9 A 333/2014

Rubrum

Číslo jednací: 9A 333/2014 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: T. P., bytem P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2014 č.j. MV-58402-105/VS-2009 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3.10.2014 č.j. MV-58402-105/VS- 2009 se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Společnou žalobou ze dne 4.10.2014 podanou u Městského soudu v Praze se žalobci W. H., T. P. a J. Š. domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2014 č.j. MV 58402- 105/VS-2009 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla podle § 8 odst. 1 písm. c/ zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, odmítnuta registrace občanského sdružení s názvem Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení. Napadené rozhodnutí žalobci označili za nezákonné a nepřezkoumatelné; v žalobě vytkli žalovanému, že nerespektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušovacím rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.3.2014 č.j. 5 A 51/2013 – 56. Podáním ze dne 16.3.2015 žalobci informovali soud o tom, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2015, č. j. 8 As 67/2014- 69 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, č. j. 5 A 51/2013-56 a rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 18. 2. 2013, č. j. MV-58402-74/VS-2009. Právní mocí tohoto rozsudku došlo v souladu pokračování 2 9A 333/2014 s ustanovením § 8 odst. 4 zákona o sdružování občanů k registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení. Napadené rozhodnutí se tak stává nicotným a dle žalobců je na místě, aby soud jeho nicotnost rozsudkem vyslovil a aby přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, neboť tuto nicotnost ani nezpůsobili, ani ji nemohli s ohledem na to, že vyšla najevo až po podání žaloby, ve své žalobě řádně namítnout. Usnesením ze dne 30.3.2015 č.j. 9 A 333/2014 – 34 soud řízení ve vztahu k žalobci W. H. a ve vztahu k žalobci J. Š. zastavil, protože jmenovaní žalobci přes výzvu soudu nezaplatili soudní poplatek. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil sdělení žalobců, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 3. 2014, č.j. 8 As 67/2014 - 69 rozhodl o kasační stížnosti podané Ministerstvem vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2014, č. j. 5 A 51/2013-56, jímž bylo zrušeno jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 2. 2013, č. j. MV-58402-74/VS-2009 o odmítnutí registrace občanského sdružení s názvem Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení. Rozsudek Nejvyššího správního soudu v předmětné věci nabyl právní moci dne 17. 3. 2015. Kasační stížnosti bylo vyhověno zrušením napadeného rozsudku Městského soudu v Praze výrokem I. uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Zároveň výrokem II. tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud zrušil z věcných důvodů předmětné rozhodnutí Ministerstva vnitra o odmítnutí registrace předmětného občanského sdružení. Ve smyslu § 8 odst. 4 zákona o sdružování občanů je den právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu dnem registrace tohoto občanského sdružení. Soud o věci uvážil takto: Žalovaný přistoupil k vydání napadeného rozhodnutí v důsledku toho, že jeho předchozí rozhodnutí ze dne 18. 2. 2013, č. j. MV-58402-74/VS-2009 o odmítnutí registrace předmětného občanského sdružení (dnes spolku) bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.3.2014, č. j. 5 A 51/2013 – 56. Vzhledem ke zrušení tohoto rozsudku Městského soudu v Praze rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3.3.2014, č.j. 8 As 67/2014 – 69, jímž bylo zároveň zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 18.2.2013, č.j. MV- 58402-74/VS-2009, protože Nejvyšší správní soud neshledal důvody k odmítnutí registrace občanského sdružení, nastala situace, kdy zde vedle sebe existuje napadené rozhodnutí o odmítnutí registrace předmětného občanského sdružení, a konečné rozhodnutí soudu, v jehož důsledku bylo předmětné občanské sdružení zaregistrováno (podle § 8 odst. 4 zákona o sdružování občanů je den právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3.3.2014, č.j. 8 As 67/2014 – 69 dnem registrace předmětného občanského sdružení). Za této situace je existence napadeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto v té samé věci, o které následně rozhodl s konečnou platností výše zmíněným rozsudkem Nejvyšší správní soud, ve zřejmém rozporu s obecnou zásadou non bis in idem. Tato obecná právní zásada platí nejen v řízení před soudy, ale samozřejmě i v řízení před správními orgány; lze jí dovodit z principu materiální právní moci. Ten v sobě zahrnuje i nezměnitelnost rozhodnutí, tj. nenarušitelnost vzniklých, změněných nebo zaniklých hmotněprávních subjektivních oprávnění a povinností. Uvedená zásada je jedním ze základních principů rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob jak soudy, tak i správními orgány, a bylo by možné se od ní odchýlit jen v případě, že by to stanovil výslovně zákon (pokud by taková právní úprava byla ústavně konformní). Tak tomu pokračování 3 9A 333/2014 ale v projednávané věci není. Jestliže správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) v § 48 odst. 2 stanoví, že přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou, jde o výslovnou úpravu odpovídající v teorii i soudní praxi zejména v posledních letech nezpochybňovanému principu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8.12.2005 čj. 2 Afs 206/2004-65). Ze zásady non bis in idem jednoznačně vyplývá nepřípustnost více pravomocných rozhodnutí v téže věci (jejich existence by byla v příkrém rozporu s principem právní jistoty). Proto vedle sebe nemůže obstát napadené rozhodnutí žalovaného o odmítnutí registrace předmětného občanského sdružení a soudní rozhodnutí, které mělo za následek registraci téhož občanského sdružení. Vzhledem ke shora popsané situaci, která nastala v průběhu řízení o registraci předmětného občanského sdružení, soudu nezbylo než napadené rozhodnutí bez dalšího, tj. bez ohledu na vznesené žalobní námitky, zrušit bez jednání pro vadu řízení spočívající v porušení zásady non bis in idem (§ 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.). K vytčené vadě řízení, která nastala po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2014, č.j. 8 As 67/2014 – 69, byl soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Pro úplnost soud dodává, že z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2014, č.j. 8 As 67/2014 – 69 je zřejmé, že důvody k odmítnutí registrace předmětného občanského sdružení nebyly dány, takže napadené rozhodnutí, ve kterém žalovaný dospěl k opačnému závěru, bylo zjevně vydáno v rozporu se zákonem o sdružování občanů. Soud nevyhověl návrhu žalobce na vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí, neboť napadené rozhodnutí nicotné není. Nicotnost v důsledku zásadních vad zde musí existovat od počátku (ex tunc); nemůže se tedy jednat o stav, kdy určité rozhodnutí správního orgánu v době jeho vydání nicotné není (vadami způsobujícími nicotnost netrpí) a nicotným se stane až po určité době. S přihlédnutím k důvodu zrušení napadeného rozhodnutí soud nevyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.), neboť řízení o registraci občanského sdružení již bylo pravomocně skončeno. Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů pokračování 4 9A 333/2014 vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. V Praze dne 28. května 2015 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková