9 A 226/2016

Rubrum

č. j. 9A 226/2016 - 70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: I. J. S., bytem F. X. S. M. proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2016 č. j. 47753/2016/MZE-14141, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky, odboru přímých plateb ze dne 14. 10. 2016, č. j. 47753/2016-MZE-14141 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 3.000,- Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství – odboru přímých plateb ze dne 14. 10. 2016, č. j.: 47753/2016-MZE-14141, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen SZIF) sp. zn. 15/F1D/109/030722-S ze dne 13. 6. 2016 o zamítnutí žádosti žalobce ze dne o poskytnutí jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2015 podle § 11 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 2 9A 226/2016 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodováno o žádosti žalobce ze dne 22. 5. 2015 o poskytnutí jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2015 na celkovou výměru 10,59 ha. Žalobci nebyla jednotná platba poskytnuta z důvodu nesplnění podmínek podle § 7 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 50/2015 Sb. u dílů půdního bloku (dále také DPB) o výměře celkem 1,39 ha a dále pro nesplnění podmínek podle čl. 2 odst. 1 bodu 23 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 v platném znění u dílů půdního bloku (DPB) o výměře 7,44 ha.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel z výsledků Státní kontroly učiněné u půdních bloků žalobce jednak kontrolou na místě samém, tj. na místě č. 26/100/04/2016 uskutečněné dne 8. 2. 2016 a dále i z provedení administrativní kontroly žádosti ze dne 13. 6. 2016.

4. Kontrolou na místě samém bylo u dílů půdního bloku i. č. 750-1060 64006/3 o výměře 1,24 ha a i.č. 750/1060 64006/5 o výměře 0,15 ha, tj. celkem u výměry 1,39 ha zjištěno, že tyto půdní bloky nebyly žalobcem zemědělsky obhospodařovány nýbrž byly obhospodařovány jinou osobou - panem M. P. U výměry 1,39 ha tak nebyla splněna podmínka podle § 7 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 50/2015.

5. Při provedení administrativní kontroly žádosti dne 13. 6. 2016 bylo zjištěno, že části DPB i. č. 750-1060 6605/5 o výměře 7,36 ha a celý DPB i.č. 750-1060 6301 o výměře 0,04 ha a DPB i.č. 750-1060 6403 o výměře 0,04 ha, tj. celkem 7,44 ha nebyly nejméně ode dne doručení žádosti do 31.8.2015 vedeny na odvolatele v evidenci půdy. U výměry 7,44 ha tak nebyla splněna podmínka podle čl. 2 odst. 1 bodu 23 nařízení Komise EU č. 640/2014.

6. Žalovaný uvedl, že na základě tohoto zjištění správního orgánu I. stupně byl zjištěn rozdíl mezi plochou uvedenou žalobcem v žádosti a plochou zjištěnou v rámci místní kontroly a administrativní kontroly v rozsahu 8,83 ha, tj. víc jak 50% zjištěné plochy. Z tohoto důvodu pak žalovaný shledal, že žalobci bude stržena částka ve výši 31 292,73 Kč, odpovídající rozdílu mezi deklarovanou plochou a plochou zjištěnou. Uvedl, že tato částka bude stržena Státním zemědělským intervenčním fondem z poskytovaných plateb, na které bude mít žalobce nárok následujících 3 letech.

7. Žalovaný se dále v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, který svůj nesouhlas s rozhodnutím správního orgánu I. stupně odůvodňoval jednak vztahem mezi ním a panem M. P. a jednak nesprávnou aktualizací evidence půdy v případě DPB o výměře 7,44 ha, ohledně nichž proběhla administrativní kontrola. Uvedl, že byl v dobré víře, že mu budou v souladu s jeho žádostí o provedení aktualizace půdy převedeny veškeré požadované pozemky, a proto podal žádost o jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy pro rok 2015. O jeho žádosti ohledně aktualizace evidence půdy bylo však rozhodnuto až v březnu 2018, a to se zpětnou platností ke dni 1. 10. 2014, přičemž jeho žádosti nebylo vyhověno v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že předmětné rozhodnutí ve věci platby bylo vydáno až v roce 2016 je zcela evidentní, že marně uplynula prekluzivní lhůta k podání žádosti o jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy pro rok 2015, tudíž podání nové žádosti nepřicházelo v úvahu. V tomto žalobce v odvolání spatřoval specifický skutkový a právní stav, který žalobce svým jednáním nezpůsobil a správní orgán I. stupně mohl a měl přihlédnout k těmto skutečnostem z moci úřední v navazujícím řízení o předmětné žádosti o jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy pro rok 2015. Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 3 9A 226/2016 8. K těmto odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že žádost žalobce byla především zamítnuta proto, že předmětné DPB o celkové výměře 7,44 ha nebyly nejméně od 22. 5. 2015 do 31. 8. 2015 vedeny v evidenci půdy na odvolatele. DPB o celkové výměře 1,39 ha sice byly vedeny v evidenci půdy na žalobce, nebyly však zemědělsky obhospodařovány žalobcem. Žalovaný poukázal na to, že oznámení ze dne 17. 3. 2016 o provedení aktualizace evidence půdy byla závazná pro evidenci půdy a pro správní orgán I. stupně na základě ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství ve znění pozdějších předpisů. Proto při rozhodování o poskytnutí dotace vycházel správní orgán z evidence půdy vedené podle tohoto zákona.

9. V odvolací námitce žalobce, že žádost podal v dobré víře žalovaný uvedl, že žalobce nemohl předvídat výsledek řízení o aktualizaci evidence půdy a mohl do zahájení kontroly na místě podat změnovou žádost (vzít žádost zčásti zpět) v souladu s čl. 15 odst. 3 prováděcího nařízení Komise EU č. 809/2014, a to minimálně u těch DPB, u kterých si byl vědom, že na něj nejsou vedeny v evidenci půdy nebo jsou obhospodařovány jinou osobou. Nebylo povinností Státního zemědělského intervenčního fondu žalobce vyzývat ke změně obsahu žádosti jen z důvodu, že dle žalobce zde byly specifické skutkové a právní okolnosti projednávaného případu. Nešlo o náležitosti žádosti, a proto správní orgán I. stupně nebyl povinen vyzývat žalobce ani k opravě žádosti či k jejímu doplnění. Žalovaný dodal, že pokud daný DPB není veden v evidenci půdy na žadatele, pak se již nezkoumá faktické zemědělské obhospodařování tohoto dílu a tento je automaticky vyhodnocen jako neobhospodařovaný ve smyslu splnění podmínek pro předmětnou platbu.

10. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

III. Žaloba

11. Žalobce v podané žalobě napadl výrok rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu, a to včetně procesního postupu v řízení. Namítal, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, nebylo řádně odůvodněno, správní orgány se nedostatečně vypořádaly s námitkami žalobce a bylo vydáno v rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem, který byl posouzen v rozporu s platnou právní úpravou. V důsledku uvedeného tak neměla být žalobci uložena sankce, neboť žalobce nemohl předmětné půdní bloky objektivně spravovat, a to v důsledku přičinění žalovaného, který nesprávným úředním postupem při aktualizaci půdy zapříčinil nezákonné průtahy v řízení.

12. Žalobce své žalobní námitky upřesnil následovně.

13. Žalobce předně namítal, že správní orgány obou stupňů účelově směšují stav právní a stav skutkový.

14. Žalovanému vytkl, že nezohlednil skutkový stav, kdy žalobce pozemky, které jsou v jeho vlastnictví neobhospodařoval vzhledem k tomu, že je obhospodařoval jiný subjekt vedený v LPIS (systém evidence užívání půdy pro zemědělské dotace - Land Parcel Identification System) jako jejich uživatel. Žalobce řádně vypověděl nájemní smlouvu a požádal o převod předmětných pozemků tak, aby byl v LPIS veden jako jejich uživatel. Předmětné řízení však trvalo déle než 18 měsíců. Vzhledem k tomu, že řízení trvalo tak dlouhou dobu, původní uživatel vedený v LPIS předmětné pozemky fakticky stále obhospodařoval. To bylo zjištěno i ohledáním na místě provedeným ze strany žalovaného. V předmětném roce 2015 tedy pozemky stále obhospodařoval původní uživatel, který v té době právně mohl Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 4 9A 226/2016 být v dobré víře, což bylo potvrzeno kontrolou na místě. Žalovaný však část odůvodnění, a to výpočet sankce postavil zcela formálně na tom, že přestože byl žalobce veden v LPIS jako vlastník předmětných pozemků, tyto fakticky neobhospodařoval. To považuje žalobce za účelový výklad, kdy správní úřad právní stav převedení předmětných pozemků více než 18 měsíců zpětně využil v tom smyslu, že mu uložil sankci za jejich neobhospodařování, což však formálně nějak ošetřeno není. Není ošetřeno, že původní uživatel předmětné pozemky po dobu řízení vedeného u příslušného správního orgánu stále obhospodařoval. Žalovaný tuto námitku shrnul ve výhradě, že předmětné pozemky byly sice převedeny ke dni podání žádosti, nicméně do doby jejich převedení byly v rozhodné době stále obhospodařovány jejich původním uživatelem, což žalobce nemohl nijak právně ani fakticky ovlivnit. Žalobce čekal na to, až správní orgán rozhodne, převede mu předmětné pozemky, tudíž je nemohl obhospodařovat a na druhé straně mu byla uložena sankce, která je odůvodňována skutečností, že předmětné pozemky v rozhodném období neobhospodařoval. To bylo však zapříčiněno tím, že věcně příslušný správní orgán nesprávným úředním postupem zapříčinil nezákonné průtahy v řízení. V uvedeném žalobce spatřuje neúměrnou délku řízení a rozpor s dobrými mravy, když žalovaný nikterak nepřihlédl k tomu, že žalobce podal osobně na SZIF žádost o převod předmětných pozemků pro účely změn v evidenci půdy. Doložil validní doklady řádné výpovědi uživateli z předmětných DPB a následně dne 22. 5. 2015 podmínečně podal jednotnou žádost o dotace na rok 2015. V rozporu s dobrými mravy je pak uložená sankce přičítána žalobci k tíži, aniž by žalobce mohl hospodaření na pozemcích nějak, ať už právně nebo fakticky ovlivnit.

15. V druhé části žaloby žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí o převodu předmětných pozemků (zápisu uživatele v LPIS).

16. K této části žalobních námitek žalobce poukázal na právní stav, který se týkal změny v evidenci půdy. SZIF v rozporu s rozhodnutím Ministerstva zemědělství v rámci LPIS převedl pouze pozemky, které jsou v osobním vlastnictví žalobce, přičemž nerespektoval směnou dohodu s I. K., která byla promítnuta do dodatku nájemní smlouvy s panem M. P. (bývalým uživatelem předmětných pozemků). Pana M. P. pak v rozporu s právními předpisy a listinnými důkazy ohledně prokázání majetkoprávních vztahů ponechal jako uživatele na zbylých pozemcích, tvořících původní půdní blok, tedy na pozemcích, které zůstaly po vyjmutí pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce z původního DPB 6605/6. Nepřevedení zbylých pozemků bylo odůvodněno dohodou ze dne 14. 12. 2009 mezi Panem M. P. a žalobcem. Ta byla vázána na nájemní smlouvu z 21. 12. 2007 a na její dodatek ze dne 22. 11. 2009, který je od nájemní smlouvy neoddělitelný. Výpověď z nájemní smlouvy s panem M. P. se tedy bez dalšího vztahovala i na směnnou dohodu s I. K. Z toho vyplývá, že na předmětných pozemcích by neměl být uživatelem pan M. P., ale žalobce. Přestože nájemní smlouva byla vypovězena řádně a na žalobce byly převedeny pouze pozemky v jeho výlučném vlastnictví, u těch ostatních zůstal jako uživatel v LPIS stále veden pan M. P. Skutečný důvod se žalobce dozvěděl až z odpovědi na svou žádost o poskytnutí informací, kdy mu bylo sděleno, že předmětný půdní blok byl roztrhán z toho důvodu, že žalobci byly převedeny na základě výpovědi nájemní smlouvy pozemky, které jsou v jeho výlučném vlastnictví a pozemky, které jeho nejsou, může nadále využívat pan M. P., protože dle právního názoru Státního zemědělského intervenčního fondu se předmětná výpověď vztahuje pouze na vlastní nájemní smlouvu nikoli na její dodatky, které jsou však její neoddělitelnou součástí. To se žalobce dozvěděl až po 18 měsících. Pokud by to věděl dříve, ihned by podal proti rozhodnutí ze dne 17. 3. 2016 námitky. Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 5 9A 226/2016 Nicméně předmětné pozemky měly být v rámci změn v evidenci půdy LPIS bez dalšího, a to na základě směnné dohody s I. K. převedeny k užívání žalobci.

17. Žalobce uvedené shrnuje následovně. Žalobce si na základě řádně podané výpovědi nájemní smlouvy podal žádost o zápis změny v evidenci LPIS a očekával, že mu budou řádně převedeny všechny pozemky, kterých se žádost týkala. Vzhledem k tomu, že se blížil konec lhůty k uplatnění nároku na poskytnutí jednotné platby na plochu zemědělské půdy na rok 2015. Žádost o převedení pozemků byla podána v září 2014, přičemž žádost o jednotnou platbu lze podat do 30. 5. běžného roku, takže žalobce uplatnil nárok na poskytnutí jednotné platby v dobré víře, že mu do té doby budou řádně převedeny veškeré požadované pozemky. O podané žádosti však bylo rozhodnuto až v roce 2016.

18. Žalobce namítá, že správní orgány zcela bezdůvodnými průtahy v řízení nejenže umožnily bezprecedentní užívání předmětných pozemků zapsaným uživatelem bez toho aniž by ten řádně platil nájemné, ale žalobci nesmyslně a nezákonně udělily pořádkovou pokutu a v neposlední řadě po více než 18 měsících nakonec nepřevedly žalobci veškeré požadované pozemky, ale pouze jejich část s absurdním odůvodněním, že předložená výpověď nájemní smlouvy se týká pouze vlastní nájemní smlouvy nikoli dalších dodatků. Tato pochybení měla vliv na nezákonnost rozhodnutí.

19. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a řízení ohledně udělené sankce zastavil.

IV. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že námitky související s půdními bloky, kterých se týkalo jiné správní řízení ve věci aktualizace údajů v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů (LPIS) považuje žalovaný za irelevantní, neboť předmětem této žaloby není vypořádání námitek v jiném správní řízení ohledně aktualizace údajů v LPIS, ale toliko námitek proti napadenému rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o jednotnou platbu na plochu pro rok 2015.

21. Žalovaný poukázal na zákonný předpoklad pro poskytnutí jednotné platby na plochu, jímž je kumulativní splnění všech podmínek uvedených v § 7 odst. 2 nařízení vlády, kdy nepostačuje, že zemědělská plocha je evidována v LPIS, ale také musí být žadatelem zemědělsky obhospodařována. V případě žalobcem tomu tak nebylo, neboť sám žalobce v odvolání i v žalobě uvádí, že díly půdních bloků na něj evidované v LPIS fakticky neobhospodařoval. Podle ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství platí, že se dotace poskytuje na zemědělskou plochu, která byla v evidenci půdy podle § 3a vedena jako zemědělsky obhospodařovaná a při rozhodování o poskytnutí dotace vychází příslušný orgán z evidence využití půdy vedené podle tohoto zákona (LPIS). Protože žalobce nepodal námitky proti oznámením o provedení, resp. neprovedení aktualizace v LPIS, oznámení se tak stala závaznými, a proto žalovaný nemohl v odvolacím řízení změnit údaje v LPIS, když navíc žalobce sám nevyužil prostředky obrany, které mu právní předpisy poskytují. Tvrzení žalovaného potvrzuje i rozhodovací praxe správních soudů, která k problematice LPIS zaujala dlouhodobě konstantní stanovisko, např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 2/2008-55, podle kterého jsou relevantní jen údaje uvedené v evidenci půdy nikoli faktický stav v užívání půdních bloků. Uvedeného právního závěru se týká i následná judikatura jak Nejvyššího správního soudu, tak Městského soudu v Praze. Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 6 9A 226/2016 22. Žalovaný zdůraznil, že spory ohledně výpovědi z nájmu předchozího uživatele, případně protiprávního obhospodařování pozemků ze strany třetí osoby jsou výhradně záležitostmi žalobce, které nemohou mít vliv na rozhodování žalovaného v intencích právních předpisů, upravujících nárok na získání jednotné platby na plochu pro rok 2015. Žalobní námitky, že dlouhé řízení o aktualizaci půdy bránilo žalobci v obhospodařování půdy, považuje žalovaný rovněž za irelevantní, neboť právě stav LPIS má odpovídat skutečnosti, tedy skutečnému uživateli DPB.

23. Žalovaný dále odporuje žalobním námitkám ohledně uložení sankce žalobci s tím, že napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno ve věci uložení sankce či jiné právní povinnosti. Text uvedený v odůvodnění napadeného rozhodnutí o možném udělení sankce představuje upozornění žalobce na skutečnost, že byl učiněn kontrolní nález zjištění rozdílu mezi plochou zemědělsky obhospodařované půdy uvedené v žádosti žalobce a plochou zjištěnou a že takové zjištění má za následek aktivaci mechanizmu, který vyplývá z nařízení komise EU č. 640/2014, tj. že podporu na plochu nelze poskytnout a pokud podpora byla poskytnuta, musí příjemce uhradit další sankci ve výši, která odpovídá rozdílu mezi ohlášenou plochou a plochou zjištěnou. Nejde o sankci, ale o zajišťovací opatření, které je vyčísleno konkrétně ve finanční výši, a to po zohlednění míry porušení a sazby dotace stanovené na dotační rok, kdy došlo k porušení podmínek. Žalobci však nebyla uložena sankce. Případná sankce může být uložena až dalším rozhodnutím žalované, a to pouze za předpokladu, vznikne-li žalobci nárok na dotaci.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

V. Replika žalobce

25. Žalobce se v podané replice vyjadřoval k základním argumentům žalovaného. K zásadě, že žalobce měl žádost uplatnit řádně v souladu se skutečností, žalobce poukázal na zásady správního řízení, kdy i správní orgán by měl rozhodovat na základě skutečného stavu a vzhledem k vedení řízení o aktualizaci evidence půdy v LPIS měl přihlédnout k tomu, že žalobce je v dobré víře a měl žadateli vycházet co nejvíce vstříc dle zásady dobré správy. Je nepatřičné, aby se správní orgán, který v řízení porušil všechny myslitelné základní zásady správního řízení, se účelově dovolával skutečnosti, že to byl žalobce, který si měl chránit svá práva.

26. Žalobce také považuje za zavádějící tvrzení, že je třeba vycházet z právního formalismu, že pro přiznání dotace musí být pozemky obhospodařovány žadatelem a poukázal na přímou souvislost mezi řízením o žádosti žalobce o poskytnutí dotací a řízením o změně zápisu v LPIS. Pokud k tomu žalovaný nepřihlédl, pak uložení sankce je snahou žalobce poškodit. K argumentu, že mezi žalobcem a třetí osobou došlo k soukromoprávnímu sporu, který není správní orgán oprávněn řešit, žalobce poukazuje na to, že zde žádný soukromoprávní spor nebyl, resp. vznikl ohledně žaloby na vyklizení pozemku až v důsledku postupu správního orgánu, který řízení o změně zápisu LPIS účelově protahoval.

27. Žalobce dále nesouhlasí s argumentem žalovaného, že žalobci žádná sankce uložena nebyla a poukazuje na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kde je výslovně uvedeno, že žalobci bude stržena částka ve výši 31 292,73 Kč a dále poukazuje na způsob stržení této částky. Žalobce uvádí, že tvrzení správního orgánu I. stupně považoval za uložení sankce a proti tomu směřoval své odvolání. Nicméně žalovaný se k namítanému uložení sankce žádným způsobem nevyjádřil. Pokud by zmíněné uložení sankce mělo být Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 7 9A 226/2016 zajišťovacím opatřením, jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření, pak by toto mělo být i nějak formulováno, a to poučením žalobce do budoucna na základě zvláštního řízení, ve kterém již nebude prokazováno porušení dotčených pravidel.

28. Žalobce v replice setrval na tom, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

29. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobních bodů. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

30. Žaloba je důvodná, a to pouze v rozsahu způsobu posouzení údajů v evidenci půdy.

31. Před vlastním pojednáním o tom, k jakým okolnostem z řízení o provedení aktualizace evidence půdy v LPIS městský soud přihlédl, je třeba nejprve odmítnout jako důvodné žalobní námitky, týkající uložení sankce a dále vymezit 2 okruhy důvodů, pro které byla žádost žalobce o jednotnou platbu zamítnuta.

32. K námitce o uložení sankce.

33. Předmětem rozhodnutí správních orgánů obou stupňů bylo na základě žádosti žalobce toliko posouzení, zda žalobce splňuje podmínky k poskytnutí jednotné platby pro plochu zemědělské půdy pro rok 2015 dle nařízení vlády č. 50/2015 Sb. (dále jen nařízení) a čl. 2 odst. 1 bodu 23 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 (dále jen nařízení Komise). Řízení bylo zahájeno toliko o žádosti žalobce a předmětem řízení nebylo nic jiného než žádost žalobce. Napadenými rozhodnutími orgánů obou stupňů nebyla v žádném případě žalobci uložena sankce za porušení určité povinnosti, neboť výrok rozhodnutí SZIF v dané věci zní tak, že „… se zamítá žádost o jednotnou platbu na plochu pro rok 2015“. Tímto výrokem rozhodnutí nebyla uložena žádná sankce v určité výši a za určité období. K tomu, aby byla nějaká osoba postižena uložením sankce je zapotřebí, aby tak bylo učiněno výrokem rozhodnutí, neboť jen ten může být právním titulem ke stanovení povinnosti. Toliko výrok rozhodnutí je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje s jeho právní mocí a vykonatelností, zatímco prostřednictvím odůvodnění rozhodnutí soud jen sděluje své skutkové a právní závěry ve výroku vyjádřené. Jen výrok pravomocného rozhodnutí je pro účastníky řízení závazný, zatímco odůvodnění rozhodnutí závazné není, čemuž odpovídá i procesní zásada, že opravný prostředek, potažmo žaloba ve správním soudnictví, směřující jen proti důvodům rozhodnutí nejsou přípustné (§ 82 odst. 1 správního řádu. § 68 písm. d) s.ř.s.). Ve výroku rozhodnutí musí být popsáno skutkové jednání popisem skutku, uvedením času, způsobu spáchání a výší uložené sankce. Takový obsah a náležitosti rozhodnutí SZIF a potažmo napadené rozhodnutí nesplňují.

34. Ostatně žalobce sám uložení sankce dovozuje z odůvodnění rozhodnutí SZIF. Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, pokud se zmiňují o částce 31 292,73 Kč, kterou žalobce nesprávně považuje za sankci, se týká toliko vyčíslení rozdílu v jednotné platbě za DPB, na kterou by měl žalobce nárok a za DPB, na které dle kontrolních zjištění o nesplnění podmínek podpory, žalobce nárok nemá. Ačkoliv žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k odvolací námitce žalobce ohledně „sankce“ výslovně neuvedl, že napadené rozhodnutí není sankčním rozhodnutím, vysvětlil, co představuje částka 31 292, Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 8 9A 226/2016 73 Kč a také to, že stržení této částky by přicházelo v úvahu v následujících třech letech a je vázáno na jednotnou platbu na DPB, k nimž žalobci teprve vznikne nárok. Odůvodnění správních orgánů obou stupňů ohledně nenárokové částky platby, která bude zohledněna v budoucnu, je třeba chápat jako výklad postupu dle čl. 19 odst. 2 nařízení Komise, který stanoví pravidla pro poskytování podpory z evropských dotací tak, že: „ pokud rozdíl přesahuje 50%, nelze na danou skupinu plodin podporu na plochu poskytnout. Příjemce musí navíc uhradit další sankci rovnající se výši podpory, která odpovídá rozdílu mezi ohlášenou plochou a plochou zjištěnou podle článku 18“. V odůvodnění napadeného rozhodnutí šlo tedy o výklad podmínek jednotné platby na plochu zemědělské půdy a případné návratnosti při nedodržení stanovených podmínek. Soud proto přisvědčuje žalovanému v tom, že text použitý v odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně předmětné částky byl informací o důsledcích nesplnění podmínek dle citovaného článku nařízení Komise. Žalobcův návrh na zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu udělení sankce je proto pro absenci výroku o uložení sankce neopodstatněný.

35. K námitkám obhospodařování DPB 36. Z hlediska posouzení, zda závěr žalovaného vychází z dostatečně zjištěného stavu věci a napadené rozhodnutí je přezkoumatelné je nezbytné nejprve předestřít 2 důvody, pro něž byla žádost zamítnuta a z nichž vychází žalovaný ve svém přezkumu.

37. První důvod zamítnutí žádosti žalobce vychází z kontrolních šetření na místě samém dne 24. 2. 2016 u části DPB i.č. 750-1060 6406/3 o výměře 1,24 ha a u části DPB i.č. 750-1060 6406/5 o výměře 0,15 ha, tedy v součtu o výměře 1,39 ha. U této výměry DPB nebylo zjištěno splnění podmínky dle § 7 odst. 2 písm. c) nařízení vlády, spočívající v tom, že tyto DPB nebyly obhospodařovány žalobcem.

38. Podle § 7 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Fond poskytne žadateli jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy, která je žadatelem zemědělsky obhospodařována v příslušném kalendářním roce po celou dobu, po kterou je evidována v evidenci využití půdy na žadatele podle písmene b), 39. Podle § 7 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 50/2015 Sb. Fond poskytne žadateli jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy na minimální výměru, která je evidována v evidenci využití půdy na žadatele nejméně ode dne doručení žádosti Fondu do 31. srpna příslušného kalendářního roku.

40. Podle § 2 odst. 1 o poskytnutí přímé platby zemědělcům podle § 1 může požádat fyzická nebo právnická osoba, která a) je aktivním zemědělcem podle předpisu Evropské unie upravujícího pravidla pro přímé platby zemědělcům2) a splňuje podmínky uvedené v § 3, b) je zemědělským podnikatelem podle zákona o zemědělství a c) obhospodařuje zemědělskou půdu evidovanou na ni v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství (dále jen „evidence využití půdy“).

41. Z hlediska citované právní úpravy byla žádost žalobce zamítnuta z důvodu, že žalobce jako žadatel o jednotnou platbu, která je dle § 1 písm. a) cit. nařízení druhem přímé platby zemědělcům, nesplnil podmínku obhospodařování uvedených DPB o výměře 1,39 ha, nikoliv proto, že by tyto bloky nebyly vůbec zemědělsky obhospodařovány, ale pro to, že nebyly obhospodařovány žalobcem, nýbrž jiným zemědělcem – nájemcem p. Michalem Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 9 9A 226/2016 Přibíkem. Z citované právní úpravy vyplývá, že jednotná platba na plochu se poskytne na půdu, která je obhospodařována v příslušném kalendářním roce žadatelem, nikoliv jinou fyzickou osobou, která je zemědělcem.

42. Podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské se pro účely tohoto nařízení rozumí „zemědělcem" fyzická nebo právnická osoba či skupina fyzických nebo právnických osob, bez ohledu na právní formu této skupiny a jejích členů podle vnitrostátních právních předpisů, jejíž zemědělský podnik se nachází na území spadajícím do územní působnosti Smluv podle článku 52 Smlouvy o EU ve spojení s články 349 a 355 Smlouvy o fungování EU a která vykonává zemědělskou činnost. Podpora zemědělcům spočívající v přímé platbě (zde jednotné platně na plochu je tedy vázána na zemědělský podnik (zemědělskou činnost) určité osoby, při splnění současné podmínky výkonu zemědělské činnosti, nikoliv na vlastnická práva k DPB. To znamená, že žalobce byl sice žadatelem o platbu na pozemky, které vlastnil, avšak uvedené DPB neobhospodařoval, nevykonával na nich v tu dobu zemědělskou činnost, a proto SZIF nemohl uvedenou výměru DPB zohlednit do plochy požadované pro platbu.

43. Uvedené zjištění ohledně faktického obhospodařování výměry 1,39 ha jinou osobou než žadatelem je nesporné. Žalobce sám v podané žalobě uvádí, že v předmětném roce 2015 uvedenou výměru obhospodařoval původní uživatel (pan M. P.) na základě nájemní smlouvy, ohledně které mohl být tento uživatel pozemků právně v dobré víře. I v odvolání proti rozhodnutí SZIF žalobce uznává, že M. P. byl v evidenci půdy veden jako uživatel. Žalobce, ačkoliv si je vědom toho, že předmětnou výměru 1,39 ha fakticky neobhospodařoval, žalovanému vytýká nepřihlédnutí k okolnosti, že následně byly pozemky v řízení o aktualizaci evidence půdy převedeny vice než 18 měsíců zpětně, tj. i ke dni podání žádosti žalobce o platbu.

44. Uvedené námitky žalobce ve vztahu k důvodu, že sám osobně zemědělské pozemky neobhospodařoval, nemohou obstát, byť by příčinou neobhospodařování pozemků bylo déletrvající řízení o aktualizaci evidence půdy v LPIS, pravděpodobně v důsledku nejasností o výklad výpovědi z nájemní smlouvy a byť ve výsledku došlo k aktualizaci evidence půdy právně zpětně tak, že žalobce byl v LPIS evidován zpětně, a to i ke dni podání předmětné žádosti. Tyto námitky neobstojí proto, že důvodem pro nevyhovění platby nebyl jen právní stav, ale stav faktický (neobhospodařování pozemků žalobcem jako žadatelem), tedy výkon zemědělské činnosti jiným zemědělcem než žalobcem ve smyslu nařízení a citovaných evropských předpisů. Protože platba se vztahuje k výkonu zemědělské činnosti a tento výkon žalobce neprováděl, nebylo možné zohlednit jeho žádost jen z hlediska práva k pozemkům a jejich zpětné evidenci v LPIS. Ustanovení § 7 odst. 2 nařízení spojuje nárok na jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy nejen, je-li tato evidována v LPIS ale také (současně, kumulativně) je-li žadatelem zemědělsky obhospodařována. V souzené věci byla půda fakticky obhospodařována nájemcem.

45. Výsledek řízení o aktualizaci evidence půdy a změny v LPIS však mohly mít vliv na posouzení žádosti v části týkající se části DPB i. č. 750-1060 6605/5 o výměře 7,36 ha, celého DPB i.č. 750-1060 6301 o výměře 0,04 ha a DPB i.č. 750-1060 6403 o výměře 0,04 ha, tj. v součtu 7,44 ha. Důvod zamítnutí žádosti spočíval ve zjištění, že tyto DPB nebyly nejméně ode dne doručení žádosti do 31. 8. 2015 vedeny na žalobce v evidenci půdy. Žalovaný vycházel ze zjištění, že u této výměry nebyla splněna podmínka podle čl. 2 odst. 1 bodu 23 nařízení Komise EU č. 640/2014. Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 10 9A 226/2016 46. Podle nařízení Komise pro účely integrovaného systému uvedeného v čl. 67 odst. 1 nařízení (EU) č. 1306/2013 se použijí definice v čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) č. 1307/2013 a v čl. 67 odst. 4 nařízení (EU) č. 1306/2013. Použijí se rovněž tyto definice: "zjištěnou plochou" se rozumí: a) v případě režimů podpory na plochu plocha, u níž byla splněna všechna kritéria způsobilosti nebo jiné povinnosti vztahující se k podmínkám poskytování podpory, bez ohledu na počet platebních nároků, které má příjemce k dispozici, nebo b) v případě opatření podpory na plochu plocha parcel nebo pozemků identifikovaná prostřednictvím správních kontrol nebo kontrol na místě; 47. Podle § 3 odst. 5 písm. a) zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství jestliže se dotace poskytuje, případně podmínka jejího poskytnutí se vztahuje na zemědělskou půdu, popřípadě na zalesněnou půdu, která byla v evidenci půdy podle § 3a vedena jako zemědělsky obhospodařovaná půda se zemědělskou kulturou stanovenou nařízením vlády podle § 3i, při rozhodování o poskytnutí dotace vychází příslušný orgán z evidence využití půdy vedené podle tohoto zákona, přičemž nepřihlíží k údajům o výměře parcel a druhu pozemků vedených podle zvláštního právního předpisu.

48. K otázce, jaké údaje ohledně pozemku jsou relevantní pro účely podpory v zemědělství judikoval již Nejvyšší správní soud na základě svého rozsudku v rozsudku č. j. 2 As 2/2008 a následného rozsudku pod č. j. 1 As 95/2014-42, byť v jiných věcech podpory - vyrovnání ekonomické újmy vznikající při zemědělském hospodaření. Vyložil, že pro rozhodnutí, jsou relevantní údaje uvedené v evidenci půdy. Správní orgán nemůže překročit meze zákona o zemědělství a posuzovat žádost ve vztahu k jiným, v evidenci neuvedeným půdním blokům. Jiný výklad by byl v rozporu se zákonem o zemědělství a s citovaným článkem nařízení Komise.

49. Jestliže by tedy ve věci žalobce nebyly DPB o výměře 7,44 ha evidovány v LPIS na žalobce a zároveň žalobce jako žadatel by na těchto půdních blocích nehospodařil, nebyla by splněna podmínka jak ust. § 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 50/1915 Sb., tak i citované ustanovení zákona o zemědělství.

50. Městský soud však u v DPB o výměře 7,44 ha postrádá v napadeném rozhodnutí přesvědčivé odůvodnění skutkového a právního stavu, že žalobce tyto podmínky nesplnil.

51. Žalovaný postavil své rozhodnutí ve věci žádosti žalobce v rozsahu požadovaných DPB o výměře 7,44 ha na zjištění, že žalobce neměl ode dne podání žádosti o jednotnou platbu do 31. 8. 2015 pozemky vedeny v LPIS .

52. Skutkový stav dle správního spisu a tvrzení žalobce je takový, že předmětnou žádost o jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy o výměře 10,59 ha pro rok 2015 podal dne 22. 5. 2015. V souvislosti s převodem pozemků z pana M. P. na žalobce bylo na žádost žalobce paralelně vedeno řízení o provedení aktualizace evidence půdy, které bylo zahájeno dne 12. 9. 2014 na základě ohlášení žalobce ze dne 12. 9. 2014. Řízení byla ukončena oznámeními o provedení aktualizace půdy ze dne 17. 3. 2016.

53. Oznámení provedení aktualizace evidence půdy pod č. j. SZIF/2016/0171811 ze dne 17. 3. 2016 se mimo jiné, týkalo předmětného DPB ve čtverci i.č. 750-1060 6605/5, ve výměře 9,04 ha (jehož částí zřejmě byla výměra 7,44 ha) a aktualizace byla provedena se zpětnou účinností od 30. 9. 2014. Oznámení ze dne 17. 3. 2016 č. j. SZIF/2016/0171815 se týkalo Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 11 9A 226/2016 DPB i.č. 750-1060 6403 o výměře 0,04 ha a i.č. 750-1060 6301 o výměře 0,04 ha a aktualizace byla provedena se zpětnou účinností ke dni 1. 10. 2014.

54. Uvedená oznámení byla tedy vydána časově dříve, než správní orgán 1. stupně v této věci rozhodl o zamítnutí žádosti žalobce o jednotnou platbu v rozsahu uvedených půdních bloků 7,44 ha z důvodu neevidence této půdy v LPIS na žalobce. Správní orgán 1. stupně a žalovaný posléze i k odvolací námitce žalobce, který se této skutečnosti dovolával, se s tímto právním stavem nezabýval a nezohlednil tuto skutečnost jako relevantní z hlediska ust. § 7 odst. 2 písm. c) nařízení a ust. § 3 odst. 5 písm. a) zákona o zemědělství ke dni vydání rozhodnutí o žádosti. Žalovaný odůvodnil zamítnutí žádosti tím, že řízení o provedení aktualizace evidence půdy je jiným odlišným řízením než řízení o žádosti o platbu a s tímto řízením nesouvisí. Obecně lze tomuto argumentu přisvědčit, nikoliv však za specifické situace, která nastala u žalobce. Správní orgány obou stupňů v době, kdy rozhodovaly o žádosti žalobce o jednotnou platbu, tj. 13. 6. 2016 již znaly výsledky řízení o provedení aktualizace evidence půdy, přičemž tyto výsledky stvrdily stav v evidenci půdy ke dni 30. 9. 2014 a ke dni 1. 10. 2014, tj. k době před podáním žádosti žalobce o jednotnou platbu dne 22. 5. 2015 pro rok 2015. Stanovení zpětné účinnosti oznámení o provedení změn v aktualizaci půdy k určitému datu má právní účinky, kterými se měly správní orgány zabývat. Protože tak neučinily, nevycházely z relevantních podkladů a žalovaný v napadeném rozhodnutí dále v této souvislosti ani nevypořádal odvolací námitky žalobce uplatněné v části V. odvolání, týkající se nedostatečné specifikace půdních bloků a výměry, na kterou se ohlášení o provedení aktualizace evidence půdy vztahovalo, není závěr žalovaného v napadeném rozhodnutí náležitě odůvodněn. Nadto žalovaný z důvodu svého náhledu na absenci evidence předmětných DPB v LPIS rezignovaly na druhou podmínku žádosti o platbu dle § 7 odst. 2 písm. c) nařízení, když u výměry 7,44 ha ani neposuzovaly, zda žalobce předmětné DPB v rozhodné době obhospodařoval či nikoliv. To vyplývá i ze závěru napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný uvedl, že není-li daný DPB veden v evidenci půdy na žadatele faktické zemědělské obhospodařování půdy se již nezkoumá.

55. Na základě shora uvedených skutečností soud sice neakceptoval námitku porušení zásad správního řízení, spočívající v tom, že by délka řízení o provedení aktualizace evidence půdy měla sama o sobě vliv na rozhodnutí o žalobcově žádosti tak, aby způsob vedení tohoto řízení nešel k tíži žalobce, nicméně v souzené věci byly relevantními změny v evidenci půdy oznámené a účinné v době před vydáním rozhodnutí správního orgánu 1. stupně o předmětné žádosti o jednotnou platbu. Závěr žalovaného tak nemá úplnou oporu ve spise, z něhož relevantní časové souvislosti vyplývají.

56. S ohledem na uvedené tedy neobstojí závěr žalovaného o tom, že nejméně od 22. 5. 2015 do 31. 8. 2015 nebyly DPB o výměře 7,44 ha vedeny v LPIS na žalobce. Jestliže bylo v době rozhodování SZIF již účinné oznámení o provedení aktualizace evidence půdy a bylo možné seznat, že tyto DPB byly od 30. 9. 2014 a od 1. 10. 2014 vedeny na žalobce, pak zbývala k posouzení druhá podmínka ust. § 7 odst. 2 písm. c) nařízení, zda tyto DPB žalobce po rozhodnou dobu zemědělsky obhospodařoval. K uvedenému posouzení bude nezbytné nejen zjistit faktický stav, ale vypořádat odvolací námitky žalobce uvedené v odvolání pod bodem V., týkající se identifikace DPB po změně označení a srovnání žádosti žalobce s pozemky převedenými a uvedenými v LPIS. Bez uvedeného nelze přesvědčivě rozhodnout, zda má žalobce ohledně rozsahu DPB 77,44 ha nárok na jednotnou platbu dle § 7 odst. 2 písm. c) nařízení. Shodu s prvopisem potvrzuje V. B. 12 9A 226/2016 57. Protože správní orgány rozhodovaly o žádosti žalobce postupem podle správního řádu, jejich povinností bylo postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu) a svá rozhodnutí náležitě odůvodnit. Na žalovaném bylo, aby přihlédl ke všem relevantním skutečnostem a odvolání žalobce vypořádal ve všech jeho částech. V dané věci žalovaný ve svém přezkumu tak neučinil, proto napadené rozhodnutí v rozsahu neuznaných 7,44 ha pozemků trpí vadou neúplnosti a nepřezkoumatelnosti, spočívající v nedostatku zohlednění všech okolností podstatných pro rozhodnutí, v nedostatku vypořádání odvolacích námitek žalobce ohledně identifikace pozemků a nedostatku posouzení podmínky faktického obhospodařování DPB žalobcem.

58. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem soudu.

59. Soud rozhodl v dané věci bez jednání v souladu s ust. § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s., neboť napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení.

60. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz. Praha 20. prosinec 2018 JUDr. Naděžda Řeháková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje V. B.