosti takového doručení. Takové osobě lze ustanovit opatrovníka, který zajistí efektivnější průběh správního řízení. Městský soud v Praze v inkriminované věci dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a to přesto, že se neztotožnil s žalobní námitkou, která vytýkala žalovanému správnímu orgánu, že porušil své zákonné povinnosti podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu, a že tedy nedostatečně zkoumal možné předpoklady pro zahájení přezkumného řízení pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí za situace, kdy tedy dospěl k závěru, že to odvolání bylo podáno opožděně. K tomuto žalobnímu bodu soud konstatuje, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí je obsaženo stručné konstatování Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, že neshledala předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, obnovu řízení či pro vydání nového rozhodnutí, majíc za to, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem o pobytu cizinců. K této námitce lze konstatovat, že dosavadní judikatura i doktrína nevyžadují po odvolacím orgánu, aby pokud dospěje k závěru, že odvolání je podáno opožděně, prováděl rozsáhlou analýzu prvostupňového rozhodnutí a z vlastní, úřední povinnosti obsáhle a detailně zkoumal, zda rozhodnutí vydané v prvním stupni, popř. v řízení, kterému předcházelo, ve všech směrech vyhovuje podmínkám zákona, resp. je věcně správné. Žalovaná Komise ve svém rozhodnutí, které je napadeno žalobou, takovou úvahu, byť velmi stručnou, uvedla. Z tohoto důvodu soud má za to, že tato žalobní námitka byla neodůvodněná. Nicméně za důvodnou soud považoval námitku, která směřovala vůči nesprávnému způsobu doručování prvostupňového rozhodnutí. Jak je v inkriminované věci zřejmé, rozhodnutí vydané v prvním stupni bylo doručováno veřejnou vyhláškou a žalobkyně má za to, že takový postup je s ohledem na ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu nepřípustný. Žalovaná Komise naproti tomu argumentuje ustanovením § 32 odst. 3 správního řádu, z něhož vyplývá, že tedy tento postup, tj. ustanovení opatrovníka, se nepoužije tam, pokud účastníkovi v tomto řízení nemá být uložena povinnost nebo odňato právo. Městský soud v Praze nicméně dospěl k závěru, že vzhledem k povaze věci nelze tuto výjimku z obecné povinnosti ustanovit opatrovníka ve smyslu § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu použít. V řízení, jež bylo zahájeno žádostí žalobkyně, mělo být rozhodnuto o prodloužení předložení doby trvání jejího dlouhodobého pobytu. Této žádosti nebylo rozhodnutím vydaným správním orgánem prvního stupně vyhověno, a v důsledku toho tak bylo žalobkyni odňato právo k dlouhodobému pobytu, které již existovalo, neboť žalobkyně již na území České republiky povolení k dlouhodobému pobytu měla. Byť tedy prvostupňové rozhodnutí, jímž nebylo žádosti vyhověno, není expressis verbis rozhodnutím, jímž by se odnímalo právo, tak svými důsledky pro právní sféru žalobkyně právě takový efekt má. Za takového stavu věci soud má za to, že nelze aplikovat zmíněnou výjimku z obecné povinnosti ustanovit opatrovníka účastníkovi, který je osobou neznámého pobytu nebo sídla nebo osobou, jíž se prokazatelně nedá doručovat. Za stavu, jaký existoval v inkriminované věci, bylo tedy na místě, aby bylo žalobkyni doručováno prostřednictvím opatrovníka, nikoliv veřejnou vyhláškou. V tomto pochybení spočívá hlavní důvod, proč soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 2. 4. 2014, č. j. MV-21479-10/SO/sen-2013, zrušil. Nadto je podle názoru soudu zapotřebí ještě poukázat na to, že ve správním spise tak, jak byl soudu předložen, se sice nachází veřejná vyhláška ze dne 17. 10. 2011, č. j. OAM- 5286-5/DP-2011, která se týká rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ve vztahu k žalobkyni paní V. D., nar. X., státní příslušnost X., k pobytu hlášena na adrese: P. 10, H. 630/11, nicméně z údaje o č. j. OAM-5286-5/DP-2011 má soud za to, že touto veřejnou vyhláškou, která byla do správního spisu založena, bylo doručováno jiné rozhodnutí, než které bylo vydáno v prvním stupni ohledně žádosti žalobkyně o nové povolení k dlouhodobému pobytu. Městský soud v Praze vychází z toho, že prvostupňové rozhodnutí, které bylo předmětem odvolacího řízení, o němž bylo rozhodováno žalobou napadeným rozhodnutím, bylo vydáno dne 22. 9. 2011 pod č. j. OAM-5286-4/DP-2011, zatímco veřejná vyhláška nese číslo jednací OAM-5286-5/DP-2011. Navíc touto veřejnou vyhláškou bylo doručováno Usnesení o zastavení správního řízení o žádosti č. j. OAM-5286-5/DP-2011 ze dne 22. 9. 2011, zatímco v prvostupňovém rozhodnutí, které předcházelo rozhodnutí napadenému žalobou, bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti s tím, že povolení k dlouhodobému pobytu se neuděluje. Soud tedy musel dospět k závěru, že tak, jak mu byl správní spis předložen, nedá se z něj ani poznat, zda skutečně bylo prvostupňové rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, ze dne 22. 9. 2011, č. j. OAM-5286-4/DP-2011, o zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, doručováno veřejnou vyhláškou tak, jak tvrdí žalovaný. Městský soud v Praze ze shora uvedených důvodů ve věci rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle ustanovení § 78 odst. 5 soudního řádu správního právním názorem, kterým vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný správní orgán vázán. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch. Výši náhrady potom určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to tak, že 3.000 Kč činily náklady na uhrazení soudního poplatku z žaloby, dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní pomoci podle § 9 odst. 3 á 3.100 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, účast při jednání, a 3x režijní paušál podle § 13 odst. 3 á 300 Kč, tedy celkem 15.342 Kč, včetně DPH ve výši 21%. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 13. prosince 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu