91 Co 268/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozena Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně, zastoupena Jméno advokáta, advokátem, se sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozena Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, zastoupena Jméno advokáta, advokátem, se sídlem Adresa advokáta 2. Jméno žalované, narozena Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, zastoupena Jméno advokáta, advokátem, se sídlem Adresa advokáta o určení, že žalobkyně je dědičkou ze zákonné dědické posloupnosti, k odvolání žalovaných proti rozsudku obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. dubna 2025, č. j. 20 C 220/2017-476, ve znění usnesení ze dne 13. května 2025, č. j. 20 C 220/2017-516, I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 17. dubna 2025, ve znění usnesení ze dne 13. května 2025, se ve výrocích I. a II. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne 17. 4. 2025, ve znění usnesení ze dne 13. 5. 2025 (dále jen napadený rozsudek) vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele tituly před jménem jméno FO, narozeného datum, zemřelého dne datum, posledně bytem adresa, a to ze zákonné dědické posloupnosti v šesté třídě dědiců (výrok I.). Současně uložil žalovaným povinnost, aby žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení zaplatily částku 82 967 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud I. stupně dále rozhodl, že se žalobkyni vrací na nespotřebované záloze částka 34 320 Kč na označený bankovní účet, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Současně rozhodl, že se žalované č. 1 vrací na nespotřebované záloze částka 13 678 Kč na označený bankovní účet, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně již podruhé poté, kdy bylo jeho předchozí (rovněž vyhovující) rozhodnutí zrušeno usnesením Městského soudu v adresa ze dne 1. 3. 2023, č. j. spisová značka. Odvolací soud se v zrušujícím usnesení ze dne 1. 3. 2023 ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že se v dané věci jedná o určení právního vztahu z dědického práva, a proto není třeba před soudem tvrdit ani prokazovat naléhavý právní zájem žalobkyně na určení.

3. Odvolací soud souhlasil též s dílčím závěrem soudu I. stupně, podle něhož závěť tituly před jménem jméno FO, datovaná dne datum a opatřená podpisem zůstavitele, je neplatným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 581 o. z. Rozhodnutím Městského soudu v adresa ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. spisová značka a obsahem trestního spisu bylo totiž spolehlivě prokázáno, že se zůstavitel v době, kdy měl činit pořízení pro případ smrti, nacházel ve vážném zdravotním stavu, ve kterém nebyl schopen pochopit obsah, význam ani podstatu předkládaných listin. V řízení před soudem I. stupně bylo zjištěno, že zůstavitel byl v rozhodné době hospitalizován s objemným mozkovým tumorem na neurologické klinice právnická osoba v adresa a pro uvedené onemocnění tak nebyl v době podpisu listiny schopen posoudit ani následky svého jednání. Soud I. stupně tedy vycházel ze správného předpokladu, že se žalovaná č. 1 tituly před jménem jméno FO, která zůstaviteli závěť ze dne datum předložila k podpisu, dopustila jednání, jež bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, přičemž se jej dopustila v úmyslu obohatit se tím, že uvede zůstavitele v omyl a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. tituly před jménem jméno FO tím spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu, za což byla pravomocně odsouzena v trestním řízení. Rozhodnutím trestního soudu byl ostatně soud I. stupně při rozhodování vázán na základě § 135 odst. 1 o. s. ř.

4. Odvolací soud však prvostupňovému soudu vytkl, že pochybil, pokud se v řízení dosud nezabýval otázkou, zda za této situace není žalovaná tituly před jménem Jméno žalované či její dcera jméno FO, dříve jméno FO, povolána jako dědička ve třetí třídě dědiců (§ 1637 odst. 1 o. z.). Poznamenal ještě, že i za situace, kdy by tituly před jménem Jméno žalované byla z dědického práva vyloučena, protože se dopustila zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, mohla by být k dědění povolána jen její dcera jméno FO, pokud by se v řízení prokázalo, že skutečně žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti a byla na zůstavitele odkázána výživou. V takovém případě by ze zákonné dědické posloupnosti dědila ve třetí třídě dědiců dle § 1637 odst. 1 o. z., což by vylučovalo právo žalobkyně (§ 1640 odst. 1 o. z.). Soud I. stupně však při rozhodování v rámci prvého rozsudku nečinil ohledně těchto okolností žádná skutková zjištění. Odvolací soud současně soudu I. stupně vytkl, že dostatečně nevysvětlil, v čem spatřuje naplnění podmínky pro dědickou nezpůsobilost žalované Jméno žalované ve smyslu § 1481 o. z., když odůvodnění rozhodnutí nehodnotil, zda se žalovaná trestného činu, za který byla odsouzena, dopustila přímo proti osobě zůstavitele či proti zůstavitelově poslední vůli.

5. Ze všech těchto důvodů hodnotil odvolací soud jako předčasný skutkový závěr soudu I. stupně, že jedinou dědičkou zůstavitele tituly před jménem jméno FO, zemřelého dne datum, je ze zákonné dědické posloupnosti v šesté třídě dědiců pouze žalobkyně (sestřenice zůstavitele). Takový závěr označil odvolací soud za předčasný, tedy nesprávný. Z tohoto důvodu považoval za předčasný, tedy nesprávný i přijatý závěr právní. Rozsudek soudu I. stupně proto odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Současně prvostupňovému soudu uložil, aby se v dalším řízení zabýval nejdříve tím, zda žalované či jedna z nich nesplňovaly zákonem stanovené podmínky pro dědění ve třetí třídě dědiců.

6. Usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. spisová značka, připustil soud I. stupně podle § 92 odst. 1 o. s. ř., aby do řízení na straně žalované přistoupila další účastnice – dcera žalované jméno FO, dříve jméno FO, nar. Datum narození. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 10. 2023. Následně soud I. stupně ve věci nařídil ústní jednání, při kterém poskytl účastnicím procesní poučení a podstatným způsobem doplnil důkazní řízení o výpověď svědků: jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO., jméno FO., jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO 7. Po takto doplněném dokazování soud I. stupně ve věci znovu uzavřel, že žaloba je po právu, když shledal, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele tituly před jménem jméno FO ze zákonné dědické posloupnosti v šesté třídě dědiců.

8. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyni bylo dědickým soudem uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne 17. 10. 2017, č. j. spisová značka, podala u Obvodního soudu pro adresa žalobu na určení, že je dědičkou po zemřelém tituly před jménem jméno FO, a to ze zákonné dědické posloupnosti v šesté třídě dědiců. Řízení před nalézacím soudem bylo zahájeno v otevřené lhůtě, a to podáním žalobkyně u Obvodního soudu pro adresa ze dne 14. 12. 2017. Jako předběžnou otázkou se proto soud I. stupně zabýval tím, zda je v tomto řízení třeba tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem žalobkyně na určení právního vztahu. Dovodil, že pokud byla žaloba podána účastníkem řízení o pozůstalosti na základě odkazu učiněného dědickým soudem podle ustanovení § 170 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, není třeba naléhavý právní zájem na požadovaném určení ani tvrdit ani prokazovat. Postavení strany žalující v řízení před soudem je určeno obsahem rozhodnutí soudu v rámci řízení o pozůstalosti, tj. pravomocným usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne 17. 10. 2017 pod č. j. spisová značka.

9. Dále soud I. stupně zjistil, že zůstavitel tituly před jménem jméno FO zemřel dne datum se zanecháním pořízení pro případ smrti ze dne datum, ve kterém měla být povolána za univerzální dědičku žalovaná č.

1. Zároveň bylo zjištěno, že tituly před jménem Jméno žalované, narozena Datum narození, byla rozsudkem Městského soudu v adresa ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. spisová značka, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v adresa ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. spisová značka, uznána vinnou, že dne 23. 8. 2017 v notářské kanceláři tituly před jménem jméno FO, který byl Obvodním soudem pro adresa pověřen k projednání dědictví po zemřelém tituly před jménem jméno FO, v úmyslu popřít dědické právo oprávněné dědičky a obohatit se, jednak předložila rukou psanou listinu nazvanou ,,závěť“, datovanou dne datum, jejímž obsahem je prohlášení tituly před jménem jméno FO, že za dědice veškerého svého majetku, který v době úmrtí bude vlastnit, povolává svojí dlouholetou přítelkyni Jméno žalované, přičemž žalovaná tuto listinu sama sepsala a v přesně nezjištěné době jí předložila k podpisu tituly před jménem jméno FO a zajistila na ní podpisy svědků jméno FO a jméno FO, jednak předložila i listinu nazvanou „dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce uzavřené dne 2. 5. 2012,“ datovanou dne datum, jejímž obsahem je nové znění článku III. smlouvy o půjčce, přičemž tuto listinu žalovaná rovněž v přesně nezjištěné době sama připravila, předložila k podpisu tituly před jménem jméno FO a zajistila na ní podpis svědka jméno FO a uvedené listiny v přesně nezjištěné době předložila tituly před jménem jméno FO k podpisu, přestože znala jeho vážný zdravotní stav, ve kterém nebyl schopen pochopit obsah, význam ani podstatu předložených listin, neboť byl s objemným mozkovým tumorem hospitalizován původně na neurologické klinice ve právnická osoba v adresa a následně i v dalších nemocnicích, a pro toto onemocnění nebyl v době podpisu obou listin schopen posoudit následky svého jednání, tedy žalovaná úmyslně zneužila jeho zdravotní indispozice, přestože věděla, že obsah těchto listin neodráží vůli tituly před jménem jméno FO a předložením uvedených listin chtěla dosáhnout toho, aby se stala jedinou dědičkou majetku po tituly před jménem jméno FO, sestávajícího z nemovitostí v hodnotě 11 665 520 Kč, movitého majetku v hodnotě nejméně 694 300 Kč, finančních prostředků na účtech v bankách, v portfoliích a podílech ve společnostech ve výši nejméně 10 000 000 Kč, tedy majetku, jehož celková hodnota byla vyčíslena na částku nejméně 22 359 820 Kč a svým jednáním chtěla dosáhnout také toho, aby její dluh ve výši 1 350 000 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 5. 2012 nebyl zahrnut do dědictví, přičemž se tímto způsobem chtěla obohatit o majetek v celkové hodnotě nejméně 23 709 820 Kč a pokusila se tak způsobit Jméno žalobkyně, narozené Datum narození žalobkyně, oprávněné dědičce majetku po tituly před jménem jméno FO, škodu v celkové výši nejméně 23 709 820 Kč, tedy se dopustila jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a uvedeného jednání se dopustila v úmyslu sebe obohatit tím, že uvede někoho v omyl a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Podle trestního soudu tím spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku. Rozhodnutí trestního soudu nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 18. 1. 2022.

10. Na základě instrukce odvolacího soudu se soud I. stupně dále zabýval tím, zda jsou žalované či některá z nich v této věci povolány k dědění po zůstaviteli tituly před jménem jméno FO ze zákona. Výše popsaným doplněním dokazování soud I. stupně zjistil, že se žalovaná č. 1 od poloviny roku 2016 starala o adresa byt zůstavitele a na jeho žádost občas uklízela i jeho dům na adresa. Činila tak za finanční odměnu, sama se v rozhodné době zdržovala v přízemní garsonce (společně s dcerou – žalovanou č.2). V rozhodném období (od června 2016 do smrti zůstavitele v Datum úmrtí) žil zůstavitel jméno FO dle soudu I. stupně sám, společnou domácnost s nikým nevedl, byť v této době udržoval paralelní milenecký vztah se svědkyní jméno FO a též se svědkyní jméno FO. Současně soud I. stupně shledal, že ani žalovaná č.2, která nabyla zletilosti krátce po smrti zůstavitele, s jméno FO společnou domácnost nevedla a nebyla na něj ani odkázána výživou. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1637 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1640 o. z. a ve věci uzavřel, že jedinou dědičkou zůstavitele je žalobkyně, která coby sestřenice zůstavitele dědí ze zákonné dědické posloupnosti v šesté třídě dědiců podle ustanovení § 1640 odst. 2 o. z., neboť žalovaná č. 1 a žalovaná č. 2 nejsou dědičkami ve třetí třídě a ani v dalších dědických třídách, když nejsou vůbec zákonem povolány jako dědičky po zemřelém jméno FO. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobnímu návrhu vyhověl a opětovně určil, že žalobkyně Jméno žalobkyně je dědičkou zůstavitele tituly před jménem jméno FO, zemřelého dne datum, a to ze zákonné dědické posloupnosti v šesté třídě dědiců (výrok I. rozsudku).

11. Výrok II. rozsudku o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně dosáhla v řízení plného procesního úspěchu. Žalovaným č.1 č.2 proto uložil povinnost, aby žalobkyni společně a nerozdílně zaplatili náhradu nákladů ve výši vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 82 967 Kč.

12. Výroky III. a IV. rozsudku o vrácení nespotřebované části složené zálohy odůvodnil soud I. stupně tím, že žalobkyně složila na účet soudu zálohu ve výši 35 000 Kč, z níž bylo vyplaceno svědečné ve výši 680 Kč a zbytek nespotřebované zálohy se vrací. Žalovaná č. 1 složila na účet soudu I. stupně částku 15 000 Kč, z níž bylo vyplaceno svědečné ve výši 1 321 Kč pro svědka jméno FO, zbytek se účastnici rovněž vrací.

13. Proti tomuto rozsudku podaly obě žalované dne 6. 5. 2025 včasné a přípustné odvolání, které ještě doplnily podáním ze dne 6. 6. 2025. Odvolání žalovaných směřovalo pouze proti výrokům I. a II. rozsudku. Žalované zejména namítly, že soud I. stupně zjistil neúplným způsobem skutkový stav věci a jeho skutkový závěr je proto nesprávný. Byť provedl poměrně rozsáhlé dokazování výslechem svědků, následně se bez dostatečného a přesvědčivého odůvodnění přiklonil ke svědectví pouze jedné skupiny svědků, a to paradoxně ke svědectví osob z okolí adresa, nikoli z adresa. Jednalo se o svědky, kteří rodinné uspořádání zůstavitele nevnímali přímo. Odvolatelky soudu I. stupně současně vytýkaly, že neprovedl účastnický výslech účastníků, a to zejména žalované č.

2. V této souvislosti poznamenaly, že podle ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. může soud provést i jiné důkazy než účastníkem navržené a dovodily že soud I. stupně měl účastnický výslech žalované č. 2 provést z úřední povinnosti, i když nebyl účastníky přímo navrhován.

14. Žalované rovněž podrobně rozebraly výpovědi jednotlivých soudem slyšených svědků. Pokud jde o svědky navržené žalobkyní (bývalý manžel žalované č.1 a současná manželka otce žalované č.1), jednalo se dle názoru žalovaných o osoby, které nebyly v žádném pravidelném kontaktu s žalovanými, nevěděli proto, jak žalované č. 1 a č. 2 ve skutečnosti v adresa žijí. To platí i o synovi žalované č. 1, který zůstavitele vůbec neznal a nikdy se s ním ani nesetkal.

15. Pokud se jedná o výpovědi svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, žalované dovodily, že se s nimi soud I. stupně v rozhodnutí nedostatečně a nepřesvědčivě vypořádal. Žalované konstatovaly, že uvedení svědci nebyli nijak motivováni k nepravdivé výpovědi. Tito svědci byli k zůstaviteli a žalovaným č. 1 a 2 ve vztahu, který je možno označit jako přátelský. Nebyl tedy založen na materiálním základu.

16. To se však nedá říci o případu svědkyň a údajných partnerek zůstavitele z okolí adresa. V této souvislosti odvolatelky zpochybnily především výpověď jméno FO, jméno FO a jméno FO. Namítly, že při hodnocení výpovědi je třeba si uvědomit, že svědkyni jméno FO, respektive její matce, byl krátce před smrtí darován automobil v hodnotě cca 19 000 EUR. Svědkyně jméno FO navíc užívá od smrti zůstavitele jeho chatu na adresa. Právě toto mohlo být hlavní motivací jejich výpovědi. Za nevěrohodnou pak žalované označily též výpověď svědkyně jméno FO s tím, že jmenovaná svědkyně nijak nevysvětlila úvahu o tom, jak mohla poznat, zda žalovaná č. 1 byla či nebyla těhotná. Žalovaná č. 1 je schopna lékařskými zprávami vyvrátit nepravdivé tvrzení svědkyně o neexistenci těhotenství v rozhodné době.

17. Žalované dále namítly, že nedostatky ve skutkových zjištěních a v závěrech soudu I. stupně, které neměly oporu v provedených důkazech, pak vedly i k nesprávnému právnímu posouzení. Poukázali přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž plyne, že soužití ve společné domácnosti je možné i tehdy, bydlí-li její členové ve více bytech, pokud spolu žijí trvale a jestliže společně uhrazují náklady na své potřeby. Tuto podmínku společné domácnosti se zůstavitelem žalované dle svého názoru splnily, když nebylo podstatné, že jméno FO trávil určitý čas na chatě na adresa. Navíc nelze vyloučit, že zůstavitel mohl v rozhovoru se svědkyněmi záměrně uvádět nepravdu, neboť byl motivován snahou si vedle svého partnerského vztahu se žalovanou udržet také milenecký vztah s jednou či dvěma dalšími partnerkami.

18. Odvolatelky zpochybnily též přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když namítly, že soud I. stupně svými nedostatečnými a nepřesvědčivými závěry porušil právo žalovaných na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Současně dovodily, že jednotlivé svědecké výpovědi hodnotil soud v rozsudku selektivně a bezdůvodně se přiklonil ke svědkům žalobkyně. Ostatní svědecké výpovědi pak bagatelizoval nebo se s nimi vypořádal nepřesvědčivě. Absence řádného odůvodnění rozsudku tak způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

19. Ze všech těchto důvodů žalované navrhly, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výrocích I.a II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro adresa k dalšímu řízení.

20. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaných ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaných uvedla, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, které důkazy (svědecké výpovědi) vzal za věrohodné a které nikoliv a jaké skutkové a právní závěry z nich vyvodil. Dospěl přitom ke správnému závěru, že podmínka vedení společné domácnosti nebyla splněna u žádné z žalovaných. Vyplynulo to především z výpovědí svědků, kteří zůstavitele jméno FO znali dlouhodobě a pravidelně se s ním stýkali, přičemž tyto výpovědi zcela korespondovaly s výpovědí posledních dvou partnerek zůstavitele z doby před jeho úmrtím (svědkyně jméno FO a jméno FO). Naopak svědci, navržení žalovanými, kteří nebyli vyslechnuti v trestním řízení, jsou známými žalovaných. Tito svědci ve svých výpovědích primárně popisovali stav, který byl mezi zůstavitelem a žalovanou č. 1 platný v době, kdy byla žalovaná č. 2 ještě dětského věku, nejednalo se tedy o svědectví týkající se období posledního roku před úmrtím zůstavitele.

21. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích potvrdil jako věcně správný. Práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se výslovně vzdala.

22. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

23. Žalované uplatnily především odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když dovodily, že napadený rozsudek není přezkoumatelný. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu I. stupně spatřovaly v okolnosti, že jim není zřejmé, na základě čeho soud dospěl k některým závěrům souvisejícím s (ne)existencí společné domácnosti zůstavitele a žalované č.1 (zejména o údajném předstírání těhotenství ze strany žalované č. 1). Odvolatelky dále soudu I. stupně vytýkaly, že jednotlivé svědecké výpovědi hodnotil selektivně a bezdůvodně se přiklonil ke svědkům, které navrhla žalobkyně. Ostatní svědecké výpovědi pak bagatelizoval nebo se s nimi vypořádal nepřesvědčivě. Nedostatečnými a nepřesvědčivými závěry měl soud I. stupně porušit právo žalovaných na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí.

24. Nepřezkoumatelnost odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zakládá za určitých podmínek odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť se může jednat o tzv. jinou vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci samotné. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně i předchozího řízení však odvolací soud shledal, že napadený rozsudek splňuje veškeré náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku jasně vyložil, které skutečnosti má ve věci za prokázané a o které důkazy opírá svá skutková zjištění. Přehledně uvedl, které svědky v řízení slyšel a jaká konkrétní zjištění z jejich výpovědi učinil. Výpovědi některých ze svědků rovněž porovnal s tím, co tito svědci uváděli v trestním řízení (výpovědi jméno FO, jméno FO, jméno FO. a jméno FO.) Skutková zjištění z výpovědi svědkyň jméno FO, jméno FO a jméno FO pak přehledně porovnal se zjištěními, která učinil z výpovědi svědků, navržených žalovanými, zejména pak z výslechu svědků jméno FO, svědkyně jméno FO a též z výpovědi svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO. V souladu se zásadou uvedenou v ustanovení § 132 o. s. ř. pak všechny tyto důkazy zhodnotil v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k přesvědčivému a logickému závěru, podle něhož zůstavitel jméno FO v době minimálně jednoho roku před svou smrtí žil sám. Partnerský vztah se žalovanou č. 1 byl v té době ukončen, společnou domácnost již nevedli minimálně od konce roku 2014. Své skutkové závěry tedy soud I. stupně logicky a přehledně odůvodnil a v rámci odůvodnění též zřetelně vymezil, jak věc posoudil po stránce právní. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je proto plně přezkoumatelné. Obsah odvolání žalovaných ostatně svědčí o tom, že vytýkané nedostatky v odůvodnění rozhodnutí jim nebránily ve formulaci odvolacích námitek a v uplatnění odvolací argumentace u odvolacího soudu. Za této situace ani napadený rozsudek nelze hodnotit jakožto nepřezkoumatelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2019, publikován pod sp. zn. 21 Cdo 292/2018).

25. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že soud I. stupně v dalším řízení již postupoval procesně korektním způsobem, řídil instrukcemi odvolacího soudu, poskytl účastníkům potřebné procesní poučení a na základě jimi označených důkazů poté podstatně doplnil důkazní řízení. Správně se přitom zaměřil na otázku, zda žalované žily v rozhodné době se zůstavitelem ve společné domácnosti či nikoli. Dokazování prováděl soud I. stupně v souladu s ustanovením § 125 a násl. o. s. ř. Výpovědi svědků pak soud I. stupně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a při hodnocení těchto důkazů přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu neuvěřil svědkům jméno FO a jméno FO (trestně stíháni ohledně křivé výpovědi u trestního soudu). V návaznosti na to pak soud I. stupně v odůvodnění rozsudku srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu naopak uvěřil výpovědi svědkyň jméno FO, jméno FO a jméno FO, když zejména výpověď svědkyně jméno FO a jméno FO se týkala rozhodného období. Výpovědi posledně uvedených svědkyň se vzájemně doplňovaly a soud I. stupně z nich učinil přesvědčivý závěr, podle něhož partnerský vztah žalované č. 1 se zůstavitelem trval pouze do konce roku 2014 a skončil kvůli paralelnímu vztahu zůstavitele se svědkyní jméno FO. Vedení společné domácnosti se žalovanou v rozhodném období je tím vyloučeno. Zůstavitel byl podle správného zjištění soudu I. stupně v rozhodné době střídavě ve vztahu buď se svědkyní jméno FO či svědkyní jméno FO, s žádnou z nich ovšem nebydlel a ani nevedl společnou domácnost. Z uvedeného plyne logický skutkový závěr soudu I. stupně, podle něhož jméno FO nejméně po dobu jednoho roku před svou smrtí žil v adresa bytě sám a společnou domácnost nevedl s žádnou ze žalovaných.

26. Je zřejmé, že řízení před soudem I. stupně nebylo zatíženo žádnou z namítaných procesních vad. Odvolací soud proto uzavřel, že odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není v přezkoumávané věci založen.

27. Z obsahu odvolání žalovaných je možno dovodit, že v rámci opravného prostředku uplatnily též odvolací důvody upravené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř.

28. Prvý z uvedených odvolacích důvodů je naplněn tehdy, jestliže soud I. stupně neprovedl všechny odvolatelem navržené důkazy a jestliže z tohoto důvodu byl skutkový stav věci zjištěn neúplně. Odvolatel uplatňuje námitku, že postup soudu byl v tomto směru nesprávný, zatímco po provedení jím navržených důkazů by skutkový stav věci byl zjištěn jinak, a to způsobem úplným. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. však ve sporné věci nebyl dán, neboť soud I. stupně si pro konečné rozhodnutí opatřil dostatek podkladů. V dalším řízení (po zrušení prvého rozsudku soudem odvolacím) podstatným způsobem doplnil dokazování a provedl veškeré důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Skutkový stav věci byl proto podle názoru odvolacího soudu nyní zjištěn dostatečným způsobem.

29. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

30. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Při dokazování se prvostupňový soud správně zaměřil na období jednoho roku před smrtí zůstavitele a zabýval se otázkou, zda žalované žily se zůstavitelem v tomto období ve společné domácnosti či zda byla některá z nich odkázána na zůstavitele výživou. Provedeným dokazováním pak bylo spolehlivě vyvráceno tvrzení žalovaných, podle něhož měly obě vést s jméno FO společnou domácnost v období od června 2016 do června 2017. Výpovědí svědkyň jméno FO, jméno FO a jméno FO bylo v řízení postaveno najisto, že zůstavitel sice v minulosti žil v partnerském vztahu se žalovanou č.1, avšak jejich vztah zahrnující i nějakou formu soužití (případně vedení společné domácnosti) trval pouze do konce roku 2014, kdy jméno FO navázal partnerský vztah se svědkyní jméno FO. V rozhodném období (6/2016–6/2017) žil v bytě již sám, přičemž partnerský vztah v té době udržoval postupně se svědkyní jméno FO a posléze se svědkyní jméno FO, s níž strávil v lednu 2017 dokonce delší dovolenou v stát. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, podle něhož žádná ze žalovaných nežila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti a nebyla na něj ani odkázána výživou. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) proto není založen.

31. Správné bylo rovněž právní posouzení, které soud I. stupně učinil, a to jak v otázce předběžné, tak ve věci samotné. Jak uvedeno výše, právní zájem žalobkyně na určení právního vztahu z dědického práva je v tomto řízení dán přímo ze zákona, neboť postavení žalobkyně před nalézacím soudem je určeno obsahem dědického rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení vedeném před Obvodním soudem pro adresa pod sp. zn. spisová značka.

32. Správný byl rovněž dílčí právní závěr soudu I. stupně, podle něhož je závěť zůstavitele tituly před jménem jméno FO, datovaná dnem datum a opatřená podpisem zůstavitele, neplatným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 581 o. z. Jak podrobně rozebráno již v usnesení odvolacího soudu ze dne 1. 3. 2023 pod č. j. spisová značka, žalovaná č. 1, která zůstaviteli závěť ze dne datum předložila k podpisu, se tím dopustila jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, přičemž se jej dopustila v úmyslu obohatit se tím, že uvede zůstavitele v omyl a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Výše popsaným jednáním žalovaná č. 1 spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu, za což byla ostatně v trestní řízení již pravomocně odsouzena. Odsuzujícím rozhodnutím Městského soudu v adresa ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. spisová značka a obsahem trestního spisu pak bylo ve sporné věci spolehlivě prokázáno, že se zůstavitel jméno FO v době, kdy měl činit pořízení pro případ smrti, již nacházel ve vážném zdravotním stavu, ve kterém nebyl schopen pochopit obsah, význam ani podstatu jemu předkládaných listin. Na závěť ze dne datum je proto třeba hledět jako na neplatné právní jednání (§ 581 o. z.).

33. Odvolací soud se ztotožňuje i s právním závěrem, který soud I. stupně formuloval v navazující právní otázce, zda žalované č. 1 a 2 nemohou být v tomto případě povolány k dědění i ze zákona. Jak vysvětleno shora, podmínky ustanovení § 1637 odst. 1 o. z. nebyly v této věci splněny, neboť žádná ze žalovaných nežila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti. Z tohoto důvodu o společnou domácnost nemohla žádná z nich ani pečovat a zjištěno nebylo ani to, že by některá ze žalovaných byla na jméno FO odkázána výživou. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že žalované po zůstaviteli nedědí ani ve třetí třídě dědiců. Za této situace nastupuje zákonná posloupnost, kdy (při absenci prarodičů zůstavitele) dědí v šesté třídě dědiců bratranci a sestřenice zůstavitele. Žalobkyně v řízení prokázala, že je sestřenicí zůstavitele z matčiny strany, a proto je i dědičkou v šesté třídě dědiců. Z výše uvedeného plyne, že rovněž právní posouzení věci soudem I. stupně bylo správné. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. proto není založen.

34. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku II. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

35. Výroky III. a IV. rozsudku nebyly napadeny odvoláním žádného z účastníků řízení. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

36. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, za použití 224 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšná žalobkyně se při odvolacím jednání práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.