8 Af 15/2012

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce EUROPLASMA s.r.o. se sídlem Praha 4, Roztylská 2321/19, v řízení zastoupeného společností Rödl & Partner Tax s.r.o. (dříve VORLÍČKOVÁ PARTNERS s.r.o.) se sídlem Praha 1, Platnéřská 131/2 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 29. 2. 2012, č. j.: 3197/12-1300-106187, t a k t o :

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 29. 2. 2012, č. j.: 3197/12-1300-106187, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 139,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto k rukám společnosti Rödl & Partner Tax, s.r.o., právnické osoby poskytující daňové poradenství. Odůvodnění: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 25. 4. 2012 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 29. 2. 2012, kterým žalovaný změnil odvoláním napadené rozhodnutí v Oddílu II. v ř.

20. V ostatních částech napadené rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu- Jižní Město (dále jen „správce daně“) č. j.: 237205/11/011511108926 ze dne 15. 9. 2011 (dále jen „platební výměr“) potvrdil. Žalobce ve svém odvolání navrhoval změnit platební výměr tak, aby mu byl vyměřen za zdaňovací období červen 2011 nadměrný odpočet ve výši 177 688,-Kč. V podané žalobě nejprve žalobce pojednal o skutkovém stavu věci, uvedl, že zpracovává a dodává aferetickou plazmu určenou pro frakcionaci (dále jen „plazma“), jedná se o krevní plazmu získanou od dárců pomocí přístrojové metody aferézy, kterou žalobce dodává jako surovinu v první fázi výroby léčiv svým odběratelům. Aferéza přístrojovou metodou je kontinuální proces, při kterém krev v uzavřeném systému protéká z žíly dárce tzv. separátorem, ve kterém se certifugací odděluje krevní plazma a ostatní krevní elementy. Krevní plazma odtéká do sběrného vaku a ostatní krevní elementy se průběžně vrací dárci. Žalobce odebranou plazmu v plastových vacích zpracovává šokovým zmrazením při teplotě - 80 º C ve speciálním zmrazovacím zařízení. Vaky zmrazené plazmy se označí jako „plazma určená pro frakcionaci“, aby nedošlo k záměně a použití pro léčebné účely v rámci zdravotnických služeb, ale pouze pro průmyslovou výrobu léčiv. Oprávnění provádět aferézu a výrobu plazmy pro frakcionaci bylo žalobci uděleno dne 4. 9. 2009. Toto povolení je uděleno výhradně pro frakcionaci, nikoli pro podání člověku transfuzí za účelem léčení nebo předcházení nemoci. Ze stanoviska Státního úřadu pro kontrolu léčiv ze dne 4. 2. 2010 vyplývá, že se na plazmu určenou pro fakcionaci nevztahují minimální požadavky stanovené vyhláškou č. 143/2008 Sb. na jakost a bezpečnost transfúzních přípravků, neboť nenaplňuje znaky transfúzního přípravku pro účely ustanovení § 2 odst. 2 písm. n) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o léčivech“). Ministerstvo zdravotnictví udělilo dne 13. 1. 2010 žalobci vývozní povolení do Rakouska a tímto rozhodnutím byla předmětná plazma zařazena do kombinované nomenklatury celního sazebníku jako Lidská krevní plazma pro výrobu léčivých přípravků, ex 3002 1095. To znamená, že plazma v daném případě spadá dle stanoviska Ministerstva zdravotnictví ČR pod kód 3002 1095 kombinované nomenklatury společného celního sazebníku EU, tj. pod číselný kód 30 Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží ve smyslu přílohy č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty jakožto farmaceutický výrobek. Žalobce uplatňoval u dodání plazmy svým odběratelům základní sazbu daně, kterou rovněž deklaroval v přiznání k dani z přidané hodnoty. V případě přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen – říjen 2009 byla u žalobce správcem daně zahájena vytýkací řízení, neboť správci daně vznikly pochybnosti. Žalobce se tak rozhodl po dohodě se správcem daně podat na Ministerstvo financí ČR žádost o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně. O této žádosti rozhodlo dne 14. 10. 2010 ministerstvo tak, že dodání aferetické plazmy určené pro frakcionaci nepředstavuje zdanitelné plnění ve smyslu § 2 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť se jedná o plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně ve smyslu ustanovení § 58 zákona o daních z přidané hodnoty. Žalobce s tímto závěrem ministerstva nesouhlasí, proto uplatnil v dodatečném přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2011 u přijatých zdanitelných plnění nárok na odpočet. Správce daně následně provedl u žalobce vytýkací řízení, které uzavřel ve smyslu rozhodnutí ministerstva s tím, že žalobce nemá nárok na odpočet, neboť plnění uskutečňovaná žalobcem, patří mezi plnění osvobozená od daně dle § 58 odst. 2 zákona o daních z přidané hodnoty, dle kterého je od daně, mimo jiné, osvobozeno dodání lidské krve a jejich složek, mezi které lidská plazma patří, a proto žalobci nevznikl nárok na odpočet daně z přijatých plnění. Rozhodnutí o odvolání žalobce považuje za nezákonné, neboť spočívá v nesprávném právním posouzení žalovaným. Předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným je posouzení toho, zda se v případě dodání plazmy jedná o zdanitelné plnění nebo o plnění osvobozené, které lze podřadit pod ustanovení § 58 zákona o dani z přidané hodnoty. Nutno vycházet z principu eurokonformního výkladu zákona, neboť v předmětu sporu jde o věc skutkově spadající do doby po vstupu České republiky do Evropské unie, tj. do doby po přistoupení ke společnému systému daně z přidané hodnoty, který je právně regulován a harmonizován na úrovni práva Evropského společenství Šestou směrnicí Rady ze dne 17. 5. 1977, která byla s účinností od 1. 1. 2007 nahrazena Směrnicí 2006/112/ES (dále jen směrnice o DPH). Ustanovení § 58 zákona o daních z přidané hodnoty je transpozicí článku 132 odst. 1 písm.. d) směrnice o DPH, podle něhož členské státy osvobodí od daně tato plnění: dodání lidských orgánů, lidské krve a mateřského mléka. Pojem „lidská krev“ ale nebyl dosud definován a nebyl vyložen ani Soudním dvorem Evropské unie. Pojem lidská krev dle žalobce musí být v souladu s principy práva Unie vykládán autonomním a jednotným způsobem v celé Unii. Směrnice o DPH v tomto ohledu na právo členských států neodkazuje a dle žalobce nelze při výkladu pojmu „lidská krev“ vycházet z definic provedených tuzemskými právními předpisy. Směrnice o DPH osvobozuje pouze dodání lidské krve, tedy lidské krve jako celku, zatímco český zákon rozšiřuje toto osvobozovací ustanovení, i na dodání jednotlivých složek lidské krve. Text § 58 zákona o daních z přidané hodnoty tak jednoznačně obsahuje širší výjimku ze zdanitelných plnění, než je tomu v případě samotné směrnice. Podstatné je, že žalobce dodává plazmu jako samotnou surovinu. Poukazuje na to, že SDEU klade důraz na restriktivní výklad pojmů, a proto nesouhlasí se závěrem žalovaného, že pojem lidská krev „může být představován jak plnou lidskou krví, tak částí plné lidské krve – krevní plazmou“. O lidskou krev se jedná pouze tehdy, pokud jsou v ní veškeré složky obsaženy. V ostatních případech jde o jednotlivé složky lidské krve. Podstatné je, že směrnice o DPH na rozdíl od českého zákona výslovně obsahuje pouze pojem lidská krev, a nikoli již dovětek „a její složky“. Poukazuje na stanovisko Evropské komise, která uvádí, že nestabilní krevní produkty jako např. lidská krevní plazma nebo lidské krvinky nejsou pokládány za léčivé prostředky. U nich se tedy aplikuje základní sazba daně, zatímco lidská krev jako taková je od daně z přidané hodnoty osvobozena. To by mělo mít alespoň aplikační význam ve vztahu k právnímu řádu ČR. Podle žalobce je tak výklad ze strany správce daně a žalovaného neslučitelný s právní úpravou obsaženou ve směrnici o DPH. Právní úpravu Evropských společenství je třeba považovat za nadřazenou národní právní úpravě. V dané situaci je nutné podle žalobce použít na předmětnou věc doktrínu přímého účinku směrnic. Žalobce je přesvědčen o tom, že nedošlo v případě čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH ke správné transpozici do českého práva, neboť ustanovení § 58 odst. 2 zákona o DPH rozšiřuje osvobození stanovené směrnicí o DPH i na samostatné dodání složek lidské krve. Nesouhlasí se závěrem žalovaného, že konkrétní úprava podmínek osvobození leží v dispozici členských států. Dle žalobce ale členské státy mohou upravit toliko technické a administrativní parametry toho, jak se osvobození uplatní, nikoliv však toho, zda či v jakém rozsahu se uplatní. Je přesvědčen o tom, že v případě žalobce k přímému účinku směrnice o DPH nic nebrání. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl všechny žalobní námitky s tím, že v daném případě bylo postupováno zcela v souladu se zákonem a nedošlo tedy k nesprávnému právnímu posouzení. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl v celém jejím rozsahu. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Městský soud v Praze posoudil věc takto: K rozhodované věci by soud nejprve uvedl, že u zdejšího soudu bylo již rozhodováno v řízení s totožným meritem věci, pod č. j.: 11 Af 70/2011-108, kdy Městský soud přisvědčil žalovanému, když dospěl k závěru, že krevní plazma je plněním, které je od daně osvobozeno. Proti tomuto rozhodnutí byla žalobcem podána kasační stížnost, o které NSS rozhodl v jeho prospěch dne 23. 11. 2016, č. j.: 3 Afs 200/2014-79. Nejvyšší správní soud především konstatoval, že podstatou sporu mezi účastníky je odpověď na otázku, zda dodání afaretické plazmy určené pro frakcionaci představuje plnění zdanitelné (§ 2 odst. 2 zákona o DPH), anebo plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně (§ 58 zákona o DPH). Podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. g) zákona o DPH (ve znění účinném do 31. 12. 2012) platilo, že při splnění podmínek stanovených v § 52 až § 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozeny zdravotnické služby a dodání zdravotnického zboží, tedy zboží, které je spotřebováno v rámci zdravotnických služeb (§ 58 téhož zákona). Podle § 58 odst. 2 zákona o DPH se dodáním zdravotního zboží pro účely tohoto zákona rozumělo (mimo jiné) dodání lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka. Ustanovení § 2 odst. 2 písm. n) zákona o léčivech definuje (nyní i v rozhodném období) pro své účely pojem „transfuzní přípravky“ jako lidskou krev a její složky zpracované pro podání člověku za účelem léčení nebo předcházení nemoci, pokud nejde o krevní deriváty; za lidskou krev a její složky se pro účely tohoto zákona nepovažují krevní kmenové buňky a lymfocyty dárce kmenových buněk určené pro příjemce těchto buněk. Krevními deriváty jsou průmyslově vyráběné léčivé přípravky pocházející z lidské krve nebo lidské plazmy, zejména albumin, koagulační faktory a imunoglobuliny lidského původu [§ 2 odst. 2 písm. l) zákona o léčivech]. Podle čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, členské státy osvobodí od daně dodání lidských orgánů, lidské krve a mateřského mléka. Podle čl. 37 bodu 1 písm. a) a bodu 2 písm. a) směrnice k provedení čl. 143 písm. b) a c) směrnice o DPH, se léčebnými látkami lidského původu (osvobozenými od DPH) rozumí lidská krev a její deriváty (úplná lidská krev, sušená lidská krevní plazma, lidský albumin a stálé roztoky lidských plazmatických proteinů, lidský imunoglobulin a lidský fibrinogen). Ve smyslu čl. 38 písm. a) téže směrnice je od daně osvobozeno pouze zboží, které je určeno subjektům nebo laboratořím schváleným příslušnými orgány, aby je používaly výlučně k lékařským nebo vědeckým účelům s vyloučením jakéhokoli obchodního účelu. Podle čl. 3 písm. a) směrnice o krvi se pro účely této směrnice krví rozumí plná krev odebraná dárci a zpracovaná buď pro transfuzi, nebo pro další výrobu. Krevní složku definuje čl. 3 písm. b) směrnice o krvi jako léčebnou složku krve (červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky, krevní plazmu), která může být připravena různými metodami. Přípravkem z krve je podle čl. 3 písm. c) směrnice o krvi jakýkoliv léčivý přípravek pocházející z lidské krve nebo plazmy. Spornou otázkou a současně zásadním a rozhodujícím východiskem pro další úvahy je v nyní souzené věci výklad ustanovení § 58 odst. 2 věty druhé zákona o DPH ve znění do 31. 12. 2008. Přestože z kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel je přesvědčen o nezbytnosti aplikace přímého účinku čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH, Nejvyšší správní soud směřoval své úvahy nejprve k možnosti vyložit § 58 odst. 2 písm. a) zákona o DPH eurokonformním způsobem. K tzv. nepřímému účinku směrnice (tedy k eurokonformnímu výkladu aplikovaného vnitrostátního práva) se zdejší soud v minulosti vyjádřil například ve svém rozsudku ze dne 1. 2. 2010, č. j. 5 Afs 68/2009 - 113, publikovaném pod č. 2036/2010 Sb. NSS. [… ] Optikou výše uvedeného rozsudku dospěl zdejší soud k závěru, že pojem „lidská krev a její složky“, použitý v ustanovení § 58 odst. 2 zákona o DPH, nevyvolává prima facie jakoukoli pochybnost o jeho obsahu. Dodatek „a její složky“ zřetelně vyjadřuje, že český zákonodárce zamýšlel od DPH osvobodit nejen „plnou lidskou krev“ (tj. krev, která obsahuje všechny její elementy), ale rovněž její separované složky, ať už se jedná o jednotlivé druhy krevních buněk, krevní plazmu či jiné komponenty, které lze dostupnými metodami z lidské krve oddělit a s nimiž lze samostatně nakládat. S ohledem na princip jednoty a bezrozpornosti právního řádu (ve smyslu rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010 - 79, ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004 - 54, či ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 - 541) může jako pomůcka při výkladu pojmu „lidská krev a její složky“ podpůrně posloužit i definice uvedená v § 2 odst. 2 písm. n) zákona o léčivech, která v podstatných ohledech není s dikcí § 58 odst. 2 písm. a) zákona o DPH v rozporu; je však třeba mít na zřeteli, že vymezení pojmu „transfuzní přípravky“ a nepřímo také sousloví „lidská krev a její složky“ je primárně určeno pro účely zákona o léčivech. Nejvyšší správní soud proto na podkladě výše uvedeného dospěl k závěru, že ustanovení § 58 odst. 2 věta druhá zákona o DPH nedávalo žádný prostor pro jiný výklad než ten, že od daně z přidané hodnoty jsou bez nároku na odpočet daně osvobozeny nejen dodávky (lidské) krve, ale i dodávky krevní plazmy, jakožto její složky. Nenabízí-li se jakákoli výkladová alternativa, nemá Nejvyšší správní soud ani žádné výkladové dilema, které by musel řešit příklonem k tomu z nich, který odráží smysl a účel unijní právní úpravy. Nejvyšší správní soud se následně zabýval otázkou možnosti přímé aplikace čl. 32 směrnice o DPH, tedy jejího možného přímého účinku, s nímž žalobce spojoval pro sebe výhodnější postavení. Zde dospěl k závěru, že jednak byla splněna podmínka uplynutí lhůty pro provedení směrnice, dále že transpozice pojmu „lidská krev“, užitého v čl. 132 písm. d) směrnice o DPH do § 58 odst. 2 písm. a) zákona o DPH byla očividně provedena extenzivně, neboť český zákonodárce dosah výjimky z dopadu DPH formuloval šířeji, a konečně že text čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH vykazuje dostatečnou míru bezpodmínečnosti a určitosti k tomu, aby se jich mohl jednotlivec dovolávat vůči státu. Podmínky pro přímou aplikovatelnost směrnice o DPH proto Nejvyšší správní soud pokládal za splněné a uzavřel s tím, že je tedy zřejmé, že přímá aplikace čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH je v dané věci principálně možná (blíže viz str. 11 a 12 citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Pokud pak jde o výklad této unijní normy, Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „Při výkladu ustanovení unijního právního předpisu mohou nastat typově dvě situace. První možností je situace, kdy je dikce unijního předpisu natolik jasná a jednoznačná, že neponechává prostor pro žádnou rozumnou pochybnost o způsobu jeho interpretace a aplikace (tzv. acte clair). Nejde-li o tento případ, pak je vnitrostátní soud, za podmínek vymezených v čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, povinen položit předběžnou otázku SDEU. Této povinnosti se může zdržet pouze tehdy, zabýval-li se již daným právním problémem SDEU ve své judikatuře (tzv. acte éclairé). V těchto případech je vnitrostátní soud oprávněn právo 3 Afs 200/2014 EU aplikovat na vlastní zodpovědnost [srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 1982 ve věci Srl CILFIT and Lanificio di Gavardo SpA v. Ministry of Health (C-283/81)]. […] Ačkoli článek 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH nelze z uvedených důvodů považovat za acte clair, Nejvyšší správní soud nepochybuje o tom, že se jedná o acte éclairé. Jak totiž upozornil stěžovatel v doplnění kasační stížnosti, SDEU v rozsudku ze dne 5. 10. 2016 ve věci TMD Gesellschaft für transfusionsmedizinische Dienste mbH v. Finanzamt Kassel II – Hofgeismar (C-412/15) rozhodoval o otázce, zda čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH musí být vykládán v tom smyslu, že dodání lidské krve zahrnuje i dodání krevní plazmy získané z lidské krve; pro případ kladné odpovědi na tuto otázku pak měl SDEU zodpovědět také to, zda totéž platí i pro krevní plazmu, která není přímo určena pro terapeutické účely, ale výlučně k výrobě léčivých přípravků, případně, bude-li odpověď na první otázku záporná, zda záleží při zatřídění pod krev pouze na přijatém účelovém určení nebo i na abstraktně existující možnosti použití krevní plazmy. Přestože tedy stěžovatel opakovaně vznesl požadavek, aby obdobně znějící předběžnou otázku předložil SDEU nejprve městský a nyní i Nejvyšší správní soud, je nepochybné, že pro takový postup již důvod není. […] Konsekventně proto platí, že transpozice zmiňovaného ustanovení směrnice do zákona o DPH (§ 58 odst. 2) neproběhla správně, neboť dopadá na širší okruh případů, než zamýšlí unijní úprava. Jelikož do okruhu plnění, které unijní úprava z osvobození od DPH nevylučuje, dopadá i případ plnění poskytovaných stěžovatelem, jsou splněny všechny podmínky pro přímou aplikaci čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH. S odkazem na závěry v rozsudku C-412/15 pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že i ve věci nyní souzené není plazma určena pro účely péče o zdraví či terapeutické účely, ale výhradně pro účely farmaceutické, a proto se na takovou plazmu nemůže vztahovat osvobození od daně stanovené v čl. 132 odst. 1 písm. d) směrnice o DPH (blíže viz str. 14 citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Městský soud rozhodoval ve věci nyní projednávané v návaznosti na tento rozsudek Nejvyššího správního soudu, přičemž shledal, že závěry koncipované Nejvyšším správním soudem je nutno aplikovat i na aktuální věc. Není totiž pochyb o tom, že obě věci spojuje co do podstaty shodný materiální stav, neboť jde o žalobu téhož žalobce proti rozhodnutí téhož žalovaného, resp. odvolacího správního orgánu, ohledně daně z přidané hodnoty ve spojitosti s dodáváním aferetické plazmy určené pro frakcionaci. Městský soud tedy musel závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud, bez dalšího aplikovat při rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 29. 2. 2012, č. j.: 3197/12- 1300-106187. Vycházeje z těchto závěrů, na něž v plném rozsahu odkazuje, tedy Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního, a podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního současně soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je podle ust. § 78 odst. 5 soudního řádu správního v dalším řízení vázán právním názorem městského soudu. Soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání za podmínek podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 soudního řádu správního, podle kterého má žalobce, který byl ve sporu úspěšný, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proti neúspěšnému žalovanému. Výše nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč a dále náklady na zastoupení advokátem za čtyři úkony právní služby, kdy tři úkony (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného) byly provedeny před 1. 1. 2013, a proto se na ně aplikuje ust. § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2012, podle nichž činí výše odměny za jeden úkon právní služby 2.100,- Kč (3 x 2.100 = 6.300,- Kč). Jeden právní úkon – doplnění žaloby ze dne 7. 12. 2016 - byl proveden po 1. 1. 2013, proto se na výši odměny za něj použijí tatáž ustanovení advokátního tarifu, avšak v současném znění, podle nichž činí 3.100,- Kč. Odměna zástupci za 4 úkony právní služby činí celkem 9 400,- Kč, avšak soud výši této odměny s použitím ustanovení § 60 odst. 7 soudního řádu správního snížil na polovinu, vzhledem k tomu, že tento zástupce zastupuje téhož žalobce u Městského soudu v Praze v několika soudních věcech totožného předmětu, a jeho úkony právní služby ve všech věcech jsou tedy svým obsahem shodné. Součástí náhrady nákladů řízení je dále náhrada hotových výdajů zástupce ve výši 4 x 300,- Kč. Jelikož zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náhrada se zvyšuje o částku odpovídající 21 % sazby této daně, tedy o 1 239,- Kč. Žalobci tak na náhradě nákladů náleží částka 10 139,- Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 15. prosince 2016 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková