9 A 29/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: L. T. T. N., st. př. Vietnam, zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobkyně o zaměstnaneckou kartu podanou dne 21. 10. 2015 do 60 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.228,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému ochrany proti nečinnosti správního orgánu, neboť usiluje o podání žádosti o zaměstnaneckou kartu, jako jednoho z druhů dlouhodobého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen zákon o pobytu cizinců). Podle informací zveřejněných na webu Velvyslanectví ČR v Hanoji (dále též „velvyslanectví“ nebo „ZÚ“) je pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt třeba se předem zaregistrovat na webové stránce www.visapoint.eu. Žalobkyni se na uvedené webové stránce v systému Visapoint nedaří provést registraci, když se při každém pokusu vždy objeví pouze informace, že termíny jsou obsazeny. Proto se na základě právního názoru Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) v rozsudku ve věci sp. zn. 7 Azs 282/2014 rozhodla svoji žádost o zaměstnaneckou kartu osobně podat na velvyslanectví bez registrace. K tomu poukázala na výtisk úředních hodin velvyslanectví, podle něhož úřední hodiny pro žadatele o pokračování 2 9A 29 zaměstnaneckou kartu, kteří nemají registraci v systému Visapoint, výslovně určeny nejsou, ačkoli, jak judikoval NSS, registrace v systému Visapoint není zákonnou podmínkou pro podání žádosti. Žalobkyně se proto rozhodla svoji žádost podat ve středu 21. 10. 2015 v odpoledních hodinách, které jsou podle výtisku úředních hodin určeny pro vyřizování mj. „další konzulární agendy“, neboť podání žádosti považovala za další konzulární agendu. Toho dne se dostavila k zastupitelskému úřadu se svým právním zástupcem a dalšími žadateli, kteří zvolili stejný postup. Vedoucí konzulárního oddělení v doprovodu dalšího pracovníka úřadu a pracovníka ostrahy se jí dotázala, co si přeje, poté kdy jí sdělila, že hodlá podat žádost o zaměstnaneckou kartu bez registrace v systému Visapoint, bylo žalobkyni touto vedoucí konzulárního oddělení (Mgr. O. Ch.) sděleno, že úřední hodiny ve středu nejsou pro tato podání určena a že žádosti o zaměstnaneckou kartu je možno podat pouze v pondělí na základě registrace v systému Visapoint. Žalobkyně poté nebyla vpuštěna z ulice do prostor zastupitelského úřadu a tím jí bylo znemožněno osobní podání žádosti v prostorách zastupitelského úřadu. Právní zástupce žalobkyně se dotázal vedoucí konzulárního oddělení, zda si žalobkyně a další žadatelé, které zastupoval, na její jednání mohou podat stížnost. Poté, kdy mu bylo sděleno, že je to možné přes „okénko“ recepce, byla stížnost na uvedené jednání pracovníků zastupitelského úřadu osobně spolu s žádostí o zaměstnaneckou kartu žalobkyní uplatněna. Ze strany pracovnice recepce bylo přijetí žádosti o zaměstnaneckou kartu podmíněno tím, že bude podána společně se stížností, neboť žalobkyně a ostatní žadatelé se pokoušeli dosáhnout toho, aby zastupitelský úřad přes okénko v recepci přijal jejich osobní podání samotných žádostí o zaměstnaneckou kartu. Po převzetí stížnosti a žádosti o zaměstnaneckou kartu pracovnice zastupitelského úřadu žalobkyni vrátila její cestovní doklad. S ohledem na výše uvedené okolnosti a neobvyklý postup ze strany zastupitelského úřadu je zřejmé, že žalobkyně dne 21. 10. 2015 svou žádost o zaměstnaneckou kartu řádně podala v souladu se zákonem a řízení o této žádosti bylo zahájeno. Na tom nic nemění skutečnost, že ze strany ZÚ bylo přijetí žádosti podmíněno tím, že bude podána společně se stížností. I v textu samotné stížnosti žalobkyně uvedla, že podává stížnost a zároveň žádost o zaměstnaneckou kartu. O její vůli dosáhnout osobního podání žádosti a tím zahájení řízení ve věci zaměstnanecké karty tak nemůže být pochyb. Svůj názor odůvodnila žalobkyně poukazem na ustanovení § 37 odst. 1, § 6 a § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád). Žalovaný v řízení neprovedl žádný úkon, ač mu marně uplynula lhůta 60 dnů k vydání rozhodnutí o žádosti. Žalobkyně proto podala návrh na provedení opatření proti nečinnosti ke komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců podle § 80 správního řádu, kterému komise usnesením ze dne 27. 1. 2016, č. j. MV-6695-2/SO-2015 nevyhověla. Žalobkyně žádala, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí ve věci správního řízení o žádosti o zaměstnaneckou kartu žalobkyně podanou dne 21. 10. 2015. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný sdělil, že postupoval v souladu se zákonem o pobytu cizinců a odkázal na obsah spisového materiálu, který k vyjádření připojil. Žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s. v rozhodném znění ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li pokračování 3 9A 29 zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Z uvedeného ustanovení s.ř.s. je zřejmé, že ochrany proti nečinnosti lze se úspěšně domáhat tehdy, jestliže správní orgán nevydal rozhodnutí ve věci samé nebo nevydal osvědčení, přičemž tak neučinil, přestože byl k vydání povinen. Obecně platí, že povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení nastává v rámci řízení, které již bylo zahájeno. Správní řízení může být zahájeno buď na návrh určitého subjektu, nebo z moci úřední. Z obsahu spisového materiálu k žalobním tvrzením vyplynulo, že se dne 21. 10. 2015 mimo jiné i žalobkyně dostavila na zastupitelský úřad bez požadované předchozí registrace v systému Visapoint a mimo úřední hodiny vyhrazené pro tento druh agendy a dožadovala se podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu/zaměstnaneckou kartu. Zastupitelský úřad žádost z uvedených důvodů nepřijal, žalobkyně proto podala stížnost na postup zastupitelského úřadu, v jejíž příloze byla žádost o povolení k dlouhodobému pobytu/zaměstnaneckou kartu, jíž se zastupitelský úřad nezabýval. Tuto stížnost ZÚ v zákonné lhůtě 60 dnů vyřídil. Součástí spisového materiálu je i žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu žalobkyní ze dne 7. 1. 2016, které nebylo usnesením Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27. 1. 2016 vyhověno s tím, že není vedeno žádné řízení o pobytu a vydání opatření proti nečinnosti je tak bezpředmětné. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán nepostupoval v souladu s ustanovení § 44 odst. 1 správního řádu, podle kterého je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, jakož i ustanovení § 37 odst. 4 téhož zákona, podle něhož ve správních řízeních lze pro formu podání žádosti využít všech způsobů, tj. učinit ji písemně, ústně do protokolu nebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, případně dalšími způsoby, je-li potvrzeno, popř. doplněno některým z uvedených způsobů ve lhůtě 5 dnů. Pro zahájení řízení o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu platí několik výjimek (§ 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců), kdy cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců (jímž je i žalobkyně), je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je státním příslušníkem, popř. jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizince tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží, přičemž usnesení pouze poznamená do spisu. Další omezení vyplývá z § 169 odst. 14 citovaného zákona, podle něho žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně, zastupitelský úřad však může v odůvodněných případech o této povinnosti upustit. Jak vyplynulo z obsahu spisového materiálu a je mezi účastníky nesporné, žalobkyně se dne 21. 10. 2015 osobně dostavila na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji za účelem podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Tato žádost nebyla přijata s odůvodněním, že pro její podání nemá žalobkyně registraci v systému Visapoint. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s uvedeným postupem nesouhlasila, podala téhož dne osobně na místě písemnou stížnost, ke které jako přílohu připojila předmětnou žádost o zaměstnaneckou kartu, tuto stížnost Zastupitelský úřad ČR v Hanoji přijal a v zákonné lhůtě vyřídil, je z uvedeného zřejmé, že v daném případě bylo správní řízení o žádosti žalobkyně o zaměstnaneckou kartu zahájeno, neboť se tato žádost dostala do dispozice příslušného správního orgánu České republiky, kdy byla jako příloha pokračování 4 9A 29 předána spolu se stížností na postup pracovníků ZÚ při přijímání samotné žádosti v podatelně/recepci zastupitelského úřadu. Je při tom nerozhodné, že žalobkyně podala žádost formálně jako přílohu stížnosti, ani že nebyla zaregistrována pro podání této žádosti v systému Visapoint, neboť jak vyjádřil NSS ve shora citovaném rozsudku ze dne 30. 4. 2015, č. j. 7 Azs 282/2014-48 „Tento systém funguje na principu elektronických úředních hodin a plní pouze funkci organizační. Registrace v tomto systému není zákonnou podmínkou pro zahájení řízení“, podstatné je, že se žádost dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu. Lze tak uzavřít, že žalobkyně splnila zákonné podmínky pro podání žádosti vymezené v § 169 odst. 13, 14 zákona o pobytu cizinců, tedy žádost podala osobně na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je žalobkyně státním příslušníkem, tato žádost se dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu (správního orgánu) a bylo povinností žalovaného o ní rozhodnout. Pro rozhodování soudu je právně nevýznamné, že zastupitelský úřad žádost žalovanému nepředal, neboť řízení se nezahajuje okamžikem předání žádosti žalovanému (Ministerstvu vnitra), ale již okamžikem, kdy má žádost k dispozici Zastupitelský úřad České republiky (orgán veřejné moci České republiky). Z těchto důvodů byla žalovanému správnímu orgánu uložena podle ustanovení § 81 odst. 2 s.ř.s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně o zaměstnaneckou kartu podanou dne 21. 10. 2015 ve správním řízení, které bylo podáním její žádosti zahájeno. S ohledem na zákonnou lhůtu 60 dnů pro vydání rozhodnutí o žádosti o zaměstnaneckou kartu (§ 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců) se jeví uložená lhůta 60 dnů, která běží ode dne právní moci rozsudku, přiměřenou. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud ji proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), DPH ve výši 1.428,- Kč, tedy celkem 10.228,- Kč. Výše nákladů řízení, které soud žalovanému uložil ve prospěch žalobkyně uhradit, se liší od zkráceného znění rozsudku vyvěšeného na úřední desce soudu dne 31. 10. 2016 pod č. j. 9 A 29/2016-27, kde se soud dopustil písařské chyby, resp. chyby v počtech a uvedl nesprávně částku 14.342,- Kč. Uvedené pochybení soud napravil usnesením ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 9 A 29/2016-28, kde ve výroku II. uvedl správnou částku 10.228,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pokračování 5 9A 29 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 31. října 2016 JUDr. Ivanka Havlíková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová