9 A 34/2016

Rubrum

USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Lucie Bičákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Lear Corporation GmbH, se sídlem Von der Schanz 1-5, 65462 Ginsheim-Gustavsburg, SRN, zastoupen Mgr. Radkem Buršíkem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1734/2c, Praha 4, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu ze dne 24. 2. 2016, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Tato částka bude vrácena do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení z účtu Městského soudu v Praze k rukám zástupce žalobce Mgr. Radka Buršíka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24. 2. 2016 domáhal určení, že zásah spočívající v nečinnosti žalovaného Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ve věci předepsání úroku podle § 155 odst. 5 daňového řádu za opožděné vrácení vratitelného přeplatku na osobní daňový účet žalobce, je nezákonný. Vratitelný přeplatek žalobci vznikl vyměřením nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období listopad 2013 ve výši 40 455 348 Kč a za zdaňovací období prosinec 2013 ve výši 34,963.813,- Kč. Žalobce současně požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost provést předepsání předmětného úroku na osobní daňový účet žalobce. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s argumentací, že žalobci nárok na předepsání úroku nevznikl. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na ust. § 105 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, dle kterého vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Žalobce návrhem ze dne 19. 7. 2016 označeným jako „Doplnění žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu ze dne 24. 2. 2016“ pro případ, že by soud dospěl k závěru, že postup žalovaného, proti kterému se bránil podanou žalobou ze dne 24. 2. 2016, nemá charakter nezákonného zásahu a nelze proti němu brojit žalobou podle § 82 s.ř.s. na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, ale příslušným právní prostředkem je žaloba podle § 79 s.ř.s. na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku žalobce ve výši 40 455 348 Kč za zdaňovací období listopad 2013 a rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku žalobce ve výši 34 963 813 Kč za zdaňovací období prosinec 2013. Návrh na doplnění žaloby ze dne 19. 7. 2016 byl usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 10. 2016, č. j. 9 A 34/2016 – 40 vyloučen k samostatnému projednání. Soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu - rozsudek ze dne 26. 10. 2004, č. j. 6 Ans 1/2003- 101, dospěl k závěru, že zásady platné v občanskoprávním řízení nelze aplikovat na správní soudnictví a v případě eventuálního petitu je o každém návrhu nutné rozhodnout zvlášť. Tento postup soudu je podpořen i dalším rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 6 As 69/2016 – 39. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku vyslovil názor, že ve správním soudnictví se podle stávající judikatury nepřipouští dokonce ani alternativní či eventuální petit, pokud by alternativy či eventuality měly spočívat v odlišných žalobních typech (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. října 2004, č. j. 6 Ans 1/2003 - 101, č. 652/2005 Sb. NSS či ze dne 9. prosince 2015, č. j. 10 Afs 151/2015 - 27). Soud se s ohledem na výše uvedené zabýval přípustností předmětné žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Ze správního spisu soud zjistil, že u daňového přiznání k DPH za listopad i prosinec 2013 žalovaný v obou případech vyzval žalobce k doplnění údajů postupem k odstranění pochybností. Po skončení tohoto postupu žalovaný dne 21. 7. 2014 vydal platební výměr na DPH za listopad 2013, č. j. 4629693/14/2001-25003-108225, kterým vyměřil nadměrný odpočet ve výši 40 455 348 Kč. Nadměrný odpočet byl vrácen dne 25. 7. 2014. Dne 21. 7. 2014 vydal žalovaný platební výměr na DPH za prosinec 2013 č. j. 4641807/14/2001-25003- 108225, kterým vyměřil nadměrný odpočet ve výši 34 963 813 Kč. Nadměrný odpočet byl vrácen dne 25. 7. 2014. Dne 11. 1. 2016 podal žalobce námitku proti postupu žalovaného spočívajícím v nepředepsání úroku z pozdě vráceného nadměrného odpočtu na DPH za listopad a prosinec 2013 dle § 155 odst. 5 daňového řádu. Dne 22. 1. 2016 vydal žalovaný zamítavé rozhodnutí o námitce dle § 159 daňového řádu č. j. 176010/16/2001-53522-108070 s tím, že předmětné nadměrné odpočty nebyly vráceny po lhůtě stanovené zákonem. Dne 1. 1. 2016 podal žalobce Odvolacímu finančnímu ředitelství podnět na ochranu před nečinností správce daně dle § 38 daňového řádu v případě nepřiznání úroku dle ust. § 155 odst. 5 daňového řádu. Vyrozuměním č. j. 7645/16/5300-22441-711661 ze dne 18. 2. 2016 Odvolací finanční ředitelství podnět pro nedůvodnost odložilo. Na podporu svého žalobního tvrzení týkajícího se nároku na předepsání úroku za opožděné vrácení vratitelného přeplatku vzniklého vyměřením nadměrného odpočtu DPH žalobce poukázal na judikaturu Soudního dvora EU, vztahující se k výkladu čl. 183 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES. Nezákonnost zásahu ze strany správce daně spatřuje žalobce v postupu správce daně (žalovaného), který mu odepřel bez odpovídající kompenzace právo nakládat s finančními prostředky, odpovídajícími nadměrnému odpočtu, s tím, že uvedený zásah představuje porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Dle ust. § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu, je-li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odstavci 3 nebo po lhůtě stanovené zákonem pro vrácení vratitelného přeplatku, který se vrací bez žádosti, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Tento úrok daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho poukázání daňovému subjektu. Úrok se nepřizná, nepřesahuje-li 100 Kč. O výši úroku rozhodne správce daně bezodkladně po vrácení tohoto přeplatku; § 254 odst. 3 a 6 se použije obdobně. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013-34 (dostupný na www.nssoud.cz), vyslovil, že „v případech, které správce daně podrobí důkladnějšímu zkoumání typicky pomocí postupu k odstranění pochybností, si musí být vědom „ceny“, kterou pro něho čas věnovaný prověřování bude mít v případě, že se po prověření ukáže, že plátcova tvrzení odpovídají skutečnosti. Touto „cenou“ je úrok z vratitelného přeplatku podle ust. § 155 odst. 5 daňového řádu za dobu od uplynutí tříměsíční lhůty počínající běžet dnem následujícím po posledním dni lhůty k podání daňového přiznání, resp. dnem následujícím po dni podání opožděného daňového přiznání, bylo-li podáno po lhůtě, do dne uhrazení nadměrného odpočtu správcem daně. Pokud však správce daně prověřováním zjistí, že nárok plátce na nadměrný odpočet je zcela či zčásti neoprávněný, nemá plátce za tu část uplatněného nároku, která mu nebyla přiznána, nárok na úrok z vratitelného přeplatku podle ust. § 155 odst. 5 d. ř. proto, že mu takový přeplatek nevznikl“. Uvedený závěr vyslovil Nejvyšší správní soud po rozboru směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a analýze související judikatury [např. rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 1997 ve spojených věcech C-286/94, C-340/95, C-401/95 a C-47/96 (Garage Molenheide aj.), rozsudku ESD ze dne 10. 7. 2008 ve věci C- 25/07 (Alicja Sosnowska), rozsudku ESD ze dne 12. 5. 2011 ve věci C-107/10(ENEL Maritsa Iztok 3 AD)] . Ustanovení § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu tedy upravuje poskytnutí úroku formou vydání deklaratorního rozhodnutí. Způsob dle § 254 daňového řádu, tzn. předepsání úroku na daňový účet, se dle názoru soudu neužije, neboť se týká porušení povinností správce daně, o něž v daném případě nejde, a to vzhledem k tomu, že postup k odstranění pochybností je dovolenou činností správce daně. Podle ust. § 85 s.ř.s. žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Žalobce se v této věci nedomáhá toliko určení, že zásah byl nezákonný, ale rovněž i toho, aby soud uložil správnímu orgánu provést předepsání předmětného úroku na osobní daňový účet žalobce. Je tedy splněna podmínka nepřípustnosti této žaloby pro případ, že se ochrany lze domáhat jiným právním prostředkem. Tím je v dané věci žaloba na ochranu proti nečinnosti, kterou žalobce v průběhu předmětného řízení i podal, byť ji formuloval jako eventuální petit. Tato žaloba byla vyloučena k samostatnému projednání. Z důvodu subsidiarity zásahové žaloby, je za současného stavu předmětná zásahová žaloba nepřípustná, neboť u zdejšího soudu je vedeno řízení o žalobě žalobce na ochranu proti nečinnosti. Soud proto podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. rozhodl o odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost z důvodu přednosti jiné právní ochrany. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno, nebo žaloba odmítnuta. O vrácení soudního poplatku rozhodl soud v souladu s ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 31. října 2016 JUDr. Naděžda Řeháková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová