9 A 59/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyň: a) Ing. akad. arch. J. M. P. bytem X b) M. JP Praha, spol. s r. o., IČO: X sídlem X obě zastoupeny advokátkou JUDr. Zuzanou Císařovou sídlem Havlíčkova 1043/11, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 00 Praha 6 za účasti: Trebag AG as Trustee of M. TRUST sídlem X zastoupené advokátem JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D. sídlem Voršilská 130/10, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. 6. 2024, č. j. O-560399/D23083277/2023/ÚPV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) dne 31. 7. 2024 domáhaly přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda Úřadu“) ze dne 4. 6. 2024, č. j. O-560399/D23083277/2023/ÚPV (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž předseda Úřadu zamítl rozklad žalobkyň a současně potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“ či „Úřad“) ze dne 30. 8. 2023, č. j. O560399/D20041449/2020/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky sp. zn. O-560399 ve znění „X“ na základě námitek podaných Trebag AG as Trustee of M. TRUST (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“) dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“). Námitky podané osobou zúčastněnou na řízení podle podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ žalovaný prvostupňovým rozhodnutím zamítl.

2. Přihláška slovní ochranné známky zn. sp. O-560399 ve znění „X“ byla dne 9. 12. 2019 (dále jen „přihlašované označení“) podána pro následující výrobky a služby zařazené do tříd dle mezinárodního třídění výrobků a služeb (dále jen „třídy“): (9) software, software pro počítačové hry, počítačové hry (programy -), počítačové programy, počítačové herní programy stažené prostřednictvím internetu (software), nosiče dat, DVD, DVD mikrosystémy, DVD mechaniky, video filmy, záznamová zařízení pro nosiče zvuku a obrazu; (16) komiksy, knihy, časopisy, diáře, kalendáře, plakáty, knižní záložky, deníky, sešity, zápisníky, pastelky, omalovánky, brožury, papírové umělecké materiály, psací potřeby; (41) příprava a pořádání zábavných akcí, výstavy (pořádání -) pro kulturní účely, organizování kulturních výstav, pořádání zábavných show, pořádání (organizace) kulturních aktivit, vydavatelská činnost a zpravodajství.

3. Dne 27. 4. 2020 podala osoba zúčastněná na řízení proti zápisu přihlašovaného označení námitky podle § 7 odst. 1 písm. b) a písm. c) ZOZ na základě starších ochranných známek, které vlastní. Osoba zúčastněná na řízení uplatnila své starší ochranné známky, a to obrazovou ochrannou známku č. X v provedení X, mezinárodní obrazovou ochrannou známku č. X v provedení X, dále slovní ochranné známky č. X ve znění „X“, č. X ve znění „XX“ a č. X ve znění „XX“ a obrazovou ochrannou známku Evropské unie č. X v provedení X (dále jen „šestá namítaná ochranná známka“); (dále též společně „namítané ochranné známky“). Úřad přihlášku přihlašovaného označení v celém rozsahu výrobků a služeb mezinárodního třídění zamítl, neboť šestá namítaná ochranná známka s dobrým jménem a přihlašované označení jsou si podobné a užívání přihlašovaného označení by bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší šesté namítané ochranné známky.

II. Napadené rozhodnutí

4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podaly žalobkyně v zákonné lhůtě dne 27. 9. 2023 rozklad, který doplnily dne 27. 10. 2023. První skupinou rozkladových námitek žalobkyně namítaly, že Úřad nesprávně posoudil význam Dohody o ochranných známkách ze dne 21. 5. 2007 (dále jen „Dohoda o ochranných známkách“), Dohody o výkonu autorských práv ze dne 21. 5. 2007 (dále jen „Dohoda o autorských právech“) a Dohody dědiců o uměleckém odkazu a díle X ze dne 21. 5. 2007 (dále jen „Dohoda dědiců“); (souhrnně dále jen „Dohody z roku 2007“ nebo „dědické dohody“), které stranám přiznávaly nevýhradní právo užívat označení „X“, a opomenul posoudit, zda osoba zúčastněná na řízení nevykonává svá práva v rozporu se zákazem zneužití práva. Žalobkyně rovněž zdůraznily historické okolnosti a skutečnost, že žalobkyně a) je nositelkou rodového jména X.

5. Druhou skupinou rozkladových námitek žalobkyně brojily proti tomu, že Úřad přiznal namítané šesté ochranné známce dobré jméno, ačkoli osoba zúčastněná na řízení neprokázala známost známky samotné, nýbrž pouze proslulost díla X. Žalobkyně přitom poukázaly také na dlouhodobou koexistenci známkových řad žalobkyň i osoby zúčastněné na řízení.

6. Třetí skupinou rozkladových námitek žalobkyně namítaly vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí, když Úřad při posouzení podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ shledal nepodobnost označení, avšak podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ naopak podobnost. Podle žalobkyň Úřad nesprávně založil podobnost pouze na tom, že prvek „X“ evokuje osobnost X.

7. Čtvrtou skupinou rozkladových námitek žalobkyně namítaly nesprávná skutková zjištění a neúplné hodnocení důkazů, zejména opomenutí jejich doložené výstavní činnosti a dalších listin, které podle nich vyvracejí závěry Úřadu o historickém vývoji užívání označení „X“.

8. Předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí neshledal rozkladovou argumentaci důvodnou. K první skupině rozkladových námitek uvedl, že se Úřad náležitě zabýval Dohodami z roku 2007 a posoudil je komplexně. Dále konstatoval, že Úřad nepřisvědčil názoru žalobkyň, že osoba zúčastněná na řízení jednala při podání námitek v rozporu s předchozími ujednáními. S ohledem na rozkladovou argumentaci doplnil závěry prvostupňového rozhodnutí, že postavení účastníků v řízení o přihlášce ochranné známky hodnotí především optikou ZOZ, který stanoví základní požadavky na zápis označení do rejstříku ochranných známek, včetně věcných a procesních podmínek týkajících se postavení účastníků správního řízení. Dospěl k závěru, že smluvní strany jsou oprávněny užívat označení s prvkem „X“, a to včetně jejich (nové) registrace ve formě ochranné známky, avšak za podmínky, že takové užití, resp. podoba takového označení, nebude rušit výkon práv druhé smluvní strany. Z uvedeného pak dle předsedy Úřadu vyplývá, že i druhá smluvní strana (osoba zúčastněná na řízení), pokud se cítí dotčena na svých právech přihlašovaným označením, je oprávněna svá práva bránit adekvátním způsobem, včetně podání námitek proti zápisu přihlašovaného označení. Podání předmětných námitek proto nepředstavovalo zjevné zneužití práva. Předseda Úřadu dále zjistil, že žalobkyně jsou vlastníky několika platných ochranných známek obsahujících prvek „X“, tyto známky však nejsou zapsány pro výrobky a služby ve třídách 9, 16 a 41, které jsou nárokovány u přihlašovaného označení, a zpravidla obsahují další rozlišovací prvek nebo se vztahují k tvorbě žalobkyně a). V minulosti nebyly tyto ochranné známky osobou zúčastněnou na řízení systematicky napadány, přičemž jedinou výjimkou byla přihláška žalobkyň vedená pod zn. sp. O-356186, která byla v roce 2007 vzata zpět zjevně v souvislosti s Dohodami z roku 2007. Předseda Úřadu proto uzavřel, že právě tyto rozdíly v označeních a rozsahu tříd umožnily dlouhodobý pokojný stav.

9. Ke druhé skupině rozkladových námitek předseda Úřadu uvedl, že Úřad správně dospěl k závěru o dobrém jménu šesté namítané ochranné známky. Předseda Úřadu předeslal, že ačkoli je všeobecná známost osobnosti X a obliba jeho díla u široké veřejnosti nesporná, tato skutečnost sama o sobě nevylučuje, aby ochranná známka tvořená jeho příjmením či stylizovaným podpisem získala dobré jméno jako označení konkrétních výrobků a služeb. Rozhodující je faktické hodnocení důkazů předložených osobou zúčastněnou na řízení v prekluzivní lhůtě k podání námitek, přičemž tyto důkazy prokazují dlouhodobé a intenzivní užívání šesté namítané ochranné známky zejména v rámci rozsáhlé výstavní činnosti ve více členských státech EU, jakož i v souvislosti s kulturními službami a papírenskými výrobky. Předseda Úřadu proto odmítl argumentaci žalobkyň, že dobré jméno náleží pouze osobnosti a dílu X, neboť z předložených podkladů je dle předsedy Úřadu zřejmé, že šestá namítaná ochranná známka vystupuje jako svébytné označení, které vnímá relevantní veřejnost jako „značku“ garantující kvalitu konkrétních výrobků a služeb osoby zúčastněné na řízení, byť tyto využívají jméno a odkaz slavného umělce.

10. Předseda Úřadu ke třetí skupině rozkladových námitek odmítl, že by Úřad posuzoval námitky podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ a § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ rozporně. K údajné „nepodobnosti“ u § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ konstatoval, že Úřad neshledal nepodobnost, ale pouze to, že shledaná podobnost není způsobilá vyvolat pravděpodobnost záměny. Pro posouzení podle písm. c) citovaného ustanovení pak stačí nižší míra podobnosti – postačí, aby si veřejnost vytvořila mezi označeními spojení. V rámci této skutkové podstaty byla podobnost zjištěna a byla na místě. Předseda Úřadu se ztotožnil rovněž se závěry Úřadu ve vztahu k sémantickému, vizuálnímu i fonetickému hledisku a uzavřel, že přihlašované označení a šestá namítaná ochranná známka jsou podobné i z celkového hlediska.

11. Ke čtvrté skupině rozkladových námitek předseda Úřadu konstatoval, že skutková zjištění Úřadu byla učiněna na základě dostatečných podkladů a že žalobkyně neprokázaly, že by jejich vlastní výstavní činnost či starší ochranné známky ve třídách 16 a 41 zakládaly řádný důvod k zápisu označení „X“. Předseda Úřadu dále konstatoval, že skutečnost, že žalobkyně a) je nositelkou rodového jména X, nebrání tomu, aby byl zápis označení „X“ do rejstříku ochranných známek odmítnut, neboť se nejedná o zásah do jejího práva jméno užívat, ale o posouzení dopadu přihlášky na práva osoby zúčastněné na řízení. Námitky týkající se údajně neobjektivního hodnocení důkazů předseda Úřadu odmítl, neboť Úřad hodnotil podklady ve vzájemných souvislostech a jeho závěry byly přezkoumatelné.

12. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyním doručeno dne 4. 6. 2024.

III. Žaloba

13. V první žalobní námitce žalobkyně namítly, že byla zkrácena jejich práva, neboť neměly možnost se před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit s podklady pro rozhodnutí. Zdůraznily, že jim nebylo doručeno podání osoby zúčastněné na řízení ze dne 4. 12. 2023 (vyjádření osoby zúčastněné na řízení k rozkladu), přičemž se nemohly k obsahu tohoto podání před vydáním napadeného rozhodnutí vyjádřit. V předmětném podání jsou přitom podle nich obsaženy i nové skutečnosti. Žalobkyně a) se tak nemohla bránit nové argumentaci osoby zúčastněné na řízení, proč přijala jako součást svého příjmení rodinné jméno „X“. Žalobkyně současně poukázaly na dehonestující výroky osoby zúčastněné na řízení zpochybňující právo žalobkyně a) na příjmení „X“. Žalobkyně dále uvedly, že argumenty uplatněné žalobkyní a) jsou založeny na osobnostních právech a právu užívat rodinné jméno „X“, což je významné i z hlediska slovního prvku „X“ obsaženého v přihlašovaném označení.

14. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítly, že právní závěry předsedy Úřadu týkající se výkonu autorských práv vyplývající z Dohody o autorských právech jsou nezákonné. Předseda Úřadu právní závěry o rozdělení výkonu autorských práv převedl do Dohody o ochranných známkách, která má zcela jiný účel. Dohoda o ochranných známkách neobsahuje žádné ujednání o tom, že by si smluvní strany mezi sebou dělily práva k ochranným známkám podle tříd výrobků a služeb. Jediným rozlišením v dohodě o ochranných známkách je výhrada pro signaturu X tvořící klíčovou ochrannou známku osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně zdůraznily, že autorská práva k dílům X upravená v Dohodě o autorských právech, které předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí použil jako vodítko pro výklad Dohody o ochranných známkách, zanikla v roce 2009 uplynutím doby ochrany. Pokud předseda Úřadu vyvozuje právní závěry z Dohody o autorských právech a činí právní závěry, že ochranné známky žalobkyň, včetně přihlašovaného označení, nesmějí zasahovat do autorských práv X náležejících osobě zúčastněné na řízení, je třeba si uvědomit, že rokem 2009 se autorská díla X stala volnými.

15. Žalobkyně ve třetí žalobní námitce namítaly, že již v rozkladu uvedly, že se Úřad v prvostupňovém rozhodnutí neřídil závazným právním názorem předsedy Úřadu z rozhodnutí ze dne 3. 2. 2023, č. j. O-560399/P22065571/2022/ÚPV, jímž bylo řízení vráceno na první stupeň. Podle citovaného rozhodnutí měl Úřad předně posoudit, zda podání námitek osobou zúčastněnou na řízení nepředstavuje zneužití práva s ohledem na Dohodu o ochranných známkách; v případě rozporu s touto dohodou by totiž šlo o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany a vedlo by k nedostatku aktivní legitimace osoby zúčastněné na řízení. Úřad se tímto závazným pokynem v prvním stupni neřídil a otázku zneužití práva zohlednil až předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí, kde ji posoudil v rovině aktivní věcné legitimace osoby zúčastněné na řízení. Předseda Úřadu však provedl tento výklad Dohody o ochranných známkách nesprávně a nezákonně, pokud jde o otázku aktivní věcné legitimace osoby zúčastněné na řízení, i pokud jde o závěr o neexistenci zneužití práva osobou zúčastněnou na řízení, která podala námitky proti zápisu přihlašovaného označení. Žalobkyně poukázaly na § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), komentářovou literaturu k němu, na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2155/2021 a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2022, č. j. 10 Afs 289/2021-42 a ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004-48. Žalobkyně dále poukázaly na tvrzení předsedy Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí s tím, že citované ujednání předsedou Úřadu [„Takové užití (přihlášení ochranné známky) je ovšem limitováno ujednáním, že nesmí rušit výkon práv z autorských práv a práv z ochranných známek druhé smluvní strany“] není v Dohodě o ochranných známkách obsaženo. Předseda Úřadu nezákonně omezil práva žalobkyň k ochranným známkám s prvkem „X“ jen na vybrané třídy výrobků a služeb, aniž by pro to měl oporu v Dohodě o ochranných známkách nebo v jiných skutečnostech, včetně chování smluvních stran. Žalobkyně naproti tomu poukázaly na ustanovení bodu 5.2 Dohody o ochranných známkách. Stejně tak dle žalobkyň předseda Úřadu nezákonně aplikuje rozdělení výrobků na 2D a 3D podle Dohody o autorských právech i do oblasti ochranných známek, přestože takový závěr nemá v Dohodě o ochranných známkách oporu. Z Dohody dědiců podle žalobkyň vyplývá, že všichni dědicové jsou oprávněni samostatně mediálně vystupovat ve věcech odkazu a prezentovat díla X formou výstavní, muzejní a další obdobné činnosti. Žádné dělení ochranných známek podle tříd výrobků a služeb nebylo nikdy sjednáno. Dále předseda Úřadu nesprávně dovodil, že žalobkyně mohou užívat a přihlašovat ochranné známky s prvkem „X“ pouze pro výrobky a služby související s tvorbou žalobkyně a).

16. Žalobkyně ve čtvrté žalobní námitce namítaly, že posouzení dobrého jména šesté namítané ochranné známky předsedou Úřadu je nezákonné, protože nebyly zohledněny skutečnosti tvrzené v řízení, včetně toho, že důkazy o užívání signatury se týkají výlučně děl X jako jejich autora, nikoli osoby zúčastněné na řízení. Podle žalobkyň spotřebitelé vnímají signaturu jako podpis X, nikoli jako označení původu u osoby zúčastněné na řízení, což ostatně předseda Úřadu sám v napadeném rozhodnutí uvedl. Žalobkyně také upozornily, že návštěvnost výstav děl X nemůže být důkazem dobrého jména namítané ochranné známky, protože popularita vyplývá z významu autora, nikoli z označení. Nebyla totiž prokázána známost šesté namítané ochranné známky, ale známost díla X. Uzavírají, že dobré jméno v řízení prokázáno nebylo a předseda Úřadu nesprávně hodnotil provedené důkazy.

17. Žalobkyně v páté žalobní námitce namítaly, že i pokud by bylo šesté namítané ochranné známce dobré jméno přiznáno, nemůže být výkon práv z takové známky uplatněn proti žalobkyni a), neboť osoba zúčastněná na řízení získala možnost užívat označení na základě později zrušeného, protiústavního rozhodnutí dědického soudu. Žalobkyně tvrdí, že výkon práv nabytých za takových okolností představuje zjevné zneužití práva, které nemůže požívat právní ochranu. Dle žalobkyň předseda Úřadu tuto námitku nesprávně odmítl s odkazem na Dohodu o ochranných známkách, která však otázku známek s dobrým jménem vůbec neřeší.

18. Šestou žalobní námitkou žalobkyně namítaly, že závěr předsedy Úřadu o existenci podobnosti mezi napadeným označením „X“ a šestou namítanou ochrannou známkou je nezákonný, protože předseda Úřadu sám podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ neshledal pravděpodobnost záměny ani asociace. Podle žalobkyň nemůže předseda Úřadu na jedné straně uzavřít, že k zaměnitelnosti nedochází, a současně dovodit existenci podobnosti způsobující asociaci podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Dále žalobkyně uvedly, že slovní prvek „X“ nemá u děl X rozlišovací schopnost a že označení „X“ je originální, sémanticky i vizuálně odlišné, tedy žádnou závadnou asociaci nevyvolává.

19. Žalobkyně v sedmé žalobní námitce namítaly, že závěr předsedy Úřadu o neoprávněném těžení z dobrého jména šesté namítané ochranné známky je nesprávný, protože žalobkyně mají vlastní řádný právní titul k užívání prvku „X“, ať již na základě svého osobního postavení, vlastní známkové řady či Dohody o ochranných známkách. Podle žalobkyň dlouhodobá koexistence známek obou stran v rejstříku vylučuje závěr o neoprávněném těžení z dobrého jména šesté namítané ochranné známky. Předseda Úřadu podle žalobkyň nezákonně omezil jejich práva na určité třídy výrobků a služeb, ačkoli takové omezení nemá oporu v Dohodě o ochranných známkách, a nesprávně vyhodnotil i důkazy o užívání známek žalobkyň při výstavní činnosti související s dílem X a tvorbou žalobkyně a).

IV. Vyjádření žalovaného

20. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 6. 2023 k první žalobní námitce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č. j. 1 As 157/2012-40, a komentovanou literaturu k § 36 odst. 3 správního řádu. Zdůraznil, že v daném případě vyjádření osoby zúčastněné na řízení neobsahovalo novou argumentaci, nadto odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo postaveno na důvodech, které by byly nově uvedeny v předmětném vyjádření k rozkladu. Nemohlo tedy dojít ke zkrácení procesních práv žalobkyň. Správní řád ani jiný právní předpis neukládá žalovanému povinnost doručit jednomu účastníku řízení vyjádření druhého účastníka řízení k rozkladu. Pokud měly žalobkyně zájem o prostudování vyjádření osoby zúčastněné na řízení, mohly nahlédnout do spisu v souladu s § 38 správního řádu, případně si vyjádření druhého účastníka mohly vyžádat.

21. Ke druhé a třetí žalobní námitce žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, kde podrobně vyložil Dohody z roku 2007. Doplnil, že žalobkyně svoji argumentaci opírají o Dohodu o ochranných známkách, která je velmi neurčitá, jelikož ani její smluvní strany se neshodnou, co je výsledkem smluvních ujednání. Pro výklad Dohody o ochranných známkách žalovaný použil i další dohody uzavřené v souvislosti s dědickým řízením, které předložila osoba zúčastněná na řízení, a posoudil i další konkrétní kroky smluvních stran po uzavření těchto dohod. Dohody z roku 2007 hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, přičemž si je vědom zániku autorských práv k dílu X, stejně jako skutečnosti, že autorská práva k dílu X trvají. Dohoda o výkonu autorských práv však není omezena trváním autorských práv k dílům X ani dobou trvání autorských práv k dílům X. Dohoda o autorských právech byla použita pouze v rámci výkladu nejasností Dohody o ochranných známkách.

22. Žalovaný ke třetí žalobní námitce dále konstatoval, že tvrzení žalobkyň o nerespektování závazného právního názoru uvedeného v rozhodnutí předsedy Úřadu z rozhodnutí ze dne 3. 2. 2023, č. j. O-560399/P22065571/2022/ÚPV, není správné. Žalovaný uvedl, že na str. 28 prvostupňového rozhodnutí vysvětlil, že závazek nenapadat označení s prvkem „X“ se týká jen dosavadního užívání. Doplnil, že věcnou i procesní legitimaci podrobně posoudil a dospěl ke stejnému závěru: osoba zúčastněná na řízení je aktivně legitimována k námitkám podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Současně žalovaný zdůraznil, že z Dohod z roku 2007, zejména z čl. 4.2 Dohody dědiců vyplývá povinnost obou stran užívat prvek „X“ tak, aby toto užívání nezasahovalo do práv druhé strany.

23. Ke čtvrté žalobní námitce žalovaný uvedl, že výtky žalobkyň proti přiznání dobrého jména šesté namítané známky nejsou důvodné. Zdůraznil, že oba stupně řízení pečlivě hodnotily rozsáhlé důkazy a postupovaly podle judikatury SDEU. Dle žalovaného nic nebrání tomu, aby stylizovaná signatura slavného malíře získala dobré jméno, pokud je dlouhodobě užívána pro kulturní služby a související zboží. Upozornil, že předložené doklady — výstavy, katalogy, plakáty či tisk — prokazují známost známky mezi spotřebiteli.

24. K páté žalobní námitce žalovaný zdůraznil, že podání námitek nepředstavuje zneužití práva. Nic v Dohodách z roku 2007 podle něj nenaznačuje povinnost osoby zúčastněné na řízení „nečinit námitky do budoucna“, a otázky dědického řízení či přístupu žalobkyň k dílům X nejsou relevantní pro posouzení aktivní legitimace ani dobrého jména.

25. K šesté žalobní námitce žalovaný konstatoval, že žalobkyně mylně směšují režimy § 7 odst. 1 písm. b) a c) ZOZ. Připomněl, že pro písm. c) stačí pouhá asociace mezi označením a známkou s dobrým jménem, nikoli pravděpodobnost záměny. Odkázal na judikaturu NSS, podle níž je práh „spojení“ výrazně nižší. Žalovaný odmítl, že by jeho závěr o „evokaci výlučnosti“ byl v rozporu s Dohodami dědiců. Uvedl, že šlo o popis dojmu průměrného spotřebitele při posuzování sémantiky, nikoli o výklad práv a povinností. Podle něj kombinace prvku „X“ s koncovkou „‑logy“ navozuje představu sbírky děl X a přirozeně asociuje se starší šestou namítanou ochrannou známkou.

26. K sedmé žalobní námitce žalovaný konstatoval, že užívání přihlašovaného označení by žalobkyním umožnilo nepoctivě těžit z pověsti šesté namítané ochranné známky. Dle žalovaného dominantní prvek „X“ přenáší reputaci na přihlašované označení, přičemž žalobkyně neprokázaly existenci řádného důvodu pro registraci označení „X“, neboť jejich vlastní starší známky jsou v jiných třídách a obsahují rozlišující prvky, které přihlašované označení nemá. Ani koexistence dvou známkových řad s prvkem „X“ sama o sobě nezakládá právo na registraci přihlašovaného označení. Podle žalovaného pokojný stav vznikl tím, že známky žalobkyň vždy obsahovaly rozlišující prvek a nebyly registrovány pro třídy 9, 16 a 41. Přihlašované označení však žádný distinktivní prvek nemá a zasahuje právě do těch tříd, které osoba zúčastněná na řízení dlouhodobě považuje za kolizní.

V. Další podání účastníků

27. V podání ze dne 23. 2. 2026 informovaly žalobkyně soud o vydání rozsudku Městského soudu v Praze, úsek občanskoprávní (dále jen „civilní soud“) ze dne 10. 2. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025–109, který soudu následně dne 15. 4. 2026 předložily a navrhly jej provést jako důkaz dokládající zneužití práva osobou zúčastněnou na řízení, neboť podáním námitek proti přihlašovanému označení se měla osoba zúčastněná na řízení dopustit porušení Dohody o ochranných známkách.

28. Osoba zúčastněná na řízení se k předloženému rozsudku civilního soudu vyjádřila v podání ze dne 11. 5. 2026. Zdůraznila zejména, že rozsudek č. j. 32 Cm 19/2025–109 není pravomocný a jeho právní závěry jsou sporné. Současně uvedla, že výrok rozsudku nemá přímou souvislost s přezkoumávaným správním řízením a že správní orgány jsou rozhodnutími civilních soudů vázány pouze za podmínek § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), které v daném případě naplněny nejsou.

VI. Jednání před soudem

29. Při jednání konaném dne 10. 6. 2026 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

30. Právní zástupkyně žalobkyň uvedla, že jádrem sporu není jen běžné posouzení zaměnitelnosti ochranných známek, ale především otázka, zda osoba zúčastněná na řízení při podání námitek nezneužila své právo. Připomněla, že již v předchozím rozkladovém řízení bylo žalovanému uloženo zabývat se tím, zda námitky nejsou v rozporu s dohodami uzavřenými mezi dědici X. Podle žalobkyň se tak měl Úřad otázkou zneužití práva zabývat již na prvním stupni, což se nestalo; konečné vypořádání této otázky v napadeném rozhodnutí považují za nesprávné. Zástupkyně žalobkyň zdůraznila, že institut zneužití práva je použitelný i ve veřejném právu a i ve správním řízení může vést k závěru, že určitému návrhu nelze poskytnout právní ochranu. Za zneužití práva označila už samotné podání námitek proti přihlašovanému označení, protože ty byly založeny na podobnosti se staršími známkami osoby zúčastněné na řízení kvůli společnému slovnímu prvku „X“, ačkoli právě užívání tohoto prvku si účastníci podle ní v dřívějších dědických dohodách upravili tak, že je budou vzájemně tolerovat, nebudou si bránit v jeho užívání a nebudou proti sobě v tomto směru vystupovat. Podle jejího výkladu měly tyto dohody sloužit k dosažení smíru, klidu a koexistence obou větví rodiny a jejich aktivit na trhu. Za další formu zneužití práva označila dovolávání se dobrého jména starší šesté namítané ochranné známky osoby zúčastněné na řízení, konkrétně známky tvořené signaturou X. Tvrdila, že toto dobré jméno bylo vybudováno výstavní činností, kterou osoba zúčastněná na řízení mohla po řadu let rozvíjet jen díky tomu, že žalobkyně a) byla nezákonně vyřazena z dědického řízení a neměla přístup ke sbírce X. Z toho podle ní nelze legitimně dovozovat silnější známková práva vůči žalobkyním. Současně rozporovala i samotný závěr Úřadu o existenci dobrého jména známky: podle ní Úřad směšuje popularitu X jako umělce a atraktivitu jeho děl se známostí konkrétní ochranné známky. Argumentovala tím, že veřejnost navštěvuje výstavy kvůli X jménu a tvorbě, nikoli podle toho, kdo je pořadatelem nebo jakou známku používá. Dále zástupkyně žalobkyň nesouhlasila s výkladem dědických dohod provedeným Úřadem. Za nepřijatelný označila závěr, že žalobkyně smějí prvek „X“ v ochranných známkách používat jen pro výrobky a služby navázané na vlastní tvůrčí činnost žalobkyně a), tedy např. v oblasti designu, šperku či užitého umění. Podle ní takové omezení z dohod vůbec nevyplývá, Úřad jej do nich nepřípustně doplnil a opřel jej dokonce o ustanovení Dohody týkající se autorských práv, která s ochrannými známkami nesouvisí, a navíc po uplynutí autorskoprávní ochrany pozbyla význam. Zástupkyně žalobkyň zdůraznila, že dohody měly naopak umožnit oběma stranám rozvíjet odkaz X také prostřednictvím výstav, kulturních projektů a licenční činnosti, což by bez možnosti používat prvek „X“ prakticky nedávalo smysl. K samotnému přihlašovanému označení uvedla, že jde o samostatné slovo s vlastním významem, které sice může u veřejnosti vyvolat asociaci na X, ale ani proto nemusí být zaměnitelné s namítanou ochrannou známkou. V závěru zdůraznila, že osoba zúčastněná začala proti žalobkyním s odvoláním na prvek „X“ vystupovat teprve ve chvíli, kdy žalobkyně udělily licence a aktivity jejich licenciáta přesáhly rámec šperků a užitého umění a vstoupily i do multimediální a výstavní oblasti, tedy do prostoru, kde se staly konkurencí. Žalobkyně proto navrhly zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost s tím, že námitky měly být zamítnuty právě pro zjevné zneužití práva.

31. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a odmítl význam žalobkyněmi předloženého civilního rozsudku pro toto řízení. Zdůraznil, že o zápisu ochranných známek rozhoduje výlučně správní orgán podle ZOZ a že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 15 A 58/2024 z 13. 3. 2025, který přijal obdobnou argumentaci v bodě 62. Z dědických dohod, které žalobkyně předložily, nevyplývá, že by osoba zúčastněná na řízení nemohla později brojit proti ochranným známkám nebo podávat námitky proti pozdějším přihláškám; dohody jen připouštějí, aby obě strany prvek „X“ užívaly, ale nevylučují obranu proti zásahům do práv ze starších označení. Dále uvedl, že i kdyby k případnému porušení dědických dohod došlo, nelze se ochrany domáhat prostřednictvím řízení o zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek. Napadené rozhodnutí proto podle žalovaného správně vychází z toho, že zápisu přihlašovaného označení brání starší namítaná evropská ochranná známka s dobrým jménem, a to podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Současně podotkl, že neudělení ochranné známky samo o sobě neznamená, že žalobkyně nesmějí přihlašované označení v obchodním styku užívat. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. Zástupce osoby zúčastněné na řízení se ztotožnil s přednesem žalovaného. Uvedl, že argumentace žalobkyň je podle něj částečně účelová a matoucí. Odmítl tvrzení, že známková řada osoby zúčastněné vznikala nezákonně; podle něj proběhlo původní dědické řízení standardně, teprve později bylo určeno otcovství žalobkyně a) a následně obnoveno dědické řízení. Připomněl, že sbírka i známky zůstaly původním dědicům a následně byly uzavřeny dědické dohody. Smyslem těchto dohod podle něj bylo zabránit dalším známkovým sporům a zachovat výstavní činnost tomu, kdo drží sbírku. Námitky nesměřovaly proti užívání prvku „X“ obecně, ale jen proti přihláškám v třídách souvisejících s výstavní činností, aby nebyla narušena starší práva a dosavadní postavení osoby zúčastněné na řízení na trhu. Zástupce osoby zúčastněné na řízení proto navrhl stejný procesní výsledek jako žalovaný.

33. Soud zamítl návrhy na provedení dále vyjmenovaných důkazů, neboť se jednalo o listiny, které jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vycházel (Dohoda o ochranných známkách z 21. 5. 2007, Dohoda o výkonu autorských práv z 21. 5. 2007, Dohoda o uměleckém odkazu a díle X z 21. 5. 2007, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení o dědictví po X č. j. X ze dne 25. 6. 2007, které nabylo právní moci dne 26. 6. 2007 a vykonatelnosti dne 27. 6. 2007, Dohoda o vypořádání dědictví z 21. 5. 2007, certifikát vystavený X dne 1. 6. 1988, výtisk z webových stránek X o osobě X a její umělecké tvorbě, letáky a materiály - ukázky z výstav děl X), dále se jednalo o návrhy důkazů, které shledal soud pro posouzení věci nadbytečnými, neboť se nevztahují k nyní projednávané věci a přihlašovanému označení (prohlášení X o otcovství žalované ze dne 3. 3. 1978, notářský zápis o souhlasném prohlášení rodičů X ze dne 8. 9. 1989, nález Ústavního soudu ČR č. j. I. ÚS 261/03 ze dne 9. 11. 2005, doklady a výtisky vztahující se k označení X) a konečně o návrhy důkazů, které jsou stranám známy, není o nich sporu a kterými se dokazování neprovádí (výpisy z mezinárodního rejstříku ochranných známek a z rejstříku ochranných známek EU; rozsudek civilního soudu ze dne 10. 2. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025–109 ve znění opravného usnesení ze dne 18. 5. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025 - 167).

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

34. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a to v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

36. Dne 21. 5. 2007 uzavřela žalobkyně a), pan X a paní X Dohodu dědiců a Dohodu o autorských právech. Téhož dne uzavřela žalobkyně a) a osoba zúčastněná na řízení Dohodu o ochranných známkách.

37. Dle bodu 3.

2. Dohody o ochranných známkách, „MT [osoba zúčastněná na řízení – pozn. soudu] se zavazuje, že nebude jakkoliv napadat JMP [žalobkyně a) – pozn. soudu] ani společnost M. JP Praha, spol. s r.o. ani osoby jednající s jejich souhlasem, pokud tyto osoby udělení takového souhlasu vůči MT prokáží, ani vůči nim uplatňovat finanční nebo jiné nároky v souvislosti s dosavadním užitím (včetně známkových přihlášek a registrací) označení obsahujících slovní prvek "X" v jakékoli podobě (slovní, grafické včetně signatury X), jakož i dalších obchodních a osobních označení užívaných JMP a její obchodní společnosti M. JP Praha, spol. s r. o. a osobami jednajícími s jejich souhlasem, pokud tyto osoby udělení takového souhlasu vůči MT prokáží, a prohlašuje, že takové užití považuje za oprávněné. MT se zavazuje, že takové užití s výjimkou budoucího užití a/nebo registrace signatury X chráněné ochrannými známkami X (kterou se JMP zavazuje dle ustanovení 2.4. v budoucnosti neužívat) nebude napadat ani v budoucnu a takové užití v budoucnu je oprávněné. MT se zavazuje zajistit, že tak neučiní ani žádná jiná osoba jednající s jeho souhlasem nebo vědomím, včetně majetkově a personálně propojených osob (např. licenciáti MT nebo M. LIMITED, společnost M. LIMITED, se sídlem X, reg. č. X nebo Nadace M. se sídlem X).“ 38. Dle bodu 3.

3. Dohody o ochranných známkách, „[v]ýslovně se stanoví, že slovní prvek "X" mohou používat obě smluvní strany a osoby jednající s jejich souhlasem a nevyhrazuje si ho ani jedna ze stran. Pro zamezení sporů a pochybností strany prohlašují, že každá ze stran je oprávněna udělovat do budoucna licence ke svým ochranným známkám a ve vztahu k licenčním nabyvatelům se užije čl. 3.2 obdobně a strany se zavazují, že nebudou udělovat exkluzivní licence.“ 39. Dle bodu 6.

2. Dohody o ochranných známkách, „[ú]častníci této dohody se dohodli, že při výkladu této dohody se použije analogicky dohoda dědiců.“ 40. Dle bodu 4.

2. Dohody dědiců, „[k]aždý z dědiců je oprávněn samostatně svým jménem činit právní úkony ve věci uměleckého odkazu X a X, ať již půjde o katalogizaci díla, prezentaci uměleckého odkazu (viz bod 4.7), nakládání s osobnostními právy po X (viz. § 15 ObčZ) a osobnostními právy po X, bude-li taková dispozice možná, či jiné obdobné úkony. Takovým jednáním jednotlivého dědice ale nesmí být jakkoliv rušen výkon práv z autorských práv a práv z ochranných známek s uměleckým odkazem související, at' již jsou vykonávány jiným dědicem, M. Trust, M. Ltd., či oprávněnou třetí osobou.“ 41. Dle bodu 4.

3. Dohody dědiců, „[d]ědici se zavazují, že nebudou rušit jiného dědice v právních úkonech ve věci uměleckého odkazu X a X.“ 42. Dle bodu 4.7., 4.8.1., 4.8.

2. Dohody dědiců, „[p]rezentací uměleckého odkazu a díla X a X ve smyslu této dohody je zejména také poskytování informací třetím osobám včetně médií; výstavní, muzejní a další obdobná činnost.“ 43. Dle bodu 2.1., 2.1.1., 2.1.

2. Dohody o autorských právech, „GMM [X X – pozn. soudu] a JM [X X – pozn. soudu] a JMP se dohodli na následujícím způsobu výkonu autorských práv k dílům X: GMM a JM (každý z nich jednotlivě a nezávisle) budou vykonávat autorská práva v oblasti dvojrozměrného užití (2D). GMM a JM jsou oprávněni vykonávat autorská práva prostřednictvím třetí osoby. JMP bude vykonávat autorská práva v oblasti trojrozměrného užití (3D) a je oprávněna vykonávat autorská práva prostřednictvím třetí osoby.“ 44. Dle bodu 2.

2. Dohody o autorských právech, „[p]ro účely této dohody se oblastí dvojrozměrného užití rozumí zejména užití děl v dvojrozměrné podobě a rozšiřování dvojrozměrných rozmnoženin v původní a zpracované podobě, ve spojení s jinými díly a v rámci souborů (tj. tiskových a podobných rozmnoženin jako reprodukcí obrazů, plakátů, užití v časopisech, knihách ...) a s tím související užití (např. sdělování děl takto užitých veřejnosti v nehmotné podobě např. prostřednictvím internetu).

45. Dle bodu 2.

3. Dohody o autorských právech, „[p]ro účely této dohody se oblastí trojrozměrného užití rozumí zejména užití děl v trojrozměrné podobě a rozšiřování trojrozměrných rozmnoženin v původní a zpracované podobě, ve spojení s jinými díly a v rámci souborů (tj. trojrozměrných rozmnoženin z jakýchkoli materiálů, zejména šperků, bižuterie a jiných uměleckých předmětů, děl užitého umění, prvků architektury, včetně aplikace motivů a částí děl na takové předměty) a s tím související užití (např. sdělování děl takto užitých veřejnosti v nehmotné podobě).“ 46. Žalobkyně mají s prioritou ke dni 17. 6. 2004 zapsané ochranné známky (kombinované a slovní grafické) ve znění JPM, J. X, X, JPM X; s prioritou ke dni 14. 7. 2004 JP. X; s prioritou ke dni 14. 3. 2018 obrazové ochranné známky X MYSTERY, X ORIGINAL, X MYSTERY, MUXCHA ORIGINAL a s prioritou ke dni 20. 2. 2020 X. Všechny uvedené zapsané ochranné známky jsou známky národní ve třídách 6, 8, 11, 14, 19, 20, 21, 24, 25, 26, 27, 35, 42, s výjimkou X, která není zapsána pro třídu 35, dále s výjimkou X MYSTERY, která je navíc zapsána pro třídu 34. Dále mají žalobkyně zapsanou obrazovou evropskou ochrannou známku JPM X: EUIPO č. X s prioritou od 29. 7. 2004, pro třídy 14, 21, 24, 25. Dále mají žalobkyně zapsanou obrazovou mezinárodní ochrannou známku X: WIPO č. X s prioritou od 22. 7. 2021, pro třídy 6, 14, 20, 21, 25, 34.

47. Dne 9. 12. 2019 podala společnost X s.r.o. přihlášku přihlašovaného slovního označení X pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16 a 41. Proti přihlášce přihlašovaného označení podala osoba zúčastněná na řízení dne 27. 4. 2020 námitky podle § 7 odst. 1 písm. b) a c) ZOZ, v nichž uplatnila své starší ochranné známky. Dne 23. 6. 2022 bylo vydáno první rozhodnutí Úřadu, kterým byla přihláška přihlašovaného označení zamítnuta na základě námitek podaných podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ.

48. Dne 21. 7. 2022 byla přihláška ochranné známky převedena z původního přihlašovatele společnosti X s.r.o. na žalobkyně. Žalobkyně podaly dne 22. 7. 2022 proti prvnímu rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 6. 2022 rozklad. Předseda Úřadu první rozhodnutí Úřadu zrušil rozhodnutím ze dne 3. 2. 2023, č. j. O-560399/D22065571/2022/ÚPV, a věc vrátil Úřadu k novému projednání a rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí ze dne 3. 2. 2023“). Předseda Úřadu v rozhodnutí ze dne 3. 2. 2023 uvedl, že „[p]ro další postup ve věci je třeba zohlednit, že skutečnosti a důkazy nutné k posouzení toho, zda namítající jedná po právu, zejména zda z předchozích ujednání přihlašovatele(ů) a namítajícího, resp. osob s nimi personálně a/nebo majetkově propojených, vyplývá zápověď uplatnění práv k označení s prvkem „X", byly předloženy teprve v odvolacím řízení. Odvolací orgán plní ve správním řízení roli přezkumného orgánu, nemůže nahrazovat úvahu orgánu prvého stupně řízení. Z toho důvodu je třeba, v souladu se zásadou ochrany práv účastníků řízení, jakož i zásadou rovnosti stran, napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit orgánu prvého stupně řízení k novému projednání a rozhodnutí.“ 49. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti němuž podaly žalobkyně rozklad, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

50. Jak bylo uvedeno shora, soud neprováděl důkaz rozsudkem civilního úseku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025–109, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 5. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025 – 167, neboť tento dokument je stranám znám (žalobkyně a osoba zúčastněná byly účastníky řízení a žalovaný byl s rozsudkem civilního soudu seznámen) a není o jeho existenci sporu. Obsah rozsudku civilního soudu je znám rovněž městskému soudu z úřední činnosti. Soud podotýká, že rozsudek civilního soudu není pravomocný, neboť účastníci řízení využili svého práva podat opravný prostředek.

51. Civilní úsek Městského soudu v Praze rozhodl v civilní věci mezi žalobkyněmi a osobou zúčastněnou na řízení rozsudkem ze dne 10. 2. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025–109, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 5. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025 – 167, tak že: I. Žalovaný je povinen strpět užívání označení „X“ v obrazové i slovní podobě a slovního označení „X“ v obchodním styku žalobkyněmi a osobami jednajícími s jejich souhlasem. II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost strpět zápis do rejstříku ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví a užívání ochranné známky sp. zn. O-594132 a strpět zápis a užívání mezinárodní ochranné známky založené na tomto národním zápisu, se zamítá. III. Žaloba, aby žalovanému byla stanovena povinnost strpět zápis do rejstříku ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví a užívání slovní ochranné známky „X“ sp. zn. O- 594136 a strpět zápis a užívání mezinárodní ochranné známky založené na tomto národním zápisu, se zamítá. IV. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se podání přihlášek slovních ochranných známek „X“ pro jakékoli území, se zamítá. V. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost vzdát se práv k slovní ochranné známce Evropské unie ve znění „X“ č. zápisu X a informovat nabyvatele licence zapsané v rejstříku ochranných známek Evropské unie o svém úmyslu vzdát se této ochranné známky, se zamítá. VI. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost vzít zpět přihlášku slovní ochranné známky Evropské unie ve znění „X“ č. X, se zamítá.

52. Z odůvodnění rozsudku civilního soudu, plyne že Dohody z roku 2007 byly uzavřeny jako součást širšího narovnání mezi dědici po X, k němuž došlo v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 261/03. Účelem Dohod z roku 2007 bylo trvale a definitivně upravit vzájemná práva a povinnosti obou větví rodiny ve vztahu k odkazu X, a to jak v oblasti ochranných známek, tak umělecké a výstavní činnosti. Osoba zúčastněná na řízení s obsahem dohod výslovně a neodvolatelně souhlasila a zavázala se nenapadat užívání označení obsahujících prvek „X“ žalobkyněmi bez jakéhokoli věcného, oblastního či časového omezení (s výjimkou signatury), přičemž obě smluvní strany měly na trhu koexistovat jako rovnocenné subjekty bez možnosti monopolizace tohoto označení. Civilní soud zdůraznil, že tento závazek má povahu pravého narovnání a zakládá žalobkyním smluvně chráněné právo koexistence, na jehož základě legitimně po více než deset let budovaly své obchodní, licenční a výstavní aktivity doma i v zahraničí. Systematická správní a soudní ofenziva zahájená osobou zúčastněnou na řízení po roce 2020 proto podle civilního soudu představuje porušení smluvního závazku nenapadání i zneužití práva ve smyslu § 8 OZ, neboť je v rozporu s jeho předchozím chováním, účelem uzavřených dohod a zásadou poctivého jednání, přičemž veřejnoprávní posouzení věci správními orgány nemůže bránit samostatnému soukromoprávnímu hodnocení věci civilním soudem. Civilní soud si byl současně vědom, že správní orgány a v navazujícím přezkumu i správní soud (Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 15 A 58/2024-108) dospěli při posuzování dohody z roku 2007 k odlišným závěrům. Správní orgány dovodily, že ze znění čl. 3.2 a 3.3 dohody nevyplývá omezení osoby zúčastněné na řízení brojit proti nově přihlašovaným ochranným známkám žalobkyň, a že soukromoprávní ujednání neomezuje výkon veřejných práv z ochranných známek. Tyto závěry jsou však výsledkem posouzení provedeného výlučně v rovině veřejného práva známkového, tj. z hlediska zákonných podmínek zápisu a platnosti ochranných známek. Správní orgány samy výslovně konstatovaly, že jejich úkolem je chránit veřejná práva podle zákona o ochranných známkách, nikoli řešit soukromoprávní spory, a že výklad dohody v soukromoprávní rovině jim nepřísluší. Civilní soud naproti tomu posuzuje věc výlučně v rovině soukromého práva – tedy zda osoba zúčastněná na řízení jedná v souladu se svými smluvními závazky a zda její postup nepředstavuje zneužití práva nebo nekalou soutěž. Civilní a správní přezkum jsou tedy souběžné, nikoli vzájemně se vylučující; správní orgány mohou shledat postup osoby zúčastněné na řízení veřejnoprávně konformním, zatímco civilní soud jej současně může kvalifikovat jako porušení smluvního závazku.

53. Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy.

54. Dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ „[p]řihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen „námitky“) vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou, […].“ 55. Dle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ „[p]řihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen „námitky“) vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná, bez ohledu na to, zda má být přihlašované označení zapsáno pro shodné, podobné nebo nepodobné výrobky nebo služby, pro které je starší ochranná známka chráněna, a jde o starší ochrannou známku, která má v České republice a v případě ochranné známky Evropské unie na území Evropské unie dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu, […].“ 56. Dle § 8 OZ „[z]jevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.“ 57. Soud předně ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí některou z vad, jejichž existenci je povinen zkoumat z úřední povinnosti ve smyslu § 76 s. ř. s. Nepřezkoumatelností zákon rozumí buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů rozhodnutí.

58. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS) je nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoli na každém jednotlivém či dílčím deficitu odůvodnění. Za takovou vadu lze považovat jen stav, kdy není zřejmé, o jaká skutková zjištění správní orgán opřel své závěry, případně zda vůbec nějaká relevantní skutková zjištění učinil (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003- 75). Současně platí, že orgán veřejné moci musí reagovat na všechny nosné námitky účastníka, nikoli však na každý jednotlivý argument izolovaně; postačí, je-li z odůvodnění seznatelné, proč základní argumentační linii nepřisvědčil (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014-78).

59. V projednávané věci napadené rozhodnutí těmto požadavkům dostálo. Z jeho odůvodnění je patrno, jaký skutkový stav vzal předseda Úřadu za rozhodný, z jakých listin a dalších podkladů vycházel, jak hodnotil Dohodu o ochranných známkách, Dohodu dědiců a Dohodu o výkonu autorských práv, jak posoudil rozsah a význam známkové řady obou stran, jak analyzoval důkazy předložené k prokázání dobrého jména šesté namítané ochranné známky a jak dospěl k závěru, že přihlašované označení nelze podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ do rejstříku ochranných známek zapsat. Předseda Úřadu se na str. 35 až 43 napadeného rozhodnutí podrobně věnoval námitce zneužití práva a výkladu dohod z roku 2007, na str. 46 až 60 otázce dobrého jména šesté namítané ochranné známky, na str. 62 až 70 podobnosti označení a vytvoření spojení, a na str. 71 až 81 otázce nepoctivého těžení, řádného důvodu a významu známkové koexistence. Není tedy pochyb o tom, z jakých rozhodovacích důvodů vyšel a na základě jakých konkrétních skutečností své závěry učinil. Zároveň se dostatečně vypořádal se všemi základními námitkami, jež žalobkyně v průběhu řízení uplatnily. Napadené rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, ani není vnitřně rozporné.

60. Soud dále připomíná ustálený závěr, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek. Nedostatky odůvodnění rozhodnutí prvního stupně mohou být odstraněny v rozhodnutí odvolacím či rozkladovém, jestliže odvolací orgán vychází ze stejného skutkového základu a vady prvostupňového odůvodnění koriguje nebo doplňuje (srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, rozsudek NSS ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007-80 a rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012-48).

61. Protože soud neshledal důvody pro to, aby zrušil napadené rozhodnutí pro jiné vady řízení, které by bránily jeho přezkoumání v rozsahu namítaných žalobních bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009–84), přikročil k vlastnímu přezkumu rozhodnutí v mezích žalobkyněmi uplatněných námitek.

62. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítaly, že byly zkráceny na svých procesních právech, neboť jim nebylo před vydáním napadeného rozhodnutí doručeno vyjádření osoby zúčastněné na řízení k jejich rozkladu ze dne 4. 12. 2023. Podle žalobkyň obsahovalo toto podání i nová tvrzení, včetně dehonestujících tvrzení dotýkajících se motivů žalobkyně a) při užívání příjmení „X“, respektive tvrzení zpochybňujících její právo a legitimitu užívat toto jméno v obchodním styku. Proto jim měla být dána možnost na toto podání reagovat.

63. Soud nepřehlíží, že z hlediska obecného požadavku kontradiktornosti správního řízení je žádoucí, aby vyjádření druhého účastníka k odvolání či rozkladu bylo ostatním účastníkům zpřístupněno, pokud může mít význam pro rozhodnutí. Z § 36 odst. 3 správního řádu plyne požadavek, aby účastníci měli možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Zároveň platí, že s právem nahlížet do spisu je spojeno právo pořizovat si z něj výpisy a kopie (§ 38 správního řádu).

64. Samotná existence procesního pochybení však ještě neznamená, že musí vést ke zrušení rozhodnutí. Judikatura Nejvyššího správního soudu dlouhodobě rozlišuje mezi vadou řízení a vadou takové intenzity, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Z rozsudku NSS ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 As 206/2014-46, vyplývá povinnost odvolacího orgánu (či orgánu rozhodujícího o rozkladu) přeposlat žalobci vyjádření osoby zúčastněné na řízení k rozkladu a vyzvat jej, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí (srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2014, č. j. 9 As 178/2012-26 a ze dne 13. 3. 2013, č. j. 1 As 157/2012-40). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu ovšem také vyplývá, že důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu může být pouze takové porušení procesních předpisů, které mohlo mít vliv na způsob rozhodnutí správního orgánu. Takový vliv může mít pouze nezaslání vyjádření k odvolání, které obsahuje nové důkazní návrhy, nová skutková tvrzení či zcela nové argumenty, z nichž následně odvolací (rozkladový) orgán ve svém rozhodování vycházel. Pokud vyjádření k odvolání takové nové důkazy, tvrzení či argumenty neobsahuje, nepředání takového vyjádření dalším účastníkům a nemožnost vyjádřit se k němu způsob rozhodnutí správního orgánu ovlivnit nemohly (srov. cit. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 1 As 157/2012-40).

65. V projednávané věci soud vyšel z obsahu správního spisu, z něhož se podává, že vyjádření osoby zúčastněné na řízení k rozkladu mělo převážně polemický, rekapitulační a hodnotící charakter. Osoba zúčastněná na řízení v něm v zásadě obhajovala správnost prvostupňového rozhodnutí, odkazovala na již dříve předložené důkazy a trvala na svém výkladu Dohod z roku 2007 i na závěru o kolizi přihlašovaného označení se starší šestou ochrannou známkou s dobrým jménem. Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by napadené rozhodnutí bylo vystavěno na nových skutkových tvrzeních nebo nových důkazech obsažených teprve ve vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 4. 12. 2023.

66. Rozhodující úvahy napadeného rozhodnutí vycházejí z těch podkladů, které byly ve spise založeny nezávisle na vyjádření osoby zúčastněné na řízení k rozkladu, zejména z Dohody o ochranných známkách, Dohody dědiců, Dohody o výkonu autorských práv, z přehledu a rozsahu známek obou stran, z důkazů o užívání šesté namítané ochranné známky a z rozkladové argumentace žalobkyň. V žádné části napadeného rozhodnutí žalovaný neopřel nosný závěr o nějaké nové tvrzení osoby zúčastněné, jež by předtím ve spise obsaženo nebylo a nebylo žalobkyním již známo. Nelze proto hovořit o tom, že by napadené rozhodnutí bylo založeno na argumentačně překvapivém nebo skutkově novém základě.

67. Pokud žalobkyně akcentují část vyjádření vztahující se k okolnostem přijetí příjmení „X“ žalobkyní a), ani zde soud neshledal vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Předseda Úřadu na str. 80 napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že „[p]rávo přihlašovatelky (Ing. arch. J. M. P.) užívat své příjmení (včetně jména „X") v běžném obchodním styku není tímto rozhodnutím (které se navíc týká označení „X", a nikoliv označení/jména „X") nijak dotčeno.“ Tím předseda Úřadu zřetelně signalizoval, že polemická tvrzení osoby zúčastněné o osobním statusu žalobkyně a) nepovažoval za rozhodná pro výsledek věci. Předmětem správního řízení byl totiž zápis konkrétního přihlašovaného označení „X“, nikoli obecná otázka osobnostního práva žalobkyně a) ke jménu.

68. Napadené rozhodnutí tedy nevyznívá tak, že by předseda Úřadu hodnotil oprávněnost osobního příjmení žalobkyně a) nebo že by na tomto hodnocení založil své posouzení věci. Napadené rozhodnutí vychází z odlišné úvahy: právo užívat vlastní příjmení neznamená bez dalšího právo získat zápis konkrétní ochranné známky, jestliže její zápis naráží na relativní překážku podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Soud připomíná, že známkové právo a osobnostní právo na jméno jsou dvě odlišné normativní roviny. Samotná skutečnost, že se fyzická osoba jmenuje „X“, ještě nevylučuje, aby jí bylo odepřeno zapsání určitého obchodního označení obsahujícího tento prvek, pokud by takové označení bylo podobné starší známce s dobrým jménem a bez řádného důvodu by těžilo z její reputace.

69. Soud proto uzavírá, že rozkladový správní orgán sice porušil procesní předpisy tak, jak je vyložila výše citovaná judikatura, nejednalo se však o podstatnou vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., která by mohla být důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí.

70. První žalobní bod není důvodný.

71. Soud se následně zabýval druhou, třetí a pátou žalobní námitkou, které směřují k výkladu Dohod z roku 2007 a k otázce možného zneužití práva osobou zúčastněnou na řízení. Pokud by totiž bylo podání námitek v posuzované věci soudem vyhodnoceno jako zneužití práva, byl by již soudní přezkum věcného posouzení jejich důvodnosti ze strany správních orgánů nadbytečný.

72. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítaly, že předseda Úřadu nezákonně přenesl do výkladu Dohody o ochranných známkách závěry plynoucí z Dohody o výkonu autorských práv, ačkoli obě dohody sledují odlišný účel. Podle žalobkyň Dohoda o ochranných známkách neobsahuje žádné ujednání o dělení ochranných známek podle tříd výrobků a služeb ani podle rozdělení na oblast dvojrozměrného a trojrozměrného užití. Dále zdůraznily, že majetková autorská práva k dílům X v roce 2009 zanikla, takže jejich dřívější smluvní rozdělení nelze v nynější věci aplikovat. Ani této námitce soud nepřisvědčil.

73. Výklad právního jednání se podle § 555 a § 556 OZ neomezuje na čistě jazykovou interpretaci projevu vůle. Je třeba zkoumat obsah právního jednání, úmysl jednajících, systematické souvislosti, okolnosti uzavření právního jednání i následnou praxi stran. Tento přístup je zároveň v souladu s ústavním požadavkem, aby právo nebylo interpretováno ryze formalisticky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, podle něhož je jazykový výklad pouze prvotním přiblížením se k obsahu právní normy a nesmí být metodou jedinou).

74. V nyní posuzované věci je významné již to, že sama Dohoda o ochranných známkách v čl. 6.2 výslovně stanoví, že při jejím výkladu se použije analogicky Dohoda dědiců. Předseda Úřadu proto nebyl oprávněn, ale přímo povinen posuzovat Dohodu o ochranných známkách v kontextu dalších ujednání uzavřených téhož dne, tedy 21. 5. 2007, v rámci širšího vypořádání dědických a navazujících majetkových i nehmotných vztahů mezi stranami, neboť jednotlivé dohody uzavřené v roce 2007 je nutno chápat jako vzájemně provázaný celek. Tuto výchozí úvahu předseda Úřadu výslovně formuloval na str. 39 až 40 napadeného rozhodnutí.

75. Bod 4.2 Dohody dědiců stanoví, že každý z dědiců je oprávněn samostatně činit právní úkony ve věci uměleckého odkazu X a X, avšak takovým jednáním nesmí být jakkoliv rušen výkon práv z autorských práv a práv z ochranných známek s uměleckým odkazem souvisejících, ať již jsou vykonávány jiným dědicem, M. Trust, M. Ltd. či oprávněnou třetí osobou. Toto ustanovení představuje obecný korektiv výkonu práv obou stran a je zcela zjevně relevantní i pro výklad Dohody o ochranných známkách. Předseda Úřadu tedy nepochybil, pokud právě z tohoto ustanovení vyšel při formulaci závěru, že užívání prvku „X“ oběma stranami není neomezené a je limitováno zákazem rušit výkon práv druhé strany.

76. Žalobkyně dále namítaly, že Dohoda o výkonu autorských práv ztratila význam v důsledku zániku majetkových autorských práv k dílu X. Tento argument ovšem přehlíží, jakým způsobem předseda Úřadu tuto dohodu ve skutečnosti použil. Předseda Úřadu se na str. 38 až 43 napadeného rozhodnutí neopřel o Dohodu o výkonu autorských práv jako o samostatný zdroj trvajících autorskoprávních výlučných oprávnění, nýbrž jako o interpretační vodítko, z něhož je patrné, jak si strany v roce 2007 rozvrhly sféry své činnosti a jak vnímaly hranice svého působení ve vztahu k odkazu X. Rozdělení výkonu autorských práv na oblast dvojrozměrného (2D) a trojrozměrného (3D) užití tak poskytuje významnou indicii o tom, jak si jednotliví dědicové vymezili své podnikatelské aktivity, což se následně promítlo i do oblasti ochranných známek. Takový postup je s § 556 OZ, jakož i se závěry judikatury, plně slučitelný.

77. Jinak řečeno, skutečnost, že určitý právní režim později v některých ohledech pozbyl přímého významu, sama o sobě nevylučuje, aby dřívější smluvní vymezení rolí sloužilo k výkladu jiného, souvisejícího právního ujednání. Předseda Úřadu tímto způsobem využil Dohodu o výkonu autorských práv k objasnění kontextu, nikoli k nahrazení textu Dohody o ochranných známkách.

78. Z následného chování smluvních stran (žalobkyň a osoby zúčastněné na řízení) vyplývá, že mezi nimi byl po uzavření Dohod z roku 2007 dlouhodobě udržován pokojný stav. Ten spočíval v tom, že žalobkyně přihlašovaly a zapisovaly ochranné známky obsahující prvek „X“ převážně ve třídách výrobků odpovídajících trojrozměrnému užití (např. šperky, užité umění apod.), zatímco osoba zúčastněná na řízení proti těmto zápisům nepodávala námitky. Ke změně tohoto stavu došlo až v okamžiku, kdy žalobkyně přihlásily označení rovněž pro třídy 9, 16 a 41, tedy oblasti typicky související s dvojrozměrným, resp. multimediálním a publikačním užitím. Teprve v této situaci osoba zúčastněná na řízení zahájila aktivní obranu svých práv prostřednictvím námitek proti přihlašovanému označení. Takový postup nelze považovat za zneužití práva, ale za legitimní reakci na narušení dosavadního udržovaného stavu mezi žalobkyněmi a osobou zúčastněnou na řízení.

79. Soud dále nepřisvědčil ani námitce žalobkyň, že předseda Úřadu „vytvořil“ bez opory v textu Dohod z roku 2007 nové pravidlo o dělení práv podle tříd výrobků a služeb. Z napadeného rozhodnutí se podává něco jiného: předseda Úřadu vycházel z textu dohod, z výlučného vyhrazení signatury X, z obecného zákazu narušovat práva druhé strany, z obsahu rejstříku ochranných známek a z následného chování stran po uzavření dohod. Na str. 41 až 43 napadeného rozhodnutí výslovně poukázal na to, že platné ochranné známky žalobkyň s prvkem „X“ zpravidla obsahovaly další odlišující prvek a nebyly zapsány pro třídy 9, 16 a 41; tyto současně nebyly osobou zúčastněnou systematicky napadány. Nešlo tedy o konstrukci nového omezení, spočívajícího v dělení práv podle tříd výrobků a služeb, nýbrž o skutkově podložený interpretační závěr o tom, jak strany své dohody samy po roce 2007 chápaly a realizovaly. Ostatně i civilní právo běžně vychází z následného chování stran jako významného interpretačního vodítka tam, kde text právního jednání není zcela jednoznačný.

80. Předseda Úřadu tak postupoval v mezích zákona a jeho úvahy nejsou ani nelogické, ani svévolné.

81. Druhý žalobní bod proto není důvodný.

82. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítaly, že Úřad nerespektoval závazný právní názor vyslovený v dřívějším zrušujícím rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 3. 2. 2023, podle něhož bylo třeba posoudit, zda osoba zúčastněná na řízení podáním námitek nezneužívá své právo. Dále namítaly, že předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí tuto otázku posoudil nesprávně, neboť podle názoru žalobkyň z Dohody o ochranných známkách plyne závazek osoby zúčastněné na řízení nenapadat budoucí užití jakýchkoli označení obsahujících prvek „X“, s výjimkou signatury X.

83. Ze zrušujícího rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 3. 2. 2023, jak vyplývá i z obsahu správního spisu, skutečně plynul požadavek, aby se správní orgány v dalším řízení zabývaly tím, zda z předchozích ujednání stran nevyplývá zápověď uplatnění práv proti označením s prvkem „X“, a tedy zda případné podání námitek není třeba nahlížet jako na výkon práva odporující jeho účelu. Uvedené rozhodnutí tak zavázalo Úřad k posouzení otázky možného zneužití práva, nikoliv k závěru, že k němu skutečně došlo. Předseda Úřadu v rozhodnutí ze dne 3. 2. 2023 výslovně uvedl, že „je v nyní projednávaném případě nutné posoudit, zda namítající jedná v souladu (či v rozporu) s touto Dohodou. Pakliže by totiž namítající jednal v rozporu s touto dohodou, jednalo by se o zneužití práva (viz shora) a takové jednání by nepožívalo právní ochranu. Na podání námitek namítajícím proti napadenému označení ve znění „X“ by bylo proto nutné nahlížet jako na podání, k němuž není namítající aktivně legitimován, což by bylo důvodem pro zamítnutí námitek.“ 84. Je pravdou, že Úřad coby orgán prvního stupně se vytyčenou otázkou nevypořádal tak podrobně, jak by bylo žádoucí. To však samo o sobě nevede k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Jak bylo uvedeno již výše, podle rozsudku NSS ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012-48, může odvolací či rozkladový orgán odstranit nedostatky odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, pokud ponechá jeho výrok v platnosti a své závěry dostatečně odůvodní.

85. V projednávané věci předseda Úřadu tento požadavek naplnil, když v napadeném rozhodnutí vadu odstranil a otázkou zneužití práva se podrobně zabýval na str. 35-43 napadeného rozhodnutí, kde mj. podrobně analyzoval text příslušných Dohod z roku 2007, historické souvislosti jejich uzavření, dosavadní známkovou praxi obou stran i jejich pozdější jednání na trhu. Dle ustálené judikatury NSS je správní řízení „ovládáno zásadou jednotnosti řízení. Tato zásada znamená, že řízení představuje jeden celek až do vydání rozhodnutí a pojímá se dohromady (ve svém komplexu). Jako jeden celek jsou vnímána též všechna rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 15. 3. 2017, č. j. 5 Azs 270/2016- 39).

86. K námitce žalobkyň, že text uvedený předsedou Úřadu [„Takové užití (přihlášení ochranné známky) je ovšem limitováno ujednáním, že nesmí rušit výkon práv z autorských práv a práv z ochranných známek druhé smluvní strany“] není v Dohodě o ochranných známkách ve skutečnosti obsažen, soud uvádí, že jde o interpretaci obsahu smluvních dokumentů v jejich vzájemných souvislostech, zejména v kontextu Dohody dědiců, nikoli o doslovné znění Dohody o ochranných známkách.

87. Soud dále připomíná, že zjevné zneužití práva podle § 8 OZ je korektiv výjimečný. Komentářová literatura k § 8 OZ zdůrazňuje, že ochrana se odepírá jen zjevnému zneužití, tedy excesu evidentnímu, patrnému bez zvláštního dokazování, a že se tento korektiv uplatní i na výkon procesních práv. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2155/2021, dále akcentuje, že zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva má být až postupem ultima ratio, vyhrazeným mimořádným případům, v nichž okolnosti konkrétní věci svou intenzitou převáží nad ochranou subjektivního práva. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004-48, zdůraznil, že zákaz zneužití práva představuje výjimku z pravidla.

88. Z těchto východisek plyne, že k závěru o zneužití práva by v nyní posuzované věci bylo možno dospět pouze tehdy, pokud by z Dohod z roku 2007 jednoznačně vyplývalo, že osoba zúčastněná na řízení se vzdala možnosti v budoucnu brojit proti jakékoli nové přihlášce obsahující prvek „X“, a přesto by tak učinila. Takový závěr však soud z obsahu dohod nevyvodil.

89. Předseda Úřadu na str. 39 až 43 napadeného rozhodnutí správně konstatoval, že některá ustanovení Dohod nejsou zcela jednoznačná a že jazykový výklad sám o sobě nepostačuje. Čl. 3.2 Dohody o ochranných známkách sice obsahuje závazek nenapadat určité užití označení s prvkem „X“, avšak ve znění navázaném na „dosavadní užití (včetně známkových přihlášek a registrací)“. Zároveň je zde výslovně řešena zvláštní výjimka týkající se budoucího užití a registrace signatury X. Konečně čl. 6.2 Dohody o ochranných známkách odkazuje na analogické použití Dohody dědiců, jejíž bod 4.2 obsahuje korektiv nenarušování práv druhé strany.

90. Soud se ztotožňuje s názorem předsedy Úřadu, že z těchto ustanovení nelze bez dalšího dovodit absolutní a bezpodmínečný závazek osoby zúčastněné na řízení nikdy v budoucnu nebrojit proti žádnému přihlašovanému označení žalobkyň s prvkem „X“, a to bez ohledu na jeho podobu, význam, rozsah zatřídění výrobků a služeb či dopad do sféry druhé strany. Takový výklad by byl nejen krajně extenzivní, ale vedl by i k obtížně přijatelnému důsledku, že se vlastník starší ochranné známky s dobrým jménem jednou provždy vzdá jakékoli obrany proti v budoucnu přihlašovaným označením druhé strany, byť by byla schopna intenzivně čerpat z reputace jeho známky právě v segmentu, v němž ji vybudoval.

91. Předseda Úřadu přitom svou interpretaci neopřel pouze o abstraktní úvahu, ale i o následnou ustálenou praxi stran. Jak vyložil na str. 41 až 43 napadeného rozhodnutí, žalobkyně po roce 2007 užívaly a registrovaly označení s prvkem „X“ převážně pro jiné třídy výrobků a služeb, případně s dalšími odlišujícími prvky, přičemž tato označení nebyla osobou zúčastněnou systematicky napadána. Spor vznikl až v souvislosti s přihláškou čistě slovního označení „X“ pro třídy 9, 16 a 41. Z tohoto vývoje lze legitimně dovodit, že mezi stranami sice existovala koexistence, avšak nikoli v neomezené podobě prosazované žalobkyněmi.

92. Žalobkyně správně připomínají, že judikatura pokládá za jeden ze zvláštních případů zneužití práva i výkon v rozporu s předchozím jednáním oprávněného, pokud tím byla u druhé strany vyvolána důvěra, že právo nebude uplatněno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2155/2021). Ani tento argument jim však v projednávané věci nesvědčí. Samotná dřívější koexistence určitých známek s prvkem „X“ a samotná existence dohody o nevýhradním užívání tohoto prvku bez dalšího nevytvořily legitimní očekávání, že osoba zúčastněná na řízení nebude nikdy brojit proti jakékoli nové přihlášce. Takový závěr by bylo možno přijmout jen za podmínky, že by přihlašované označení včetně zatřídění výrobků a služeb plně zapadalo do dosavadního pokojného stavu. To se však nestalo.

93. Soud proto uzavírá, že správní orgány právní názor vyslovený ve zrušujícím rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 3. 2. 2023 respektovaly a otázku zneužití práva podrobně a zákonně posoudily. Dále správně dovodily, že podání námitek osobou zúčastněnou na řízení v nyní posuzované věci nepředstavovalo zjevné zneužití práva.

94. Třetí žalobní bod není důvodný.

95. Pátým žalobním bodem žalobkyně namítaly, že i pokud by šestá namítaná ochranná známka měla dobré jméno, osoba zúčastněná na řízení se ho nemůže vůči žalobkyni a) dovolávat, neboť možnost jeho vybudování získala v době, kdy žalobkyně a) byla v důsledku vadného dědického rozhodnutí vyloučena z přístupu ke sbírce děl X. Podle žalobkyň výkon takto vzniklého známkového postavení představuje zjevné zneužití práva. Ani této námitce nelze přisvědčit.

96. Jak již bylo vyloženo při posouzení třetího žalobního bodu, zákaz zjevného zneužití práva podle § 8 OZ je výjimečný korektiv. Soud jej může použít pouze tehdy, jsou-li dány okolnosti mimořádné intenzity. Takové okolnosti však projednávaná věc nevykazuje.

97. Soud nezpochybňuje, že historické souvislosti vypořádání dědictví po X jsou pro účastníky zásadní a že žalobkyně a) vnímá svůj dřívější faktický handicap spočívající v nemožnosti nakládat s díly X jako nespravedlivý. Pro nyní posuzovanou věc však tyto okolnosti nejsou rozhodné. Předmětem správního a nyní i soudního přezkumu je otázka, zda v době rozhodování o přihlášce ochranné známky „X“ existovala starší ochranná známka s dobrým jménem, zda je přihlašované označení způsobilé vyvolat spojení s touto známkou a zda by jeho užívání bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z její reputace nebo rozlišovací způsobilosti. Pouhá skutečnost, že žalobkyně a) a potažmo i žalobkyně b) v minulosti nemohly s díly X disponovat, sama o sobě nezakládá zákonný důvod pro zamítnutí námitek osoby zúčastněné na řízení.

98. Osoba zúčastněná na řízení se v nynějším řízení dovolávala práva, které jí zákon o ochranných známkách standardně přiznává, totiž práva podat námitky proti pozdější přihlášce. Už sama tato okolnost vylučuje, aby bylo její jednání bez dalšího kvalifikováno jako šikanózní nebo čistě účelové. Aby bylo možno její postup označit za zjevné zneužití práva, muselo by být zřejmé, že ve skutečnosti nesleduje ochranu své známky a její reputace, ale výlučně nepřiměřené poškození žalobkyň či jiný právem nepřijatelný cíl. Takový závěr však ze správního spisu neplyne.

99. Předseda Úřadu se s touto argumentací žalobkyň výslovně vypořádal na str. 58 až 59 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že byť lze přisvědčit tomu, že žalobkyně a) byla v určitém období fakticky ve znevýhodněném postavení, nemá tato skutečnost přímý vliv na posouzení dobrého jména ani na posouzení zásahu do práv z namítané ochranné známky. S tímto závěrem se soud ztotožňuje.

100. Soud přihlédl i k tomu, že civilní rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2026, č. j. 32 Cm 19/2025-109, na který žalobkyně poukazují, není pravomocný a sám rozlišuje mezi soukromoprávní rovinou smluvních závazků a veřejnoprávní rovinou známkového řízení. Jak ostatně vyplývá i z uvedeného rozsudku, civilní soud posuzoval věc výlučně v rovině soukromého práva, tedy zda osoba zúčastněná na řízení jednala v souladu se svými smluvními závazky a zda její postup nepředstavoval zneužití práva či nekalou soutěž. Civilní a správní soudní přezkum jsou tak souběžné a navzájem se nevylučují, přičemž správní orgány a správní soudy mohou shledat postup osoby zúčastněné na řízení veřejnoprávně konformním, zatímco civilní soud jej může současně kvalifikovat jako porušení smluvního závazku.

101. Pátý žalobní bod proto není důvodný.

102. Soud se následně zabýval čtvrtou, šestou a sedmou žalobní námitkou, které se vztahují k samotnému věcnému posouzení námitkového důvodu dle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ.

103. Podle právě uvedeného ustanovení se přihlašované označení nezapíše na základě námitek podaných vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná, bez ohledu na to, zda má být přihlašované označení zapsáno pro shodné, podobné nebo nepodobné výrobky nebo služby, pro které je starší ochranná známka chráněna, a jde o starší ochrannou známku, která má v České republice a v případě ochranné známky Evropské unie na území Evropské unie dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

104. Námitky tak lze podat za následujících podmínek: (1) starší unijní známka požívá dobrého jména na území Evropské unie, (2) pozdější označení je shodné či podobné se starší ochrannou známkou s dobrým jménem, (3) výrobky či služby pro konfliktní označení nemusí být podobné těm, pro něž je starší známka s dobrým jménem zapsána, (4) užívání tohoto označení ve vztahu ke starší ochranné známce s dobrým jménem způsobuje alespoň jeden ze tří typů zásahů (újma na rozlišovací způsobilosti; újma na dobrém jménu; nepoctivé těžení z rozlišovací způsobilosti nebo z dobrého jména), a (5) takové užívání je bez řádného důvodu.

105. Dále soud předesílá, že dobré jméno je vlastností ochranné známky, která osvědčuje, že v důsledku užívání veřejnost známku zná a má ji spojenou s určitými pozitivními vlastnostmi, které očekává od výrobků či služeb takto označených. Takové známce je poskytnuta ochrana toliko na základě toho, že si mezi ní a podobnou známkou veřejnost vytvoří spojení (viz rozsudek NSS z 27. 7. 2023, č. j. 10 As 326/2021–97, bod 32, či rozsudek Tribunálu z 9. 3. 2012, ve věci T-32/10, ELLA VALLEY VINEYARDS, bod 37).

106. U námitkového důvodu podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ tak není nutné, aby shodnost nebo podobnost posuzovaných označení dosahovala takového stupně, že na straně relevantní veřejnosti existuje riziko pravděpodobnosti záměny. Stačí, že podobnost dosáhne takové míry, že si díky ní relevantní část veřejnosti mezi označeními vytvoří určitou spojitost, byť je nemusí nutně zaměnit (rozsudek SDEU z 10. 4. 2008 ve věci C-102/07, Adidas AG a Adidas Benelux BV v. Marca Mode CV, či rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006–97, č. 1064/2007 Sb. NSS). Není-li prokázáno, že si veřejnost takové spojení vytvoří, nelze pak konstatovat, že užívání pozdější známky těží z dobrého jména nebo rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky (rozsudek SDEU z 27. 11. 2008 ve věci C- 252/07, Intel Corporation Inc. v. CPM United Kingdom Ltd, bod 31).

107. Známka s dobrým jménem je známkou natolik silnou, že odlišuje jejího vlastníka od jiných osob bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb. V kontrastu s tím je „běžná“ ochranná známka bez dobrého jména, u které vlastník může vznášet námitky pouze proti ochranným známkám vztahujícím se ke shodným nebo podobným výrobkům či službám (srov. rozsudek NSS z 8. 10. 2014, č. j. 1 As 118/2014–39, bod 19). V případě zásahu do dobrého jména tak není třeba existence shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb a označení si nemusí být natolik podobná, že je spotřebitel zamění.

108. Specifikace kritérií pro přiznání statutu ochranné známky s dobrým jménem je ponechána soudní judikatuře. SDEU v rozsudku z 14. 9. 1999 ve věci C-375/97, General Motors Corporation v. Yplon, dovodil, že základní podmínkou pro závěr, že ochranná známka požívá dobrého jména, je dostatečný stupeň známosti této ochranné známky u relevantní veřejnosti. Okruh veřejnosti, v němž musí být ochranná známka známá, se posuzuje vzhledem k výrobkům nebo službám, pro něž je daná ochranná známka zapsána. Požadovaný stupeň známosti se považuje za dosažený, jestliže ochrannou známku zná podstatná část relevantní veřejnosti (k tomu viz též rozsudky NSS z 26. 9. 2018, č. j. 6 As 71/2018–37 a z 28. 6. 2023, č. j. 10 As 138/2021–46, bod 21).

109. Čtvrtým žalobním bodem žalobkyně zpochybnily závěr předsedy Úřadu, že šestá namítaná ochranná známka Evropské unie, tvořená stylizovanou signaturou „X“, má na území Evropské unie dobré jméno. Podle žalobkyň předložené důkazy neprokazují známost samotné šesté namítané ochranné známky, nýbrž pouze proslulost osoby X a jeho díla. Žalobkyně rovněž namítaly, že návštěvnost výstav nelze automaticky přičítat známce a že veřejnost vnímá signaturu jako podpis autora, nikoli jako označení původu kulturních služeb či souvisejících výrobků. Ani tato námitka není důvodná.

110. Jak vyplývá ze shora vyloženého judikaturního rámce, základní podmínkou pro závěr o dobrém jménu ochranné známky je dostatečný stupeň známosti známky u relevantní veřejnosti. Požadovaný stupeň známosti je dosažen tehdy, zná-li ochrannou známku podstatná část relevantní veřejnosti. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006-97, zdůraznil kvalitativní stránku dobrého jména: veřejnost v důsledku užívání známku zná, spojuje ji s dobrými vlastnostmi výrobků nebo služeb takto označených a věnuje jí důvěru. Tytéž závěry zopakoval NSS v rozsudku ze dne 26. 9. 2018, č. j. 6 As 71/2018-37, a v rozsudku ze dne 28. 6. 2023, č. j. 10 As 138/2021-46. Zároveň platí, že závěr o dobrém jménu nemůže být postaven na jediném izolovaném ukazateli. K posouzení dobrého jména ochranné známky je nezbytné komplexní zhodnocení všech relevantních okolností ve vzájemném kontextu, zejména intenzity, délky a rozsahu užívání označení, jakož i míry jeho známosti u relevantní veřejnosti.

111. Správní orgány v projednávané věci takové hodnocení provedly. Na str. 46 až 58 napadeného rozhodnutí předseda Úřadu podrobně popsal důkazní soubor předložený osobou zúčastněnou na řízení v prekluzivní lhůtě k námitkám. Šlo zejména o přehledy výstav v členských státech EU a ve Spojeném království v letech 2015 až 2019, plakáty a letáky k těmto výstavám, množství článků a recenzí v zahraničních médiích, materiály vztahující se k X muzeu v Praze, nabídky katalogů a souvisejících produktů, jakož i doklady o licenční spolupráci s dalšími subjekty. Na str. 51 až 57 napadeného rozhodnutí pak předseda Úřadu jednotlivé skupiny důkazů hodnotil v souvislosti s konkrétními výrobky a službami.

112. Na základě tohoto rozsáhlého souboru důkazů předseda Úřadu dovodil, že šestá namítaná ochranná známka byla dlouhodobě a systematicky užívána osobou zúčastněnou na řízení ve spojení s organizací výstav děl X, s vydáváním souvisejících tiskovin a s nabídkou doprovodných produktů, a to ve více členských státech Evropské unie. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že tyto aktivity dosahovaly významného rozsahu a byly doprovázeny intenzivní propagací směrem k veřejnosti. Žalobkyně sice správně upozorňují, že součástí atraktivity těchto aktivit je nesporně i světový věhlas X jako umělce, z toho však neplyne, že dobré jméno nemohla získat sama ochranná známka. Předseda Úřadu na str. 57 až 60 napadeného rozhodnutí tuto námitku výslovně vypořádal. Správně rozlišil mezi všeobecnou známostí X a známkovou funkcí stylizované signatury „X“ jako označení konkrétní kulturní, publikační a licenční činnosti. Rozhodující totiž není původ znaku, ale způsob jeho užívání v obchodním styku. Soud se ztotožňuje se závěrem, že právě způsob předloženého užívání překračuje pouhé použití historického podpisu na reprodukci autorova díla. Šestá namítaná ochranná známka byla podle zjištění předsedy Úřadu soustavně užívána na plakátech, letácích, pozvánkách, katalozích, webových stránkách, muzejních materiálech a licencovaných produktech. Vystupovala tedy jako svébytné označení nabízených kulturních služeb a souvisejícího zboží. Relevantní veřejnost se s ní nesetkávala jen jako s „autorskou signaturou“, ale i jako se znakem zastřešujícím určitou kvalitativně vnímanou nabídku. Ochranné známky nadto běžně vycházejí ze jmen známých osobností, přičemž jejich rozlišovací a identifikační funkce se utváří právě prostřednictvím konkrétního způsobu jejich užívání na trhu (viz např. EUIPO č. 2738383, která je tvořena stylizovaným podpisem Salvadora Dalího, či EUIPO č. 17613845, tvořená stylizovaným podpisem Gustava Klimta nebo EUIPO č. 19171402, kterou tvoří podpis umělkyně Fridy Kahlo).

113. Za nepřiléhavou považuje soud rovněž argumentaci žalobkyň založenou na návštěvnosti výstav. Správní orgány totiž nezaložily svůj závěr o dobrém jménu šesté namítané ochranné známky výhradně na těchto údajích. Návštěvnost výstav sloužila jen jako jeden z indikátorů rozsahu kontaktu veřejnosti s namítaným označením. Teprve v souvislosti s plakáty, letáky, mediálními ohlasy a související prodejní a licenční činností vytváří tento údaj smysluplný obraz o reálném dosahu šesté namítané ochranné známky na relevantní veřejnost.

114. Stejně tak nelze přisvědčit námitce, kterou žalobkyně odkazovaly na vlastní výstavní činnost a na aktivity jiných subjektů věnujících se X. Ani tato argumentace totiž nevyvrací závěr o dobrém jménu šesté namítané ochranné známky. Jak předseda Úřadu správně vysvětlil zejména na str. 59 a 60 napadeného rozhodnutí, otázka dobrého jména se váže ke konkrétnímu označení v jeho skutečném užívání, nikoli k obecnému kulturnímu zájmu o dílo slavného umělce. Skutečnost, že výstavy či publikace o X pořádaly i jiné osoby, neznamená, že veřejnost nemohla současně vnímat stylizovanou signaturu „X“ jako označení konkrétní známkové a licenční činnosti osoby zúčastněné na řízení.

115. Za správný považuje soud i závěr předsedy Úřadu na str. 59 napadeného rozhodnutí, že historická nemožnost žalobkyň nakládat s kompletní sbírkou děl X sice vysvětluje jejich nevýhodnější výchozí postavení, sama o sobě však nebrání objektivnímu závěru o dobrém jménu šesté namítané ochranné známky. Posouzení dobrého jména se totiž odvíjí primárně od vnímání relevantní veřejnosti v rozhodné době, nikoli od hodnocení historické spravedlnosti vztahů mezi stranami.

116. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že správní orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu a že jejich závěr o dobrém jménu šesté namítané ochranné známky má oporu ve spise i v relevantní judikatuře.

117. Čtvrtý žalobní bod není důvodný.

118. Šestým žalobním bodem žalobkyně namítaly, že závěry správních orgánů jsou vnitřně rozporné. Tvrdily, že správní orgány na jedné straně neshledaly podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ pravděpodobnost záměny ani relevantní asociaci, avšak na straně druhé podle § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ dospěly k závěru, že mezi přihlašovaným označením „X“ a šestou namítanou ochrannou známkou existuje podobnost způsobilá vyvolat spojení. Dále namítaly, že prvek „X“ nemá ve vztahu k dílu X rozlišovací schopnost a že označení „X“ je natolik originální, sémanticky i vizuálně odlišné, že závadnou asociaci nevyvolá.

119. Jak bylo uvedeno výše, judikatura dlouhodobě vychází z toho, že právní režim námitky pravděpodobnosti záměny a právní režim ochrany známky s dobrým jménem jsou odlišné. V rozsudku ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006-97, NSS výslovně uvedl, že ochrana známky s dobrým jménem není podmíněna zjištěním takového stupně podobnosti, který by vyvolával pravděpodobnost záměny. Pro ochranu známky s dobrým jménem postačí, že si příslušná část veřejnosti mezi označením a známkou vytvoří spojení. Stejný závěr vyplývá i z rozsudku NSS ze dne 26. 9. 2018, č. j. 6 As 71/2018-37, jakož i z judikatury Soudního dvora EU, zejména z rozsudku ze dne 10. 4. 2008, C-102/07, Adidas, a z rozsudku ze dne 27. 11. 2008, C-252/07, Intel.

120. Již z tohoto obecného východiska plyne, že neexistuje rozpor mezi tím, jestliže správní orgán nedospěje k závěru o pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ, ale současně uzavře, že míra podobnosti je dostačující k vytvoření mentálního spojení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Jde totiž o dvě různé intenzity podobnosti a dva různé právní testy.

121. Nadto předseda Úřadu na str. 62 a 63 napadeného rozhodnutí výslovně vysvětlil, že orgán prvního stupně při posouzení podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ neoznačil porovnávaná označení za zcela nepodobná, nýbrž dospěl k závěru, že jejich částečná podobnost ve společném prvku „X“ není takové intenzity, aby vyvolala pravděpodobnost záměny. Již z tohoto důvodu nemůže jít o skutečnou vnitřní rozpornost.

122. Pokud jde o samotné posouzení podobnosti, předseda Úřadu se mu věnoval podrobně na str. 64 až 70 napadeného rozhodnutí. V sémantické rovině vyšel z toho, že přihlašované označení „X“ lze vnímat jako složeninu obsahující prvek „X“ a koncovku „-logy“, která navozuje souvislost s určitým „odvětvím“ či „oborem“ (v daném případě oborem věnujícím se/zkoumajícím dílo X). Na str. 66 až 67 pak uzavřel, že takto konstruované označení může u relevantní veřejnosti vzbuzovat představu souvislosti se sbírkou či souborem děl X. Ve vizuální rovině na str. 68 a 69 zdůraznil, že přihlašované slovní označení obsahuje jako svoji iniciální a významově dominantní část celé slovní jádro „X“, které je jediným prvkem šesté namítané ochranné známky, jež je navzdory grafickému ztvárnění stále čitelná jako „X“. Ve fonetické rovině pak na str. 69 připomněl, že oba znaky shodně zaznívají v počáteční části „X“.

123. Soud považuje tuto úvahu za logickou a přezkoumatelnou. Nelze přehlížet, že průměrný spotřebitel nevnímá označení čistě analyticky, nýbrž celkovým dojmem, a že iniciální část slovního označení zpravidla hraje v jeho vnímání významnou roli. Tento obecný princip byl judikatorně opakovaně potvrzen (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2023, č. j. 10 As 138/2021-46, a rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2023, č. j. 10 As 326/2021-97).

124. Žalobkyně dále namítaly, že prvek „X“ nemá ve vztahu k dílu X rozlišovací schopnost. Ani této námitce nelze přisvědčit v rozsahu, v jakém ji žalobkyně formulovaly. I kdyby byl prvek „X“ v obecné rovině vnímán jako odkaz k osobě slavného umělce, v nynější věci je rozhodné, že je zároveň součástí konkrétní starší ochranné známky, u níž bylo prokázáno dobré jméno (viz vypořádání čtvrté žalobní námitky shora) a že jeho přítomnost v přihlašovaném označení je způsobilá přispět ke vzniku asociace na straně veřejnosti. Posouzení podobnosti se proto neodehrává v abstraktní rovině „jméno slavného autora“ versus „fantazijní slovo“, ale v konkrétním kontextu starší ochranné známky s reputací a pozdějšího označení, které v sobě tento prvek výrazně přebírá a významově rozvíjí.

125. Soud rovněž nepřisvědčil tvrzení, že originalita přihlašovaného označení sama o sobě vylučuje závadnou asociaci. Právě judikatura ochranných známek s dobrým jménem ukazuje, že i označení originální nebo fantazijní může být způsobilé vyvolat spojení se starší známkou, pokud obsahuje její dominantní či distinktivní prvek a pokud jeho celková koncepce navozuje souvislost s oblastí, v níž starší známka působí.

126. Předseda Úřadu následně na str. 70 až 73 napadeného rozhodnutí správně navázal úvahou o vytvoření spojení mezi přihlašovaným označením a šestou namítanou ochrannou známkou. Vycházel přitom z kritérií formulovaných judikaturou SDEU ve věcech Adidas a Intel, tedy ze stupně podobnosti, z povahy výrobků a služeb, z intenzity dobrého jména a z rozlišovací způsobilosti starší známky. Dospěl k závěru, že spotřebitel při kontaktu s výrobky a službami nabízenými ve spojení s přihlašovaným označením si velmi pravděpodobně spontánně na šestou namítanou ochrannou známku přinejmenším letmo vzpomene, neboť si je alespoň podprahově vědom její existence. Přihlašované označení totiž svou koncepcí navozuje dojem souvislosti se sbírkou uměleckých děl X a aktivitami s nimi spojenými, pro které bylo prokázáno dobré jméno šesté namítané ochranné známky. Správní orgány obou stupňů proto dospěly k závěru, že spotřebitelská veřejnost si bude předmětná označení v souvislosti s danými výrobky či službami vzájemně asociovat a vytvoří si mezi přihlašovaným označením a šestou namítanou ochrannou známkou celkově spojení. Ani tento závěr soud neshledal nepřiměřeným.

127. Šestý žalobní bod proto není důvodný.

128. Sedmým žalobním bodem zpochybnily závěr předsedy Úřadu o tom, že užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu neoprávněně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména šesté namítané ochranné známky. Podle žalobkyň mají k užívání prvku „X“ vlastní řádný právní titul, který plyne z osobního postavení žalobkyně a), z vlastní známkové řady a z Dohody o ochranných známkách. Zároveň tvrdily, že dlouhodobá koexistence obou známkových řad vylučuje závěr o nepoctivém těžení. Ani s touto námitkou se soud neztotožnil.

129. Podle judikatury týkající se ochranných známek s dobrým jménem je nepoctivé těžení jednou z forem zásahu, proti nimž § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ poskytuje ochranu. Komentářová literatura i judikatura zdůrazňují, že samotné vytvoření spojení je podmínkou nutnou, nikoli však postačující; je třeba zkoumat, zda přihlašované označení nepřebírá reklamní hodnotu, prestiž či přitažlivost starší známky, aniž by její přihlašovatel musel investovat srovnatelné úsilí do budování vlastní reputace (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006-97).

130. Předseda Úřadu se této otázce podrobně věnoval na str. 70 až 81 napadeného rozhodnutí. Na str. 70 až 73 nejprve posoudil, zda si relevantní veřejnost mezi označeními vytvoří spojení; na str. 73 až 81 pak zkoumal, zda užívání přihlašovaného označení „X“ bez řádného důvodu neoprávněně těží z dobrého jména či rozlišovací způsobilosti starší namítané ochranné známky. Dovodil, že vzhledem k vysoké známosti šesté namítané ochranné známky pro kulturní a související služby a vzhledem ke koncepci přihlašovaného označení by se výrobky a služby nabízené pod označením „X“ mohly v očích veřejnosti stát atraktivnějšími právě díky evokaci starší známky, aniž by se přihlašovatelé o tuto přitažlivost sami přičinili v odpovídajícím rozsahu. Tento závěr soud považuje za logický a věcně správný.

131. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobkyň, že disponují takovým řádným důvodem k užívání prvku „X“, který by bez dalšího vylučoval aplikaci § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Skutečnost, že žalobkyně mohou na základě svého osobního postavení, vlastních ochranných známek či Dohody o ochranných známkách užívat označení obsahující prvek „X“, totiž sama o sobě neznamená, že každé jednotlivé označení s tímto prvkem je automaticky způsobilé zápisu bez ohledu na ostatní podmínky § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Řádný důvod nelze chápat tak široce, aby zcela eliminoval ochranu známky s dobrým jménem. Předseda Úřadu správně zdůraznil, že i podle Dohod z roku 2007 je užívání prvku „X“ oběma stranami podmíněno tím, že takové užití nebude rušit výkon práv druhé strany. Tento korektiv vyplývá jak z Dohody dědiců, tak z výkladu Dohody o ochranných známkách. Soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že v posuzovaném případě by přihlašované označení „X“ mohlo u relevantní veřejnosti vyvolat spojení se šestou namítanou ochrannou známkou s dobrým jménem a využít tak její dlouholeté reputace.

132. Na str. 74 až 76 napadeného rozhodnutí předseda Úřadu vysvětlil, proč nepovažuje za řádný důvod pouhou existenci dosavadní známkové řady žalobkyň. Jejich platné známky totiž zpravidla obsahují další rozlišující prvky a současně nejsou zapsány pro třídy 9, 16 a 41. Právě tato kombinace znaků umožnila pokojnou koexistenci obou stran. Přihlašované označení „X“ se však od dosavadního stavu odlišuje. Jde o čistě slovní označení, jehož dominantní a iniciální částí je prvek „X“, přičemž připojená část „-logy“ podle správních orgánů neplní dostatečně odlišující funkci. Zároveň je označení přihlašováno pro výrobky a služby ve třídách 9, 16 a 41, tedy pro oblast, v níž osoba zúčastněná na řízení dlouhodobě budovala reputaci své starší šesté namítané ochranné známky. Předseda Úřadu proto na str. 76 až 79 napadeného rozhodnutí správně dovodil, že nejde o situaci, která by svou povahou plně navazovala na dřívější pokojný stav.

133. Žalobkyně rovněž namítaly, že jejich vlastní starší známková řada s prvkem „X“ a její dlouhodobá koexistence se známkami osoby zúčastněné vylučují závěr o parazitování. Ani s tímto soud nesouhlasí. Samotná koexistence dvou paralelních známkových řad s prvkem „X“ ještě nemůže vést k závěru, že každé další označení obsahující tento prvek je způsobilé zápisu bez ohledu na jeho konkrétní dopad na práva vlastníka starší ochranné známky s dobrým jménem. Rozhodující je vždy konkrétní podoba nového přihlašovaného označení, jeho významové působení a rozsah výrobků a služeb, pro něž je přihlašováno.

134. Pokud žalobkyně odkazují na vlastní výstavní činnost a na důkazy předložené ke správnímu spisu, soud konstatuje, že správní orgány tyto důkazy posoudily a přihlédly k nim, avšak dospěly k závěru, že neprokazují existenci takového samostatného postavení žalobkyň v oblasti dotčených výrobků a služeb, které by vylučovalo vznik spojení s šestou namítanou ochrannou známkou nebo odůvodňovalo závěr o existenci řádného důvodu ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) ZOZ. Předseda Úřadu uvedl, že doložené výstavní a propagační materiály se z převážné části týkaly prezentace tvorby žalobkyně a), případně jiných označení, zejména „X“, nikoli obecné a samostatné známkové činnosti ve vztahu k přihlašovanému označení „X“ v rozsahu tříd 9, 16 a 41. Žalobkyně jimi prokazovaly určitý okruh aktivit, nikoli však bez dalšího takové samostatné a ustálené postavení v relevantních segmentech trhu, které by znemožňovalo vznik spojení se starší známkou osoby zúčastněné na řízení nebo samo o sobě zakládalo řádný důvod zápisu přihlašovaného označení. Tento závěr považuje soud za věcně správný.

135. Předseda Úřadu se dále správně vypořádal i s námitkou osobního práva žalobkyně a) ke jménu „X“. Na str. 80 napadeného rozhodnutí zdůraznil, že rozhodnutí o nezapsání označení „X“ nijak neomezuje žalobkyni a) v běžném užívání jejího příjmení v obchodním styku. Soud tento závěr sdílí. Předmětem řízení není zákaz běžného užívání osobního jména ani zákaz každého užití prvku „X“, ale posouzení konkrétní přihlášky konkrétní ochranné známky s ohledem na starší známku s dobrým jménem.

136. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí správně dovodilo absenci řádného důvodu pro zápis označení „X“ v přihlašovaném rozsahu a současně existenci rizika nepoctivého těžení z dobrého jména a rozlišovací způsobilosti šesté namítané ochranné známky.

137. Sedmý žalobní bod tak není důvodný.

138. Ve zbytku soud odkazuje na napadené rozhodnutí, neboť předseda Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně, logicky uceleně, komplexně a srozumitelně vypořádal rozkladové námitky žalobkyň, které jsou v podstatné míře shodné s námitkami žalobními. Jelikož soud považuje toto vypořádání ze strany předsedy Úřadu za věcně správné, zákonné a vyčerpávající, ve zbytku na ně odkazuje, neboť smyslem soudního přezkumu není stále podrobně opakovat již jednou vyřčené (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47, a ze dne 30. 6. 2014, č. j. 8 Azs 71/2014-49). Tuto praxi aproboval i Evropský soud pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku (rozhodnutí ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60), jakož i Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 752/10, a usnesení téhož soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 2454/12, usnesení ze dne 4. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1972/12, usnesení ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2266/12, ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3391/12 atd.).

VIII. Závěr a náklady řízení

139.Na základě všech shora uvedených skutečností městský soud neshledal žalobu důvodnou, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

140. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly.

141. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení zohlednil soud čl. XI. bod 2. Přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb. (kterým byl soudní řád správní novelizován), podle něhož na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí § 31 odst. 2 a § 60 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2025, osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 12. června 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu