8 A 83/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Dial Telecom, a. s., IČ: 281 75 492, se sídlem Praha 8, Křižíkova 36a/237, zastoupen Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou v Praze 1, Valentinská 92/3, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 4. 2013 č. j. ČTÚ-6 150/2013-603, T a k t o:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 1. 6. 2013 domáhal zrušení rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 4. 2013 č. j. ČTÚ-6 150/2013-603, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 22. 11. 2012, č. j. 186 966/2012-613/III.vyř., ve věci zrušení přídělu rádiových kmitočtů ze dne 29. 7. 2005, č. j. 26 834/2005-613/II. podle § 20 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. Český telekomunikační úřad, (dále jen „ČTÚ"), vyhlásil v roce 2001 výběrové řízení na udělení telekomunikačních licencí ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí s využitím pevných rádiových přístupových sítí typu P-MP (sítě FWA) v kmitočtových úsecích 3459-3480 MHz a 3559-3580 MHz, s povinností poskytovat jejich prostřednictvím veřejnou telefonní službu. Podle výsledků výběrového řízení byla společnosti Dial Telecom (dříve CZECH ON LINE, a.s.) pro využívání vymezených rádiových kmitočtů vydána změna telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě č. j. 503 804/2000-610 (platnost do 22. 12. 2020). Po nabytí účinnosti zákona o elektronických komunikacích ČTÚ v roce 2005, na základě ustanovení § 136 odst. 6 a § 22 tohoto zákona, udělil společnosti Dial Telecom, jako držiteli telekomunikační licence, příděl rádiových kmitočtů, který obsahoval práva a povinnosti ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako bylo uvedeno v dřívější telekomunikační licenci. Doba platnosti byla stanovena shodně s dobou platnosti telekomunikační licence. Podle § 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích zahájil ČTÚ přezkum, zda trvají důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v úsecích 3459-3480 MHz a 3559-3580 MHz. Výsledkem přezkumu bylo zjištění, že pevná telefonní služba se nerozvíjí, ale je naopak na ústupu, přičemž uvedené omezení je navíc v rozporu s harmonizační snahou Evropského společenství a rozhodnutím Komise (ES) 2008/411/ES o harmonizaci kmitočtového pásma 3 400–3 800 MHz pro zemské systémy k poskytování služeb elektronických komunikací ve Společenství. Vzhledem k t o m u došel ČTÚ k závěru, že důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů pro účely poskytování pouze pevného bezdrátového přístupu (FWA) pominuly. Závěry přezkoumání ČTÚ zveřejnil dne 15. 12. 2011 na elektronické úřední desce a zahájil konzultaci s dotčenými subjekty podle § 130 zákona o elektronických komunikacích (výsledky konzultace byly uveřejněny dne 1. 2. 2012). Rovněž výsledky konzultace potvrdily, že důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů pominuly a je třeba omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů zrušit a zrušit všechny příděly rádiových kmitočtů v dotčeném pásmu (§ 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích). ČTÚ vydal dne 3. 7. 2012 opatřením obecné povahy část plánu využití rádiového spektra č. PV-P/7/07.2012-10 pro kmitočtové pásmo 2700-4200 MHz (účinnost ke dni 1. 9. 2012). V této části plánu je zrušeno omezení počtu práv v kmitočtových úsecích 3459- 3500 MHz a 3559-3600 MHz. Dne 11. 9. 2012 zahájil předseda Rady ČTÚ jako správní orgán prvního stupně s držitelem přídělu, společností Dial Telecom, správní řízení ve věci zrušení přídělu. Společnost Dial Telecom v průběhu správního řízení nezaslala své vyjádření. Dne 26. 10. 2012 byla vyzvána k seznámení s podklady pro rozhodnutí a případnému vyjádření před vydáním rozhodnutí. Zástupce společnosti Dial Telecom se dne 30. 10. 2012 dostavil k seznámení s podklady pro rozhodnutí, přičemž žádné vyjádření neuvedl. Po zhodnocení veškerých skutečností vydal předseda Rady ČTÚ rozhodnutí ze dne 22. 11. 2012, čj. 186 966/2012-613/II.vyř., kterým podle § 20 odst. 3 zákona elektronických komunikacích příděl rádiových kmitočtů, udělený rozhodnutím ze dne 29. 7. 2005, č. j. 26 834/2005-613/II., ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zrušil. Toto rozhodnutí bylo spol. Dial Telecom doručeno dne 29. 11. 2012. Odůvodnění rozhodnutí ze dne 29. 11. 2012 obsahuje vyjádření k okolnostem a důvodům vydání „původní telekomunikační licence" v předmětném výběrovém řízení v roce 2001. Pokud jde o důvody pro zrušení předmětného přídělu, obsahuje rozhodnutí odkaz na rozhodnutí Komise (ES) 2008/411/ES, podle něhož musí být umožněn v dotčených kmitočtových úsecích rozvoj nejen pevných rádiových přístupových sítí, ale i nomádických a pohyblivých přístupových sítí. ČTÚ byl povinen závěry přezkoumání (tj. zda důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů trvají) konzultovat s dotčenými subjekty. Dne 3. 7. 2012 byla vydána opatřením obecné povahy část plánu využití rádiového spektra č. PV- P/7/07.2012-10, ve které je zrušeno omezení počtu práv v kmitočtových úsecích 3459 – 3500 MHz a 3559 - 3560 MHz. Žalobce napadnul rpvostupňové rozhodnutí rozkladem, který byl zamítnut žalobou napadeným rozhodnutím Rady ČTÚ ze dne 2. 4. 2013 č. j. ČTÚ-6 150/2013-603. V jeho odůvodnění žalovaný mj. uvedl, že zrušením přídělu nejsou dotčena práva uživatele rádiových kmitočtů, vyplývající z udělených individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v kmitočtových pásmech 3466-3473 MHz a 3566-3573 MHz, na základě kterých rádiové kmitočty využívá. Vedle toho žalobce (stejně jako kterýkoliv jiný žadatel) bude moci i nadále žádat o nová individuální oprávnění. Nebude tedy docházet ke krácení na právech vyplývajících z předmětného přídělu rádiových kmitočtů, neboť tato práva bude moci využívat pomocí udělených individuálních oprávnění. Co se týká žalobcem namítané „ztráty na zaplaceném poplatku" v souvislosti s přidělením „původní licence" žalovaný uvedl, že úhrada předmětného poplatku byla součástí řízení o přidělení „původní licence" a není předmětem tohoto řízení. Podstatné v této souvislosti je, že v daném případě ČTÚ neznemožnil žalobci využívání rádiových kmitočtů v předmětném kmitočtovém pásmu. Zrušením přídělu byla žalobci odebrána pouze exkluzivita v rámci daného kmitočtového pásma (neboť důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů již pominuly - viz výše). Zdůraznil, že zrušením přídělu žalobce nejsou dotčena práva uživatele rádiových kmitočtů vyplývající z udělených individuálních oprávnění. Konstatoval, že platná právní úprava předpokládá pouze úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů, které vzniknou držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů (§ 17 a násl. zákona o elektronických komunikacích) v důsledku jejich odnětí z důvodů podle § 19 odst. 1 písm. a) až c) a podle § 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích), a to prostřednictvím radiokomunikačního účtu zřizovaného podle § 27 tohoto zákona. Vypořádání takového nároku nelze provádět v rámci řízení o zrušení přídělu, ale pouze postupem podle § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Dále žalovaný uvedl, že na základě zjištění ČTÚ od roku 2007 dochází v předmětném pásmu k výraznému snižování počtu individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a ke zřizování nových základnových stanic systémů P-MP v posledních letech nedochází (v roce 2011 byla telefonní služba prostřednictvím systémů P-MP poskytována šesti společnostem v Praze a jedné v Brně). Vzhledem k tomu je třeba odmítnout i rozkladovou námitku, která se týká údajného budování rozsáhlé telekomunikační sítě a poskytování veřejné telefonní služby. K obavám žalobce, že zpřístupněním daného kmitočtového pásma ostatním uživatelům dojde ke škodlivému rušení využívaných rádiových kmitočtů, žalovaný uvedl, že tato obava je neopodstatněná. Ostatní případní uživatelé v daném kmitočtovém pásmu budou moci využívat rádiové kmitočty pouze na základě individuálních oprávnění vydaných Úřadem, a to na základě kmitočtové koordinace prováděné ČTÚ v řízení o žádosti postupem podle § 17 a násl. zákona o elektronických komunikacích. Žalobce se svým podání domáhal napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti. Namítal, že rozhodnutí o odnětí oprávnění, nastoupených za původní licence je hrubým zásahem do jeho stanovených práv a zájmů. Žalobce v dobré víře, že jeho oprávnění s dobou platnosti do 22. 12. 2020 zůstane v souladu s podmínkami při jejím udělení nedotčené, uhradil poplatek ve výši 10,000.000 Kč, a to před přidělením původní licence. Žalobce namítal, že v případě odnětí předmětného oprávnění mu vznikne finanční ztráta. Žalobce namítal, že využívá svého oprávnění aktivně v souladu s jeho podmínkami, budu na základě poskytnutých kmitočtů rozsáhlou telekomunikační síť a poskytuje veřejnou telefonní službu. Žalobce odmítnul tvrzení žalovaného, že postupem žalovaného není nedotčen, že je nadále držitelem individuálních oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, vydaných v rámci pásem, na které se vztahovala původní licence a následně příděl. Žalobce namítal, že původní licence byla udělena na základě zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který neobsahoval možnost ČTÚ zahájit řízení o odnětí licence, pokud ze strany jejího držitele nedošlo porušení povinností a odebrání licence nebyl důsledek tohoto porušení odebrání licence - bylo sankcí za porušování povinností jejího držitele. Žalobce obdržel licenci s vědomím, že pokud nedojde z jeho strany k žádnému protiprávnímu jednání, budou jeho práva na základě licence zachována minimálně po dobu v ní určenou s možností dalšího prodloužení. Současné odebrání přídělu, který licenci v plném rozsahu nahradil, je porušením oprávněných očekávání žalobce. Žalobce nabyl licence za situace, kdy nebylo možné mu ji způsobem nyní uplatněným odebrat. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 19. 7. 2013 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 2. 4. 2013. Uvedl, že důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v úsecích 3459-3480 MHz a 3559-3580 MHz pro účely poskytování pouze pevného bezdrátového přístupu (FWA) pominuly. Žalovaný byl oprávněn změnit plán využití kmitočtového spektra opatřením obecné povahy, kterým toto omezení počtu práv bylo zrušeno a k následnému zrušení přídělu, který byl v tomto kmitočtovém pásmu udělen - viz § 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, neboť byly naplněny všechny zákonné podmínky pro zrušení předmětného přídělu – splněny i procesní podmínky řízení o zrušení přídělu rádiových kmitočtů žalobce Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť ani žalobce, a ani žalovaný se k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního žalovaný nevyjádřili. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích Úřad je povinen sledovat a v přiměřených intervalech nebo na základě důvodného požadavku osoby dotčené omezením počtu práv k využívání rádiových kmitočtů přezkoumávat, zda důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů stále trvají. Má-li Úřad za to, že důvody omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů pominuly nebo že vzhledem k zájmu uživatelů nebo zájmu na rozvíjení hospodářské soutěže je třeba omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů zrušit, Úřad omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v plánu využití rádiového spektra zruší a následně rozhodne o zrušení přídělu uděleného v tomto kmitočtovém pásmu. Rozhodnutí o oprávnění k využívání rádiových kmitočtů vydaná na základě zrušeného přídělu a podmínky stanovené v těchto rozhodnutích nadále zůstávají v platnosti, pokud Úřad z důvodů, pro které došlo ke zrušení omezení počtu práv, nerozhodne o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. Pokud Úřad rozhodl o zrušení přídělu a o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů vydaných na základě zrušeného přídělu, náleží držiteli přídělu náhrada za odnětí přídělu. Při stanovení výše náhrady Úřad zohlední aktuální zůstatkovou cenu přídělu a efektivní a účelně vynaložené náklady podle § 27 odst. 5 vzniklé držitelům v důsledku případného vyklizení kmitočtového pásma. V důvodové zprávě k ustanovení § 20 (Omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů) zákona o elektronických komunikacích se mj. uvádí, že pro zvýšení právní jistoty a v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) se upravuje ustanovení o omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů. Úřad může omezit počet práv k využívání rádiových kmitočtů pouze z důvodů zajištění účelného využívání rádiových kmitočtů a není-li to v rozporu se zájmem uživatelů nebo zájmem na rozvíjení hospodářské soutěže. Toto omezení ČTÚ provede v plánu využití rádiového spektra po vypořádání výsledků veřejné konzultace. ČTÚ je povinen sledovat a v přiměřených intervalech nebo na základě důvodného požadavku dotčené osoby přezkoumávat, zda důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů stále trvají. Má-li ČTÚ za to, že důvody omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů pominuly, nebo že vzhledem k zájmu uživatelů nebo zájmu na rozvíjení hospodářské soutěže je třeba omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů zrušit, ČTÚ omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v Plánu využití rádiového spektra zruší. ČTÚ zároveň rozhodne, zda vydaná rozhodnutí o udělení práv k využívání rádiových kmitočtů a rozhodnutí o oprávnění k využívání rádiových kmitočtů a podmínky stanovené v těchto rozhodnutích nadále zůstávají v platnosti. Pokud ČTÚ zruší udělené příděly a individuální oprávnění, rozhodne o náhradě účelně a efektivně vynaložených nákladů a zůstatkové aktuální ceně přídělu. V inkriminované věci je tedy nesporná povinnost žalovaného podle citovaného ustanovení § 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích sledovat a v přiměřených intervalech nebo na základě důvodného požadavku osoby dotčené omezením počtu práv k využívání rádiových kmitočtů přezkoumávat, zda důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů stále trvají. Zákonné zmocnění podle § 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v plánu využití rádiového spektra zrušit a následně rozhodnout o zrušení přídělu uděleného v tomto kmitočtovém pásmu v případě, má-li za to, že důvody omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů pominuly nebo že vzhledem k zájmu uživatelů nebo zájmu na rozvíjení hospodářské soutěže je třeba omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů zrušit. Podle čl. 5 odst. 2 autorizační směrnice pokud je nezbytné udělit individuální práva na užívání rádiových frekvencí a čísel, udělí členské státy na žádost taková práva kterémukoli podniku, který poskytuje nebo využívá sítě nebo služby podle obecného oprávnění, s výhradou článků 6, 7 a čl. 11 odst. 1 písm. c) této směrnice a jakýchkoli jiných pravidel, která zajišťují účinné využití těchto zdrojů v souladu se směrnicí 2002/21/ES (rámcová směrnice). Aniž jsou dotčena zvláštní kritéria a postupy přijaté členskými státy pro udělování práv na užívání rádiových frekvencí poskytovatelům služeb obsahu rozhlasového a televizního vysílání s ohledem na sledování cílů obecného zájmu v souladu s právem Společenství, udělují se taková práva na užívání prostřednictvím otevřených, průhledných a nediskriminačních postupů. Při udělování práv na užívání stanoví členské státy, zda lze taková práva převádět z podnětu držitele práva a, v případě rádiových frekvencí, též za jakých podmínek, v souladu s článkem 9 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice). Pokud členské státy udělí práva na užívání na omezenou dobu, musí jejich trvání být přiměřené dotyčné službě. V inkriminované věci je nesporné, že ČTÚ zahájil přezkum ohledně trvání důvodů pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů v úsecích 3459-3480 MHz a 3559-3580 MHz, jehož výsledkem bylo zjištění, že pevná telefonní služba se nerozvíjí, ale je naopak na ústupu, přičemž uvedené omezení je navíc v rozporu s rozhodnutím Komise (ES) 2008/411/ES. Závěry přezkoumání ČTÚ zveřejnil dne 15. 12. 2011 na elektronické úřední desce a zahájil konzultaci s dotčenými subjekty podle § 130 zákona o elektronických komunikacích (výsledky konzultace byly uveřejněny dne 1. 2. 2012). Rovněž výsledky konzultace potvrdily, že důvody pro omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů pominuly a je třeba omezení počtu práv k využívání rádiových kmitočtů zrušit a zrušit všechny příděly rádiových kmitočtů v dotčeném pásmu (§ 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích). Následně ČTÚ vydal dne 3. 7. 2012 opatřením obecné povahy část plánu využití rádiového spektra č. PV-P/7/07.2012-10 pro kmitočtové pásmo 2700-4200 MHz (účinnost ke dni 1. 9. 2012). V této části plánu je zrušeno omezení počtu práv v kmitočtových úsecích 3459- 3500 MHz a 3559-3600 MHz. Městský soud v Praze poukazuje na ustanovení čl. 2 odst. 1, 2 rozhodnutí Komise (ES) 2008/411/ES, jímž byl žalovaný povinován provést změny v systému, které expressis verbis stanoví: „Nejpozději šest měsíců po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost určí a zpřístupní členské státy pásmo 3 400–3 600 MHz pro nevýhradní využívání zemskými sítěmi elektronických komunikací v souladu s parametry stanovenými v příloze tohoto rozhodnutí. Do 1. ledna 2012 členské státy určí a poté zpřístupní pásmo 3 600–3 800 MHz pro nevýhradní využívání zemskými sítěmi elektronických komunikací v souladu s parametry stanovenými v příloze tohoto rozhodnutí.“ Podle čl. 3 citovaného rozhodnutí Komise (ES) 2008/411/ES potom „v souladu s článkem 2 umožní členské státy využívání pásma 3 400–3 800 MHz pevnými, nomádickými a mobilními sítěmi elektronických komunikací.“ Důvodem pro přijetí citovaného rozhodnutí Komise (ES) byla rozdílná výchozí situace v jednotlivých členských státech, která by mohl vést k narušení hospodářské soutěže. Přijatá pravidla dávají členským státům prostředky, aby mohly přiměřeným, nediskriminujícím a objektivním způsobem řešit tyto problémy v souladu s komunitárním právem, resp. Evropské unie, včetně autorizační směrnice. Na základě uvedených skutečností podle názoru Městského soudu v Praze potom jednoznačně je nutno učinit závěr, že žalovaný správní orgán postupoval v soualdu se zákonem o elektronických komunikacích, a proto námitku nezákonnosti musel Městský soud v Praze odmítnout jako neodůvodněnou. Kromě toho podle autorizační směrnice nemá být právo užívat kmitočty podmíněno vydáním individuálního oprávnění. Směrnice Komise (ES) 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací pak zakazuje udílení a zachování výlučných práv ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí nebo k poskytování veřejných telekomunikačních služeb. Existence exkluzivního práva žalobce je v rozporu s čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 této směrnice. Podle citovaného ustanovení § 20 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích rozhodne-li ČTÚ o zrušení přídělu a o odnětí oprávnění k využívání rádiových kmitočtů vydaných na základě zrušeného přídělu, náleží držiteli přídělu náhrada za odnětí přídělu. V inkriminované věci zatím stanovena výše náhrady nebyla. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl k námitce ztráty na zaplaceném poplatku, že úhrada předmětného poplatku byla součástí řízení o přidělení původní licence a není předmětem tohoto řízení. Bude tedy na žalobci, aby se přiměřené náhrady domáhal v samostatném řízení. Městský soud v Praze se při vypořádání žalobních námitek řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, III. ÚS 989/08, podle něhož není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. (bod 68). Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 31.srpna 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu