9 A 16/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: RailCity Vyšehrad s.r.o., se sídlem Praha 2, Svobodova 86/2, IČO 281 44 473, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 15. 11. 2013, sp. zn. S-MHMP 999186/2013/OST/Ne/Lo, č. j. MHMP 1362645/2013, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, odboru výstavby (dále též „stavební úřad či SÚ“), ze dne 30. 7. 2013 čj.výst.: OV/070001/O-21/2013/Ros, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce dopustil správního deliktu dle ust. § 181 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), ve znění pozdějších předpisů tím, že „v rozporu s § 134 odst. 2 stavebního zákona nezjednal nápravu uloženou ve výzvě ke zjednání nápravy čj.výst.: OV/034868/2012-13/Nova ze dne 2. 5. 2013, vydané stavebním úřadem dle § 134 odst. 2 stavebního zákona, ve lhůtě 15 dní ode dne jejího doručení", dle které měl odstranit závady zjištěné stavebním úřadem a to: a) neprovedl opravu parteru včetně římsy a narušených částí omítky domu tak, aby nedocházelo k opadávání omítky na přilehlý chodník b) neprovedl účinná opatření k zabránění opadávání dalších uvolněných částí omítky fasády domu (např. otlučením, zasíťováním apod.) c) neprovedl zakrytí chybějících částí střechy včetně bezpečného odvodu dešťové vody tak, aby se vyloučilo zatékání do domu, přičemž nesplnění výzvy bylo stavebním úřadem zjištěno ke dni 4. 6. 2013, za toto jednání mu byla uložena dle ust. § 181 odst. 6 písm. b) stavebního zákona pokuta v částce 35 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Prvoinstanční rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno. Žalobce v žalobě popsal skutkový stav, průběh správního řízení a v prvním žalobním bodu tvrdil nezákonnost žalovaného rozhodnutí pro nedodržení povinnosti vycházet ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Byť uvedená povinnost není, na rozdíl například od občanského soudního řádu, ve správním řádu výslovně zakotvena, vyplývá ze správního řádu implicitně. Tento závěr byl ostatně potvrzen i judikaturou Nejvyššího správního soudu, například rozhodnutími sp. zn. 1 As 24/2011 - 79. Stavební úřad a potažmo i žalovaný však tuto zásadu nerespektovali, čímž zatížili řízení vadou mající za důsledek nezákonnost rozhodnutí. Namítal nesprávné zjištění skutkového stavu, kdy k závadě pod písmenem a) „neprovedení opravy pateru včetně římsy a narušených částí omítky domu tak, aby nedocházelo k opadávání omítky na přilehlý chodník“ poukázal na to, že je již od listopadu 2007 podél celé uliční fasády nainstalovaná záchytná síť, která problém opadávání omítky na chodník účinně řeší a příslušná fotodokumentace jasně dokládá, že charakter jednotlivých narušení sítě v žádném případě nedosahuje takové intenzity, aby byla ovlivněna její celková funkčnost. Ani samotný protokol neobsahuje jediný důkaz o případném hromadění opadané omítky na přilehlém chodníku a to ani v místech zdokumentovaných narušení. K závadě pod písmenem b) „neprovedení účinných opatření k zabránění opadávání dalších uvolněných částí omítky fasády domu (např. otlučením, zasíťováním apod.) uvedl, že takové účinné řešení otlučením nepřichází vzhledem ke chráněnému režimu budovy jakožto kulturní památky v úvahu, navrhované zasíťování by bylo z hlediska technického i finančního značně náročné a ve svém důsledku neefektivním, přičemž prokazatelně účinným provizorním řešením je až do provedení komplexní opravy nainstalovaná záchytná síť. Vzhledem k tomu, že povinnost dle písmene c) byla dle stavebního úřadu i žalovaného splněna, a že i zbylé dvě povinnosti uvedené pod písmeny a) a b) byly účinně vyřešeny, je žalobce toho názoru, že je napadené rozhodnutí založeno na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. V druhém žalobním bodu žalobce brojil proti výši uložené pokuty, kterou považoval za nepřiměřenou, tvrdil, že v průběhu léta 2013 vyvíjel a vyvíjí činnost směřující k odstranění závad na budově, rozporoval tvrzení žalovaného, že jako vlastník stavby uloženou povinnost dobrovolně nesplnil, udělení pokuty ve výši 35.000,- Kč považoval za nepřiměřené skutkovému stavu, kdy své povinnosti ze stavebního zákona plní, a tedy absentuje důvod motivovat jej k plnění povinnosti prostřednictvím sankcí. Popsal svůj záměr provést komplexní rekonstrukci budovy s tím, že za tímto účelem vede u SÚ stavební řízení. Územní rozhodnutí nabylo právní moci teprve v říjnu 2013. Objekt je do doby provedení kompletní rekonstrukce zabezpečen proti vniknutí cizích osob a průběžně jsou prováděny provizorní opravy zabraňující jeho další destrukci. Ve spolupráci s NPÚ provedl v lednu 2014 pasportizaci významných umělecko-řemeslných prvků včetně návrhu na jejich restaurátorskou obnovu. V uvedeném shledával rovněž důvod pro úplné upuštění od udělení peněžité sankce. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že žalobce uplatnil ve své podstatě shodné námitky jako v odvolacím řízení, proto na své závěry odkazuje. Doplnil, že zejména kontrolní prohlídkou stavby ze dne 4. 6. 2013 bylo prokázáno, že žalobce neplnil povinnost vlastníka stavby uloženou mu ust. § 154 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Uvedenou povinnost nesplnil žalobce ani na základě výzvy ze dne 2. 5. 2013 učiněné stavebním úřadem dle ust. § 134 odst. 2 stavebního zákona, když tato výzva nebyla v plném rozsahu splněna po uplynutí lhůty stanovené pro zjednání nápravy, a to ani do kontrolní prohlídky dne 4. 6. 2013, při které mělo být ověřeno, zda ke zjednání nápravy dle výzvy ze dne 2, 5. 2013 došlo. Žalobce potvrzuje svým vyjádřením v podané žalobě, že náprava byla zjednána ve stanovené lhůtě stavebním úřadem částečně, když se vyjádřil, že pro celkové splnění výzvy navrhl termín do 10. 8. 2013, Nesplnění výzvy vedlo stavební úřad k opatření dle ust. § 134 odst. 3 stavebního zákona, které ukládá stavebnímu úřadu vydat rozhodnutí, kterým zjednání nápravy nařídí, pokud předchozí výzvě ve stanovené lhůtě nebude vyhověno. Na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí a tohoto vyjádření je nepochybné, že žalobce svým jednáním znaky správního deliktu dle ust. § 181 odst. 2 písm. c) stavebního zákona naplnil a stavební úřad vydal rozhodnutí o správním deliktu v souladu se stavebním zákonem. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. Soud o věci jednal bez nařízení ústního jednání postupem podle ust. § 51 dost. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Důkazy, které žalobce navrhoval, soud neprováděl, neboť jsou součástí spisového materiálu, který si od žalovaného vyžádal a z něhož při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí vychází, jejich provádění by proto bylo nadbytečné. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterým je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. K prvnímu žalobnímu bodu z obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, jakož i písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplynulo, že na základě podnětu Národního památkového ústavu (dále též „NPÚ“) ze dne 30. 5. 2013 (dále též „podnět“) vydal stavební úřad dne 2. 5. 2013 výzvu podle § 134 odst. 2 stavebního zákona (č. j. Výst:OV/034868/2012-13/NOVA), kterou vyzval žalobce ke zjednání nápravy spočívající v a) provedení opravy parteru včetně římsy a narušených částí omítky domu tak, aby nedocházelo k opadávání omítky na přilehlý chodník b) provedení účinných opatření k zabránění opadávání dalších uvolněných částí omítky fasády domu (např. otlučením, zasíťováním apod.) c) zakrytí chybějících částí střechy včetně bezpečného odvodu dešťové vody tak, aby se vyloučilo zatékání do domu d) provedení účinných opatření pro řádné zabezpečení budovy proti vniknutí nepovolených osob. a stanovil mu k tomu lhůtu 15 dnů od obdržení této výzvy s poučením, že jinak stavební úřad zjednání nápravy nařídí vydáním rozhodnutí a že pokud v určené lhůtě k nápravě nedojde, dopustí se žalobce správního deliktu, za který lze uložit pokutu až do výše 200.000,- Kč. Výzva byla žalobci oznámena doručením do datové schránky dne 3. 5. 2013, posledním dnem lhůty tak byl den 18. 5. 2013. Při kontrolní prohlídce stavby dne 4. 6. 2013 stavební úřad mimo jiné zjišťoval, zda došlo ke zjednání nápravy podle výzvy ze dne 2. 5. 2013 a zjistil, že bylo vyhověno bodu d), ale nebyly splněny body a), b), c). V protokolu je uvedeno, že úřad nařídí zjednání nápravy rozhodnutím, uvedená zjištění jsou podepsána zástupcem žalobce bez výhrad. Zahájení správního řízení oznámil stavební úřad dne 1. 7. 2013 pod č. j. OV/070001/0- 21/2013/ROZ, doručeno do datové schránky žalobce bylo dne 8. 7. 2013 s poučením o procesních právech, čehož žalobce nevyužil. Dne 30. 7. 2013 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí č. j. výst.:OV/070001/0- 21/2013/Ros, kterým byl žalobce shledán vinným ze správního deliktu podle ust. § 181 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), ve znění pozdějších předpisů tím, že „v rozporu s § 134 odst. 2 stavebního zákona nezjednal nápravu uloženou ve výzvě ke zjednání nápravy čj.výst.: OV/034868/2012- 13/Nova ze dne 2. 5. 2013, vydané stavebním úřadem dle § 134 odst. 2 stavebního zákona, ve lhůtě 15 dní ode dne jejího doručení", a byla mu uložena pokuta ve výši 35.000,- Kč a náklady řízení se stanovením lhůty a místa splatnosti. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, v němž uváděl obdobně jako v podané žalobě, o odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí SÚ potvrdil. Nad rámec uvedeného, neboť to nesouvisí přímo s projednávanou věcí, ale nasvědčuje to postoji žalobce k plnění zákonných povinností, z obsahu spisového materiálu dále vyplynulo, že na základě zjištění dne 4. 6. 2013 nařídil stavební úřad žalobci zjednání nápravy rozhodnutím ze dne 14. 6. 2013, č. j. OV/ 034868/2012-13/NOVA, v právní moci dne 10. 7. 2013. Dne 26. 7. 2013 byla znovu provedena kontrolní prohlídka a bylo zjištěno, že byl splněn také bod c) výzvy z 2. 5. 2013 (zakrytí střechy) a částečně bod a) a b) (oprava parterů, římsy a opatření k zabránění opadávání uvolněných částí fasády) Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nerespektoval v plném rozsahu výzvu dle § 134 odst. 2 stavebního zákona, vydanou stavebním úřadem dne 2. 5. 2013, doručenou žalobci dne 3. 5. 2013, a ve stanovené lhůtě, tj. do 18. 5. 2013 nezjednal nápravu v rozsahu ve výzvě uloženou. O tom svědčí kontrolní prohlídka SÚ dne 4. 6. 2013, kdy bylo zjištěno, že žalobce splnil pouze písmeno d) výzvy, ostatní body výzvy pod písmeny a), b), c) zůstaly nesplněny. Tím se žalobce dopustil správního deliktu podle § 181 odst. 2 písm. e) stavebního zákona, podle kterého právnická osoba se jako vlastník stavby dopustí správního deliktu tím, že rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 nezjedná nápravu nebo nepředloží doklady ve lhůtě stanovené stavebním úřadem ve výzvě nebo rozhodnutí, ve spojení s § 134 odst. 2 téhož zákona, podle kterého zjistí-li stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby závadu nebo vyžaduje-li to přesnost a úplnost zjištění podle § 133 odst. 2, vyzve podle povahy věci stavebníka, osobu, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu (dále jen "stavbyvedoucí") nebo osobu vykonávající stavební dozor anebo vlastníka stavby, aby ve stanovené lhůtě zjednali nápravu. Stavební úřad může tyto osoby rovněž vyzvat, aby předložily potřebné doklady, například certifikáty o vhodnosti použitých stavebních výrobků. Žalobci tak byla právem za tento správní delikt uložena pokuta podle § 181 odst. 6 písm. b) ve výši 35.000,- Kč. Neobstojí námitky žalobce, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav, neboť celý průběh správního řízení je řádně zdokumentován a z listin, které jsou součástí spisového materiálu, jež si soud od žalovaného vyžádal k přezkumu zákonnosti rozhodnutí a z něhož soud vychází, jednoznačně vyplývá, že ke dni kontrolní prohlídky stavby dne 4. 6. 2013 nebyla náprava uložená výzvou ze dne 2. 5. 2013 pod písmeny a), b), c) zjednána ve lhůtě stanovené shora citovanou výzvou, tj. ke dni 18. 5. 2013. Soud nevešel ani na žalobní námitku stran porušení povinnosti žalovaného vycházet ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí, neboť takto zjištěný skutkový stav, kterým žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 181 odst. 2 písm. e) ve spojení s § 134 odst. 2 stavebního zákona, existoval v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Je irelevantní, zda po uplynutí lhůty, do které měl žalobce zjednat nápravu, k částečné nebo úplné nápravě došlo či nikoliv. Žalobce naplnil skutkovou podstatu již tím, že ve stanovené lhůtě, tj. do 18. 5. 2013 všechna stavebním úřadem ve výzvě uložená nápravná opatření (písm. a), b), c), d)) nesplnil. Sám žalobce v podané žalobě připouští (bod III.8), že při kontrolní prohlídce dne 26. 7. 2013 bylo zjištěno splnění povinnosti dle písm. c) výzvy z 2. 5. 2013 a částečné splnění povinností dle písm. a), b) téže výzvy, kdy sám stavebnímu úřadu sdělil, že k jejich celkovému splnění dojde nejpozději do 10. 8. 2013. Z toho je zřejmé, že si byl žalobce vědom skutečnosti, že ve lhůtě stanovené výzvou tj. k 18. 5. 2013 uložené povinnosti nesplnil. Nestalo se tak ostatně ani při další kontrole dne 26. 7. 2013. Stejně tak je v této souvislosti nerozhodná polemika žalobce o tom, které řešení při zjednání nápravy vymezené ve výzvě pod bodem b) je účinnější a že prokazatelně účinným je nainstalovaná záchytná síť. Taková argumentace žalobce se míjí s ustanovením § 134 odst. 2, resp. § 181 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. Žalobní námitka není důvodná. Soud nevešel ani na obranu žalobce v druhém žalobním bodu o nepřiměřené výši pokuty. Soud k tomu poukazuje na zjištěný skutkový stav a ustanovení § 181 odst. 6 písm. b) stavebního zákona, podle kterého lze za správní delikt podle odst. 2 písm. e) ve spojení s § 134 odst. 2 stavebního zákona uložit pokutu až do výše 200.000,- Kč, přičemž žalobce dostal pokutu ve výši 35.000,- Kč, tedy v dolní polovině zákonné sazby. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že pokuta mu byla uložena v situaci, kdy své povinnosti vyplývající ze stavebního zákona plnil. Je tomu tak proto, že žalobce ve stanovené lhůtě nezjednal nápravu, kterou mu stavební úřad výzvou uložil a jím tvrzené pozdější souladné jednání se stavebním zákonem je v tomto ohledu proto nerozhodné. Žalobce porušil ustanovení § 181 odst. 2 písm. e) a svým jednáním naplnil skutkovou podstatu daného správního deliktu. Soud ve shodě se žalovaným dodává, že pokuta musí být dostatečně citelná, aby působila preventivně a motivovala účastníky řízení ke splnění jejich povinností. Žalobce si musí být vědom povinnosti dodržovat stavební předpisy, a pokud ohrozí veřejný zájem, jak tomu bylo v projednávané věci, musí předpokládat, že za to bude sankcionován. Žalobce ostatně ani netvrdí, že by uložená pokuta neodpovídala jeho majetkovým poměrům a z obsahu spisového materiálu se taková skutečnost ani nepodává. K tomu soud poukazuje na usnesení ze dne 15. 5. 2015, č. j. 9A 16/2014-44, kterým žalobci nepřiznal odkladný účinek žaloby, neboť pouhý odkaz na možný vznik újmy nepovažoval za postačující, když žalobce ohledně existence újmy stíhá nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní, a žalobce svá tvrzení nijak neprokázal. Soud neshledal důvod pro moderaci uložené pokuty ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že pokuta uložená ve výši 35.000,- Kč za daného skutkového stavu není pokutou zjevně nepřiměřenou, ale že její výše odpovídá danému porušení zákona a zákonnému rozpětí stanoveném v § 181 odst. 6 písm. b) stavebního zákona v rozmezí od 0 – 200.000,- Kč. Pokuta tak byla uložena při dolní hranici zákonné trestní sazby. Skutečnost, že žalobce provádí zabezpečení ozdobných fasádních prvků nad hlavní římsou objektu a že ve spolupráci s MPÚ provedl v lednu 2014 pasportizaci významných umělecko-řemeslných prvků včetně návrhů na jejich restaurátorskou obnovu, nemohla úvahu soudu o nesplnění podmínek pro moderaci trestu zvrátit, neboť nemá přímou souvislost se správním deliktem, za nějž byl žalobce sankcionován. Na základě shora uvedených skutečností soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, procesně úspěšnému žalovanému však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. V Praze dne 30. listopadu 2016 JUDr. Ivanka Havlíková, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková