9 A 71/2016

Rubrum

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: M. R., zast. Mgr. Pavlem Kužílkem, advokátem se sídlem Přerov, Blahoslavova 72/4, proti žalovanému: Úřad práce České republiky, Generální ředitelství, se sídlem Praha 7, Dobrovského 1278/25, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením žalovaného správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zástupci žalobce Mgr. Pavlu Kužílkovi, advokátovi s e u r č u j e na odměně za zastupování a za hotové výdaje částka 12.342 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 4. 12. 2015, doplněnou po poučení a výzvě soudu dne 11. 1. 2016, 18. 2. 2016 a 23. 3. 2016, domáhal ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu. Nezákonný zásah žalovaného spatřoval v tom, že mu není vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 3 900 Kč, tj. ve výši přiznané pravomocným rozhodnutím, nýbrž ve výši snížené dle následně vydaných rozhodnutí, konkrétně na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ze dne 18. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/9644/15/9S-OLK, a rozhodnutí MPSV ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV- UM/10794/15/9S-OLK. Žalobce v žalobě uvedl, že Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Olomouci, mu s účinností ode dne 1. 3. 2014 snížil doplatek na bydlení z částky 3 900 Kč na 3 705 Kč. Následně s účinností ode dne 1. 9. 2014 mu byl snížen již snížený doplatek na bydlení z částky 3 705 Kč na částku 3 432 Kč. Posléze s účinností ode dne 1. 2. 2015 mu byl dvakrát snížený doplatek na bydlení opětovně snížen na částku 3 016 Kč. Současně s žalobou předložil žalobce rozhodnutí MPSV ze dne 18. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/9644/15/9S-OLK, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Olomouci ze dne 25. 8. 2015, č. j. 64558/2015/PRR, a snížen doplatek na bydlení z částky 3 900 Kč na 3 705 Kč. Zároveň žalobce předložil rozhodnutí MPSV ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV-UM/10794/15/9S-OLK, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Olomouci, ze dne 27. 8. 2015, č. j. 64972/2015/PRR, tak, že účastníku řízení se snižuje doplatek na bydlení, a to od 1. 9. 2014 z částky 3 705 Kč na 3 432 Kč. Žalobce se domáhal toho, aby soud zakázal žalovanému v pokračování porušování jeho práv a obnovil stav před nezákonným zásahem. Za zásah žalobce považoval, že mu není vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 3 900 Kč, tj. ve výši přiznané pravomocným rozhodnutím, nýbrž ve výši snížené podle následně vydaných nezákonných rozhodnutí, která však byla opakovaně rušena, tudíž nenabyla právní moci. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. března 2016, č. j. 65 A 23/2016-44, věc postoupil Městskému soudu v Praze s tím, že v posuzované věci žalobce za žalovaného označil orgán, který jinak zasáhl do práv žalobce, Generální ředitelství Úřadu práce České republiky, tedy úřad, který má sídlo v Praze. Po předání věci Městskému soudu v Praze žalobce dne 28. 4. 2016 doplnil žalobu o sdělení, že za všechna nezákonná rozhodnutí a nesprávný úřední postup ve věci doplatku na bydlení nebyla učiněna ani omluva, ani nebylo postupováno v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V doplnění žaloby ze dne 14. 7. 2016 žalobce uvedl, že MPSV rozhodnutím ze dne 28. 6. 2016, č. j. MPSV- 2016/134172-922, zrušilo rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Olomouci ze dne 14. 4. 2016, kterým byl žalobci přiznán doplatek k „doplatku na bydlení“ za měsíce září 2014 až leden 2016 ve výši 4 997 Kč a řízení bylo zastaveno. Žalobce zdůraznil, že tímto rozhodnutím MPSV zásadně změnilo svůj postoj k vyplácení dávek žalobci, neboť rozhodlo, že pokud byla dávka pomoci v hmotné nouzi žalobci přiznána a vyplácena v částce nižší, než v jaké náležela, měl být žalobci tento doplatek vyplacen. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 24. 5. 2016 uvedl, že dne 25. 8. 2015 vydal Úřad práce ČR – krajská pobočka v Olomouci rozhodnutí č. j. 64558/2015/PRR, kterým snížil doplatek na bydlení z částky 3 900 Kč na 3 705 Kč. Toto rozhodnutí MPSV změnilo rozhodnutím ze dne 18. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/9644/15/9S-OLK (změna se týkala výčtu ustanovení ve výroku prvostupňového rozhodnutí, na jejichž základě bylo rozhodnuto). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 11. 2015. Dne 27. 8. 2015 vydal Úřad práce ČR – krajská pobočka v Olomouci rozhodnutí č. j. 64972/2015/PRR, kterým snížil žalobci doplatek na bydlení na částku 3 431 Kč. Toto rozhodnutí MPSV změnilo svým rozhodnutím ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV- UM/10794/15/9S-OLK, tak, že částku doplatku zvýšilo na 3 432 Kč, neboť Úřad práce provedl chybné zaokrouhlení výpočtu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 12. 2015. Dne 7. 7. 2015 Úřad práce ČR – krajská pobočka v Olomouci vydal rozhodnutí č. j. 54120/2015/PRR, o snížení doplatku na bydlení na částku 3 016 Kč s platností ode dne 1. 2. 2015 a toto rozhodnutí MPSV zrušilo rozhodnutím ze dne 16. 9. 2015, č. j. MPSV- UM/8390/15/9S-OLK. Úřad práce proto usnesením ze dne 3. 3. 2016, č. j. 29310/2016/PRR, řízení zastavil a dne 4. 3. 2016 vydal rozhodnutí č. j. 21331/2016/PRR, kterým snížil doplatek na bydlení z částky 3 432 Kč na 3 066 Kč s účinností ode dne 1. 2. 2016. Doplatek na bydlení vyplácený ve výši stanovené zrušeným rozhodnutím č. j. 54120/2015/PRR byl za období září 2014 až leden 2016 doplacen v částce 4 997 Kč. Proti oběma posledně označeným rozhodnutím podal žalobce odvolání, o nichž bude rozhodováno ministerstvem. Žalobce podal dvě žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, spočívajícímu ve vyplácení dávky pomoci v hmotné nouzi doplatku na bydlení dle nepravomocného rozhodnutí, a to jednak ode dne 1. 3. 2014 a jednak ode dne 1. 9. 2014, současně podal dvě žaloby proti rozhodnutím MPSV, a to č. j. MPSV-UM/9644/15/9S-OLK a č. j. MPSV-UM/10794/15/9S-OLK. Vzhledem ke skutečnosti, že ke dni podání žalob zde existovala pravomocná správní rozhodnutí o snížení dávky doplatku na bydlení, mohl se žalobce bránit pouze žalobami proti těmto rozhodnutím. K tomu žalovaný poukázal na judikaturu NSS ve věci sp. zn. 1 Afs 16/2044. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl pro nepřípustnost podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s.ř.s. Podáním ze dne 15. 7. 2016 žalobce zaslal soudu rozhodnutí MPSV ze dne 28. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/134172-922 a sp. zn. SZ/MPSV-2016/111966-922. Městský soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou v řešené věci splněny zákonem stanovené podmínky pro přezkum rozhodnutí správního úřadu soudem, tj. podmínky, za nichž může soud o žalobě rozhodnout. Podle § 82 soudního řádu správního každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 85 soudního řádu správního žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005, č. j. 1 Afs 16/2004- 90, žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, spočívajícím v nevyhovění žádosti o ověření neplatnosti platebního výměru, není podle § 85 s. ř. s. přípustná, neboť žalobce má ve správním řízení a v následném soudním přezkumu daňových rozhodnutí k dispozici jiné právní prostředky, jimiž se může domáhat ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004-42, z § 85 s. ř. s. plyne, že ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat. V řešené věci žalobce spatřoval nezákonný zásah žalovaného ve skutečnosti, že mu není vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 3 900 Kč, tj. ve výši přiznané pravomocným rozhodnutím, nýbrž ve výši snížené podle následně vydaných nezákonných rozhodnutí, která však byla opakovaně rušena, tudíž nenabyla právní moci. Žalobce tedy svoji úvahu opírá především o fakt, že následně vydaná rozhodnutí, jimiž mu byl snížen doplatek na bydlení, byla změněna ze strany MPSV, a z toho důvodu je není možné považovat za pravomocná. S tímto názorem však nelze souhlasit. Ze správního spisu soud ověřil, že všechna tři správní řízení, která vedla ke snížení žalobcova doplatku na bydlení, byla skončena rozhodnutím odvolacího orgánu (na základě podaných odvolání byla prvostupňová rozhodnutí změněna a odvolání proti rozhodnutí o snížení doplatku z 3 432 Kč na 3 066 Kč bylo zamítnuto). Konkrétně se jednalo o rozhodnutí MPSV ze dne 18. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/9644/15/9S- OLK, (doplatek snížen na 3 705 Kč); rozhodnutí MPSV ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV- UM/10794/15/9S-OLK, (doplatek snížen na 3 432 Kč); a rozhodnutí MPSV ze dne 25. 5. 2016, č. j. MPSV-2016/105781-922 (doplatek snížen na 3 066 Kč). Všechna tato rozhodnutí nabyla právní moci a jednalo se o rozhodnutí, které bylo možno napadnout žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. Soud na tomto místě odkazuje na výše citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 a násl. s. ř. s.) konstruována jako subsidiární prostředek ochrany. Lze ji využít až tehdy, pokud žalobce nemůže pro ochranu svých veřejných subjektivních práv využít žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) či žalobu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.). Zásahovou žalobou se může bránit ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (viz § 82 s. ř. s.). Naopak žalobou proti rozhodnutí se může domáhat ochrany ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, který je rozhodnutím. Zásahová žaloba má tedy své místo tam, kde zkrácení na právech vzešlo z úkonu správního orgánu (v podobě nezákonného zásahu, pokynu nebo donucení), který není rozhodnutím, kdežto žaloba proti rozhodnutí má své místo tam, kde zkrácení na právech vzešlo z úkonu správního orgánu, který je rozhodnutím. Současně při hodnocení, jakým žalobním typem se lze bránit, nelze přímý účinek, který správní rozhodnutí vyvolává (zde: výplata doplatku na bydlení ve snížené výši, která je určena rozhodnutím o snížení doplatku), odtrhovat od tohoto rozhodnutí a označit jej za nezákonný zásah dle § 82 s. ř. s., jak to činil žalobce, který za zásah označil výplatu doplatku na bydlení ve snížené výši, která byla určena správním rozhodnutím (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2016, č. j. 9 Ads 259/2016-22). Soud uzavírá, že v daném případě mohl žalobce napadnout rozhodnutí MPSV žalobou ve správním soudnictví, žaloba proti nezákonnému zásahu, který dle žalobce vznikl v důsledku vydání těchto rozhodnutí, je proto nepřípustná. Pouze pro úplnost soud uvádí, že je třeba považovat za irelevantní žalobcův odkaz na rozhodnutí MPSV ze dne 28. 6. 2016, podle něhož měl být žalobci doplacen rozdíl mezi přiznanou a skutečně vyplacenou dávkou pomoci v hmotné nouzi. Toto rozhodnutí bylo totiž vydáno za jiných skutkových okolností. Dne 7. 7. 2015 Úřad práce ČR – krajská pobočka v Olomouci rozhodl o snížení doplatku na bydlení z částky 3 432 Kč na 3 016 Kč s platností ode dne 1. 2. 2015 a toto rozhodnutí MPSV následně zrušilo. Úřad práce proto usnesením ze dne 3. 3. 2016 řízení zastavil a dne 4. 3. 2016 vydal rozhodnutí č. j. 21331/2016/PRR, kterým snížil doplatek na bydlení z částky 3 432 Kč na 3 066 Kč, ovšem s účinností až ode dne 1. 2. 2016. MPSV zamítlo odvolání proti tomuto rozhodnutí dne 25. 5. 2016, č. j. MPSV- 2016/105781-922, a rozhodnutí se proto stalo pravomocným. Vzhledem k tomu, že žalobci byla v období od září 2014 do ledna 2016 vyplácena částka ve výši nižší, než v jaké náležela, Úřad práce přiznal dodatečné vyplacení částky 4 997 Kč za dané období rozhodnutím č. j. 54120/2015/PRR. MPSV rozhodnutím ze dne 28. 6. 2016 reagovalo toliko na skutečnost, že Úřad práce neměl za účelem doplacení doplatku vydávat správní rozhodnutí, ale měl tento doplatek žalobci bez dalšího vyplatit. Z toho důvodu rozhodnutí č. j. 54120/2015/PRR zrušil a řízení zastavil. Městský soud v Praze ze shora uvedených důvodů žalobu odmítnul podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ust. § 85 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Soud rozhodl podle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. též o odměně ustanoveného zástupce za úkony právní služby vykonané v řízení před soudem a o náhradě jeho hotových výdajů. Žalobci byl v řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát Mgr. Pavel Kužílek usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 65 Na 3/2015-14. Dle zmíněného ust. § 35 odst. 8 s. ř. s. platí odměnu ustanoveného advokáta včetně hotových výdajů stát. Zástupce má právo na odměnu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika) po 3100 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady hotových výdajů (3 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, a odměna se tak zvyšuje o částku 2142 Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů. Celkem tedy zástupci náleží (9300 + 900 + 2142 =) 12 342 Kč. Obdobně zdejší soud rozhodl usnesením ze dne 16. 9. 2016, č. j. 8 A 68/2016-90-95 ve spojení s rozsudkem NSS ze dne 24. 11. 2016, č. j. 9 Ads 259/2016-22. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 31. ledna 2017 JUDr. Ivanka Havlíková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová