9 A 102/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: X. X., narozen XXX státní příslušnost Ukrajina v ČR bytem XXX zastoupen Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Jugoslávská 2, Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu zaevidované pod č. j. XXX jako nepřijatelné dne XXX takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil jako nepřijatelnou žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č. j. XXX, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práva žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. XXX.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 280 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právní zástupce žalobce Mgr. Dalibora Lípy, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne XXX, podanou u Městského soudu v Praze téhož dne, domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dne XXX podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaný invazí vojsk Ruské federace (Lex Ukrajina), neboť požádal o dočasnou ochranu (DO) v jiném členském státě EU (zásah). Žaloba 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany (DO) v České republice. Vyhodnocení jeho žádosti žalovaným proto považoval za nezákonné. Výslovně uvedl, že se v době zahájení konfliktu nacházel na území Ruské federace, odkud byl dne XXX příkazem vyhoštěn do Běloruska, odkud se mu podařilo dostat do ČR, kde se rozhodl svobodně žít se svými přáteli. Poté kdy zjistil, že v jiném případě (sp. zn. XXX) žalovaný dočasnou ochranu udělil, pokusil se dne XXX podat u žalovaného žádost, ten ji však pro nepřijatelnost odmítl. S tím žalobce nesouhlasil. Zásah žalovaného je nezákonný, neboť je odůvodněn § 5 odst. 1 Lex Ukrajina, který je v rozporu s unijním právem, jak bylo opakovaně potvrzeno judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS). Postup žalovaného je v rozporu se směrnicí Rady 2001/55/ES, o dočasné ochraně, a prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382 (prováděcí rozhodnutí Rady). K tomu poukázal na judikaturu NSS a Městského soudu v Praze ve věcech dočasné ochrany.

3. Žalobce žádal, aby soud deklaroval, že zásah žalovaného byl nezákonný a aby žalovanému přikázal obnovit stav před vrácením žádosti. Vyjádření žalovaného 4. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný předně upozornil na zjevně nesprávné vyznačení důvodu nepřijatelnosti žádosti žalobce o dočasnou ochranu (DO) pracovníkem žalovaného. Tento pracovník žalovaného zaškrtl jako důvod nepřijatelnosti skutečnost, že žalobce požádal o DO v jiném členském státě EU, ačkoli je žádost žalobce podle obsahu dokumentů ve správním spise nepřijatelná z jiného důvodu, kdy žalobce nenáleží do okruhu osob, které mohou o dočasnou ochranu žádat podle § 3 Lex Ukrajina. Podle obsahu spisového materiálu byl žalobce v rozhodném období, tj. dne 24. 2. 2022, držitelem platného povolení k pobytu vydaného příslušným ruskými orgány. Z tohoto důvodu jej nelze považovat za osobu dne 24. 2. 2024 pobývající (usazenou) na Ukrajině a nesplňuje tak podmínky uvedené v § 3 Lex Ukrajina. Žalovaný konstatoval, že je bohužel prostor pro vyhodnocení žádosti na zadní straně tiskopisu poměrně stísněný, a proto pokud není věnována zvýšená pozornost vyplňování jednotlivých rubrik, může se snadno takový omyl stát. I sám žalobce do tiskopisu uváděl, že nepožádal o udělení DO v jiném členském státě. Žalovaný také do spisu pořídil kopii cestovního pasu žalobce právě s vyznačením pobytového štítku vydaném ruskými orgány. Žalobcova žádost o DO, kterou podal dne XXX, tedy není nepřijatelná z důvodu, že by získal dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném členském státě Evropské unie, ale z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, tedy z toho důvodu, že žalobce není osobou uvedenou v § 3 tohoto zákona.

5. Dle žalovaného je žalobce sice občanem Ukrajiny, nicméně před 24. 2. 2022 na území Ukrajiny nepobýval. Z cestovního dokladu žalobce č. XXX vyplývá, že mu byl v Ruské federaci udělen pobyt s platností od 16. 12. 2021 do 16. 12. 2024. Z přechodových razítek je patrné, že v Ruské federaci pobýval pravidelně od roku 2019, naposledy tam pobýval v období od XX. X. 2023 do XX. X. 2025. K tomu žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/2017-29, a citoval z něj.

6. Podle žalovaného vstupní a výstupní razítka otištěná v cestovním dokladu žalobce potvrzují, že se žalobce před 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny. Ve smyslu článku 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES se vysídlenými osobami rozumí státní občané třetích států nebo osoby bez státní příslušnosti, které musely opustit zemi původu a nemohou se s ohledem na stávající situaci v zemi vrátit za bezpečných a trvalých podmínek. Zejména se jedná o osoby, které opustily území ozbrojených konfliktů nebo endemického násilí. Za osobu vysídlenou je tedy možné považovat pouze tu osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, která v této zemi nastala, například v důsledku již zmíněného ozbrojeného konfliktu. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost. V případě žalobce popsaná příčinná souvislost dána není, neboť opustil Ukrajinu nikoli v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, ale již dříve z jiných důvodů.

7. Dle žalovaného žalobcem odkazovaná judikatura na případ žalobce nedopadá, neboť se týká osob, které získaly povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě a z tohoto důvodu byla jejich žádost vyhodnocena jako nepřijatelná.

8. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. První posouzení Městským soudem v Praze 9. O takto podané žalobě rozhodl soud rozsudkem ze dne 19. 1. 2026, č. j. 9 A 102/2025-33 tak, že žalobu zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť dospěl podle obsahu spisového materiálu k závěru, že se pracovník žalovaného dopustil omylu ve vyznačení důvodu nepřijatelnosti žádosti žalobce o DO a namísto § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, vyznačil jako důvod nepřijatelnosti § 5 odst. 1 písm. d) téhož zákona.

10. K tomu soud v původním rozsudku s odkazem na relevantní judikaturu mimo jiné uvedl, že pochybení pracovníka žalovaného, spočívající v nesprávném vyznačení důvodu nepřijatelnosti žádosti v předtištěném formuláři, je formální nedostatek, který je v příkrém rozporu s obsahem spisového materiálu (obsah žádosti, cestovní doklad žalobce), a tedy zcela zjevně způsobený momentálním selháním daného pracovníka žalovaného. Uvedené pochybení tedy nemohlo mít vliv na zákonnost postupu žalovaného, neboť ten v souladu s obsahem dokumentů, která sám žalobce předložil, jeho žádost o DO nepřijal proto, že se žalobce, ač Ukrajinec, nenacházel přede dnem 24. 2. 2022 na území Ukrajiny, pročež není osobou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 3 Lex Ukrajina.

11. Podle stanoviska soudu v původním rozsudku tak nebyla splněna již první podmínka stanovená v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, tedy podmínka, že je žalobcem osobou pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022 [čl. 2 odst. 1 písm. a)]. Vzhledem k tomu, že zákonná úprava [§ 5 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 3 odst. 1 Lex Ukrajina] žádá, aby pro přijetí žádosti o udělení dočasné ochrany byly kumulativně splněny obě podmínky stanovené v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, nepostupoval žalovaný prima facie nezákonně, pokud přijetí žádosti žalobce z důvodu nesplnění již jen první z uvedených podmínek odmítl. Postup žalovaného při odmítnutí přijetí žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany dne XXX tak soud neshledal nezákonným (původní rozsudek).

12. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 17. 6. 2026, č. j. 6 Azs 36/2026-32, původní rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (zrušující rozsudek). Ve zrušujícím rozsudku dospěl NSS k závěru, že „Ačkoli podklady žalovaného ke stěžovatelově žádosti nasvědčují tomu, že záměrem žalovaného mohlo být vrátit žádost stěžovatele jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina, je třeba přisvědčit stěžovateli, že nelze spravedlivě požadovat, aby v žalobě brojil proti jinému důvodu vrácení žádosti než tomu, který žalovaný v tiskopisu vyznačil, resp. aby zpochybňoval závěry, které z důvodu vyznačeného v tiskopise nevyplývají, a od toho odvozovat úspěch žaloby. Stejně tak není možné klást k tíži stěžovatele, že na vyjádření, v němž žalovaný záměnu důvodů výslovně připustil a skutečný důvod vrácení žádosti stěžovatele jako nepřijatelné vysvětlil, stěžovatel nereagoval změnou, resp. rozšířením žalobní argumentace. Argumentace městského soudu dispoziční zásadou v tomto kontextu nedává smysl.“(bod 19 zrušujícího rozsudku). NSS tedy původní rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a zavázal jej, nechť v dalším řízení posoudí v rámci žalobních bodů zákonnost vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu žalovaným vzhledem k důvodu, který žalovaný žalobci prostřednictvím tiskopisu žádosti žalobci sdělil. Pokud městský soud konstatuje nezákonnost zásahu spočívajícího ve vrácení žádosti jako nepřijatelné z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina a přikáže obnovení stavu před vrácením žádosti jako nepřijatelné z tohoto důvodu, nebrání taková procesní situace žalovanému dospět k závěru o důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina a ten v tiskopisu vyznačit, nebude-li to odporovat závaznému právnímu názoru městského soudu.(bod 33 zrušujícího rozsudku).

13. Po vrácení věci Nejvyšším správním soudem městský soud vyzval účastníky řízení k vyjádření.

14. Z podání žalovaného ze dne 9. 7. 2026 vyplynulo, že respektuje právní závěry zrušujícího rozsudku NSS a nezbývá než konstatovat, že se dopustil nezákonného zásahu tím, že označil jiný důvod nepřijatelnosti žádosti žalobce o DO, než ten, který je ve věci dán. Ačkoliv bude muset následně toto pochybení napravit, a to mimo jiné tím, že žalobci sdělí, že je jeho žádost nepřijatelná z důvodu § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, je to žalovaný, který pochybil, byť se tento postup jeví nehospodárný.

15. Ve vyjádření ze dne 23. 7. 2026 žalobce setrval na svých žalobních tvrzeních a vyjádřil přesvědčení, že mu jako slabší straně sporu nemůže být zamezeno řádně brojit proti nezákonnému zásahu žalovaného. Pokud žalovaný setrvá na svých současných tvrzeních, bude se tomu žalobce adekvátně bránit. Druhé posouzení Městským soudem v Praze 16. O podané žalobě rozhodl soud opětovně v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud ani po vydání zrušujícího rozsudku neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu jsou primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu a cestovní doklad žalobce, které žalobce předložil žalovanému a jež mu žalovaný vrátil. Obsah těchto dokumentů je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby spočívá v zodpovězení právní otázky.

17. Vázán právní názorem zrušujícího rozsudku NSS dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná.

18. Soud předně znovu poznamenává, že přestože § 5 odst. 2 Lex Ukrajina vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 jednoznačně potvrdil, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina lze přezkoumat (srov. bod [25] citovaného rozsudku).

19. Před vlastním posouzením soud opětovně připomíná, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005–65).

20. První, druhou, čtvrtou a pátou podmínku má soud za splněnou; nemá pochybnosti o tom, že vrácení žádosti směřuje přímo proti žalobci a že neudělení dočasné ochrany ho zkracuje na právech. Podstatou sporu je splnění třetí podmínky – zda šlo o zásah zákonný či nikoli. S ohledem na ustálenou judikaturu správních soudů v obdobných věcech však soud nepochybuje ani o naplnění této podmínky.

21. Podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie.

22. Takový důvod nepřijatelnosti žádosti nemůže s ohledem na ustálenou judikaturu správních soudů obstát.

23. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se sice v rozsudku ve věci Krasiliva (Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. února 2025 ve věci C-753/23) explicitně nezabýval otázkou nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, tj. případem, kdy žadatel již disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou jiného členského státu EU, na rozhodnutí SDEU ovšem navázal Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023-27, ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, a ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-42. Z nich vyplývá, že důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina je rozporný s právem EU. Žádost je nutné ve správním řízení projednat věcně, přičemž žadateli, který již disponuje dočasnou ochranou či jiným dlouhodobým pobytovým oprávněním v členské zemi EU, je nutné umožnit nechat si existující dočasnou či mezinárodní ochranu zneplatnit. Učiní-li tak, bude mu udělena dočasná ochrana, v opačném případě bude jeho žádost zamítnuta.

24. S ohledem na to, že žalovaný (byť omylem) vyznačil do formuláře žádosti žalobce o DO jako důvod její nepřijatelnosti § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina, který je rozporný s právem EU, soud v projednávané věci uzavřel, že uvedený zásah žalovaného byl nezákonný (výrok I.), zakázal žalovanému v zásahu pokračovat a přikázal mu obnovit stav před podáním žádosti žalobce o dočasnou ochranu (výrok II.).

25. Soud si je ale zároveň vědom, že obsah spisového materiálu a z něj vyplývající skutkový stav, jemuž žalobce ostatně nijak neodporuje, neskýtá podklad pro závěr, že žalobce již disponuje dočasnou či mezinárodní ochranou jiného členského státu EU. Skutkový stav tedy neumožňuje postup podle výše uvedeného rozsudku SDEU ve věci Krasiliva a „propuštění“ žádosti žalobce o DO do správního řízení k věcnému projednání žádosti. Na žalovaném proto v dalším řízení bude, aby se žádostí žalobce znovu zabýval, posoudil ji a pokud dospěje k závěru o její nepřijatelnosti ve smyslu § 5 odst. 1 Lex Ukrajina, postupoval v souladu s § 5 odst. 2 téhož zákona a takový důvod nepřijatelnosti v žádosti řádně vyznačil, žádost žalobci vrátil a sdělil mu důvod její nepřijatelnosti.

26. O nákladech řízení (výrok III.) soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch (od soudního poplatku je ze zákona osvobozen dle § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení za 4 x hlavní úkon po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, podání kasační stížnosti, vyjádření k výzvě soudu po zrušujícím rozsudku dle § 11 odst. 1 písm. a), d) ve spojení s § 7, § 9 odst. 5 vyhlášky č. 186/1999 Sb., advokátní tarif/AT), dále za 4 x režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tedy celkem 20 280 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 12. srpna 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. P.