9 A 1/2026

Rubrum

č. j. 9 A 1/2026 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci navrhovatele: T. H. bytem XXX zastoupen Štěpánem Holubem advokátem se sídlem Za Poříčskou branou 365/21, Praha 8 proti odpůrci: Úřad Městské části Praha 2, odbor dopravy a územního rozvoje se sídlem náměstí Míru 600/20, Praha 2 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. ODUR/743878/2025/Šeb, č. j. MCP2/744124/2025/ODUR/Šeb - stanovení přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. ODUR/743878/2025/Šeb, č. j. MCP2/744124/2025/ODUR/Šeb - stanovení přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci spočívající v osazení přechodného dopravního značení: Dopravní značení bude provedeno výhradně v souladu s dopravně-inženýrským opatřením, které tvoří nedílnou součást tohoto opatření obecné povahy v místě: Dittrichova, Na Moráni, Trojanova, Resslova, Na Moráni a Karlovo náměstí, Praha 2, termín:1. 1. 2026-31. 12. 2026, se zrušuje devadesátým dnem od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 2 č. j. 9 A 1/2026

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů v řízení ve výši 35 674 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám navrhovatele k rukám právního zástupce navrhovatele Štěpána Holuba, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Navrhovatel se podaným návrhem domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného opatření obecné povahy, které odpůrce vydal podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o provozu na pozemních komunikacích), a podle vyhlášky č. 294/2015 Sb., již se provádí zákon o provozu na pozemních komunikacích (vyhláška), kdy se tímto opatřením obecné povahy stanoví přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci spočívající posazení přechodného dopravního značení. Dopravní značení bude provedeno výhradně v souladu s dopravně-inženýrskými opatřeními, které tvoří nedílnou součást tohoto opatření obecné povahy, v místě: Dittrichova, Na Moráni, Trojanova, Resslova, Na Moráni a Karlovo náměstí, Praha 2, termín: 1. 1. 2026 – 31. 12. 2026. Součástí výrokové části daného opatření obecné povahy jsou dále informace k provedení přechodné úpravy provozu pod body 1. – 5. (napadené OOP).

2. Z odůvodnění napadeného OOP vyplynulo, že bylo vydáno z důvodu zajištění bezpečnosti silničního provozu s tím, že na tuto úpravu byla vypracována projektová dokumentace, která byla odsouhlasena policií. Obsah návrhu 3. Navrhovatel se domáhal zrušení napadeného OOP, neboť přijatá úprava omezuje jeho bezpečný a plynulý pohyb jako zranitelného účastníka provozu coby cyklisty tím, že mu znemožňuje průjezd nejednosměrnými komunikacemi v protisměru, aniž by byla umožněna protisměrná jízda cyklistů a doplněno odpovídající dopravní značení, tedy takzvané cyklo obousměrky. Tvrdil, že napadené OOP nepřiměřeně zasahuje do jeho práva na svobodu pohybu, na ochranu zdraví a do principu zajištění bezpečnosti účastníků dopravního provozu chráněného zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Výsledkem této úpravy je omezení prostupnosti území a vytlačování navrhovatele jako cyklisty na nevhodné a rizikové cesty jako je například ulice Resslova, čímž dochází ke snížení úrovně ochrany zranitelného účastníka dopravy.

4. Dle navrhovatele je napadené OOP též v rozporu s hmotným právem, neboť se příčí § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kdy sleduje účel který nelze podřadit pod veřejný zájem, a nerespektuje požadavek, aby dopravní regulace sledovala bezpečnost a plynulost dopravy.

5. Podle navrhovatele je zásadním nedostatkem napadeného OOP také absence přezkoumatelného odůvodnění, neboť z něj nevyplývá, proč byla přijata úprava v tomto rozsahu. Navrhovatel se tedy návrhem domáhá zrušení napadeného OOP pro nepřezkoumatelnost, rozpor s hmotným právem a kritériem přiměřenosti právní regulace.

6. K aktivní legitimaci navrhovatel poukázal na § 101a odst. 1 s. ř. s.. K aktivní procesní legitimaci tvrdil, že má bydliště na adrese XXX, které se nachází v bezprostřední blízkosti úpravy stanovené napadeným OOP, tedy v území, kde se často pohybuje pěšky, jako cyklista i jako řidič motorového vozidla a které přímo využívá. Zopakoval svou argumentaci Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 3 č. j. 9 A 1/2026 k důvodům pro zrušení napadeného OOP a konstatoval, že jeho aktivní procesní legitimace je dána, neboť mezi napadeným OOP a tvrzeným zásahem do jeho práv existuje zřejmá příčinná souvislost.

7. K aktivní věcné legitimaci navrhovatel poukázal na judikaturu NSS (např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) č. j. 1 Ao 2/2010-116, usnesení téhož orgánu NSS č. j. 1 Ao 1/2009-120 s tím, že konsekventně a myslitelně tvrdí možnost dotčení své právní sféry napadeným OOP ve smyslu výše uvedené judikatury.

8. K přechodné povaze napadeného OOP navrhovatel zdůraznil, že toto neobsahuje žádné konkrétní odůvodnění, proč odpůrce zvolil režim přechodné úpravy dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Přitom se jedná o postup, jež má mimořádný dopad na procesní právo dotčených osob, kdy příslušný správní orgán návrh OOP nedoručuje a dotčené osoby nevyzívá k podávání připomínek či námitek. Navrhovatel je tak zbaven možnosti se k němu včas vyjádřit a pokusit se situaci řešit v rámci standartního procesu. Napadené OOP je vydáváno na období od 1. 1. 2026 do 31. 12. 2026, tedy na dobu jednoho roku, aniž by odpůrce jakkoliv vysvětlil, v čem má spočívat jeho „přechodnost“ a proč nebylo postupováno standartní cestou. Obchází tak zákona předvídaný procesní postup pro řádné projednání a vydání opatření obecné povahy (OOP) a tím je přípustně zkracuje jeho procesní práva.

9. K odůvodnění napadeného OOP navrhovatel uvedl, že sice formálně obsahuje odůvodnění, avšak to je pojato velmi obecně a stroze, nevyplývají z něj konkrétní skutkové ani právní důvody jeho přijetí ani úvahy, kterými se odpůrce řídil při posouzení nezbytnosti a přiměřenosti regulace. Tím znemožňuje přezkum, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro jeho vydání a zda je přijaté řešení racionálně opodstatněné. K tomu poukázal na § 68 odst. 3 věta první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád) a citoval z něj. Požadavek přezkoumatelnosti odůvodnění napadeného OOP dle navrhovatele splněn není, neboť je v obecné části odůvodněno toliko obecným odkazem na „zajištění bezpečnosti silničního provozu“, kdy takto formulované odůvodnění nemůže jako dostatečné obstát. K tomu poukázal na judikaturu Městského soudu v Praze a NSS, kterou označil a citoval z ní. Konstatoval, že nenamítá, že přijatá úprava nebyla projednána s příslušnými dotčenými orgány (DOS), neboť tuto informaci napadené OOP obsahuje, absentuje v něm však bližší popis důvodů přijaté úpravy jakož i hodnocení kolidujících zájmů na základě testů proporcionality. Poukázal na znění § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích s tím, že dopravní značky se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikací, přičemž smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný nebo šikanózní, ale naopak racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů. K tomu rovněž poukázal na judikaturu NSS a citoval z ní. Shrnul, že odůvodnění napadeného OOP postrádá nosné a konkrétní důvody, na jejichž základě by bylo možné hodnotit jeho zákonnost a přiměřenost přijaté úpravy a neumožňuje proto přezkum správnosti rozhodovacích úvah odpůrce. Pro nedostatek řádného odůvodnění je tak nepřezkoumatelné.

10. K rozporu s hmotným právem navrhovatel poukázal na č. 14 odst. 1 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod (Listina) a § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. V čl. 14 odst. 1 Listiny tvrdil, že napadené OOP neúměrně omezuje jeho svobodu pohybu a vystavuje jej zbytečnému riziku, kdy jej nutí využívat další nebo frekventovanější trasy, neboť nyní v současné situaci cyklistům umožněn oboustranný Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 4 č. j. 9 A 1/2026 průjezd jen exponovanější ulici Resslova, čímž je fakticky omezen v pohybu. Ve vztahu k čl. 31 Listiny tvrdil, že je vystaven vyšším rizikům dopravních kolizí, neboť v řešeném území nebyla navržena žádná opatření ke zvýšení bezpečnosti cyklistů, zejména v podobě povolení obousměrného průjezdu cyklistů nebo vyhrazených cykloobousměrek. Takové opomenutí je v rozporu se zmíněným § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích.

11. Dále je napadené OOP dle navrhovatele v rozporu s požadavkem na zachování plynulosti provozu, jelikož vytváří více kolizních situací mezi cyklisty a motorovými vozidly především na ulici Resslova. Dochází tam ke zpomalování provozu nepředvídatelnému manévrování a zvýšení dopravní zátěže, což odporuje principu plynulé dopravy v městském prostoru.

12. Napadené OOP rovněž nesplňuje požadavek respektování jiného veřejného zájmu, neboť opomíjí zájmy cyklistů i tam, kde je bezpečná cyklistická infrastruktura možná. Zájem na pohyb a obecné užívání komunikace cyklisty je při tom zájmem veřejným. Napadené OOP se v odůvodnění nezabývá věcnými dopady zvolené regulace na právo navrhovatele jako cyklisty na svobodný a bezpečný pohyb, kdy je omezeno na výše citovanou obecnou frázi, z níž však nelze zjistit, zda a jak byly posuzovány tyto otázky bezpečnosti cyklistické dopravy.

13. Navrhovatek uzavřel, že je napadené OOP v rozporu s čl. 14 odst. 1 a čl. 31 Listiny a s § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Současně z důvodu odůvodnění omezeného pouze na obecnou frázi nelze vůbec posoudit, z jakých konkrétních důvodů odpůrce vycházel a zda zvolená regulace uvedeným hmotně právním požadavkům odpovídá. Napadené OOP proto nezákonné pro rozpor s hmotným právem.

14. K proporcionalitě napadeného OOP navrhovatel tvrdil, že toto zasahuje do práv adresátů, aniž by bylo z odůvodnění patrné, proč je zvolená regulace vhodná a nezbytná k dosažení sledovaného cíle a zde jí dopadených jsou ve vztahu k tomuto cíli přiměřené. Opětovně poukázal na obecnou frázi odůvodnění napadeného OOP, které tak postrádá uvedení konkrétního problému, jež má být řešen a úvahy, z nichž by bylo možné přezkoumat, jak odpůrce k volbě regulace dospěl. K tomu poukázal na judikaturu NSS a citoval z ní. Tvrdil, že omezení užívání pozemních komunikací je přípustné jen na základě zákonné licence a pouze v rozsahu, který je nezbytný k dosažení legitimního cíle, přičemž z odůvodnění napadeného OOP nijak neplyne, že by odpůrce zvažoval, zda lze sledovaného cíle dosáhnout mírnějším postupem. Z napadeného OOP tak nelze provést přezkum jeho proporcionality, neboť chybí nosné úvahy, které by umožnily posoudit vhodnost, potřebnost i přiměřenost přijaté regulace, což je podstatnou vadou rozhodovacího procesu.

15. Navrhovatel konstatoval, že napadené OOP neobsahuje žádné konkrétní úvahy, z nichž by bylo možné dovodit, že zvolená regulace je přiměřená sledovanému cíli. V odůvodnění setrvává pouze na obecné tezi, pročeý nelze proporcionalitu napadeného OOP přezkoumat a je tak zatíženo vadou, která odůvodňuje jeho zrušení.

16. V závěru návrhu navrhovatel shrnul svou argumentaci a domáhal se zrušení napadeného OOP devadesátým dnem nabytí právní moci rozsudku a úhrady nákladů v řízení. Vyjádření odpůrce a další podání účastníků řízení 17. V písemném vyjádření k návrhu odpůrce k předmětu úpravy a legitimitě cíle uvedl, že napadené OOP řeší krizový nedostatek parkovacích pro obyvatele (rezidenty) vyvolaný rekonstrukcí Václavských garáží. Cílem je dočasná změna návštěvnických zón na zóny Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 5 č. j. 9 A 1/2026 rezidentní. Zdůraznil, že ochrana práv rezidentů na parkování v místě bydliště je prioritním veřejným zájmem, který v dané situaci převyšuje zájem navrhovatele na zvyšování komfortu cyklistické dopravy v protisměru.

18. K námitce nedostatečného odůvodnění a judikatuře, na kterou navrhovatel poukazoval, odpůrce konstatoval, že si je této judikatury vědom, ale napadené OOP v kontextu podkladů obstojí. K tomu poukázal na vazbu na technickou dokumentaci a tvrdil, že odůvodnění OOP tvoří logický celek s projektovou dokumentací technické správy komunikací (TSK) v žádosti ze dne 16. 12. 2025, jež jasně definuje rozsah změn, tj. fyzickou změnu vodorovného značení z typu V10d na V10g.

19. Ke konkrétnímu důvodu nerealizace cyklo obousměrek odpůrce poukázal na přiloženou dokumentaci, z níž dle jeho mínění vyplývá, že prostorové uspořádání ulic Dittrichova a Trojanova bylo navrženo pro maximální výtěžnost parkovacích stání. Vyznačení cyklopruhu v protisměru by si vyžádalo zrušení cca 15-20 % parkovacích míst, což by bylo v přímém rozporu s účelem napadeného OOP, tedy náhradou kapacit za uzavřené garáže. Tato úvaha byla podkladem pro vydání napadeného OOP, byť byla v textu vyjádřena stručně s ohledem na zrychlený režim dle § 77 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích.

20. Ke specifickému riziku stavby odpůrce uvedl, že při rozhodování zohlednil zvýšený pohyb stavební techniky v úzkých uličkách. Zavedení protisměrného pohybu cyklistů do oblasti se zvýšeným rizikem (mechanizace, nákladní vozy) by byl za rozsáhlých stavebních úprav křižovatek v rozporu s bezpečností provozu.

21. K procesnímu postupu dle § 77 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích odpůrce konstatoval, že postupoval v souladu se zákonem, který u úpravy vyvolané stavebními pracemi umožňuje vynechat fázi připomínek. Rychlost postupu byla nezbytná k tomu, aby rezidenti měli kde parkovat ihned po uzavření garáží, kdy by jakákoli prodleva způsobená projednáváním koncepčních změn (cyklodoprava) by způsobila kolaps dopravy v celé oblasti.

22. Odpůrce uzavřel, že zvolená úprava neomezuje navrhovatele v jeho stávajícím užívání komunikací (status quo zůstal zachován). Navrhovatel se domáhá nového benefitu, který je však v dané chvíli technicky a kapacitně neslučitelný s ochranou rezidentů.

23. Odpůrce žádal, aby soud návrh zamítl.

24. V replice ze dne 27. 1. 2026 navrhovatel k vyjádření odpůrce k návrhu poukázal na nepřípustnost dodatečného odůvodňování s tím, že podstatná část argumentace odpůrce v jeho vyjádření, zejména tvrzení o technické a kapacitní neslučitelnosti navrhovaného řešení a o nutnosti zachování konkrétního rozsahu parkovacích kapacit, působí jako dodatečná racionalizace opatření, která měla být, má-li obstát v soudním přezkumu, obsažena již v odůvodnění napadeného OOP v době jeho vydání. K tomu odkázal na judikaturu NSS. K tvrzení o nedostatku parkovacích míst připustil, že parkování soukromých vozidel ve veřejném prostoru má určité prvky veřejného zájmu, současně však také výrazný soukromý rozměr. Oproti tomu právo na pohyb a průchodnost či průjezdnost komunikací je bez pochyby čistě obecný veřejný zájem s ohledem na jejich účel, kdy účelem místních komunikací je primárně pohyb, nikoli dlouhodobé parkování a odstavování soukromého majetku. K tomu poukázal na § 23 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Parkování rezidentů jako zájem spíše individuální reflektuje i judikatura Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 6 č. j. 9 A 1/2026 NSS, kterou označil. Konstatoval, že vyjádření odpůrce staví argumentaci zejména na ochraně rezidentů, ale navrhovatel je také rezidentem dané oblasti ve které je dle jeho mínění parkovacích stání nadbytek ve vztahu k prostoru pro bezpečný a smysluplný pohyb navrhovatele jako cyklisty. Právě nedostatek prostoru pro cyklisty odpůrce při poměřování zájmů přehlíží. Opatření tak fakticky chrání primárně zájem na „blokování“ komunikace stojícími vozidly, nikoli obecný veřejný zájem na pohybu po komunikaci, a to včetně pohybu rezidentů, kteří se nepohybují autem.

25. K nedoloženým skutkovým závěrům navrhovatel poukázal na to, že odpůrce vyvozuje dalekosáhlé závěry o údajné kapacitní nemožnosti a o tom, že by mělo dojít ke zrušení cca 15-20 % parkovacích míst. Z podkladů, na něž odpůrce odkazuje, zejména z přiložené situace, však nelze bez dalšího seznat, jaké je šířkové uspořádání v konkrétních profilech, ani z čeho odpůrce uvedený procentuální dopad dovozuje. Bez jasných a přezkoumatelných měření a bez transparentního vyčíslení dopadů opatření, tj. která konkrétní státní mají být dotčena, v jakém rozsahu, v jakém místě a na základě jakých úvah, se jedná o tvrzení, které nemůže obstát jako skutkový základ pro tak intenzivní zásah do uspořádání provozu a do práv navrhovatele. Odpůrce současně nedokládá, že by v lokalitě reálně existoval nedostatek parkovacích míst v takové intenzitě, která by mohla odůvodnit preferenci parkování před průjezdností a průchodností komunikace a před bezpečným pohybem cyklistů.

26. K vyznačení cyklopruhů navrhovatel poukázal na to, že se domáhá povolení obousměrného průjezdu cyklistů v dotčených jednosměrných komunikacích, případně vyhrazených cykloobousměrek. Takové řešení lze typicky realizovat úpravou dopravního značení, zejména doplněním dodatkové tabulky umožňující vjezd cyklistů v protisměru, nikoli nutně vyznačením cyklopruhu.

27. Navrhovatel nesouhlasil ani s tvrzením o zachování status quo a domáhání se nového benefitu, neboť se míjí s podstatou návrhu, jakož i podstatou sporu, jíž je zejména neumožnění obousměrné jízdy cyklistů, resp. stanovení jednosměrnosti bez umožnění průjezdu cyklisty v protisměru. Odpůrce měl tuto otázku věcně posoudit a odůvodnit. Nelze se nyní odvolávat na to, že se „jen zachoval dosavadní stav“. K tomu poukázal na judikaturu NSS, kterou označil a citoval z ní. Současně upozornil, že pokud by odpůrce postupoval standardním způsobem a nastavil místní úpravu trvale v řádném režimu, navrhovatel by mohl ve věci uplatnit své připomínky v příslušném procesu. Zvolený postup vydávání přechodných OOP však v praxi působí tak, že se odpůrce tomuto standardnímu procesu vypořádání připomínek a námitek snažil vyhnout a následně argumentuje zachováním stávajícího režimu jako důvodem, proč dopady do práv dotčených osob znovu neposuzoval. Takový přístup nemůže v soudním přezkumu obstát. Nadto je navrhovatel také rezidentem předmětné oblasti, avšak z vyjádření plyne, že ochrana rezidentů je fakticky ztotožněna s ochranou parkování, nikoli s ochranou bezpečného a přiměřeného užívání komunikace včetně pohybu rezidentů – cyklistů.

28. Podáním ze dne 2. 2. 2026 odpůrce v reakci na repliku navrhovatele k odmítnutí námitky o „dodatečné racionalizaci“ uvedl, že napadené OOP bylo vydáno na základě projektové dokumentace zhotovitele M. O. Z. Consult, 16. 12. 2025 (zhotovitel), která je nedílnou součástí spisu. Tato dokumentace obsahuje konkrétní šířkové parametry uličního profilu, ze kterých odpůrce při rozhodování vycházel. Tyto parametry jsou ve vyjádření detailně rozvedeny, neznamená to tedy jejich dodatečné vytvoření, nýbrž jejich odbornou interpretaci pro potřeby soudu. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 7 č. j. 9 A 1/2026 29. K technické neslučitelnosti cyklosměrky a rezidentního parkování odpůrce poukázal na přiloženou technickou zprávu (příloha č. 1 k tomuto podání), dle které v ulicích Dittrychova i Trojanova chybí v uličním profilu dostatečná rezerva pro bezpečné a legální míjení vozidla a cyklisty v protisměru při zachování oboustranného parkování. Poukázal na to, že prioritou napadeného OOP je ochrana rezidentů v době rekonstrukce Václavských garáží. Jakýkoli úbytek parkovacích kapacit (v tomto případě cca 15-20 %) by byl v přímém rozporu s účelem tohoto krizového opatření. K bezpečnostním rizikům konstatoval, že je lokalita zatížena pohybem těžké stavební techniky (rekonstrukce garáží) a zavedení protisměrného pohybu cyklistů do takto zúženého profilu bez adekvátních rozhledových poměrů (které jsou nyní využity pro parkování) by bylo v přímém rozporu s bezpečností provozu.

30. V reakci na podání odpůrce ze dne 2. 2. 2026 navrhovatel svým podáním ze dne 6. 2. 2026 konstatoval, že k nově tvrzeným skutečnostem odpůrce ohledně účelu napadeného OOP a k odkazu na projektovou dokumentaci ve správním spise nelze v soudním přezkumu přihlížet, neboť jde o nepřípustné dodatečné odůvodňování. Relevantní úvahy, hodnotící závěry a vážení dotčených zájmů mělo být obsaženo již v odůvodnění OOP při jeho vydání. Pozdější doplňování v řízení před soudem nemůže zhojit vady odůvodnění ani nahradit přezkoumatelnost OOP. Posouzení věci Městským soudem v Praze 31. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud dokazování neprováděl, neboť mu pro posouzení právní otázky zákonnosti návrhem napadeného OOP postačovalo vyjít z obsahu spisového materiálu a z podání účastníků řízení. Mezi účastníky současně nebylo sporu o tom, že má navrhovatel bydliště v bezprostřední blízkosti územní úpravy stanovené napadeným OOP, kde se často pohybuje pěšky, jako cyklista i řidič motorového vozidla, a které přímo využívá.

32. Podle § 101b odst. 3 s. ř. s. soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy, přičemž byl dle § 101d odst. 1 s. ř. s. při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu. Aktivní legitimace navrhovatele 33. Předně soud konstatuje, že napadený správní akt je opatřením obecné povahy, neboť jím došlo ke změně povinností pro účastníky provozu na pozemních komunikacích v dané oblasti.

34. Dle § 101a odst. 1 s. ř. s. je oprávněn návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.

35. Při zkoumání aktivní legitimace navrhovatele je nutno rozlišovat mezi jeho aktivní procesní legitimací k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy a aktivní věcnou legitimací, která se pojí s otázkou důvodnosti podaného návrhu.

36. Aktivní procesní legitimace návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je závislá na splnění zvláštních procesních podmínek tohoto návrhu definovaných zejména v § 101 a odst. 1 s. ř. s., a to především ve větě první tohoto ustanovení. Dle citovaného Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 8 č. j. 9 A 1/2026 ustanovení tedy musí navrhovatel tvrdit, že byl opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech. V nyní projednávané věci soud shledal aktivní procesní legitimaci navrhovatele, který zejména uvedl, že má bydliště v bezprostřední blízkosti územní úpravy stanovené napadeným OOP, kde se často pohybuje pěšky, jako cyklista i řidič motorového vozidla a které přímo využívá.

37. O aktivní věcné legitimaci navrhovatele soud uvážil s ohledem na závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10As 336/2017 – 46 a Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 6. 9. 2018, č. j. 8 A 113/2017 – 106, od nichž neshledal důvodu se odchýlit. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10As 336/2017 – 46, konkrétně uvedl, že „aktivní věcná legitimace navrhovateli chybí zejména tehdy, pokud nelze nalézt příčinnou souvislost mezi změnou provedenou opatřením obecné povahy a možnými důsledky, které namítá jako dotčení na jeho veřejných subjektivních právech (srov. např. rozsudek ze dne 20. 1. 2010, čj. 1Ao 3/2009 - 82, věc městys Polešovice, bod 39). Pokud taková příčinná souvislost chybí, je na místě návrh zamítnout“.

38. Jak již bylo výše uvedeno, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že navrhovatel má bydliště v bezprostřední blízkosti územní úpravy stanovené napadeným OOP, kde se často pohybuje pěšky, jako cyklista i řidič motorového vozidla, a které přímo využívá. Soud si byl současně vědom i bodu I. a II. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010 č. j. 1 Ao 2/2010- 116, podle kterého „Skutečnost, že navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (§ 101a a násl. soudního řádu správního) neuplatnil námitky či připomínky ve fázích přípravy opatření obecné povahy, jej nezbavuje práva takový návrh podat. Návrh proto nemůže soud pro nedostatek aktivity navrhovatele v předcházejících fázích řízení správního odmítnout pro nedostatek procesní legitimace. II. Procesní pasivita navrhovatele ve fázích správního řízení předcházejícího přijetí opatření obecné povahy může být způsobena faktory subjektivními i objektivními. Její význam pro úspěšnost žaloby posoudí soud s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu, a to při zkoumání procesního postupu správního orgánu, při hodnocení případného rozporu opatření obecné povahy s právními předpisy, jakož i při hodnocení přiměřenosti zásahu do práv a povinností navrhovatele. Přitom je povinen vzít v úvahu práva a povinnosti těch, jimž by zrušení opatření obecné povahy podle návrhu způsobilo újmu na jejich vlastních právech“. V projednávané věci nadto navrhovatel poukázal na přechodnou povahu napadeného OOP dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tj. procesně zjednodušený postup s mimořádným dopadem na procesní práva dotčených osob, kdy správní orgán návrh OOP nedoručuje a dotčené osoby nevyzývá k podávání připomínek či námitek, pročež byl navrhovatel zbaven možnosti se k návrhu OOP včas vyjádřit a pokusit se řešit situaci ve standardním procesu. Poukázal rovněž i na to, že odpůrce nijak nevysvětlil, v čem spočívá „přechodnost“ a proč nebylo postupováno standardní cestou.

39. Soud vzal aktivní legitimaci navrhovatele za osvědčenou. Při posouzení důvpdnosti návrhu soud zjistil vadu napadeného OOP, ke které v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů přihlíží z úřední povinnosti (ex offo). Pasivní legitimace odpůrce 40. Soud v náhledu na pasivní legitimaci odpůrce vyšel ze znění § 101a odst. 3 s. ř.s. a z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 6. 2019 č. j. 1 As 454/2017-94, podle kterého je odpůrcem dle § 101a odst. 3 s. ř. o. orgán obce, který OOP vydal, nikoli obec. V projednávané věci bylo napadené OOP vydáno Úřadem Městské části, odborem dopravy a územního rozvoje, Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 9 č. j. 9 A 1/2026 Praha 2. Soud proto neshledal důvodu navrhovatele vyzývat k upřesnění označení odpůrce, jak obdobně uzavřel Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 4. 2022 č. j. 4 As 132/2019- 40, bod 32, a nadále jednal s Úřadem Městské části Praha 2 jako s odpůrcem. Samotný přezkum napadeného OOP 41. Navrhovatel své námitky směřující proti napadenému OOP rozčlenil do návrhových bodů ve smyslu algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, jak jej definoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98.

42. Tento algoritmus spočívá v pěti krocích: a) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; b) přezkum otázky, zda správní orgán při jeho vydávání nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); c) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup při vydávání opatření obecné povahy); d) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium rozporu s hmotným právem); e) přezkum z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace).

43. Soud při přezkoumávání napadeného OOP postupoval podle uvedeného algoritmu a postupně se zabýval jednotlivými důvody, pro které navrhovatel navrhl zrušení napadeného OOP, neboť je dle § 101d odst. 1 s. ř. s. při rozhodování soud vázán rozsahem a důvody návrhu. a) Přezkum pravomoci odpůrce vydat napadené OOP; b) zákonem vymezené meze působnosti odpůrce (jednání ultra vires); 44. Navrhovatel nenamítl, že by odpůrce nebyl nadán pravomocí k vydání napadeného OOP ani, že by překročil meze zákonem vymezené působnosti. Rovněž ani soud neshledal nic, co by zpochybnilo pravomoc odpůrce k vydání napadeného OOP a že by odpůrce při vydání napadeného OOP překročil meze zákonem vymezené působnosti.

45. Návrhem napadané opatření obecné povahy (rozhodnutí o něm) však soud shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, přičemž k této procesní vadě přihlíží podle ustálené judikatury správních soudů z moci úřední (ex officio). Nebyl tak v plné šíři naplněn třetí krok citovaného algoritmu, neboť proces rozhodování o návrhu OOP nebyl završen rozhodnutím, které by splňovaly nároky na něj zákonem kladené.

46. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád) se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

47. Podle § 173 odst. 1 věty první správního řádu opatření obecné povahy musí obsahovat odůvodnění, správní orgán je oznámí veřejnou vyhláškou.

48. Podle § 174 odst. 1 správního řádu platí pro řízení podle této části obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 10 č. j. 9 A 1/2026 49. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, „je nutno uvést i v odůvodnění opatření obecné povahy důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost“.

50. Napadené OOP v textové části, ani ve spojení s projektovou dokumentací, na níž textová část odkazuje, neobsahuje základní náležitosti odůvodnění ve smyslu zmíněného rozsudku NSS ze dne 16. 12. 2008 ve věci sp. zn. 1 Ao 3/2008, neboť z něj není zřejmé, jaké důvody k vydání napadeného OOP odpůrce vedly, jaké byly jeho úvahy ohledně zvoleného řešení, z jakého důvodu považuje odpůrce takovou úpravu za vhodnou a jedině možnou, jak uvážil o jiných alternativách a jak hodnotil kolidující zájmy na základě testu proporcionality, zda přihlédl k celkové dopravní situaci v oblasti a užil dopravní značení ve smyslu § 78 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého Dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. Navrhovatel k tomu přiléhavě poukázal na judikaturu NSS, která zapovídá užití dopravního značení samoúčelně nebo šikanózně, ale naopak jejich užití racionální a opodstatněné některým z legitimních důvodů (viz výše zmíněný rozsudek č. j. 2 Ao 3/2008-109). Odpůrce proto stíhá povinnost přezkoumatelným způsobem odůvodnit zvolenou regulaci z hlediska zájmů všech účastníků silničního provozu (viz také již zmíněný rozsudek č. j. 5 As 318/2022-39, bod 34).

51. Odůvodnění textové části napadeného OOP je přitom velmi kusé a v podstatě se omezuje na konstatování stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikací z důvodu zajištění bezpečnosti silničního provozu s odkazem na vydání projektové dokumentace odsouhlasené policií, aniž by z něj byly zřejmé důvody ke stanovení navržené přechodné úpravy provozu na pozemních komunikací. Jediným podkladem označeným v napadeném OOP, na nějž je jako na přílohu odkazováno, je situace dopravního značení s informací, že je během vyvěšení na úřední desce k nahlédnutí u odpůrce.

52. Soud si je vědom skutečnosti, že navrhovatel v návrhu nezpochybnil, že by přijatá úprava nebyla projednána s DOS. Z obsahu odpůrcem zaslaných příloh (k vyjádření odpůrce k návrhu ze dne 22. 1. 2026 a k podání odpůrce ze dne 2. 2. 2026) soud ale zjistil, že v návrhu na vydání napadeného OOP ze dne 16. 12. 2025 Technická správa komunikací hl.m. Prahy, a. s. (TSK), resp. zpracovatel projektové dokumentace M. O. Z. Consult s. r. o., požaduje stanovení přechodné místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, mj. s popisem takové úpravy (důvody pro které úpravu navrhuje) s tím, že byť se jedná o časově omezenou přechodnou úpravu. Bude realizována ve formě trvalé změny s ohledem na potřebu stabilního umístění svislého dopravního značení. Z odůvodnění napadeného OOP ale důvody pro jeho vydání, a další zákonem a již ustálenou judikaturou požadované náležitosti vydávaného OOP zřejmé nejsou. Odkaz na přílohu napadeného OOP, jak bylo vyvěšeno na úřední desce odpůrce (Situace dopravního značení), tyto zásadní vady odůvodnění napadeného OOP nemohl zhojit. Kromě toho, že odpůrce v odůvodnění napadeného OOP neuvedl zákonem a judikaturou požadované náležitosti nevysvětlil ani, proč přistoupil k vydání přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích ačkoliv samotný návrh TSK zcela jednoznačně předpokládá změnu trvalou. Soud tak přisvědčuje navrhovateli, že z napadeného OOP není zřejmé, z jakých důvodů odpůrce k vydání přechodné úpravy přistoupil. Za tohoto stavu se také soudu jeví daný postup odpůrce účelovým, vedený snahou Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 11 č. j. 9 A 1/2026 vyhnout se námitkám a připomínkám v řízení o návrhu na opatření obecné povahy dle § 77 zákona o provozu na pozemních komunikacích a § 172 správního řádu se všemi náležitostmi, které zákonodárce pro splnění zákonnosti takového postupu stanoví.

53. Napadené OOP tak sice obsahuje odůvodnění, ale ze samotného odůvodnění a podkladových materiálů není zřejmé, zda bylo vydáno zákonem stanoveným postupem, a současně nesplňuje náležitosti ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť z něj nevyplývají důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (třetí krok algoritmu).

54. Z napadeného OOP není rovněž zřejmé, zda jím navrhovatel nebude dotčen nad míru požadovanou ve čtvrtém a pátém kroku algoritmu, tedy v takovém rozsahu, aby opatření obecné povahy nebylo v rozporu hmotným právem a zejména s kritériem přiměřenosti právní regulace. Odůvodnění OOP je přitom klíčovou součástí takového opatření a pokud je příliš stručné, nesrozumitelné, rozporuplné, nekvalitní či jinak vadné, může v důsledku vést k tomu, že nelze hodnotit obsah opatření obecné povahy, neboť srozumitelně nevysvětluje důvody, nezbytnost a účel jeho přijetí proto, aby adresáti takového opatření porozuměli, proč je nezbytné se jím řídit. Zejména v případě, kdy zasahuje do základních práv adresátů (obdobně rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136).

55. Takovým nárokům návrhem napadené opatření obecné povahy nedostálo a soud nemohl přihlédnout k argumentaci odpůrce uvedenou ve vyjádření k návrhu ve znění dalších podání a při ústním jednání, neboť není součástí vlastního odůvodnění daného OOP. Soud proto ani nemohl přezkoumat napadené OOP ve smyslu čtvrtého kroku algoritmu a jeho soulad s hmotným právem. Stejně tak k tomu bylo u pátého kroku algoritmu, kdy se soud pro nepřezkoumatelnost napadeného OOP nemohl zabývat otázkou proporcionality napadeného OOP, tedy zda vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a nelze toho dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda své adresáty omezuje co nejméně (kritérium minimalizace zásahu) a zda je jeho následek úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu), jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2005 č. j. 1 Ao 1/2005-95.

56. Na základě shora uvedeného soud shledal napadené OOP v rozporu s ust. § 68 odst. 3 věta první správního řádu, tedy nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Není přitom úkolem soudu jako přezkumného orgánu, aby nahrazoval skutková zjištění a právní závěry, které měl učinit správní orgán a zasahoval tak do jeho působnosti.

57. Vzhledem k tomu, že přezkoumávané opatření obecné povahy neuspělo již ve třetím kroku algoritmu, nezabýval se soud dalšími výhradami navrhovatele, neboť je za daného stavu považoval za předčasné. Pro úplnost soud uvádí, že test proporcionality by měl provést již správní orgán při přijímání OOP, a to takovým způsobem, aby jej bylo možno následně podrobit přezkumu. Závěr a náklady řízení 58. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že napadené OOP nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, neboť nesplňuje nároky na rozhodnutí, které na něj zákon a judikatura klade. Proto jej soud podle § 101d odst. 2 věta první s. ř. s. zrušil, a to k devadesátému dni od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Soud tím dává odpůrci možnost, aby naznačeným způsobem o zamýšlené úpravě provozu pozemních Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 12 č. j. 9 A 1/2026 komunikacích dle § 77 zákona o silničním provozu znovu uvážil, případně doplnil spisový materiál (kromě stanoviska policie) i o stanoviska jiných dotčených orgánů dle § 77 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích, a uvedl v odůvodnění případně vydaného následného opatření obecné povahy důvody a argumenty, které na podkladě zjištěného skutkového stavu obstojí nejen z hlediska přezkoumatelnosti ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, ale i z hlediska čtvrtého prvku algoritmu, tj. souladu vydaného opatření obecné povahy s hmotným právem, a pátého kroku algoritmu, tj. proporcionality daného opatření obecné povahy.

59. Pro úplnost soud uvádí, že nevešel na odpůrcem navrhovanou lhůtu účinnosti zrušení napadeného OOP (6 měsíců), neboť odpůrci zákon o provozu na pozemních komunikacích pro případ hrozícího nebezpečí z prodlení řešení takové naléhavé potřeby umožňuje (§ 77 odst. 4).

60. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch navrhovatel, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000,-Kč a náklady za právní zastoupení za 5 x hlavní úkon právní služby á 4620,-Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d, g) vyhlášky č. 177(1996 Sb., advokátní tarif za převzetí a přípravu zastoupení, podání návrhu, repliky k vyjádření odpůrce (podání ze dne 27. 1. 2026) a písemného vyjádření k vyjádření odpůrce (podání ze dne 6. 2. 2026) a účast u ústního jednání), 5 x režijní paušál á 450,- Kč, a DPH jehož je zástupce navrhovatele plátcem, tedy celkem 35 674 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 25. března 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.