9 A 59/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Lucie Bičákové a Mgr. Martina Kříže věci žalobkyně: L. D., nar., bytem R., P., proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. března 2013, č. j.: MV-113104-3/SO/sen-2012, t a k t o :

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. března 2013, č. j.: MV-113104-3/SO/sen- 2012, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 11.228,- Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. března 2013 uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 27. srpna 2012, č. j. OAM-4492-31/PP- 2011 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Správním rozhodnutím 1. stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) z důvodu, že manželství žalobkyně s občanem České republiky bylo uzavřeno účelově. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobkyně. K odvolací námitce nesprávného posouzení nesrovnalosti uvedených v protokole o výsleších žalobkyně a jejího manžela k otázce vzájemného soužití, žalovaný uvedl, že otázky se týkaly situací, které oba účastníci řízení prožili, měli je prožít společně a mohli je popsat individuálně, přičemž výsledkem by měla být v případě funkčního svazku v zásadě shodná odpověď. V případě žalobkyně a jejího manžela byly rozdíly v odpovědích zcela zásadní. Žalobkyně i její manžel uváděli neshodné informace o průběhu svého vzájemného vztahu, vyřizování dokladů k uzavření sňatku, uzavření samotného manželství, svatebního dne, společného bydlení a dále osobní podrobnosti o druhém a o trávení volného času. K odvolací námitce nadbytečného vyžádání si opisu z rejstříku trestů žalobkyně žalovaný uvedl, že podklady pro rozhodnutí byly opatřovány v souladu s § 50 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen správní řád). Jedním z možných podkladů jsou podklady od jiných správních orgánů. Při zjišťování stavu věci bylo postupováno v souladu s § 3 správního řádu. Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. K odvolací námitce, že pobytová kontrola jasně prokázala, že manželé společně žijí a starají se o dceru žalobkyně, přičemž tuto skutečnost dokonce potvrdili i sousedé. Žalovaný uvedl, že záznam o provedení pobytové kontroly sám o sobě nebyl jediným důkazem, na základě něhož by správní orgán I. stupně bez dalšího vzal za prokázané, že žalobkyně a její manžel na této adrese nebydlí. K dokazování skutečností popsaných v úředním záznamu správní orgán I. stupně vyžádal další důkazy, které prokazují skutečnost, že se manželské soužití nedodržuje a manželé se nepodílejí přiměřeně na povinnostech vyplývajících z manželství. Žalovaný dále uvedl, že při aplikaci výše uvedeného ustanovení zákona o pobytu cizinců správní orgán I. stupně nemá za povinnost zkoumat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života žalobkyně. V daném případě však i přesto nad rámec zákona přiměřenost svého rozhodnutí z hlediska dopadů do rodinného a soukromého života zkoumal, přičemž přihlížel k článku 28 odst. 1 Směrnice 2004/38/ES Evropského Parlamentu a Rady z 24. dubna 2004 o právu občanů Unie s jejich rodinných příslušníků volně se pohybovat na území členských států, vzal v úvahu veškeré jemu známé skutečnosti a konstatoval, že rozhodnutím o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu nebude nepřiměřeně zasaženo do rodinného a soukromého života žalobkyně, neboť bylo prokázáno, že manželství žalobkyně s občanem České republiky panem V. K., nelze považovat za prokazatelně funkční, její manželství je pouze formálním svazkem, jehož zpřetrhání není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. S ohledem na uplatněný důvod zamítnutí žádosti, když bylo uzavření manželství shledáno jako formální prostředek pro získání povolení k pobytu žalobkyně, nemůže dojít k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života ani jednoho z manželů. Pokud jde o dceru žalobkyně, ta pobývala v České republice i před příchodem žalobkyně, dlouhodobý pobyt v České republice má povolen za účelem studia, je občankou Ruské federace, rodinná vazba žalobkyně k dceři nijak neodůvodňuje nutnost setrvání žalobkyně na území České republiky. Dále žalovaný konstatoval, že do ustanovení zákona o pobytu cizinců, upravujících pobyt rodinných příslušníků občanů Evropské unie je promítnuta Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie, a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat na území Členských států (dále jen Směrnice 2004/38/ES). Směrnici 2004/38/ES je třeba brát v úvahu i v případě rodinných příslušníků občanů České republiky, neboť ustanovení § 15a odst. 5 zákona o pobytu cizinců vnitrostátně srovnalo postavení rodinného příslušníka občana České republiky s postavením rodinného příslušníka občana Evropské unie, který využívá právo volného pohybu. Z článku 35 Směrnice 2004/38/ES vyplývá, že jednotlivé státy mohou přijmout opatření k odepření pobytu v případě zneužití práv nebo podvodů. Případem takového podvodu je i tzv. účelový sňatek, tedy sňatek uzavřený výlučně za účelem získání práva volného pohybu a pobytu podle směrnice, na které by jinak dotyčná osoba neměla nárok. Podle Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES Sb. KOM (2009) 313 ze dne 2. 7. 2009 mohou být při posuzování existence úmyslu zneužít práv přiznaných směrnicí zohledněny zejména následující faktory: - pár se před svatbou nikdy nesetkal, - pár se neshoduje, pokud jde o jejich osobní údaje, o okolnosti jejich prvního setkání nebo důležité osobní informace, které se jich týkají, - pár nemluví společným jazykem, - důkaz o peněžní částce nebo daru, které byly předány, aby byl sňatek uzavřen, - v minulosti jednoho nebo obou manželů existuje důkaz o předchozích účelových sňatcích nebo jiných formách zneužití a podvodu, jejichž účelem bylo nabytí práva pobytu, - rozvoj rodinného života pouze tehdy, kdy byl přijat příkaz k vyhoštění, - pár se rozvedl potom, co dotyčný státní příslušník třetí země získal právo pobytu. V posuzovaném případě je dle žalovaného naplněno několik výše uvedených znaků. Žalovaný vychází zejména z okolností, za jakých se manželé seznámili a poté uzavřeli manželství. Ke sňatku došlo po krátké době po seznámení, manželé neznají osobní informace o sobě a ve výpovědích jsou rozpory zpochybňující faktický rodinný život manželů. Žalovaný tak dospěl k závěru, že byl dán důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 zákona o pobytu cizinců a správní orgán I. stupně vycházel z dostatečných podkladů pro své rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Žalobkyně namítá, že byla na svých právech zkrácena přímo, jakož i v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení napadeným rozhodnutím. Konkrétně bylo porušeno její právo na zákonnost rozhodnutí. Žalobní námitky lze shrnou do tří bodů: První námitka směřuje do nepřiměřené délky správního řízení před správním orgánem I. stupně, která měla vliv na rozpory ve výpovědích, kdy ačkoliv žalobkyně podala žádost o přechodný pobyt v zásadě bezprostředně po svatbě, tj. v březnu 2011, šetření byla provedena až na podzim téhož roku a vyslechnuta byla spolu s manželem až v listopadu 2011. Druhá námitka směřuje do nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že s odůvodněním napadeného rozhodnutí žalovaný musí uvést důvody výroku rozhodnutí, které tvoří jeho výrokovou část, a to včetně důvodů, které vedly k formulování vedlejších ustanovení. Obsahem odůvodnění rozhodnutí musí být především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí, kdy správní orgán musí uvést, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Nepostačí tedy, aby správní orgán uvedl do rozhodnutí pouhý soupis podkladů, které vzal jako rozhodující pro rozhodnutí, ale musí uvést, jakým způsobem tyto podklady hodnotil a jaký přikládal jednotlivým podkladům význam a proč činil právě tak. Dále měl žalovaný v odůvodnění uvést, jakými úvahami se řídil při výkladu správních předpisů, které aplikoval v předmětné správní záležitosti a na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno. Žalobkyně k absenci řádného odůvodnění uvedla mj., že v protokolech o provedení kontroly je jasně konstatováno, že tato byla provedena na adrese R. P., kdy při prvé kontrole byla zastižena dcera žalobkyně, která potvrdila, že zde žije s maminkou (s žalobkyní) a jejím manželem, kteří oba byli v práci a vrátí se za dvě hodiny. Proto byla provedena opětovná kontrola policií ČR dne 3.10.2011, kde již rodina byla zastižena doma a policie ČR jasně konstatuje, že obyvatelé sousedních bytů potkávají uvedenou rodinu při cestě z práce a do práce a je jim známo, že tam bydlí společně. Dle žalobkyně je tedy zcela zarážející, jakým způsobem si správní orgán I. stupně obstaral podklady pro vydání výše uvedeného rozhodnutí a jakým způsobem je aplikoval. Z provedených důkazů je možné dovodit, že manželé žijí společně v jedné domácnosti s dcerou žalobkyně a společně uhrazují náklady na bydlení. V současné době je sice manžel žalobkyně ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť nedodržel podmínky podmínečného propuštění, výkon trestu bude ukončen dne 20. 7. 2013. Dne 7. 2. 2012 byl dodán policií ČR do výkonu trestu odnětí svobody a od té doby napsal své ženě celkem 76 dopisů a pokud dostane souhlas k telefonickému hovoru, tak ho okamžitě využívá. Tuto skutečnosti si mohl správní orgán ověřit u Vězeňské služby ČR, což neudělal, i když prováděl úkony, které nejsou v souladu s cizineckým zákonem. Proto pouhý, i když obsáhlý subjektivní názor žalovaného, který pouze sděluje oblasti, kde se žalobkyně a její manžel neshodli při svých výpovědích, je zcela nepřijatelný. Tato tvrzení jsou v rozporu s judikátem, podle kterého by měl žalovaný postupovat (rozhodnutí NSS sp. zn. 1 As 9/2003-90), v němž tento soud uvedl, že v souladu s principem právní jistoty, má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení které zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoliv naopak. Jestliže zákonodárce z nejrůznějších -často velmi pochybných nebo voluntaristických - důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li tak, je zcela na místě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost. Dle žalobkyně se žalovaný snaží ve svém odůvodnění zpochybnit manželství žalobkyně na základě Sdělení komise Evropského parlamentu o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen EP o pokynech), kdy zde předložil výčet zohledňujících faktorů, které údajně posuzoval. Žalovaný však opětovně v odůvodnění rozhodnutí pouze uvedené konstatoval, ale žádným způsobem je nezdůvodnil. Vyjmenovaná kritéria a jejich naplnění by měla být důvodem pro zahájení vyšetřování. Nelze spoléhat na jedno kritérium, je třeba věnovat řádnou pozornost všem okolnostem případu. Důkazní břemeno nesou orgány členských států, které se snaží omezit práva podle této směrnice. Vyšetřování musí být prováděna v souladu se základními právy, zejména s články 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) a 12 (právo uzavřít manželství) EÚLP (články 7 a 9 Listiny EU). Dále EP v pokynech konstatuje, že při posuzování, zda výkon práva volného pohybu a pobytu v jiném členském státě EU byl skutečný a účinný, se vnitrostátními orgány nemohou spoléhat na jediné kritérium, ale musí věnovat řádnou pozornost všem okolnostem jednotlivého případu. Musí posoudit chování dotčených osob ve světle cílů sledovaných právem Společenství a jednat na základě objektivních důkazů Třetí námitkou žalobkyně vytýká, že správní orgán I. stupně nebyl oprávněn vyžádat si opis z rejstříku trestů a to s odkazem na ust. § 165a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval shodně s napadeným rozhodnutím a navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobou uplatněných žalobních bodů. Žaloba je důvodná. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí relevantní skutečnosti: Žádostí ze dne 16. 3. 2011 požádala žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky za účelem sloučení rodiny se svým manželem. Žalobkyně doložila uzavření manželství s V. K. dne 11. 3. 2011, dále doložila, že má zajištěno bydlení na území ČR na adrese R., P., vlastníkem nemovitosti je E. M. V rámci správního řízení byla dne 29. 9. 2011 provedena pobytová kontrola, při které nebyli žalobkyně ani její manžel v bytě zastiženi, byla zastižena pouze dcera žalobkyně, která uvedla, že žalobkyně a její manžel nejsou přítomni, vrátí se asi za dvě hodiny. Další kontrola byla provedena dne 3. 10. 2011, kdy v průběhu kontroly se žalobkyně i její manžel vrátili domů. Při této druhé kontrole bylo zjištěno, že se jedná o byt 2+1 sestávající ze dvou samostatně obydlených pokojů, kuchyně a koupelny. V pokoji manželů se nacházela společná manželská postel, skříň se společnými součástmi oděvů a spodního prádla a fotografie manželů v rámečku. V koupelně se nacházely dámské a pánské hygienické potřeby. Sousedi z vedlejších bytů uvedli, že v bytě žijí tři osoby, manžele občas potkávají ráno a večer na chodbě při cestě do práce a zpět po dobu cca jednoho roku. Dne 28. 11. 2011 byl proveden výslech žalobkyně jako žadatelky o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Výslech byl proveden za účasti tlumočníka, žalobkyně byla řádně poučena o svých právech. Ten samý den byl proveden i výslech jejího manžela. Dne 19. 3. 2012 byl doplněn výslech žalobkyně a dne 21. 3. 2012 byl doplněn výslech manžela žalobkyně, který se tou dobou nacházel již ve výkonu trestu. Obsah těchto výpovědí je uveden i v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dne 28. 03. 2012 žadatelka doložila nový doklad o zajištěném ubytování na adrese N., P. Dne 18. 07. 2012 bylo účastníkům řízení zasláno vyrozumění o možnosti seznámit se v souladu s ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., s obsahem spisu, případně se k jeho obsahu vyjádřit, či jej doplnit skutečnostmi, které by mohly být důležité pro rozhodnutí. Tuto písemnost převzala paní D. L. dne 25. 07. 2012 a pan K. V. písemnost převzal dne 24. 07. 2012. Dne 25. 07. 2012 se žadatelka dostavila k správnímu orgánu a bylo jí umožněno nahlédnout do spisového materiálu. Svého práva se jakýmkoliv způsobem vyjádřit nevyužila. Dne 28. 8. 2012 rozhodl správní orgán I. stupně o věci tak, že žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítl a dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., rozhodl, že se povolení k přechodnému pobytu na území České republiky nevydává. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí vyšel z protokolů o výsleších žalobkyně a jejího manžela V. K. ze dne 28. 11. 2011, 19. 3. 2012 a 21. 3. 2012, ze záznamů o pobytové kontrole, předložených náležitostí žalobkyní a lustrace z evidence Policie ČR. Uvedl, že s ohledem na zásadní rozpory ve výpovědích žalobkyně a jejího manžela je třeba konstatovat, že manželství bylo uzavřeno pouze s úmyslem obejít právní předpisy na úseku povolování vstupu a pobytu a získat tak povolení k přechodnému pobytu, čímž byly naplněny podmínky pro aplikaci ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. Uzavření manželství pouze s takovým cílem získání možnosti pobytu na území České republiky je zcela v rozporu s ustanovením § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině a takto formálně uzavřený sňatek nemůže a nesmí být důvodem pro povolení k pobytu. K tomuto závěru vede správní orgán především obsah výpovědí obou manželů, ze kterých jasně vyplývá, že jejich manželské soužití žalobkyně není prokazatelně existující skutečnou rodinnou vazbou, naopak že jde o svazek pouze formálně uzavřený. K žádosti žalobkyně sice předložila úřední listinu - oddací list vydaný Městským úřadem Rakovník a správní orgán nikterak nezpochybňuje fakt, že k uzavření manželství došlo Správní orgán I. stupně uvedl, že skutečnost, že se v případě žadatelky jedná o obcházení zákona s cílem získat povolení k pobytu, je potvrzena zejména zásadními rozpory ve výpovědích žalobkyně a jejího manžela. Správní orgán 1. stupně zhodnotil, že výslechy manželů prokázali rozpory v otázkách, týkajících se seznámení, zasnoubení, zařizování svatby, svatebního dne a okolností krátce po svatbě, jakož i ve znalostech některých vzájemných osobních a rodinných poměrů. Správní orgán 1. stupně vzal také v úvahu, že žalobkyně přicestovala na území České republiky navštívit svojí dceru a své příbuzné. I přes to, že přijela navštívit rodinu, si vzala s sebou do České republiky svůj rodný list, který je nutný k uzavření sňatku. Z provedených výslechů vyplynuly neshody týkající se i osobních informací, kdy žalobkyně neví, jaké vzdělání má její manžel a zda je evidován na úřadu práce. Vznikly i rozpory, týkající se trávení společného víkendu a i jazyková komunikace mezi žalobkyní a jejím manželem není jednoznačná. Správní orgán I. stupně zjištěné skutečnosti vyhodnotil tak, že rozpory ve výpovědích žalobkyně a jejího manžela jsou zcela zásadní, a takového charakteru, že směřující pouze ke snaze žalobkyně obejít na území České republiky platné právní předpisy a získat tak povolení k přechodnému pobytu na území. Dále správní orgán I. stupně zkoumal i přiměřenosti společenského dopadu do soukromého nebo rodinného života žalobkyně dle článku 28 odst. 1 Směrnice 2004/38/ES. Neshledal, že manželství žadatelky s občanem České republiky, panem V. K., bylo funkční, naopak konstatoval, že jde pouze o formální svazek, jehož zpřetrhání by nebylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Pokud jde o dceru žalobkyně, ta na území České republiky žije již od května 2010, tedy pobývala na území i před příchodem samotné žadatelky. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobních bodů. Žaloba je důvodná. Městský soud se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, za kterou lze považovat námitku nedostatku odůvodnění rozhodnutí a námitku nezohlednění všech provedených důkazů a nedostatku skutkových důvodů, majících vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť takto namítané vady, pokud by byly shledány, brání zpravidla věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti věcných námitek. Podle konstantní judikatury správních soudů je nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů založena na nedostatku skutkových důvodů, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění předmětného rozhodnutí. K takové vadě dochází, když správní orgán opře rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, anebo když z rozhodnutí není zřejmé, zda vůbec byly nějaké důkazy v řízení provedeny. V dané věci je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek jak skutkových důvodů relevantních pro rozhodnutí o odvolání, tak i pro nedostatek hodnocení skutečností v řízení zjišťovaných. V souzené věci nepostačuje, že žalovaný uvedl do rozhodnutí pouhý odkaz na podklady, z nichž správní orgán 1. stupně vycházel, a sám je nepodrobil skutkovému a právnímu hodnocení z hlediska odvolacích námitek. Správní orgán I. stupně uvedl výčet podkladů, na základě kterých rozhodoval, tj. označil protokoly o pobytové kontrole, protokoly o výslechu žalobkyně a jejího manžela a dále se věnoval hodnocení rozporů v těchto protokolech, žalovaný však k odvolacím námitkám nehodnotil tyto důkazy komplexně a v jejich souvislostech, tj. v souvislosti s obsahem zjištění, vyplývajících z protokolů o pobytové kontrole. Ačkoliv skutečnosti zjištěné při druhé pobytové kontrole svědčily ve prospěch žalobkyně, žalovaný k nim nepřihlédl a pouze uvedl, že výsledek pobytové kontroly nebyl jediným důkazem a že si správní orgán 1. stupně vyžádal důkazy další, které prokazují skutečnost, že se manželské soužití nedodržuje a manželé se nepodílejí přiměřeně na povinnostech vyplývajících z manželství. Nespecifikoval však, jaké další důkazy byly vyžádány, z čeho tedy konkrétně vyplývá, že se manželské soužití nedodržuje a manželé se přiměřeně nepodílí na povinnostech vyplývajících z manželství. Správní orgány v této věci dospěly k závěru o účelovém sňatku a manželství žalobkyně pouze na základě rozporů v protokolech o výsleších žalobkyně a jejího manžela, přičemž tyto rozpory nepodrobily hodnocení z hlediska jejich závažnosti a důkazní síly, takže jejich rozhodnutí postrádají náležité odůvodnění významu zjištěných rozporů k otázce soužití manželů. Stručně řečeno, správní orgány ve svých rozhodnutích náležitě neodůvodnily, jaké povahy jsou zjištěné rozpory ve výpovědích žalobkyně a jejího manžela a proč těmto rozporům přikládaly větší význam ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy. Kromě uvedeného řízení před správním orgánem 1. stupně i žalovaným vykazuje vady řízení spočívající v tom, že závěry v rozhodnutích těchto správních orgánů nemají oporu v úplném zjištění skutkového stavu věci. Žalovaný si v odvolacím přezkumu rozhodnutí neujasnil rozhodné skutečnosti, k nimž je třeba dokazování zaměřit. Těmi nebyly toliko okolnosti uzavření manželství. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 5 As 104/2011 – 102, obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu ve smyslu ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců uzavřením účelového manželství je třeba posuzovat po celou dobu správního řízení až do rozhodnutí odvolacího orgánu, účelovost manželství nelze vztáhnout jen ke dni vzniku manželství. Zjištěné nesrovnalosti ve výpovědích manželů, zaměřené k době uzavírání sňatku, se vůbec nevztahují k průběhu soužití manželů v době rozhodování správních orgánů ve smyslu výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí toto pochybení správního orgánu I. stupně nikterak nenapravil a nevedl správní orgán 1. stupně k dokazování o aktuálním soužití manželů nejen z hlediska důkazu vyplývajícího z pobytové kontroly, který nenasvědčuje účelové existenci manželství v době rozhodování správních orgánů, ale i s přihlédnutím k již známé judikatuře Nejvyššího správního soudu o nezbytnosti zjišťovat skutkový stav k aktuální době rozhodování žalovaného. Žalovaný tak schválil postup správního orgánu I. stupně, který nedostatečně vycházel pouze z protokolů o výslechu, a stejně jako on nezaměřil svou pozornost na otázku, zda manželství i v aktuální době rozhodování žalovaného plní fakticky svůj účel či nikoliv. Z uvedených důvodů soud shledal oprávněnými námitky žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek vypořádání odvolacích námitek, spočívajícím v nedostatečném hodnocení a opatření skutkových zjištění k relevantní otázce povaze manželství a aktuálního soužití žalobkyně s V. K. Zbývající dvě námitky uvedené pod body ad 1) a 3) soud neshledal důvodnými. Pokud jde o první námitku, že správní řízení probíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tato námitka by mohla být relevantní v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, na zákonnost napadeného rozhodnutí však sama o sobě nemá vliv. Doba mezi uzavřením sňatku a výslechy manželů nebyla tak dlouhá, aby si žalobkyně a její manžel nepamatovali tuto zásadní událost v jejich životě. Pokud jde o námitku nezákonného vyžádání opisu z rejstříku trestů žalobkyně, tento postup nemohl způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí ani průběh řízení výrazně zpomalit, když i po učinění žádosti mohly být prováděny další úkony v řízení. Soud proto postupoval dle § 76 odst. 1 písm. a) i b) s.ř.s. a zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a též z důvodu, že skutkový stav k otázce aktuálního soužití žalobkyně a jejího manžela nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování (§ 76 odst. 1 písm. b s.ř.s.). Dle § 78 odst. 5 s.ř.s. je správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku. Na žalovaném nyní bude, aby znovu přezkoumal výsledky dokazování a vyhodnocení provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti, doplnil dokazování i z hlediska aktuálního soužití manželů (žalobkyně měnila místo pobytu a i nyní uvádí jinou doručovací adresu) a takto opatřené důkazy spolu s důkazy v řízení již provedenými opětovně zhodnotil, ve věci rozhodl a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto jsou tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč a jednak odměnou za právní zastoupení žalobkyně advokátem, a to za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za úkon činí dle advokátního tarifu 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2013). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny 2 paušálními částkami ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a částkou 1.428,- Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 11.228,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 28. června 2016 JUDr. Naděžda Řeháková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová