91 Co 268/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO žalobce sídlem adresa zastoupen advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B, o vyloučení věcí z exekuce k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. dubna 2024, č. j. 8 C 463/2023-67,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo z exekuce vedené oprávněným: právnická osoba., proti povinnému: právnická osoba. u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka vyloučeno vyklizení následujících věcí: sociálního zařízení včetně sauny, inženýrských sítí, tj. rozvody elektřiny, vody a kanalizace, včetně všech drobných obslužných staveb, štětové stěny a plovoucího zařízení nepodléhajícího evidenci umístěného ve veřejném ochranném přístavu adresa, vyvázaného ke štětové stěně, ve vlastnictví žalobce z pozemku parc. číslo a pozemku parc. č. číslo k.ú. adresa, obec adresa (výrok I.). Zároveň soud I. stupně rozhodl o zastavení řízení ve zbývajícím rozsahu, pokud šlo o vyloučení vyklizení klubovny (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně tak, že žalobci uložil povinnost, aby žalovanému na náhradě nákladů řízení zaplatil částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce domáhal vyloučení výše specifikovaných věcí z exekuce vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka s tím podstatným tvrzením, že tyto věci jsou sice ve vlastnictví žalobce jakožto osoby povinné, avšak zároveň žalobci svědčí k těmto věcem právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 267 o. s. ř. V průběhu řízení před soudem I. stupně vzal žalobce svůj návrh na vyloučení věcí z exekuce částečně zpět. Zpětvzetí žaloby se týkalo požadovaného vyloučení klubovny s tím, že tato drobná stavba byla v mezidobí dobrovolně přesunuta z pozemku žalovaného. Soud I. stupně proto řízení v této části zastavil s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř.

3. Ve zbylé části soud I. stupně návrh žalobce na vyloučení věcí z exekuce projednal. Vyšel přitom ze zjištění, že exekuce ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka byla exekučním soudem nařízena podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. Provedením exekuce byl usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne datum pod č. j. spisová značka pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa – město. Předmětem exekučního řízení, vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka a u soudního exekutora pod sp. zn. spisová značka, bylo vymožení povinnosti povinného (právnická osoba 10. z.s.) vyklidit pozemek parc. č. číslo a pozemek parc. č. číslo, v k. ú. adresa, obec adresa, jenž se nachází ve vlastnictví oprávněného (Jméno žalovaného.) a dále zaplacení peněžité částky (částka Kčs příslušenstvím).

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že vlastníkem vyklízených pozemků v kat. území adresa, obec adresa, je oprávněný (zde v procesním postavení žalovaného) a vlastníkem věcí, jejichž vyloučení z exekuce bylo návrhem požadováno, je povinný (zde v procesním postavení žalobce). Soud I. stupně rovněž zjistil, že návrh žalobce na vyškrtnutí výše uvedených věcí ze soupisu byl pravomocně zamítnut usnesením soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne datum pod spisová značka 5. Po takto provedeném dokazování se soud I. stupně ve sporné věci zabýval předběžnou otázkou, zda žalobci jakožto povinnému v exekučním řízení svědčí věcná legitimace k podání vylučovací žaloby u nalézacího soudu podle ustanovení § 267 o. s. ř. V této otázce dospěl prvostupňový soud k závěru, že žalobce není aktivně věcně legitimován, neboť tato excindační žaloba je nástrojem ochrany práv třetí osoby odlišné od osoby povinného i osoby oprávněného v probíhajícím exekučním řízení. S tímto podstatným odůvodněním soud I stupně žalobní návrh ve zbylém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

6. Výrok ad III. rozsudku o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že plně úspěšným v tomto řízení byl žalovaný. Náklady řízení na straně žalovaného, který byla zastoupen advokátem, vyčíslil soud prvého stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na souhrnnou částku částka.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne datum včasné a přípustné odvolání, které směřovalo pouze proti výrokům I. a III. rozhodnutí.

8. Podle obsahu namítl odvolatel zejména nesprávné právní posouzení věci, když nesouhlasil se závěrem soudu, že není věcně legitimován k podání vylučovací žaloby. Žalobce podrobně rozebral ustanovení § 267 o. s. ř. s tím, že zákonodárce v jeho znění hovoří o uplatnění práva, které nepřipouští výkon rozhodnutí, přičemž takové právo lze uplatnit návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. Samotný zákon však nestanoví žádný okruh osob, který by byl oprávněn takovouto žalobu podat. Podle odvolatele proto není možno uzavřít jinak, než že k podání excindační žaloby jsou oprávněny všechny osoby, které mají právo, jež nepřipouští výkon rozhodnutí, tedy i žalobce.

9. Žalobce zdůraznil, že v řízení před soudem I. stupně jednoznačně prokázal, že se jedná o případ mimořádný, kdy oprávněný má v úmyslu prostřednictvím exekutora postihnout výkonem rozhodnutí věc či věci, které svou povahou takový výkon rozhodnutí vylučují. Popřípadě požaduje vyklizení věcí, které jsou zcela jistě věcmi nemovitými, neboť jsou se zemí spojeny pevným základem, či v zemi uloženy. Podle názoru žalobce pak nelze uzavřít jinak, než, že se jedná o věci, které nelze postihnout vyklizením, neboť zákon mimo jiné hovoří o tom, že při vyklizení musí být vyklizené věci předány povinnému, popřípadě zletilému členu jeho domácnosti. Zcela jistě při vyklizení věcí dojde k jejich zničení, neboť přestanou sloužit svému účelu, a tak již nemohou být povinnému předány zpět. V současné chvíli není žádná třetí osoba, rozdílná od povinného, která by byla oprávněna uplatnit ochranu práv dle § 267 o. s. ř.

10. S tímto podstatným odůvodněním žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhoví. Případně požadoval, aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Dovodil přitom, že soud I. stupně vyložil ustanovení § 267 o. s. ř. v souladu s komentářovou literaturou i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné a současně žádal přiznat i náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212 a odst. 1, 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13. Žalobce uplatnil v odvolání především odvolací důvod upravený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. když namítl, že soud I. stupně učinil nesprávný právní závěr v předběžné otázce ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobce. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tehdy, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

14. Žalobce podal u Obvodního soudu pro adresa vylučovací žalobu s tím, že se domáhá poskytnutí právní ochrany u nalézacího soudu jakožto osoba, která má k majetku postiženému exekucí, právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí. Sám žalobce je ovšem v dotčeném exekučním řízení osobou povinnou.

15. Excindační (vylučovací) žaloba je upravena v ustanovení § 267 o. s. ř. Podle citovaného ustanovení lze uplatnit právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Vylučovací žalobu tak neprojednává nalézací soud v řízení exekučním, nýbrž v řízení sporném podle třetí části o. s. ř. Soudní rozhodovací praxe se již před časem ustálila v závěru, že aktivně legitimovanou osobou k uplatnění vylučovací žaloby je třetí osoba, které bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejích majetkových práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, publikovaný pod sp. zn. spisová značka či usnesení téhož soudu ze dne datum, publikované pod sp. zn. spisová značka nebo usnesení ze dne datum, publikované pod sp. zn. spisová značka). Excindační žalobou lze přitom uplatnit jak práva k věci movité tak k věci nemovité, ale i k právu nebo jiným majetkovým hodnotám, které jsou předmětem nařízené exekuce. Také z odborné literatury vyplývá, že se v případě vylučovací žaloby podle ustanovení § 267 o. s. ř. jedná o nástroj obrany osob odlišných od povinného, jímž mají tyto osoby možnost bránit se proti postižení majetku výkonem rozhodnutí. Je to z toho důvodu, že povinný má k ochraně svých práv jiné nástroje, a to opravné prostředky upravené v rámci řízení exekučního (viz komentář k § 267 o. s. ř., jméno FO, V. a kol., Občanský soudní řád, 4. část: Soudcovský komentář, Wolters Kluwer, dle stavu ke dni datum).

16. Z výše uvedeného je zřejmé, že byl správný závěr soudu I stupně, podle něhož není žalobce v dané věci aktivně legitimován. Soud I. stupně proto nepochybil, když vylučovací žalobu podanou povinným v nalézacím řízení bez dalšího zamítl.

17. Odvolací soud proto uzavřel, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. není ve sporné věci založen. Na základě těchto skutečností postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrdil jako věcně správné. Jako věcně správný byl prvostupňový rozsudek potvrzen rovněž v nákladovém výroku ad III., jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.

18. Výrok ad II. rozsudku o částečném zastavení řízení nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalovaného, který byl i před odvolacím soudem zastoupen advokátem, jsou tvořeny: odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po částka podle § 7 bod 4., ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/19 96 Sb., náhradu hotových výdajů za 2 úkony po částka podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH v částce částka. Celkem částka.

20. Daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.