9 A 105/2016

Rubrum

U S N E S EN Í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze Břevnově, se sídlem Markétská 1, Praha 6, IČ: 00408344, zastoupen JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou, se sídlem Markétská 1, Praha 6, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2016 č. j. SPU 205959/2016, sp. zn. SPU 042600/2014/01 t a k t o:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou podanou elektronicky ke Krajskému soudu v Praze, avšak adresovanou Městskému soudu v Praze, domáhá vydání nemovitostí, jež mu nebyly vydány rozhodnutím žalovaného, uvedeného v záhlaví tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím Státní pozemkový ústav rozhodl podle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi ve věci vydání zemědělských nemovitostí tak, že žalobci byly ve výroku pod bodem I. vydány pozemky zde označené, nacházející se v kat. území Jinočany a ve výroku pod bodem II. mu nebyly vydány pozemky, zde označené, nacházející se v kat. území Jinočany. Rozhodnutí pozemkových úřadů soudy přezkoumávaly do 31. 12. 2002 postupem podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném do uvedeného data. Dnem 1. 1. 2003 nabyla účinnosti nová právní úprava provedená zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) a zákonem č. 151/2002 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován i občanský soudní řád. Podle této právní úpravy krajské soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům (§ 2 s.ř.s.). To znamená, že soudy ve správním soudnictví mohou nadále přezkoumávat na základě žalob toliko ta rozhodnutí správních orgánů, jejichž předmětem jsou veřejná subjektivní práva účastníků řízení. V daném případě napadeným rozhodnutím žalovaný správní orgán rozhodl ve správním řízení ve věci restitučního řízení ohledně zemědělského majetku podle zákona o č. 428/2012 Sb., tedy ve věci vyplývající z občanskoprávních vztahů ve smyslu § 244 odst. 1 občanského soudního řádu v nyní platném znění. V řízení tedy nerozhodoval ve věci vyplývající z veřejnoprávních vztahů, ale ve věci, týkající se práva soukromého. Městskému soudu v Praze proto již od 1. 1. 2003 nepřísluší ve správním soudnictví rozhodnutí o restitučních nárocích přezkoumávat a nepřísluší mu přímo rozhodovat ani o vydání věcí na základě restitučních nároků. Občanský soudní řád v ust. § 244 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. V dané věci podaná žaloba, ačkoliv náležitosti žaloby dle § 246 o.s.ř. splňuje, byla podána fakticky ke Krajskému soudu v Praze, adresována byla Městskému soudu v Praze. Žalobce se jí domáhá nikoliv přezkumu rozhodnutí, ale vydání těch nemovitostí, které mu nebyly napadeným rozhodnutím vydány do vlastnictví. Žalobce proto musí svou žalobu, podanou dle § 244 a násl o.s.ř. směřovat do občanského soudního řízení k příslušnému soudu. Tuto žalobu, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 246 odst. 2 o.s.ř., je nutno podat ve lhůtě uvedené níže v bodu I. poučení u příslušného okresního (obvodního) soudu. Ustanovení § 68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( s.ř.s.) zakotvuje nepřípustnost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Podle § 46 odst. 2 s.ř.s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. Městskému soudu v Praze, kterému byla žaloba doručena Krajským soudem v Praze a předána do agendy správního soudnictví, není k projednání věci věcně příslušný. Proto podle § 68 písm. b) s.ř.s. za použití ustanovení § 46 odst. 2 s.ř.s. rozhodl o odmítnutí návrhu. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 věta prvá s.ř.s. Soud v dané věci rozhodl o odmítnutí žaloby usnesením, z důvodu ekonomie řízení (bez zprostředkujících procesních opatření a rozhodování městského soudu, funkčně příslušného ve věci jen k odvolacímu řízení) s tím, že žalobci je poskytnuta lhůta k podání řádné žaloby u příslušného okresného (obvodního) soudu dle následného poučení.

Poučení

I. V této věci se navrhovatel může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (§ 46 odst. 2 s.ř.s., ) u okresního (obvodního) soudu, v jehož obvodu je nemovitost (§ 249 odst. 1, § 250 odst. 2 o.s.ř.), a to tak, aby v této lhůtě žaloba došla soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení (§ 82 odst. 3 o.s.ř.). II. Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 21. července 2016 JUDr. Naděžda Řeháková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová