9 A 188/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Ing. J. P., zast. JUDr. Karlem Schellem, advokátem se sídlem Brno, Ambrožova 6, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství Praha 1, Těšnov 65/17, za účasti: P. M., o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 5. 9. 2013, č. j. 54149/2013-MZE-12151, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra zemědělství (dále jen „žalovaný“), kterým nebylo vyhověno jeho námitce proti oznámení Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Pelhřimov (dále jen „ministerstvo“ či „agentura“) ze dne 26.4.2013, sp. zn. 70/2013, č. j. EP27941/44/6 (dále jen „oznámení“), o provedení ohlášené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „evidence půdy“), týkající se půdních bloků (dílů půdních bloků) č. 5204/14, 5204/18, 5205/8 a 5106/1, vše nacházející se ve čtverci 680-1120, k. ú. Častonín, a to v rozsahu dle ohlášení učiněného P. M., IČ: X, bytem X ze dne 6. 2. 2013, když uživatelem dotčeným navrženou aktualizací evidence půdy byl žalobce (Ing. J. P.) a Ekofarma Pavlík s.r.o., IČ: X, sídlem Pelhřimov, Služátky 6, PSČ 393 01. V úvodu žaloby žalobce popsal skutkový stav a uvedl, že dne 6.2.2013 ohlásil P. M. Agentuře pro zemědělství a venkov v Pelhřimově užívání půdních bloků v k.ú. Častonín dle katastrálních údajů pozemkové parcely ve vlastnictví S. J., R. D. a ing. M. R. (dále též „vlastníci pozemků“ či „pronajímatelé“). Jako uživatel předmětných nemovitostí byl v té době evidován žalobce. Na základě tohoto podnětu dne 26.4.2013 bylo vydáno ministerstvem oznámení o provedení změny evidovaných údajů v evidenci půdy, proti němuž podal v zákonem stanovené lhůtě námitku, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím nevyhověl. Žalobce s žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného nesouhlasil a tvrdil, že se cítí právoplatným nájemcem a uživatelem dotčených nemovitostí. Za směrodatné považoval, zda jsou stále platné a účinné nájemní smlouvy uzavřené mezi ním jako nájemcem a vlastníky pozemků. Konkrétně se jedná o nájemní smlouvu č. 22/97 ze dne 27.3.1997, nájemní smlouvu č. 10/97 ze dne 27.3.1997 a nájemní smlouvu č. 77/97 ze dne 27.3.1997 (dále též „nájemní smlouvy z r. 1997“) . Zastával názor, že odstoupení od těchto nájemních smluv, které bylo podřazeno pod zákonné ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku, tj. že nájemce (v daném případě žalobce) dal pronajatou věc do podnájmu, je absolutně neplatné. Podle žalobce se napadené rozhodnutí k této problematice zcela nesprávně vyjadřuje bez jakékoli bližší právní argumentace: „Argumentace podatele námitky je v tomto směru pouze účelová, neboť jejím zřejmým cílem je pouze využít konstatovanou absolutní neplatnost nájemních smluv uzavřených na straně nájemce se společností Farma Pavlík s.r. o. (jejímž jménem jednal právě ing. J. P.) ve svůj prospěch. S ohledem na absolutní neplatnost těch nájemních smluv nelze k jejich obsahu a k jednotlivým projevům vůle jednajících stran jakkoli přihlédnout.“ Tvrdil, že je z důkazní situace shromážděné v rámci správního řízení zřejmé, že žalobce nikdy neporušil smluvní ujednání o tom, že nesmí dát předmět nájmu do podnájmu třetí osobě, naopak bylo prokázáno, že to byli pronajímatelé, kdo uzavřeli nové nájemní smlouvy s jiným právním subjektem Farmou Pavlík s.r.o. aniž by řádně ukončili předešlý nájemní vztah, přičemž je třeba striktně rozlišovat jednající subjekty ing. J. P. a Farma Pavlík s.r.o. Je zcela bezpředmětné, že za oba tyto právní subjekty jednal ing. P., protože se musí vyjít z jednání stran, kterých se právní úkon týká. Vedle si toho pronajímatelé, kteří nové nájemní smlouvy s Farmou Pavlík s.r.o. uzavřeli, byli vědomi, že uzavírají nové nájemní smlouvy se společností Farma Pavlík s.r.o. K tomu poukázal na ust. § 666 odst. 2 občanského zákoníku, který umožňuje odstoupení od smlouvy pouze v případě porušení ujednání o nemožnosti podnájmu ze strany nájemce, žalobce však nebyl tím, kdo uzavřel nový nájemní vztah, tím byl pronajímatel a společnost Farma Pavlík s.r.o., nemohl tedy porušit ustanovení o tom, že by dal předmět nájmu do podnájmu. Tím, kdo porušil ujednání o nemožnosti dalšího nájemního vztahu (podnájmu) byl naopak pronajímatel. Jako další argument, proč je odstoupení od nájemních smluv z r. 1997 dle ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku neplatné uvedl, že následně sjednané nájemní smlouvy se společností Farma Pavlík, s.r.o. jsou absolutně neplatné, tudíž i neúčinné, a je nutné na ně nahlížet jako by žádný nájemní vztah z těchto smluv nevznikl. Z tohoto pohledu je tedy i následné odstoupení od smluv z r 1997 s argumentací na podnájem předmětu nájmu absolutně neplatné. Nadto žalobci nevzniklo žádné obohacení od společnosti Farma Pavlík s.r.o. vzhledem k užívání předmětných nemovitostí (může se tedy jednat mezi těmito subjekty maximálně o výpůjčku nikoli podnájem). Závěrem své argumentace odkázal na pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 13 EC 70/2011 s tím, že řeší obdobnou právní problematiku. Podle žalobce je proto odstoupení od nájemních smluv dle ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku absolutně neplatné a neúčinné, nájemní vztah žalobce s pronajímateli nadále řádně trvá a žalobce je tudíž osobou, která má být řádně zapsána jako uživatel předmětných nemovitostí. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že oznámením provedlo ministerstvo ve smyslu § 3g odst. 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“), aktualizaci evidence půdy v k. ú. Častonín, spočívající ve změně uživatele z Ing. J. P. na P. M., a to v rozsahu podle ohlášení učiněného P. M., kdy předmětem aktualizace evidence půdy byly pozemky, které jsou P. M. pronajímány na základě nájemních smluv uzavřených s vlastníky dotčených pozemků. Při posuzování právních důvodů užívání ministerstvo došlo k závěru, že nájemní vztah, kterého se v řízení dovolával žalobce, zanikl odstoupením pronajímatelů od smlouvy podle § 666 odst. 2 občanského zákoníku, tedy z toho důvodu, že nájemce dal pronajaté pozemky v rozporu se smlouvou do podnájmu. K žalobním bodům konstatoval, že jsou postaveny na stejných argumentačních základech jako námitky, o nichž rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, žádná nová tvrzení, se kterými by se v rámci správního řízení již nevypořádal a přesvědčivě je nevyvrátil, nepřinášejí. Konkrétně uvedl, že konstrukce, ze které žalobce při zpochybnění správnosti postupu ministerstva a žalovaného vychází, je postavena na předpokladu, že je třeba přihlédnout k projevům vůle pronajímatelů, ačkoliv později vyšlo najevo, že nájemní smlouvy, které s nájemcem uzavřeli, byly absolutně neplatné. V daném případě se jedná o nájemní smlouvy č. 176/2004-1 ze dne 29. 4. 2004, č. 96/2004-1 ze dne 30. 4. 2004 a č. 99/2004-1 ze dne 30. 4. 2004 uzavřené na straně nájemce s Farmou Pavlík, s.r.o. (dále též „nájemní smlouvy z r. 2004“). Právě k vyvrácení této konstrukce směřovala věta v odůvodnění rozhodnutí ministra zemědělství, na kterou se žalobce v žalobě odkázal. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouvy z r. 2004 je třeba považovat pro rozpor s § 39 občanského zákoníku za absolutně neplatné, neboť dřívější nájemní smlouvy se shodným předmětem nájmu nebyly do té doby ukončeny (což žalobce nijak nerozporuje), nelze k jejich obsahu a k jednotlivým projevům vůle jednajících jakkoliv přihlédnout. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalobce, že to byli pronajímatelé a nikoli on, kdo uzavřel nový nájemní vztah. Z obsahu evidence půdy je nesporné, že dotčené pozemky od roku 2004 neužíval Ing. J. P., kterému byly pronajaty na základě nájemních smluv z roku 1997, ale zcela jiný subjekt, Farma Pavlík, s.r.o. V tomto směru lze dát žalobci za pravdu v tom, že je třeba striktně rozlišovat jednající subjekty Ing. J. P. a Farmu Pavlík, s.r.o. Pak ovšem vyvstává otázka, na základě jakého právního titulu Farma Pavlík, s.r.o. dotčené pozemky užívala, když nájemní smlouvy, které s vlastníky uzavřela, jsou absolutně neplatné. S ohledem na tuto skutečnost a souhlas Ing. J. P. s přechodem užívání dotčených pozemků na Farmu Pavlík, s.r.o., který je z obsahu evidence půdy rovněž nesporný, je třeba dojít k závěru, že Farma Pavlík, s.r.o. dotčené pozemky užívala na základě podnájemní smlouvy uzavřené s Ing. J. P., a to v rozporu s čl. IV nájemních smluv z roku 1997. K tvrzení žalobce, že se v daném případě mohlo jednat maximálně o výpůjčku, lze toliko konstatovat, že z hlediska pronajímatele je podstatné, že věc byla dána do užívání třetí osobě bez souhlasu pronajímatele. Zda tak bylo učiněno za úplatu či bezúplatně proto není pro posouzení vzniku podnájmu relevantní. Odstoupení od smlouvy z důvodu porušení § 666 odst. 2 občanského zákoníku je pak třeba považovat za platné. K obsahu rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, č. j. 13 EC 70/2011-74, ze dne 3. 6. 2011, na který se žalobce odvolává, lze konstatovat, že tento rozsudek se týká skutkově a právně odlišné záležitosti, přičemž z obsahu rozsudku rovněž nevyplývá, že by se soud v daném případě zabýval posouzením platnosti odstoupení od nájemní smlouvy z důvodu podle § 666 odst. 2 občanského zákoníku. Naproti tomu lze poukázat na rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově, č. j. 4 C 18/2013-90 ze dne 9. 7. 2013, který je součástí spisového materiálu, a v němž soud dospěl v právně identickém případě (spor se týkal posouzení platnosti odstoupení od nájemní smlouvy, která byla posuzována i v rámci řízení o aktualizaci evidence půdy) ke stejným závěrům, jako ministerstvo a žalovaný v rámci daného řízení. Žalovaný tedy v daném případě věc posoudil skutkově správně, když v rámci občanskoprávního řízení soud správnost právního názoru žalovaného potvrdil. Tím navíc došlo k završení postupu, který žalovaný předjímá v posledním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. V replice k vyjádření žalovaného žalobce rozporoval, že by mezi ním a společností Ekofarma Pavlík, s.r.o. došlo k uzavření nějaké podnájemní smlouvy, jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření. Žalovaný toto své tvrzení nijak řádně neprokazuje, a tudíž v tomto směru nijak neunesl důkazní břemeno tvrzení. Za nelogické považoval stanovisko žalovaného, že by byly dány předmětné pozemky do užívání třetímu subjektu (tj. Farma Pavlík s.r.o.) bez vědomí pronajímatele, když existují písemné (právně neúčinné) smlouvy o pronájmu pozemků mezi společností Farma Pavlík s.r.o. a pronajímateli tak, jak byly žalobcem předloženy v přílohách žaloby. Nelze ani bagatelizovat argumentaci žalobce, že lze užívání pozemků ze strany společnosti Farma Pavlík s.r.o. považovat maximálně za výpůjčku. Ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku o odstoupení od smlouvy je možné vztahovat pouze na porušení ujednání o nemožnosti podnájmu. Pokud by tedy v daném případě byl právní vztah posouzen jako výpůjčka, není možné odstoupit od smlouvy dle ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku. Taktéž není ve smlouvě zmíněno, že lze odstoupit od smlouvy, tak jak bylo realizováno. Pokud jde o rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově č.j. 13 EC 70/2011-74 ze dne 3.6.2011, tak lze část odůvodnění tohoto rozsudku aplikovat i na daný případ ve vztahu k posouzení platnosti a účinnosti odstoupení od nájemní smlouvy. V odůvodnění tohoto rozsudku je uvedeno: „Námitka žalovaného o tom, že pozemky užíval dne 11.9.2008, kdy žalobkyně odstoupila od smlouvy, a že následně rozhodovalo Ministerstvo zemědělství - Agentura pro zemědělství a venkov Pelhřimov o přenechání pozemků do užívání jiným subjektům, důvodná není, pokud jde o dobu do zániku nájemného vztahu, tedy do 30.9.2010, to proto, že odstoupení od nájemní smlouvy tak, jak učinila žalobkyně ze dne 11.9.2008, je neúčinné neboť účastníci možnost odstoupení od smlouvy nesjednali a nebyl ani uplatněn zákonný důvod pro odstoupení dle § 679 o.z. Pro daný vztah je rozhodující ujednání nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky č. 9/97 ze dne 27.3.1997, na uvedeném nemůže tedy změnit nic ani skutečnost, pokud rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Pelhřimov, bylo rozhodováno o přenechání pozemků do užívání jiným subjektům či zda v tomto období fakticky užíval pozemky někdo jiný jak Farma Pavlík, s.r.o. a Ekofarma Pavlík, s.r.o. neboť zavázán k placení nájemného podle uzavřené nájemní smlouvy byl žalovaný.“ To, že v daném případě soud vztahoval odůvodnění svého rozsudku ke zcela totožné nájemní smlouvě i odstoupení od smlouvy, je možné prokázat spisovým materiálem Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 13 EC 70/2011. Dále uvedl, že v současné době probíhá u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 2/2014 spor mezi žalobcem Ing. J. P. proti žalovanému P. M. o vyklizení nemovitostí. Předmětem tohoto sporu jsou mj. nemovitosti, které jsou předmětem i tohoto řízení, přičemž meritum sporu se dotýká totožné právní otázky, tj. zda odstoupení od nájemních smluv v smyslu ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku je platné a účinné. Vzhledem k této skutečnosti ponechal žalobce na uvážení soudu, zda není účelně toto řízení přerušit. Soud o věci jednal bez nařízení ústního jednání postupem podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud neprovedl důkazy navržené žalobcem v podané žalobě a replice žalobce k vyjádření žalovaného, neboť jsou součástí spisového materiálu, který si soud od žalovaného k posouzení zákonnosti jeho rozhodnutí vyžádal a z něhož při přezkumu vychází (důkazy označené v žalobě), resp. jsou správnímu orgánu známy a vyjadřoval se k nim (rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ve věci sp. zn. 13 EC 70/2011), nebo je soud považoval pro posouzení právní otázky za nadbytečné (důkazy označené v replice žalobce spisem Okresního soudu v Pelhřimově ve věci sp. zn. 13 EC 70/2011 a sp. zn. 3 C 2/2014, jakož i žalobou, kterou žalobce v posledně zmíněné věci u Okresního soudu v Pelhřimově podal). Podstatou sporu je posouzení zákonnosti závěru žalovaného, který považoval za platné nájemní smlouvy uzavřené dne 27. 3. 1997 mezi Ing. J. P. a S. J. jako pronajímatelkou (nájemní smlouva č. 22/97), mezi Ing. Jiřím Pavlíkem a R. D. jako pronajímatelem (nájemní smlouva č. 10/97) a Ing. J. P. a M. R. narozeným 3. 9. 1934 jako pronajímatelem (nájemní smlouva č. 77/97), neboť nedošlo k ukončení nájemních vztahů založených těmito nájemními smlouvami a se stejnými vlastníky byly uzavřeny nájemní smlouvy s totožným předmětem nájmu, kdy na straně nájemce vystupovala společnost Farma Pavlík s.r.o., IČO 260 72 131, sídlem Pelhřimov, Služátky 6, jejímž jménem jednal Ing. J. P. jako jednatel. Žalovaný k tomu obecně konstatoval, že pokud smluvní vztah vzniklý v předchozí době mezi účastníky tohoto nájemního vztahu nebyl ukončen a byla uzavřena nová nájemní smlouva s jiným nájemcem ohledně totožného předmětu nájmu, jedná se o neplatnou nájemní smlouvu, neboť k datu uzavření nové smlouvy nebyl vlastník pozemku oprávněn předmětné pozemky pronajmout (všechny nájemní smlouvy z roku 1997 obsahují ujednání o zákazu dát pronajatou věc do podnájmu) ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). Konkrétně za absolutně neplatné považoval žalovaný nájemní smlouvy č. 176/2004-1 ze dne 29. 4. 2004, č. 96/2004-1, ze dne 30. 4. 2004 a č. 99/2004- ze dne 30. 4. 2004, uzavřené na straně nájemce se společností Farma Pavlík s.r.o. a na straně pronajímatelů s výše uvedenými vlastníky, resp. jejich právními nástupci. K trvání nájemního vztahu z nájemních smluv uzavřených v roce 1997 žalovaný ve shodě se správním orgánem I. stupně uvedl, že tento nájemní vztah zanikl z důvodu odstoupení pronajímatelů od těchto smluv dopisem ze dne 14. 1. 2013 z důvodu ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku. K tomu poukázal na obsah evidence půdy, ze kterého je nepochybné, že od roku 2004 užíval předměty nájmu nikoli Ing. J. P./žalobce, ale společnosti jím ovládané (Farma Pavlík s.r.o., Ekofarma Pavlík s.r.o.) a nelze tak dojít k jinému závěru, než že je Ing. J. P./žalobce pozemky neužíval a s jeho souhlasem je užívaly jiné subjekty, čímž došlo k takovému jednání Ing. J. P./žalobce jako nájemce, které je v rozporu se smluvně zakotveným závazkem tak, jak byl sjednán v nájemních smlouvách z roku 1997, tedy, že nájemce nedá pozemky do podnájmu jiné osobě (čl. IV). Žalovaný se též vyjádřil k žalobcem namítanému rozsudku OS v Pelhřimově č. j. 13 EC 70/2011-74 ze dne 3. 6. 2011 a konstatoval, že se týká skutkově a právně odlišné záležitosti, přičemž z obsahu rozsudku rovněž nevyplývá, že by se soud v daném případě zabýval posouzením platnosti odstoupení od nájemní smlouvy z důvodu § 666 odst. 2 občanského zákoníku. Když naopak do spisu založený rozsudek téhož soudu ze dne 9. 7. 2013 č. j. 4 C 18/2013-90 řeší totožnou záležitost shodně jako správní orgán I. stupně a žalovaný. Dále žalovaný poukázal na znění ustanovení § 3g odst. 14 zákona o zemědělství ve spojení s § 177 správního řádu a zdůraznil, že při posouzení je třeba zkoumat, zda oznámení splňuje všechny znaky požadované pro provedení změny v evidenci využití půdy. Přičemž toto posouzení nemá povahu autoritativní rozhodnutí ve věci sporu mezi účastníky řízení o jejich právech a povinnostech, má povahu úsudku o předběžné otázce nikoli konstitutivního rozhodnutí řešícího spor mezi účastníky, neboť takové závazné řešení sporu náleží do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení. K tomu žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 19. 7. 2006 č. j. 7 As 26/2005-67 s tím, že se v souladu s ním zabýval pouze zkoumáním, který z účastníků řízení půdu užívá a z jakého právního titulu. K témuž dále poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 7 A 15/2010-68-74. Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jakož i písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě ve vztahu k žalobním bodům vyplynulo, že dne 6. 2. 2013 obdržel správní orgán I. stupně ohlášení P. M./osoby zúčastněné na řízení týkající se předmětných půdních bloků, k němuž přiložil nájemní smlouvy uzavřené s jejich vlastníky, výpovědi insolvenční správkyně JUDr. E. P. z nájemních smluv z roku 2004 a odstoupení od nájemních smluv z roku 1997 ze strany jednotlivých vlastníků půdních bloků pro porušení čl. IV nájemních smluv z roku 1997 přenecháním nebo pronajmutím pozemků dalšímu nájemci. Vzhledem k tomu, že ohlášení P. M. správní orgán I. stupně považoval za kolizi v evidenci půdy, neboť předmětné pozemky měly být užívány Ing. J. P./žalobcem a Ekofarmou Pavlík s.r.o., vyzval správní orgán I. stupně dotčené uživatele k uzavření dohody o užívání pozemků nebo k předložení právních důvodů k jejich užívání. Následně dosavadní uživatel pozemků Ing. J. P./žalobce předložil nájemní smlouvy z roku 1997 s tím, že tyto nebyly irelevantním způsobem ukončeny a aniž došlo k jejich ukončení, uzavřeli vlastníci pozemků v roce 2004 na tytéž pozemky nájemní smlouvy se společností Farma Pavlík s.r.o., čímž předali pozemky nájemci. Oznámením o provedení směny evidovaných údajů v evidenci půdy (ze dne 26. 4. 2013 č. j. EP27941/44/6, dále též „prvostupňové rozhodnutí“) sdělil správní orgán I. stupně žalobci, že shledal nájemní smlouvy z roku 2004 neplatnými, protože byly uzavřeny v době, kdy nebyl ukončen předchozí nájemní vztah založený nájemními smlouvami z roku 1997, uzavřený mezi vlastníky pozemků a Ing. J. P./žalobcem a nemohlo tak dojít k přenechání pozemků dalšímu nájemci ze strany pronajímatelů. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že vlastníci pozemky předali další osobě sami na podkladě nájemních smluv z roku 2004 uzavřených se společností Farma Pavlík s.r.o. Důvodem pro toto stanovisko ministerstva byl závěr, že podle nájemních smluv z roku 1997 byla nájemcem osoba fyzická Ing. J. P. a ve skutečnosti pozemky užíval se souhlasem Ing. J. P. jiný subjekt, tj. Farma Pavlík s.r.o., který byl zapsán do evidence půdy jako uživatel předmětných pozemků rovněž se souhlasem Ing. J. P./žalobce. Došlo tak k jednání, které je v rozporu se smluvně zakotveným závazkem nájemce a tudíž byl dán důvod pro odstoupení od smlouvy podle § 666 odst. 2 občanského zákoníku, když jsou u správního orgánu I. stupně uloženy doklady svědčící o změně uživatele. Odstoupením od nájemních smluv z roku 1997 podle § 666 odst. 2 občanského zákoníku uplatnili vlastníci své právo ukončit stávající nájemní vztah a následně mohli platně uzavřít nájemní vztah s P. M. K tomu ministerstvo odkázalo na závěry rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 5. 4. 2013 č. j. 17685/2013-MZE-12151, které se obdobně odůvodněnou námitkou žalobce již zabývalo. S ohledem na tyto skutečnosti, a protože žadatel P. M. předložil platný právní důvod užívání, správní orgán I. stupně jeho žádosti vyhověl a schválil změnu uživatele půdních bloků v evidenci půdy pro tohoto žadatele, tj. P. M. Proti oznámení podal žalobce ve stanovené lhůtě písemnou námitku, ve které vyjádřil svůj nesouhlas se závěrem správního orgánu I. stupně z důvodu, že nájemní vztah založený nájemními smlouvami z roku 1997 i nadále trvá. O podané námitce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, jímž jí nevyhověl z důvodů shora uvedených, tj. že nájemní vztah založený smlouvami z roku 1997 zanikl odstoupením od těchto smluv ze strany pronajímatelů, které je podle jeho stanoviska platné, neboť žalobce přenechal pozemky k faktickému užívání společnosti Farma Pavlík s.r.o., ačkoli mu toto jednání výslovně zakazovalo ustanovení čl. IV nájemních smluv z roku 1997 a naplnil tak svým jednáním důvod pro odstoupení od smlouvy ze strany pronajímatele podle § 666 odst. 2 občanského zákoníku. Soud předně uvádí, že správní orgán I. stupně a žalovaný vyšli ze stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jejich úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu (§ 3 citovaného zákona) a věc posoudili v souladu se zákonem. Užití ust. § 3, resp. § 2 správního řádu je na místě s ohledem na ustálenou judikaturu správních soudů, podle které je třeba základní zásady správního řízení uplatňovat i ve věcech, pro něž platí výluka z užití správního řádu. Před posouzením důvodnosti námitky žalobce, který tvrdil nesprávné právní posouzení správních orgánů ve věci ukončení nájemních smluv z roku 1997, soud považuje za vhodné uvést, že smyslem vedení evidence využití zemědělské půdy je podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství vytvoření podkladů pro kontrolu správnosti údajů uvedených v žádosti o dotaci a ke kontrole plnění podmínek dotace. Za tímto účelem se do předmětné evidence zaznamenávají údaje stanovené v § 3a odst. 5 zákona o zemědělství. Evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů je tedy určitým záznamem zákonem stanovených informací o půdních blocích, slouží ke zjednodušení a urychlení poskytování dotací a kontroly jejich plnění, a to tím, že správní orgán při poskytování dotací vychází z informací, které jsou do této evidence zapsány na základě průkazných dokladů předložených příslušnou osobou. Za situace, kdy evidence zemědělské půdy slouží pro účely poskytování dotací, vede odepření zaevidování pozemku k tomu, že žadateli následně nebude dotace poskytnuta. Rozhodnutí o zařazení do evidence nemá tedy pouze evidenční charakter, rozhodnutím o nezařazení do evidence využití zemědělské půdy je zasahováno do veřejných subjektivních práv žadatele, neboť defakto zásadně předurčuje výsledek rozhodování o poskytnutí dotace. Soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí NSS ve věci sp. zn. 7 As 26/2005 ze dne 19. 7. 2006, podle kterého „ve správním řízení se řeší pouze otázky, které jsou relevantní pro potřeby evidence, aniž by správní úřad jakkoliv řešil, respektive vyřešil soukromoprávní spor mezi podnikateli. Aby v daném případě mohl v rámci své kompetence provést zápis do evidence, musel posoudit, který z podnikatelů tyto užívá a z jakého právního titulu. Vyřešení této otázky bylo podstatné pro vydání správního rozhodnutí, který z podnikatelů bude v evidenci zapsán, aby správní orgány mohly o návrzích rozhodnout.“ Z uvedeného závěru NSS, který lze aplikovat i v dané věci vyplývá, že správní orgán v dané věci pouze zkoumá, který z podnikatelů půdu užívá a z jakého právního důvodu. V projednávané věci žalobce uzavřel s vlastníky půdních bloků v roce 1997 shora citované nájemní smlouvy a od tohoto data mu svědčil právní důvod užívání předmětných pozemků. Aniž by byly nájemní smlouvy z roku 1997 ukončeny, byly se stejnými vlastníky uzavřeny výše zmíněné nájemní smlouvy z roku 2004 s totožným předmětem nájmu, kdy na straně nájemce nadále vystupovala společnost Farma Pavlík s.r.o., jejímž jménem jednal žalobce jako jednatel. Došlo tak k uzavření nové nájemní smlouvy/smluv s jiným nájemcem/ci ohledně totožného předmětu nájmu, pročež se jedná o absolutně neplatnou nájemní smlouvu ve smyslu § 39 OZ., neboť k datu uzavření smluv z roku 2004 nebyli vlastníci pozemku oprávněni předmětné pozemky pronajmout, když dřívější nájemní smlouvy nebyly platně ukončeny. Dopisem ze dne 14. 1. 2013 nájemní vztah založený smlouvami z r. 1997 zanikl z důvodu odstoupení pronajímatelů postupem podle § 666 odst. 2 občanského zákoníku pro porušení ujednání v čl. IV nájemních smluv z roku 1997, tj. zákazu dát pronajatou věc nájemcem do podnájmu. K tomu z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že od roku 2004 je v evidenci půdy k předmětným půdním blokům jako uživatel veden nikoli žalobce, ale společnosti jím ovládané, tj. Farma Pavlík s.r.o./Ekofarma Pavlík s.r.o. Soud nevešel na obranu žalobce, že vlastníci půdních bloků dali sami k užívání pozemky společnosti Farma Pavlík s.r.o./Ekofarma Pavlík s.r.o. a že je on sám nikdy nedal k dispozici těmto firmám, neboť nelze přehlédnout, že za společnost Farma Pavlík s.r.o./Ekofarma Pavlík s.r.o. uzavíral smlouvy z roku 2004 právě žalobce, ten ostatně ani užívání pozemku těmito společnostmi podle obsahu spisového materiálu nepopíral, ani je nenapadal. Závěry správních orgánů obou stupňů byly v posouzení platnosti/neplatnosti odstoupení vlastníků pozemků od nájemních smluv z roku 1997 přitom plně v souladu s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9. 7. 2013, č. j. 4 C 18/2013-87, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 7. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor ze dne 31. 10. 2013, č. j. 15 Co 650/2013-126, kterým byl rozsudek Osv Pelhřimově potvrzen (viz správní spis ve spojení se záznamem soudu ze dne 25. 10. 2016), v právní moci dne 9. 12. 2013, ve věci žaloby o určení neplatnosti odstoupení od nájemní smlouvy žalobce proti žalovanému R. D. (jeden z vlastníků předmětných pozemků), kde soud posuzoval naplnění ust. § 666 odst. 2 občanského zákoníku a neshledal důvod odklonit se od právního názoru ohledně platnosti smluv z roku 2004 vyjádřeném v jiném rozsudku tamního soudu ve věci č. j. 5 C 116/2005-135, podle něhož platí, že pokud smluvní vztah vzniklý v předchozí době mezi účastníky tohoto nájemního stavu nebyl ukončen a byla uzavřena nájemní smlouva s jiným nájemcem ohledně totožného předmětu nájmu, jedná se o neplatnou nájemní smlouvu, neboť k datu uzavření nové smlouvy nebyl vlastník pozemku oprávněn předmětné pozemky smluvně poskytnout, když nebyla ukončena dřívější nájemní smlouva, tedy jde o nájemní smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Za tohoto stavu Okresní soud v Pelhřimově i ve věci sp. zn. 4 C 18/2013 posuzoval platnost odstoupení R. D. jako jednoho z vlastníků předmětných pozemků podle § 666 odst. 2 občanského zákoníku ve vztahu ke smlouvě uzavřené v roce 1997 a dospěl k závěru, že žalobce ve skutečnosti pozemky neužíval, když s jeho souhlasem pozemky užíval jiný subjekt, a to Farma Pavlík s.r.o./Ekofarma Pavlik s.r.o., čímž došlo k takovému jednání nájemce, které je v rozporu se smluvně zakotveným závazkem tak, jak byl mezi účastníky sjednán v roce 1997, tedy že nedá pozemky do podnájmu jiné osobě. Ačkoli fakticky pozemky k užívání jiné osobě dal. Z uvedeného je zřejmé, že v projednávané věci správní orgány obou stupňů vyšly z rozhodnutí ve sporu o platnosti odstoupení od smlouvy nalézacího soudu v občansko-právním řízení, neboť vyřešením této otázky bylo podstatné i pro závěry správních orgánů ve věci aktualizace evidence půdy, jež náleží do jejich pravomoci a postup správních orgánů byl tak zcela po právu. Soud v této souvislosti poukazuje na stanovisko NSS ve věci sp. zn. 3 As 187/2014 ze dne 9. 7. 2015, podle kterého „ačkoli rozhodnutí sporu o platnost odstoupení od smlouvy nepochybně přísluší nalézacímu soudu v občanskoprávním řízení, je vyřešení této otázky podstatné i pro případné provedení aktualizace evidence půdy, jež náleželo do pravomoci žalovaného.“ S ohledem na to, že správní orgány obou stupňů vyšly při svém rozhodování z posouzení sporné otázky, tj. platnosti/neplatnost nájemních smluv z roku 1997, resp. platnosti/neplatnosti odstoupení vlastníků předmětných půdních bloků od nájemních smluv z roku 1997 ze závěrů nalézacího soudu ve věci sp. zn. 4 C 18/2013, v níž tento nalézací soud v občansko-právním řízení vyřešil tuto otázku přímo ve vztahu mezi žalobcem Ing. J. P. a jedním z vlastníků pozemků R. D. s konečnou platností (rozsudek nabyl právní moci dne 9. 12. 2013), nepřistoupil soud na provedení důkazů, které žalobce navrhoval v žalobě a v replice k vyjádření žalovaného a sice rozsudkem ve věci Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 13 EC 70/2011, neboť se týká skutkově a právně odlišné záležitosti a z jeho obsahu nevyplývá, že by se soud zabýval platností odstoupení vlastníkem předmětného pozemku nájemní smlouvy z roku 1997 z důvodu § 666 odst. 2 občanského zákoníku, když naopak rozsudek téhož soudu ve věci sp. zn. 4 C 18/2013 tuto otázku výslovně řeší, jak bylo uvedeno shora. Ze stejného důvodu soud nepřistoupil ani na provedení důkazu spisem Okresního soudu v Pelhřimově ve věci sp. zn. 3 C 2/2014 a žalobou žalobce proti žalovanému P. M. o vyklizení nemovitostí, neboť jsou pro posouzení právní otázky, jež je předmětem tohoto řízení ze stejných důvodů irelevantní. Vzhledem k tomu, že je z obsahu evidence půdy (správní spis) zřejmé, že dotčené pozemky žalobce od roku 2004 neužíval, ale užíval je jiný subjekt (Farma Pavlík s.r.o./Ekofarma Pavlík s.r.o.), přičemž žalobce nedal nijak najevo, že by s přechodem užívání dotčených pozemků na Farmu Pavlík s.r.o./Ekofarmu Pavlík s.r.o. nesouhlasil, a z obsahu spisového materiálu se jeho nesouhlas ani nepodává, je důvodný závěr správních orgánů, že Farma Pavlík s.r.o./Ekofarma Pavlík s.r.o. užívala dotčené pozemky na základě podnájemní smlouvy uzavřené s žalobcem v rozporu s čl. IV nájemních smluv z roku 1997. S ohledem na shora citované závěry nalézacího soudu ve věci sp. zn. 4 C 18/2013 soud nepovažuje za právně důvodnou ani námitku žalobce, že se mohlo v dané věci jednat maximálně o výpůjčku, neboť rozhodné je, že občansko-právní soud shledal odstoupení od smlouvy vlastníky předmětných pozemků z důvodu porušení § 666 odst. 2 občanského zákoníku platným. Lze tak uzavřít, že správní orgán I. stupně a žalovaný rozhodli v souladu se zákonem a provedli aktualizaci evidence půdy v souladu s ustanovením § 3g odst. 6 zákona o zemědělství, písemně žalobci oznámili změnu evidovaných údajů, neboť žadatel o změnu evidence půdy P. M. předložil platný právní důvod užívání předmětných pozemků, pročež byla schválena změna uživatele půdy těchto půdních bloků v evidenci půdy pro žadatele P. M. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nevyšší správní soud. V Praze dne 31. října 2016 JUDr. Ivanka Havlíková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová