9 A 107/2024

Rubrum

č. j. 9 A 107/2024 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyně: Řehák & Řehák v. o. s., IČO: 26003147 sídlem Chorinova 23, 560 02 Česká Třebová zastoupená advokátem Mgr. Petrem Krátkým sídlem K Blahobytu 2500, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 10. 2024, č. j. MV-118610-4/OBP- 2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení 2 9 A 107/2024

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 12. 2024 k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky (dále jen „žalovaný“) ze dne 9. 10. 2024, č. j. MV-118610-4/OBP-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 2. 7. 2024, č. j. PPR-22901-39/PŘ-2021-990450 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou: - ze spáchání přestupku podle ustanovení § 76d odst. 8 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), kterého se dopustila tím, že bez povolení přepravila 20 ks expanzních zbraní kategorie C-I do České republiky pouze na základě hlášení přepravy zbraní a střeliva podaného žalobkyní, a to za okolností uvedených ve výroku rozhodnutí prvostupňového správního orgánu [dále jen „výrok I. A)“], - ze spáchání přestupku podle ustanovení § 76d odst. 8 písm. a) zákona o zbraních, kterého se dopustila tím, že bez povolení dovezla 2 ks kombinovaných zbraní kategorie C pouze na základě ohlášení přepravy žalobkyní [dále jen „výrok I. B)“], - ze spáchání přestupku podle ustanovení § 76d odst. 8 písm. b) zákona o zbraních, kterého se dopustila tím, že neohlásila ve stanoveném rozsahu údaje týkající se přepravy zbraní, kdy v souhrnném seznamu zbraní neuvedla údaje umožňující identifikaci konkrétní přepravované zbraně kategorie B – samonabíjecí kulovnice [dále jen „výrok II. A)“], - ze spáchání přestupku podle ustanovení § 76d odst. 8 písm. b) zákona o zbraních, kterého se dopustila tím, že neohlásila ve stanoveném rozsahu údaje týkající se přepravy zbraně kategorie B – opakovací brokovnice [dále jen „výrok II. B)“], - ze spáchání přestupku podle ustanovení § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních, kterého se dopustila tím, že jako držitelka zbrojní licence skupiny A až J nezapisovala do centrálního registru zbraní řádně údaje o zbraních kategorie A, A-I, B nebo C, které jsou předmětem činností uvedených v ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona o zbraních, konkrétně 2 zbraně kategorie B – samonabíjecí pušky byly do centrálního registru zbraní zapsány až po více než roce od povolené přepravy [dále jen „výrok III.“].

3. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyni za spáchání výše uvedených přestupků uložena podle § 93 odst. 1 písm. e) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle § 76d odst. 10 písm. b) zákona o zbraních v souladu s § 35 písm. b) a § 46 zákona o odpovědnosti za přestupky pokuta ve výši 150 000 Kč (dále jen „pokuta“) a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky.

II. Napadené rozhodnutí

4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 17. 7. 2024 odvolání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podanou žalobou brojí toliko proti výroku o uložení pokuty, soud níže shrnuje pouze znění a vypořádání těch odvolacích námitek, které s výší uložené pokuty souvisejí. 3 9 A 107/2024 5. Žalobkyně první odvolací námitkou namítala, že uložená pokuta ve výši 150 000 Kč je nepřiměřeně vysoká. V prvostupňovém rozhodnutí podle jejího názoru zcela chybělo odůvodnění, proč byla pokuta stanovena právě v uvedené výši a nebylo tak zřejmé, jakými úvahami se prvostupňový správní orgán při ukládání pokuty řídil. Pouhé konstatování, že pokuta byla uložena při spodní hranici zákonné sazby a že nebyla pro žalobkyni likvidační, nebylo dle žalobkyně dostatečné, neboť těmto kritériím by vyhověla i pokuta podstatně nižší.

6. Druhou odvolací námitkou žalobkyně namítala, že prvostupňový správní orgán nestanovil, že by některý z projednávaných přestupků považoval za závažnější než ostatní, případně že by některý z nich byl ze všech projednávaných přestupků nejzávažnější. Za této situace bylo dle žalobkyně možné dospět k závěru, že prvostupňový správní orgán při pěti projednávaných přestupcích a při celkové výši pokuty 150 000 Kč uložil za každý z přestupků při jejich totožné závažnosti pokutu ve výši 30 000 Kč.

7. Ve vztahu k této žalobkyní vypočtené výši pokuty, uložené za jednotlivé přestupky, žalobkyně následně namítala, že pokud měla být přiměřená pokuta ve výši 30 000 Kč za přestupek podle § 76d odst. 8 písm. a) zákona o zbraních uvedený ve výroku I. A) prvostupňového rozhodnutí, který se týkal dovozu 20 kusů zbraní vyžadujících předchozí povolení příslušného útvaru policie, pak bylo zcela zřejmé, že za přestupek podle téhož ustanovení uvedený ve výroku I. B) prvostupňového rozhodnutí, jenž se týkal dovozu pouze 2 kusů zbraní, by nebylo možné považovat pokutu ve stejné výši za přiměřenou. Žalobkyně dále namítala, že ještě výraznější byla nepřiměřenost uložené pokuty u dvou přestupků podle § 76d odst. 8 písm. b) zákona o zbraních, popsaných ve výrocích II. A) a II. B) prvostupňového rozhodnutí. V obou případech šlo o dovoz jediného kusu zbraně, a to v souladu s již vydaným povolením příslušného útvaru policie, přičemž všechny údaje o konkrétních zbraních byly řádně a úplně uvedeny v přílohách hlášení přepravy. Žalobkyně namítala, že i přesto prvostupňový správní orgán uložil za každý z těchto přestupků pokutu ve výši 30 000 Kč, ačkoli se v daných případech nejednalo o jednání bez předchozího povolení a šlo vždy pouze o jeden kus zbraně. Konečně žalobkyně namítala, že obdobná byla i situace u pokuty uložené za přestupek podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních, uvedený ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí. V tomto případě šlo o dva kusy zbraní dovezené na základě předchozího povolení příslušného útvaru policie, přičemž všechny údaje k těmto zbraním byly řádně uvedeny v hlášení přepravy a jeho příloze. Žalobkyně zdůraznila, že přechodné nedostatky v Centrálním registru zbraní (dále též jen „CRZ“), které se těchto dvou zbraní týkaly, neměly žádný věcný dopad na to, kde se zbraně nacházely a kdo s nimi mohl nakládat. Přesto i za tento přestupek týkající se dvou kusů zbraní uložil prvostupňový správní orgán pokutu ve výši 30 000 Kč, což žalobkyně považovala za nepřiměřené.

8. Žalobkyně výši uložené pokuty za jednotlivé přestupky porovnávala rovněž s dřívějším postupem prvostupňového správního orgánu ve vztahu k řízením vedených s žalobkyní pro přestupky se stejnou právní kvalifikací. Žalobkyně namítala, že přiměřenost pokuty za přestupek podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních měla být posuzována i ve vztahu k předchozímu řízení vedenému pod sp. zn. PPR‑26318/ČJ‑2016. V tomto řízení byly řešeny nedostatky v evidenci týkající se 138 kusů zbraní a další dva správní delikty, přičemž žalobkyni byla uložena pokuta pouze 40 000 Kč, kterou sám prvostupňový správní orgán označil za přiměřenou. Žalobkyně uvedla, že v nyní vedeném řízení šlo pouze o evidenční pochybení ohledně dvou zbraní, tedy o nesrovnatelně menší rozsah jednání, avšak uložená 4 9 A 107/2024 pokuta byla násobně vyšší. Takový postup považovala žalobkyně za nezákonný a v rozporu se zásadou přiměřenosti. Současně namítala, že prvostupňový správní orgán tento rozdílný přístup nijak neodůvodnil, a jeho rozhodnutí je proto i z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. Žalobkyně namítala, že další řízení vedené prvostupňovým správním orgánem pod sp. zn. PPR‑31397/PŘ‑2022 opět ukazuje na zásadní nepoměr při ukládání pokut. V řízení vedeném pod sp. zn. PPR‑31397/PŘ‑2022 byla žalobkyně uznána vinnou za spáchání přestupku podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních spočívajícího v pochybení v evidenci 21 zbraní v systému CRZ, a byla jí uložena pokuta ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně namítala, že ve srovnání s nyní vedeným řízením, kde se jedná pouze o evidenční pochybení ohledně dvou zbraní, kdy byla uložena pokuta 30 000 Kč, je rozdíl v uložených sankcích zcela zjevně nepřiměřený, a proto i nezákonný. Žalobkyně dále namítala, že postup prvostupňového správního orgánu nelze považovat za řádné správní uvážení, protože správní orgán nikde nevysvětlil, proč za pochybení v evidenci zbraní v určitém rozsahu ukládá právě konkrétní výši pokuty. Naopak se podle žalobkyně jednalo o libovůli, kdy za postupně se snižující rozsah evidenčních pochybení ukládal prvostupňový správní orgán stále vyšší pokuty, přičemž ve všech rozhodnutích vždy pouze formálně uvedl, že pokutu považuje za přiměřenou. Takové rozhodování žalobkyně považovala za nepřezkoumatelné a odporující zásadě proporcionality.

9. Ve třetí odvolací námitce žalobkyně namítala, že pochybení v evidenci údajů o zbraních, týkající se celkem 23 zbraní, byla zjištěna při jediné kontrole prvostupňového správního orgánu (PPR‑38100/ČJ‑2021). Přesto správní orgán tato typově shodná pochybení svévolně rozdělil do dvou samostatných řízení – PPR‑31397/PŘ‑2022 (21 zbraní, pokuta 40 000 Kč) a PPR‑22901/PŘ‑2021 (2 zbraně, pokuta 30 000 Kč). Žalobkyně konstatovala, že takový postup neměl žádný zákonný důvod a sloužil pouze k neodůvodněnému navýšení celkové pokuty na 70 000 Kč (40 000 Kč + 30 000 Kč). Podle žalobkyně je zřejmé, že kdyby byla všechna pochybení projednána společně, nemohla by být pokuta vyšší než 40 000 Kč, což vyplývalo i z průběhu řízení PPR‑31397/PŘ‑2022. Rozdělení věci do dvou řízení proto žalobkyně považovala za nezákonné a nepřezkoumatelné.

10. Žalovaný k první odvolací námitce uvedl, že pokuta byla uložena při dolní hranici zákonné sazby a že prvostupňový správní orgán se řádně zabýval povahou a závažností přestupků, polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi i charakterem činnosti žalobkyně. Ačkoli byla zohledněna přitěžující okolnost v podobě dlouholeté praxe žalobkyně v oboru zbraní, byla zvolena nízká výměra pokuty s cílem preventivně na žalobkyni působit. Žalovaný dále uvedl, že prvostupňový správní orgán posoudil také majetkovou situaci žalobkyně a dospěl k závěru, že pokutu je schopna uhradit. Uloženou pokutu proto žalovaný nepovažoval za nepřiměřenou a měl za to, že její výše byla řádně a dostatečně odůvodněna.

11. Ke druhé odvolací námitce žalovaný poznamenal, že pokuta byla žalobkyni uložena ve společném řízení podle § 41 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za přestupky na základě zásady absorpční, tedy jako jedna společná sankce za všechny přestupky, nikoli podle zásady kumulační, kterou žalobkyně nesprávně předpokládala. Žalovaný uvedl, že není možné jednotlivé přestupky oddělovat a přiřazovat jim samostatné „přiměřené“ dílčí pokuty, jak činila žalobkyně. Takový postup je v rozporu s § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, který zakotvuje zásadu absorpční i v případech použití asperační zásady podle § 41 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Podle žalovaného nemohou obstát ani srovnání žalobkyně s dřívějšími rozhodnutími, protože pokuta v nynější věci byla uložena za všechny skutky uvedené ve výrocích I., II. a III. prvostupňového rozhodnutí. 5 9 A 107/2024 Prvostupňový správní orgán podle žalovaného výši pokuty řádně zdůvodnil a zohlednil všechny okolnosti rozhodné pro její stanovení.

12. Rovněž třetí odvolací námitku, že měl být přestupek podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních projednán společně s jednáními posuzovanými v řízení PPR‑31397/PŘ‑2022, žalovaný na podkladě vyžádaného spisového materiálu neshledal důvodnou. Žalovaný uvedl, že přestupek podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních (viz výrok III. prvostupňového rozhodnutí) byl prvostupňovému správnímu orgánu oznámen Krajským ředitelstvím policie Pardubického kraje již dne 14. 4. 2022, přičemž řízení ve věci tohoto přestupku bylo zahájeno dne 15. 12. 2023. Tento přestupek byl zjištěn v návaznosti na oznámení samotné žalobkyně ze dne 4. 1. 2022 při kontrole přepravy zbraní, v jejímž rámci byl odhalen i přestupek uvedený ve výroku II. B) prvostupňového rozhodnutí.

13. Dále žalovaný konstatoval, že naproti tomu řízení ukončené rozhodnutím Policejního prezidia ČR ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. PPR‑31397‑35/PŘ‑2022, bylo zahájeno až na základě příkazu doručeného dne 4. 1. 2024. Toto řízení se týkalo zcela jiného skutkového základu — nesprávné zapisování údajů o zbraních, které bylo zjištěno při kontrole provedené pod sp. zn. PPR‑38100‑29/ČJ‑2021. Žalovaný zdůraznil, že přestupek uvedený ve výroku II. B) prvostupňového rozhodnutí nebyl při této kontrole zjištěn, což potvrzuje protokol ze dne 8. 6. 2022. Žalovaný rovněž konstatoval, že přestupek podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních je trvající přestupek, jehož protiprávní stav končí až okamžikem nápravy. V dané věci podle žalovaného protiprávní stav trval ještě v době zahájení řízení, neboť žalobkyně nezaznamenala změny stavu u dvou zbraní nejméně do 5. 6. 2024. Z tohoto důvodu žalovaný uzavřel, že z hlediska § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky nebylo možné přestupky projednat společně — jednak proto, že byly oznámeny samostatně a v odlišném procesním okamžiku, jednak proto, že jejich páchání nekončilo současně. Základní zákonné podmínky pro vedení společného řízení tedy nebyly splněny.

14. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 15. 10. 2024.

III. Žaloba

15. V podané žalobě žalobkyně uplatnila námitky obsahově shodné s námitkami odvolacími, na něž soud na tomto místě rovněž odkazuje.

16. První žalobní námitkou žalobkyně namítala, že pouhým konstatováním, že pokuta je v zákonném rozmezí a blízko dolní hranice sazby, není odůvodněno, proč právě částka 150 000 Kč je v projednávané věci přiměřená pokuta. Tyto obecné charakteristiky by totiž splňovala i jakákoliv pokuta podstatně nižší.

17. Dle tvrzení žalobkyně, uvedeného ve druhé žalobní námitce, postupoval prvostupňový správní orgán při ukládání pokuty v rozporu s § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, protože nestanovil, který z pěti projednávaných přestupků považuje za nejzávažnější. Žalovaný tento zásadní nedostatek zcela přehlédl, přestože právě absence určení nejzávažnějšího přestupku činí stanovení výměry pokuty nepřezkoumatelným. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nevyvrátil ani neřešil její argument, že způsob výpočtu pokuty uložené ve výši 150 000 Kč není z prvostupňového rozhodnutí patrný. Žalovaný jen převzal závěry prvostupňového správního orgánu, aniž by vysvětlil, proč by právě částka 150 000 Kč měla být přiměřená v situaci, kdy skutky se týkaly odlišného počtu zbraní (20 zbraní, 2 zbraně, 1 zbraň apod.), za něž prvostupňový správní orgán u všech přestupků uložil de facto stejné „dílčí“ sankce 30 000 Kč, aniž to odůvodnil. Žalobkyně rovněž vytýkala 6 9 A 107/2024 žalovanému, že nereagoval na její námitku týkající se srovnání s předchozí rozhodovací praxí. Žalovaný nezohlednil, že za výrazně rozsáhlejší pochybení v jiných věcech byly ukládány podstatně nižší pokuty, což činí nynější sankci zjevně nepřiměřenou.

18. Ve třetí žalobní námitce žalobkyně namítala, že žalovaný nesprávně posoudil otázku, zda měl být přestupek spočívající v nezapsání dvou zbraní do systému CRZ projednán společně s dalšími evidenčními pochybeními, zjištěnými při téže kontrole PPR‑38100/ČJ‑2021. Podle žalobkyně žalovaný nevysvětlil, proč považuje rozdělení skutků do dvou samostatných řízení za zákonné, přestože všechna pochybení byla zjištěna při jediné kontrole, mají totožnou právní kvalifikaci a mohla být projednána společně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nesprávně akceptoval postup prvostupňového správního orgánu, který evidenční pochybení týkající se dvou zbraní projednal v samostatném řízení, zatímco ostatní evidenční pochybení týkající se 21 zbraní projednal v jiném řízení, což vedlo k tomu, že za skutky stejné povahy, zjištěné ve stejném období byly uloženy dvě oddělené pokuty v celkové výši 70 000 Kč. Podle žalobkyně tak žalovaný přehlédl, že rozdělení skutků do dvou samostatných řízení způsobilo umělé a neodůvodněné navýšení sankce. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný opomenul skutečnost, že evidenční pochybení týkající se dvou zbraní existovalo již v době kontroly, a prvostupňový správní orgán je proto mohl a měl zahrnout do řízení vedeného pod sp. zn. PPR‑31397/PŘ‑2022. Podle žalobkyně je tedy závěr žalovaného o nemožnosti společného řízení nesprávný a odporuje obsahu kontrolního spisu.

19. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, případně aby snížil pokutu, která byla žalobkyni uložena.

IV. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 2. 2025 k první žalobní námitce uvedl, že uložená pokuta byla stanovena v zákonném rozmezí a že její výše nebyla posuzována pouze podle toho, zda se nachází v rámci zákonné sazby. Žalovaný vyzdvihl, že prvostupňový správní orgán zohlednil všechny relevantní aspekty podle § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky, zejména povahu a závažnost jednání, délku trvání protiprávního stavu, chráněné zájmy i polehčující a přitěžující okolnosti. Dále žalovaný zdůraznil, že pokuta byla ukládána ve společném řízení za pět přestupků, u nichž zákon stanoví shodnou horní hranici 1 000 000 Kč, a ačkoli mohla být výměra pokuty navýšena, byla stanovena při dolní hranici sazby, přibližně ve výši 15 % zákonné maximální výměry. Podle žalovaného prvostupňový správní orgán rovněž dostatečně posoudil majetkové poměry žalobkyně a dopad sankce na její podnikání. Žalovaný proto uzavřel, že uložená pokuta plní jak represivní, tak preventivní účel, je přiměřená a byla řádně odůvodněna.

21. Ke druhé žalobní námitce žalovaný poukázal na skutečnost, že uložená pokuta byla stanovena ve společném řízení podle § 41 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za přestupky v souladu se zásadou absorpční, tedy jako jedna sankce za všechny projednávané přestupky v jejich souhrnu. Podle žalovaného proto absence výslovného určení nejzávažnějšího přestupku nepředstavuje vadu rozhodnutí a neznamená, že by byla pokuta ukládána „poměrně“ po 30 000 Kč za každý jednotlivý přestupek. Žalovaný odmítl i námitku žalobkyně, že výše pokuty je nepřiměřená s ohledem na počet zbraní dotčených jednotlivými skutky. Podle žalovaného je počet zbraní pouze jedním z více relevantních hledisek — je nutné hodnotit též kategorii zbraní, okolnosti a způsob spáchání přestupku, délku trvání protiprávního stavu i skutečnost, že se žalobkyně dopouštěla protiprávního jednání opakovaně, což představuje přitěžující okolnost. Žalovaný rovněž nesouhlasil se srovnáváním výše pokuty s 7 9 A 107/2024 jinými řízeními vedenými se žalobkyní. Zdůraznil, že okolnosti každého případu je nutné posuzovat individuálně a samotný počet zbraní nemůže být určujícím kritériem pro stanovení výše pokuty. Trval na tom, že i při nižším počtu dotčených zbraní může být vzhledem ke konkrétním okolnostem uložena pokuta vyšší, aniž by to znamenalo libovůli správního orgánu.

22. Žalovaný dále poznamenal, že třetí žalobní námitkou o nevedení společného řízení se již řádně zabýval v napadeném rozhodnutí a neshledal ji důvodnou. Podle žalovaného nebyly splněny zákonné podmínky pro společné řízení podle § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky, protože protiprávní stav v době zahájení nyní přezkoumávaného řízení dosud nebyl odstraněn. Z tohoto důvodu nemohlo být podle žalovaného vedeno společné řízení, neboť zákon výslovně brání spojení přestupků, pokud jeden z nich byl spáchán (resp. jeho páchání pokračovalo) po zahájení řízení o jiném přestupku. Žalovaný proto zdůraznil, že prvostupňový správní orgán skutky „nerozdělil“, ale že povaha a čas jednání sama o sobě společné projednání vylučovala. Žalovaný tedy odmítl tvrzení žalobkyně, že prvostupňový správní orgán postupoval v její neprospěch či účelově navyšoval celkovou výši pokut.

V. Jednání před soudem

23. Při jednání konaném dne 20. 5. 2026 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

24. Žalobkyně odkázala na podanou žalobu, přičemž jednotlivé námitky stručně rekapitulovala. Žalobkyně nezpochybnila, že skutkové podstaty přestupků formálně naplnila, avšak poznamenala, že se jedná o přestupky administrativního charakteru a jejich spácháním tak nebyl způsoben žádný závažný následek. Uloženou pokutu proto považuje za nepřiměřeně přísnou.

25. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. Poznamenal, že přednes žalobkyně v rámci ústního jednání obsahově odpovídal podané žalobě a námitkám, které žalobkyně uplatnila již v odvolacím řízení a s nimiž se žalovaný beze zbytku vypořádal v napadeném rozhodnutí.

26. Dokazování soud neprováděl, neboť žalobkyně na důkazních návrzích netrvala. Jednalo se totiž o listiny, které jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vychází. Správním spisem, jehož obsah s ohledem na právní názor soudu k rozhodnutí věci zcela postačoval, se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

27. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a to v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8 9 A 107/2024 28. Z obsahu spisového materiálu, předloženého žalovaným správním orgánem, zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

29. Prvostupňovému správnímu orgánu byla postupně doručena čtyři oznámení o podezření ze spáchání přestupků žalobkyní.

30. První oznámení, doručené dne 24. 6. 2021 a zaevidované pod č. j. PPR-22901-1/PŘ-2021- 990450, obsahovalo podezření ze spáchání přestupku podle § 76c odst. 2 písm. b) zákona o zbraních.

31. Následně bylo dne 8. 9. 2021 prvostupňovému správnímu orgánu doručeno druhé oznámení, zaevidované pod č. j. PPR-31115-1/PŘ-2021-990450, které se týkalo podezření ze spáchání přestupku podle § 76d odst. 8 písm. a) zákona o zbraních (přeprava zbraní bez povolení). Součástí druhého oznámení byla rovněž dokumentace týkající se skutků později uvedených ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí.

32. Dále bylo prvostupňovému správnímu orgánu dne 14. 4. 2022 doručeno třetí oznámení, zaevidované pod č. j. PPR-17266-1/PŘ-2022-990450, vztahující se k podezření ze spáchání přestupku podle § 76d odst. 8 písm. b) zákona o zbraních (neohlášení údajů o přepravě) a zároveň přestupku podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních (nezapsání zbraní do CRZ).

33. Následovalo čtvrté oznámení, doručené dne 1. 6. 2022 a zaevidované pod č. j. PPR-24543- 1/PŘ-2022-990450, které obsahovalo další skutky nasvědčující možnému porušení § 76d odst. 8 písm. a) a § 76d odst. 8 písm. b) zákona o zbraních.

34. Projednání přestupků vyplývajících ze všech čtyř oznámení bylo spojeno do jednoho společného řízení pod jednu spisovou značku PPR-22901/PŘ-2021-990450, neboť skutky spolu věcně souvisely a týkaly se téže žalobkyně.

35. Dne 6. 12. 2023 zahájil prvostupňový správní orgán řízení ve věci přestupků uvedených shora, přičemž žalobkyni vyrozuměl, že řízení bude vedeno jako společné, a poučil ji o právu nahlížet do spisu a o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům.

36. Prvostupňový správní orgán následně dne 9. 2. 2024 žalobkyni informoval o ukončení shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí a poskytl jí lhůtu pro uplatnění návrhů důkazů a vyjádření se k obsahu spisu.

37. Dne 4. 3. 2024 žalobkyně svého práva využila a zaslala ke shromážděným podkladům své stanovisko.

38. Usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. PPR-22901-37/PŘ-2021-990450, prvostupňový správní orgán rozhodl o zastavení řízení ve věci oznámení přestupku podle § 76c odst. 2 písm. b) zákona o zbraních, neboť skutek, o němž se řízení vedlo, nebyl přestupkem (§ 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky).

39. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí, proti kterému podala žalobkyně včasné odvolání. O podaném odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím (viz shora).

40. Při posouzení věci vyšel soud z následující právní úpravy.

41. Dle § 76d odst. 8 písm. a) zákona o zbraních „[p]odnikatel se zbraněmi kategorie A, A-I, B, C nebo C-I nebo střelivem do těchto zbraní nebo podnikatel se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 50 odst. 1 přepravuje zbraně kategorie A, A-I, B, C nebo C-I nebo střelivo do těchto zbraní bez povolení, […].“ 9 9 A 107/2024 42. Dle § 76d odst. 8 písm. b) zákona o zbraních „[p]odnikatel se zbraněmi kategorie A, A-I, B, C nebo C-I nebo střelivem do těchto zbraní nebo podnikatel se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky se dopustí přestupku tím, že […] v rozporu s § 50 odst. 7 neohlásí příslušnému útvaru policie nebo Policejnímu prezidiu ve stanovené lhůtě nebo rozsahu údaje týkající se přepravy […].“ 43. Dle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních „[d]ržitel zbrojní licence skupiny A až J se dopustí přestupku tím, že […] v rozporu s § 39 odst. 1 písm. m) nebo § 73a odst. 8 písm. a) nezapisuje údaje o zbraních kategorie A, A-I, B nebo C a střelivu do těchto zbraní, které jsou předmětem činností uvedených v § 2 odst. 2 písm. d), a černém loveckém prachu, bezdýmném prachu a zápalkách do centrálního registru zbraní nebo je zapisuje v rozporu s § 73a, […].“ 44. Dle § 76d odst. 10 písm. a) zákona o zbraních „[z]a přestupek lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), d), f), k), l), p), q), r), t), u) nebo v), odstavce 2 písm. a) nebo b) nebo odstavce 8 nebo 9, […].“ 45. Dle § 142 odst. 3 písm. c) zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, účinného od 1. 1. 2026, „[d]ržitel zbrojní licence se dopustí přestupku, pokud, […] úmyslně, opakovaně nebo ve větším rozsahu nevede evidenci v souladu s tímto zákonem, nebo […].“ 46. Dle § 76 odst. 1 zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, účinného od 1. 1. 2026, „[d]ržitel zbrojní licence skupiny ZL1 je povinen do centrálního registru zbraní zapisovat údaje o zbraních podléhajících registraci, zbraních kategorie PO a střelivu, s nimiž nakládá.“ 47. Dle § 76 odst. 2 zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, účinného od 1. 1. 2026, „[d]ržitel zbrojní licence skupiny ZL1 je povinen zapsat do centrálního registru zbraní nejpozději před předáním a bez zbytečného odkladu po převzetí zbraně nebo střeliva a v mimořádných odůvodněných případech pak nejdéle do 2 pracovních dnů ode dne, kdy byly zbraň nebo střelivo převzaty, každou změnu stavu evidované zbraně nebo střeliva podle tohoto zákona, a to v rozsahu a) datum jejich nabytí, převedení, přenechání nebo převzetí, b) údaje identifikující konkrétní zbraň podléhající registraci nebo zbraň kategorie PO, c) údaje o ráži a počtu kusů nábojů a nábojek a o druhu a množství aktivních komponentů střeliva, d) údaje o místu jejich uložení, včetně údajů identifikujících konkrétní místo, kde jsou zbraně podléhající registraci, zbraně kategorie PO nebo střelivo kategorie S1 uloženy, nepostačuje-li k jeho jednoznačnému určení uvedení adresy provozovny, e) údaje identifikující osobu, od které byly nabyty nebo převzaty, f) údaje identifikující osobu, které byly převedeny nebo přenechány; údaj o přenechání se nezapisuje, je-li zbraň přenechána osobě, kterou držitel zbrojní licence zapsal do centrálního registru zbraní podle § 74 odst. 1, g) údaje o přepravě zbraní nebo střeliva, a to včetně údajů identifikujících osobu zajišťující přepravu, a h) v případě přeshraničního přemístění zbraně nebo střeliva údaj identifikující povolení nebo licenci podle jiného právního předpisu upravujícího přeshraniční přemístění zbraní nebo střeliva, na jehož základě jsou zbraň nebo střelivo přeshraničně přemisťovány.“ 48. Dle § 142 odst. 6 písm. e) zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, účinného od 1. 1. 2026, „[z]a přestupek lze uložit pokutu do […] 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. c) nebo d).“ 49. S ohledem na oblast nyní posuzované věci, kterou je uložení pokuty za přestupek, a s ohledem na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013-46, který v přijaté právní větě uvedl, že: „[r]ozhoduje-li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní 10 9 A 107/2024 delikt v situaci, kdy zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější.“, se soud nejprve zabýval otázkou, zda by pro žalobkyni nebyla příznivější nová právní úprava obsažená v zákoně č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, účinném od 1. 1. 2026 (dále jen „nový zákon o zbraních“). V této souvislosti bylo nezbytné předně posoudit, pod jakou skutkovou podstatu by bylo jednání žalobkyně podle nové právní úpravy podřaditelné.

50. Žalobkyně byla držitelkou zbrojní licence č. X pro skupiny A, B, C, D, E dle § 31 zákona o zbraních. Dle nové právní úpravy je tomu ekvivalentní zbrojní licence ZL1 ve smyslu § 37 odst. 3 nového zákona o zbraních. Nad rámec obecných povinností nakládání se zbraněmi, kterým se dle nového zákona o zbraních mj. rozumí jakékoli fyzické zacházení se zbraní nebo střelivem, a to včetně zajištění jejich přepravy nebo uložení, jsou povinnosti držitele zbrojní licence ZL1 upraveny v § 76 nového zákona o zbraních. Žalobkyně se jednotlivými skutkovými podstatami uvedenými ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí dopustila porušení § 76d odst. 8 písm. a) a b) a § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních. Tato jednání jsou nově podřaditelná právě pod § 76 nového zákona o zbraních, konkrétně pod § 76 odst. 2 písm. h) nového zákona o zbraních (neuvedení údajů identifikujících povolení k přepravě, když žalobkyně příslušným povolením ve vztahu k předmětným zbraním ani nedisponovala), § 76 odst. 2 písm. g) nového zákona o zbraních (neohlášení údajů o přepravě) a § 76 odst. 2 písm. b) nového zákona o zbraních (nezapsání zbraní do CRZ).

51. Nový zákon o zbraních kvalifikuje porušení povinnosti stanovené v § 76 nového zákona o zbraních jako přestupek podle § 142 odst. 3 písm. c), tedy přestupek držitele zbrojní licence, který úmyslně, opakovaně nebo ve větším rozsahu nevede předepsanou evidenci. Jelikož odpovědnost právnické osoby za přestupek je primárně objektivní, není v jejím případě rozhodné, zda byl čin spáchán úmyslně či z nedbalosti; úmysl je presumován. Pro vyhodnocení příznivosti nové právní úpravy tak bylo zásadní posoudit výši možné sankce. Zatímco původní právní úprava umožňovala uložit za jednotlivé přestupky pokutu do výše 1 000 000 Kč, nová právní úprava za přestupek podle § 142 odst. 3 písm. c) nového zákona o zbraních umožňuje uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč (§ 142 odst. 6 písm. e) nového zákona o zbraních).

52. Podle § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky lze pak při společném řízení o více přestupcích uložit správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný, což by v případě aplikace nové úpravy znamenalo možnost uložit žalobkyni až pětimilionovou sankci. Z toho vyplývá, že nová právní úprava je zjevně méně příznivá než právní úprava účinná v době spáchání přestupku. Soud proto v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a ve smyslu shora citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS aplikoval na projednávanou věc původní právní úpravu, která je pro žalobkyni příznivější.

53. Soud o věci uvážil následovně.

54. V prvé řadě soud ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí některou z vad, jejichž existenci je povinen zkoumat z úřední povinnosti ve smyslu § 76 s. ř. s. Nadto žalobkyně nedostatečné vypořádání jejích odvolacích námitek namítala.

55. Z ustálené judikatury správních soudů je zřejmé, že institut nepřezkoumatelnosti nelze libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka správnou, 11 9 A 107/2024 byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Nedostatkem důvodu nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění, ale pouze nedostatek důvodů skutkových (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75).

56. Nepřezkoumatelnost není způsobena ani nižší kvalitou odůvodnění, nýbrž závěrem o tom, zda rozhodnutí obsahuje alespoň základní náležitosti do té míry, že může být podrobeno soudnímu přezkumu. Správní orgán není povinen vypořádat každý dílčí argument. Pokud žalobce uplatní pouze obecné námitky, může se s nimi odvolací správní orgán vypořádat pouze v obecné rovině (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2018, č. j. 8 Afs 71/2007 – 116). Námitky lze vypořádat i tak, že správní orgán prezentuje v odůvodnění právní názor odlišný od názoru účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Tím jsou minimálně implicitae vypořádány i námitky účastníka, absence odpovědi na jednotlivé námitky účastníka v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 – 78). Na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se přitom hledí jako na jeden celek. Případné vady odůvodnění prvostupňového rozhodnutí může zhojit odvolací správní orgán (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2012, č. j. 6 Ads 134/2012 – 47).

57. V projednávané věci žalobou napadené rozhodnutí těmto požadavkům dostálo. Z jeho odůvodnění je totiž zřejmé, jakými úvahami byl žalovaný veden, jakými skutečnostmi se zabýval, z jakých důvodů a na základě jakých konkrétních skutkových zjištění své závěry učinil. Zároveň se dostatečně vypořádal se všemi základními námitkami, jež žalobkyně uplatnila. Postačí, že žalovaný prezentoval ucelený právní názor na provedená skutková zjištění, pročež tento poskytuje dostatečnou oporu výroku napadeného rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí lze seznat, na základě jakých podkladů a na základě jakých úvah žalovaný dospěl ke svým závěrům. Nenastala situace, kdy by žalovaný dospěl k závěrům na základě úvah, jež by byly žalobkyni skryty, s nimiž by nemohla polemizovat. O tom ostatně svědčí také skutečnost, že žalobkyně uplatnila ke každému z dílčích zjištění žalovaného, pokud jde o výši uložené pokuty, rozsáhlou žalobní argumentaci.

58. Konkrétně žalobkyně nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatečném odůvodnění výše uložené pokuty namítala v první žalobní námitce. Předně je nutno zopakovat, že dle ustálené judikatury NSS je správní řízení ovládáno zásadou jednotnosti řízení, což znamená, že řízení představuje jeden celek až do vydání rozhodnutí a pojímá se dohromady (ve svém komplexu). Jako jeden celek jsou vnímána též všechna rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení (srov. např. rozsudek ze dne 15. 3. 2017, č. j. 5 Azs 270/2016-39). Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je patrné, z jakých konkrétních úvah prvostupňový správní orgán vycházel. Prvostupňový správní orgán detailně popsal povahu a závažnost přestupku podle § 50 zákona o zbraních. Žalobkyně jako podnikatel v oboru zbraní a držitel zbrojní licence dovezla zbraně jiných druhů, než ke kterým jí bylo vydáno povolení, čímž porušila zákonný režim přepravy zbraní, jehož účelem je kontrola jejich pohybu na území České republiky. Prvostupňový orgán považoval toto jednání za závažné právě proto, že narušilo systém, který slouží k ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti. Dále prvostupňový správní orgán zohlednil přitěžující okolnosti. Uvedl zejména dlouholetou praxi žalobkyně v oboru od roku 2004, která zakládá vyšší míru odborné odpovědnosti, a také její předchozí 12 9 A 107/2024 pravomocné postihy za přestupky podle zákona o zbraních, potvrzené i správními soudy. Polehčující okolnosti neshledal.

59. Stejně tak nelze přisvědčit ani tvrzení žalobkyně, že ohledně přestupku podle § 76d odst. 8 písm. b) zákona o zbraních nebyly v prvostupňovém rozhodnutí uvedeny žádné úvahy, které by odůvodňovaly uloženou výši pokuty. Z odůvodnění rozhodnutí je naopak zcela patrné, že prvostupňový správní orgán hodnotil povahu a závažnost jednání žalobkyně i její osobu v souladu s kritérii podle zákona o odpovědnosti za přestupky. Prvostupňový správní orgán popsal, že žalobkyně v rozporu s § 50 odst. 7 písm. d) zákona o zbraních neoznámila druhy přepravovaných zbraní, ačkoli identifikace každé zbraně je podstatnou součástí zákonného režimu přepravy. Neúplné a nepřesné hlášení přepravy způsobilo, že orgány policie neměly přesné informace o fyzickém pohybu konkrétních zbraní, což je relevantní bezpečnostní riziko. Prvostupňový orgán výslovně uvedl, že účelem zákonné povinnosti je včasná identifikace přepravovaných zbraní, umožňující přijetí adekvátních opatření v případě mimořádné události. Právě narušení tohoto bezpečnostního mechanismu správní orgán hodnotil jako závažné. Stejně jako u předchozího přestupku správní orgán zohlednil, že žalobkyně je dlouholetým podnikatelem v oboru zbraní a držitelkou zbrojní licence od roku 2004, a tedy osobou, od které lze důvodně očekávat odbornou pečlivost a znalost právních předpisů. Tuto skutečnost označil jako přitěžující okolnost. Současně konstatoval, že žalobkyně nebyla omezena žádnými objektivními okolnostmi, které by jí bránily splnit zákonnou povinnost, a neshledal žádné polehčující okolnosti.

60. Ani ve vztahu k přestupku podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně o nedostatcích odůvodnění. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění rozhodnutí jasně a srozumitelně uvedl, z jakých skutečností při hodnocení závažnosti tohoto jednání vycházel a jaká kritéria zohlednil. Prvostupňový správní orgán zdůraznil, že žalobkyně jako držitelka zbrojní licence je povinna podle § 39 a § 73a zákona o zbraních zapisovat údaje o zbraních a střelivu do informačního systému CRZ bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou dnů od změny stavu zbraně. Účelem této povinnosti je zajistit přesnou, aktuální a spolehlivou evidenci zbraní, které svou povahou mohou vážně ohrozit veřejný pořádek a bezpečnost. Včasné vedení evidence brání tomu, aby se zbraně ocitly mimo kontrolní mechanismy státu. Prvostupňový správní orgán konstatoval, že žalobkyně zapsala dvě zbraně kategorie B do informačního systému CRZ až dne 14. 1. 2022, ačkoli fyzicky je dovezla již dne 21. 12. 2020. Zbraně tedy byly mimo evidenci více než rok, přestože zákon stanoví dvoudenní lhůtu. Správní orgán výslovně uvedl, že takový postup žalobkyně představuje porušení povinnosti, které může mít závažné dopady, neboť evidence zbraní byla po dlouhou dobu neaktuální a nebylo možné dohledat jejich stav a pohyb.

61. Ze shora uvedeného je zřejmé, že prvostupňový správní orgán výši uložené pokuty neodvodil mechanicky či paušálně, nýbrž ji stanovil na základě komplexního a individualizovaného posouzení projednávaných přestupků a jejich souhrnné závažnosti podle § 41 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. V odůvodnění rozhodnutí přehledně vysvětlil, z jakých okolností vycházel – a to jak při hodnocení jednotlivých skutkových jednání žalobkyně, tak při úvaze o výměře sankce uložené ve společném řízení. Prvostupňový správní orgán zdůraznil zejména to, že žalobkyně porušila opakovaně základní povinnosti podnikatele v oboru zbraní a držitelky zbrojní licence, a to v oblasti přepravy zbraní i v oblasti jejich evidence v systému CRZ. Prvostupňový správní orgán také přihlédl k předchozím pravomocným postihům žalobkyně za přestupky podle zákona o zbraních, které byly následně potvrzeny ve správním soudnictví. Uvedená recidiva byla 13 9 A 107/2024 prvostupňovým orgánem zcela důvodně zohledněna při úvaze o výši sankce. V této souvislosti rovněž uvedl, že uložením pokuty sleduje preventivní funkci sankce a snahu předejít dalšímu porušování zákona ze strany žalobkyně. Kromě toho prvostupňový správní orgán posuzoval i majetkové poměry žalobkyně a výslovně konstatoval, že pokuta není likvidační, což doložil aktuální účetní závěrkou založenou ve Sbírce listin. Závěr o ekonomické únosnosti uložené pokuty je tedy rovněž řádně odůvodněn. Prvostupňový správní orgán pokutu stanovil při spodní hranici zákonné sazby, přestože byly dány významné přitěžující okolnosti a žalobkyně se dopustila více přestupků. Z odůvodnění je tak zřejmé, že úvahy správního orgánu byly racionální, individualizované a v souladu se zákonnými kritérii. Námitka žalobkyně, že výše uložené pokuty nebyla řádně odůvodněna nebo že je pokuta nepřiměřená, proto nemůže obstát.

62. Žalobkyně v rámci druhé žalobní námitky tvrdila, že prvostupňový správní orgán porušil § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, protože ve společném řízení nestanovil, který z projednávaných přestupků považuje za nejzávažnější. Tato námitka však neodpovídá obsahu prvostupňového rozhodnutí. Na straně 31 svého rozhodnutí prvostupňový správní orgán výslovně uvedl, že podle § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky se ve společném řízení ukládá trest podle ustanovení vztahujícího se k nejpřísněji trestnému přestupku. Dále vyložil, že za všechny posuzované přestupky [§ 76d odst. 8 písm. a), § 76d odst. 8 písm. b) a § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních] lze uložit stejnou pokutu ve výši až 1 000 000 Kč. Tím prvostupňový správní orgán jednoznačně splnil povinnost stanovit „nejpřísněji trestný“ přestupek – neboť konstatoval, že ve všech případech je tato přísnost stejná. Není tedy pravdou, že by prvostupňový správní orgán tento krok opomněl; naopak jej provedl výslovně a způsobem odpovídajícím § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky.

63. Stejně tak neobstojí tvrzení žalobkyně, že uložená pokuta 150 000 Kč představuje (při spáchání pěti přestupků) pokutu 30 000 Kč za každý přestupek. Je třeba zdůraznit, že pokuta ve společném řízení se podle § 41 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za přestupky neukládá kumulativně, tedy „po jednotlivých přestupcích“, nýbrž dle zásady absorpční – jako jediný trest za souhrn všech společně projednávaných přestupků. Nelze tedy provádět matematické operace s cílem „rozpočítat“ uloženou pokutu na údajné dílčí částky a porovnávat je například s počtem dotčených zbraní či s výsledky jiných řízení vedených proti žalobkyni. Sankce 150 000 Kč byla uložena jako jediný trest za souhrn všech pěti projednávaných přestupků, a nikoliv jako více pokut po 30 000 Kč. Jakékoli „rozpočítávání“ této částky by bylo v rozporu s podstatou institutu společného řízení a zásadou absorpční.

64. Je třeba rovněž zdůraznit, že s touto námitkou žalobkyně se dostatečně vypořádal již žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný výslovně uvedl, že pokuta byla v předmětné věci uložena v souladu se zásadou absorpční, tedy jako jediný trest za všechny relevantní přestupky, nikoliv za použití zásady kumulační, která není vlastní ani trestnímu, ani přestupkovému právu. Žalovaný zdůraznil, že takový postup by byl v příkrém rozporu s § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, jenž vychází výhradně ze zásady absorpční, a že zásada kumulační nemá při ukládání pokut ve společném řízení místo. Žalovaný rovněž správně konstatoval, že argumentace žalobkyně nemůže obstát ani ve vztahu k předchozí rozhodovací praxi správního orgánu, protože pokuta byla v nyní posuzované věci uložena ve společném řízení za více přestupků, a tedy z povahy věci nemůže být „porovnávána“ jako součet či odhad dílčích pokut za jednotlivé skutky. 14 9 A 107/2024 65. Žalobkyně dále namítala, že uložená pokuta není úměrná počtu přestupků, za které byla ve věci trestána, což ilustrovala srovnáním se staršími rozhodnutími o pokutách. Soud podotýká, že obdobné námitky žalovaný dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí a soud se s jeho odůvodněním ztotožňuje. Soud ve shodě s žalovaným zdůrazňuje, že žalobkyní odkazovanými rozhodnutími bylo rozhodováno vždy o jiných souborech přestupků. Navíc nelze stanovit přímou matematickou úměru mezi počtem přestupků a výší pokuty. Soud i zde opakuje, že pokuta musí být individualizovaná zejména s ohledem na povahu a závažnost jednotlivých přestupků, což má soud v daném případě za splněné.

66. Druhá žalobní námitka není důvodná.

67. Soud neshledal důvodnou ani třetí žalobní námitku, kterou žalobkyně namítala, že prvostupňový správní orgán nevedl společné řízení ve věci přestupku dle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních uvedeného v prvostupňovém rozhodnutí a přestupku, o kterém bylo rozhodnuto dne 12. 7. 2024, pod č. j. PPR-31397-35/PŘ-2022-990450.

68. V žalobkyní odkazovaném rozhodnutí ze dne 12. 7. 2024, č. j. PPR-31397-35/PŘ-2022- 990450, spočívalo jednání naplňující znaky přestupku dle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních v tom, že „byly zjištěny nesrovnalosti v zápisech údajů mezi fyzickým a evidenčním stavem v informačním systému Centrální registr zbraní (dále jen „CRZ“) v evidenční knize zbraní obviněného, a to ve 21 případech, kdy údaje zapsané v informačním systému CRZ v evidenční knize zbraní obviněného byly odlišné od skutečnosti zjištěné při Kontrole u obviněného.“ (viz str. 1 uvedeného rozhodnutí).

69. Naproti tomu v případě nyní posuzovaného prvostupňového a napadeného rozhodnutí se jednalo o situaci, kdy „puška samonabíjecí zn. výrobce X, vzor X, výrobní č. X a puška samonabíjecí, zn. výrobce X vzor X výrobní č. X, uvedené v rámci hlášené přepravy, s předpokládaným začátkem a koncem přepravy na den 21. 12. 2020, nebyly do informačního systému CRZ zapsány, ačkoli podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. m) zákona o zbraních je držitel zbrojní licence povinen do informačního systému CRZ zapisovat údaje o zbraních kategorie A, B a C a střelivu do těchto zbraní, na které nemá vydán průkaz zbraně.“ (viz str. 6 prvostupňového rozhodnutí).

70. Je tedy zřejmé, že nešlo o shodné jednání, neboť v případě 21 zbraní uvedených na stranách 2 až 4 rozhodnutí ze dne 12. 7. 2024, č. j. PPR-31397-35/PŘ-2022-990450 (dále jen „21 zbraní“) tyto byly do Centrálního registru zbraní zapsány, ale zapsané údaje neodpovídaly skutečnosti. V případě pušky samonabíjecí zn. výrobce X, vzor X, výrobní č. X a pušky samonabíjecí, zn. výrobce X vzor X výrobní č. X (dále jen „2 zbraně“) v nyní posuzované věci tyto zbraně nebyly v CRZ uvedeny vůbec.

71. Soud ze správního spisu zjistil, že možné spáchání přestupku vztahujícího se ke 2 zbraním bylo prvostupňovému správnímu orgánu oznámeno oznámením ze dne 22. 3. 2022, č. j. KRPE-22294-1/PŘ-2022-1700IY-UO. Součástí oznámení je Úřední záznam ze dne 22. 3. 2022, č. j. KRPE-22294-2/PŘ-2022-1700IY-UO, ve kterém je vymezeno pouze jednání vztahující se ke 2 zbraním. Ve vztahu k 21 zbraním soud konstatuje, že toto jednání bylo zjištěno při kontrole u žalobkyně, evidované pod č. j. PPR-38100/ČJ-2021-990450, která byla ukončena až dne 8. 6. 2022, kdy kontrolní orgán vyhotovil pod č. j. PPR-38100-29/ČJ-2021- 990450 protokol o výsledku kontroly, který byl následně dne 23. 6. 2022 doručen žalobkyni. Je proto zcela zjevné, že ve vztahu ke 2 zbraním a 21 zbraním nebylo časově shodné ani zjištění přestupku, ani zahájení řízení o přestupcích – řízení o přestupku ve věci 21 zbraní bylo zahájeno dnem, kdy byl žalobkyni v předmětné věci doručen příkaz č. j. PPR-31397- 15 9 A 107/2024 19/PŘ-2022-990450, k čemuž došlo dne 4. 1. 2024; řízení ve vztahu ke 2 zbraním bylo naproti tomu zahájeno již doručením oznámení ze dne 6. 12. 2023, pod č. j. PPR-22901- 16/PŘ-2021-990450, ke kterému došlo dne 15. 12. 2023.

72. Podle žalobkyně žalovaný nevysvětlil, proč považuje rozdělení skutků do dvou samostatných řízení za zákonné, přestože všechna pochybení byla zjištěna při jediné kontrole, mají totožnou právní kvalifikaci a mohla být projednána společně. Soud s uvedeným tvrzením nemůže souhlasit. Přestože jednání žalobkyně vztahující se ke 2 zbraním a ke 21 zbraním mají totožnou právní kvalifikaci (§ 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních), je z obsahu spisového materiálu zjevné, že jednání vztahující se ke 2 zbraním bylo zjištěno v rámci informace o překročení kvót při přepravě ze dne 4. 1. 2022, naproti tomu jednání vztahující se ke 21 zbraním bylo zjištěno při kontrole konané u žalobkyně ve dnech 10. 1. 2022 – 13. 1. 2022, 17. 1. 2022 – 20. 1. 2022 a 8. 3. 2022 – 10. 3. 2022. Řízení ve vztahu ke 2 zbraním bylo zahájeno dne 15. 12. 2023, ve vztahu k 21 zbraním až dne 4. 1. 2024. Ve vztahu ke 2 zbraním šlo o úplnou absenci jejich evidence v Centrálním registru zbraní, v případě 21 zbraní se jednalo o nedostatky v údajích zapsaných do Centrálního registru zbraní. Nejednalo se tedy o rozdělení skutků do dvou samostatných řízení, ale o situaci, kdy přestupky nebyly spojeny ke společnému projednání.

73. Projednání více přestupků ve společném řízení upravuje § 88 zákona o odpovědnosti za přestupky. Dle § 88 odst. 3 uvedeného zákona platí, že „[v]e společném řízení se neprojedná přestupek, který byl spáchán po zahájení řízení o jiném přestupku.“ Jak správně uvedl v napadeném rozhodnutí žalovaný, dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán; v případě trvajícího přestupku den následující po dni, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu [viz § 2 odst. 4 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Řízení o nyní projednávaném přestupku ve vztahu ke 2 zbraním bylo zahájeno dne 15. 12. 2023. V žalobkyní doloženém rozhodnutí ze dne 12. 7. 2024, č. j. PPR-31397-35/PŘ-2022-990450, vztahujícím se k 21 zbraním, je například u zbraně (hlavňový svazek) výrobní číslo 0700132 uvedeno, že nedošlo k evidenci nejméně do dne 5. 6. 2024. Z uvedeného plyne, že s ohledem na § 88 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky nemohlo dojít ke společnému projednání, neboť k tomu nebyly splněny podmínky.

74. Nadto je nutné upozornit, že i v případě, kdy jsou obecně naplněny podmínky pro společné řízení, či je dokonce společné řízené vedeno, lze dle § 88 odst. 5 zákona o odpovědnosti za přestupky z důvodu urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu jednotlivý skutek ze společného řízení usnesením vyloučit a vést o něm samostatné řízení. Povinnost vést společné řízení proto není bezbřehá. Rovněž je třeba upozornit na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 As 255/2017-27, dle kterého „nevedení společného řízení o sbíhajících se přestupcích téhož pachatele prima facie nezpůsobuje vadu řízení dopadající na zákonnost rozhodnutí, pokud jsou v navazujících rozhodnutích dodrženy zásady stanovené pro ukládání trestu za souběh přestupků.“ Jak již soud uvedl výše, v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí byla dodržena kritéria zákonnosti při ukládání trestu. Jak bylo rovněž vyloženo shora, není možné pokutu uloženou dle zásady absorpční ve společném řízení mechanicky „rozdělit“ mezi jednotlivé přestupky a dojít k závěru, že za spáchání přestupku dle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních ve vztahu ke 2 zbraním byla uložena pokuta 30 000 Kč. Pokud tak žalobkyně učinila a tuto „vypočtenou“ pokutu porovnávala s pokutou uloženou za přestupek vztahující se k 21 zbraním, byla její úvaha zcela nesprávná. 16 9 A 107/2024 75. Žalobkyně navrhla pro případ, že napadené rozhodnutí nebude zrušeno pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s., aby soud uloženou pokutu snížil.

76. Podle § 78 odst. 2 s. ř. s., „[r]ozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl- li takový postup žalobkyně v žalobě.“ 77. Moderace ze strany správního soudu je výjimečným postupem. Jejím smyslem a účelem není hledání ideální výše sankce, ale její korekce v případech, že by sankce zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce (rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012-23, č. 2672/2012 Sb. NSS). V rámci moderačního oprávnění nezkoumá soud zákonnost trestu, ale pouze to, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu (rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010-97, č. 2209/2011 Sb. NSS). Pokud by byl totiž uložený trest nezákonný, nebylo by možné ho moderovat, ale soud by jej musel zrušit (rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2024, č. j. 5 As 167/2023-34, bod 17).

78. Soud zdůrazňuje, že jeho oprávnění snížit (moderovat) správní trest je podmíněno tím, že uložená sankce musí být zjevně nepřiměřená. Nepostačuje tedy prostá nepřiměřenost sankce, zákon předpokládá vyšší intenzitu nepřiměřenosti. Dále soud podotýká, že dosavadní judikaturní praxe správních soudů přistupuje k moderačnímu právu zdrženlivě s ohledem na princip dělby moci a minimalizace zásahů soudů do moci výkonné (jedná se o výjimku z kasačního charakteru správního soudnictví). Daný institut je tedy na místě využít jen ve zcela výjimečných případech.

79. V nyní posuzované věci soud neshledal uloženou pokutu zjevně nepřiměřenou. Pokuta byla uložena ve výši 15% maximální horní hranice sazby, která pro všechny předmětné přestupky činí 1 000 000 Kč. A to i přesto, že správní orgány vyhodnotily provinění jako závažná a nezjistily na straně žalobkyně žádné z polehčujících okolností. Ani soud na základě žalobních námitek nemusel tyto závěry stran věci samé měnit (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS). Z rozhodnutí je dále patrno, že prvostupňový správní orgán uložil žalobkyni pokutu až po zjištění jejích majetkových poměrů; žalobkyně v žalobě ostatně ani netvrdila, že by pro ni uložená pokuta měla být likvidační. Vzhledem k tomu, že se soud ztotožnil s hodnocením povahy a závažnosti spáchaných přestupků v napadeném rozhodnutí a ani závěry prvostupňového správního orgánu stran polehčujících a přitěžujících okolností neshledal nezákonnými, neshledal v projednávané věci prostor pro moderaci uložené pokuty.

80. Nad rámec shora uvedeného soud k žalobním námitkám opakuje, že tyto byly žalobkyní uplatněny již ve správním řízení, přičemž žalovaný se s těmito námitkami řádně a komplexně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jelikož soud považuje vypořádání zmíněných námitek ze strany žalovaného za věcně správné a zákonné, ve zbytku odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí, neboť smyslem soudního přezkumu není stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č.j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, ze dne 29. 3. 2013, č.j. 2 Afs 37/2012-47, a ze dne 30. 6. 2014, č.j. 8 Azs 71/2014-49). Tuto praxi aproboval i 17 9 A 107/2024 Evropský soud pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku (rozhodnutí ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60), jakož i Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 752/10 a ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 2454/12, usnesení ze dne 4. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1972/12, usnesení ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2266/12 atd.).

VII. Závěr a náklady řízení

81. Na základě všech shora uvedených skutečností městský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

82. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 20. května 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu