91 CO 398/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 22 C 83/2021-107,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši částka s příslušenstvím způsobené žalobci nepřiměřenou délkou uvedeného řízení, které proti němu bylo vedeno na základě usnesení Policie České republiky, stát. instituce, Územní odbor obec, Oddělení hospodářské kriminality, číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, o zahájení trestního stíhání pro spáchání přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 trestního zákoníku Trestní řízení bylo skončeno až po 77 měsících, kdy bylo trestní stíhání zastaveno pro promlčení. Nepřiměřená délka řízení značně zasáhla do žalobcova života, v době zahájení řízení bylo žalobci 23 let a až do svých 30 let musel žít s tím, že je proti němu vedeno uvedené řízení. Dopady trestního řízení byly umocněny medializací celé kauzy, která má dopad na život žalobce dodnes.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že trestní řízení vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 193/2015 bylo zahájeno usnesením Policie ČR, stát. instituce, Územní odbor obec, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, o zahájení trestního stíhání žalobce pro spáchání uvedeného činnu podle § 218 odst. 1 trestního zákoníku; společně se žalobcem byli trestně stíháni příjmení příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Stížnost obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupce dne datum zamítl.

3. Dne datum byly vyslechnuty svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení, dne datum svědek jméno příjmení, dne datum a datum svědkyně jméno příjmení, dne datum svědkyně jméno příjmení a svědek příjmení příjmení, dne datum svědkyně jméno příjmení, dne datum svědek jméno jméno, dne datum svědek příjmení jméno, dne datum svědkyně jméno příjmení, dne datum svědek jméno příjmení, dne datum svědkyně jméno příjmení, dne datum svědkyně jméno příjmení, dne datum svědkyně jméno příjmení, dne datum svědkyně jméno příjmení, dne datum svědkyně jméno příjmení, dne datum obviněný jméno příjmení, dne datum obviněný jméno příjmení a jméno příjmení a dne datum obviněný příjmení příjmení a příjmení příjmení. Dne datum policejní orgán vyrozuměl obviněné o možnosti prostudovat spis. V červnu 2015 si obvinění prostudovali spis. Dne datum byl podán návrh na podání obžaloby na žalobce a další spoluobviněné. Skutek žalobce jméno příjmení měl spočívat v tom, že jméno příjmení ve spolupráci a po vzájemné domluvě s jméno příjmení v době, kdy byl seznámen s tíživou životní situací poškozené jméno příjmení, s jejím lehkomyslným jednáním vycházejícím z důvěřivosti a s nezkušeností při vyřizování finančních záležitostí, tohoto stavu využil a se jméno příjmení uzavřel smlouvu o půjčce na částku částka, jejíž vzájemná plnění jsou v hrubém nepoměru a způsobil tak jméno příjmení škodu ve výši příslušenství k půjčené částce, tedy škodu ve výši nejméně částka. Dne datum byla Okresním státním zástupcem v obec podána obžaloba č. j. ZT 165/2013-2010, na základě které byl žalobce obžalován ze spáchání přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku.

4. Dne datum a datum podali příjmení příjmení a jméno příjmení návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne datum podal obhájce jméno příjmení návrh na rozhodnutí o bezplatné obhajobě nebo za sníženou odměnu. Dne datum předložil příjmení příjmení plnou moc pro svého obhájce. Dne datum soud nařídil neveřejné zasedání na den datum. Dne datum soud rozhodl, že obviněný příjmení příjmení má nárok na bezplatnou obhajobu. Na neveřejném zasedání dne datum bylo rozhodnuto, že se ke společnému projednání a rozhodnutí spojují trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 193/2015 a 13 T 97/2016 s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 13 T 193/2015. Dne 15. 11. 2016 soud poslal přípis Okresnímu státnímu zastupitelství v obec k upřesnění obžaloby. Dne datum byl soudu doručen přípis jméno příjmení, že trestný čin je promlčen. Dne datum byl soudu doručen přípis Okresního státního zastupitelství v obec. Dne datum státní zástupce Okresního státního zastupitelství v obec soudu odpověděl na přípis ze dne datum. Dne datum soud vyzval obžalované k předložení návrhů na provedení důkazů. Dne datum příjmení příjmení sdělil, že trvá na výslechu svědkyně jméno příjmení. Dne datum jméno příjmení navrhl předběžné projednání obžaloby a vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Dne datum sdělil příjmení příjmení, že na výslechu svědkyně jméno příjmení netrvá. Dne datum příjmení příjmení opakovaně požádal o předběžné projednání obžaloby a o prodloužení lhůty ke sdělení důkazních návrhů. Dne datum navrhl jméno příjmení důkazní prostředky. Dne datum soud nařídil hlavní líčení na dny datum a datum.

5. Ve dnech datum, datum a datum, datum a datum se konalo hlavní líčení, na kterém byli vyslýcháni obžalovaní a svědci jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení jméno, jméno příjmení, jméno jméno, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení. jméno příjmení. Další hlavní líčení se konalo ve dnech datum a datum, byli vyslýcháni svědkové jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, hlavní líčení bylo odročeno na datum. Dne datum se konalo hlavní líčení, které bylo vzhledem k nepřítomnosti obžalovaných odročeno. Ve dnech datum až datum se konalo hlavní líčení, byli vyslechnuti svědkové jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem přezkoumání uvedeného stavu svědkyň příjmení a příjmení a pokračování v dokazování. Další hlavní líčení se konalo dne datum, byla vyslechnuta svědkyně jméno příjmení a hlavní líčení bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na den datum. Na hlavním líčení dne datum byla vyslýchána svědkyně jméno příjmení a hlavní líčení bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na den datum. S ohledem na uvedenou indispozici jednoho z obhájců bylo hlavní líčení odročeno na den datum. S ohledem na epidemii covid-19 bylo hlavní líčení, které se mělo konat dne datum, odročeno na neurčito.

6. Na neveřejném zasedání dne datum bylo trestní stíhání proti jméno příjmení zastaveno, neboť trestní stíhání je promlčeno. Žalobce spáchal pojistný podvod, za což byl pravomocně odsouzen dne datum, takže se promlčecí doba přerušila a k přerušení promlčecí doby pak došlo i podáním obžaloby dne datum, avšak po podání obžaloby uplynutím promlčecí doby dne datum bylo trestní stíhání již promlčeno. Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne datum, čímž trestní řízení vůči jméno příjmení skončilo. Žalobce pokračování v trestním stíhání nenavrhl. Řízení vůči žalobci trvalo od datum do datum, tedy zhruba 6 let a 5 měsíců. Žalobce svůj nárok na odškodnění uplatnil u žalované dne datum, ta jej neprojednala.

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), že žaloba není důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

9. Soud I. stupně shledal, že v napadeném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nevydání rozhodnutí v přiměřené době, neboť celkovou délku řízení lze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně napadeného řízení hodnotit jako přiměřenou. Průběh napadeného řízení hodnotil soud I. stupně jako plynulý, v řízení nenastaly žádné prodlevy a jednotlivé úkony na sebe navazovaly. Závažné procesní pochybení či období bezdůvodné nečinnosti se v řízení nevyskytly. Řízení bylo dle soudu I. stupně procesně složité, kdy se jednalo o věc více obviněných (5) pro více skutků (15), věc úzce souvisela s dalším uvedeným řízením, takže došlo ke spojení věcí ke společnému projednání, což řízení činilo ještě více složitým, neboť soud projednával zároveň dvě kauzy. Bylo rozhodováno o bezplatné obhajobě, byly vypořádávány návrhy na předběžné projednání obžaloby, vůči některým obviněným bylo řízení zastavováno, obvinění si vyžádali dodatečné lhůty ke sdělení důkazních návrhů a v závěru nešlo řízení konat i z objektivních důvodů v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19. Soud I. stupně konstatoval, že věc byla složitá i skutkově, když bylo zapotřebí v přípravném řízení i v řízení před soudem vyslechnout řadu svědků. Soud I. stupně uvedl, že žalobce se na délce řízení negativně svým chováním nepodílel. Význam řízení pro žalobce vyhodnotil soud I. stupně jako zvýšený, neboť se jednalo o trestní věc. Medializaci věci nelze klást dle soudu I. stupně k tíži žalované, neboť je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, které nelze státu přičítat k tíži a dochází zde k přetržení příčinné souvislosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). Soud I. stupně nakonec zdůraznil, že trvání negativního zásahu do osobnosti žalobce je ohraničeno dobou trestního stíhání.

10. Soud I. stupně dodal, že dalším důvodem pro zamítnutí žaloby na zaplacení peněžitého zadostiučinění je ta skutečnost, že trestní stíhání žalobce skončilo tím, že bylo zastaveno pro promlčení trestního stíhání. Žalobce netrval na projednání věci podle § 11 odst. 3 trestního řádu, čímž se vzdal možnosti plné rehabilitace, ačkoliv by mu ani v případě shledání viny nemohl být uložen trest (§ 227 trestního řádu). Zastavení trestního stíhání pro promlčení tak dle soudu I. stupně v daném případě představuje dostatečnou satisfakci. Soud I. stupně jednak vyzdvihl nijak extrémní délku složitého trestního stíhání (6 let a 5 měsíců), které bylo prosto průtahů, a dále skutečnost, že žalobce byl v průběhu trestního stíhání odsouzen za jinou majetkovou trestnou činnost (pojistný podvod). Žalobce tak nárok na peněžité zadostiučinění nepřísluší (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 843/2017). K námitce žalobce, že výsledek posuzovaného řízení není relevantní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009), soud I. stupně uvedl, že tyto závěry byly aktuální judikaturou Nejvyššího soudu korigovány (rozsudky ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 či ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 843/2017).

11. Soud I. stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk a žalobce byl dostatečně kompenzován zastavením trestního stíhání podle § 31 odst. 2 OdpŠk, požadavek žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích není oprávněný, proto žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle nichž přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů ve výši částka za 1 úkon (vyjádření k žalobě).

13. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, když nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že délka řízení vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 193/2015 byla přiměřená. Žalobce vytkl soudu I. stupně, že se nevypořádal s jeho argumentací, že údajná trestná činnost žalobce měla být vyčleněna do samostatného řízení. Žalobce uvedl, že průběh trestního řízení byl narušován jednotlivými svědky, kteří byli opakovaně předvoláváni, a ačkoliv se řádně nedostavili, Okresní soud v Jihlavě vůči nim neuplatnil žádné donucovací prostředky. K průtahu v řízení došlo i tím, když o zastavení trestního stíhání žalobce nebylo rozhodnuto bezprostředně poté, co k promlčení došlo, tedy ke dni datum, ale až dne datum. Pandemie onemocnění covid-19 byla v době vedení trestního řízení proti žalobci v úplném počátku a řízení tak nemohla žádným způsobem ovlivnit. Dle žalobce pak Okresní soud v Jihlavě pochybil, když v rámci usnesení o zastavení trestního stíhání ze dne datum rozhodnutí, č. j. 13 T 193/2015-3045, žalobce nepoučil v souladu s § 11 odst. 4 trestního řádu o jeho právu žádat o pokračování stíhání. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.

14. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

15. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne datum.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu posuzovaného trestního řízení a o uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne datum. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní, aplikuje přitom příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

18. K odvolacím námitkám žalobce, jakkoliv nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává odvolací soud nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně toliko následující:

19. K první námitce žalobce, že„ jeho údajná trestná činnost měla být vyčleněna do samostatného řízení“, uvádí, že takový postup za účelem urychlení řízení je v zásadě možný, jak vyplývá z § 23 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Posouzení, v jakém případě a na základě jakých okolností lze řízení urychlit, je ponecháno na uvážení soudu, protože tuto otázku nelze obecně stanovit, neboť může vyplývat z celé škály konkrétních skutečností, jež v zásadě lze jen velmi obtížně zobecnit (k tomu srov. příjmení, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 322). Odvolací soud poukazuje na to, že žalobce ani netvrdí, že by v průběhu trestního řízení navrhl soudu, aby řízení proti němu bylo vyloučeno k samostatnému řízení z důvodu jeho urychlení. Takový postup žalobce nezjistil ani soud I. stupně po provedeném dokazování. Lze proto uzavřít, že soud v trestním řízení neshledal důvod pro vyloučení řízení proti žalobci ze společného řízení, a to zřejmě již s ohledem na to, že žalobce byl stíhán pro uvedený čin, který měl spáchat po vzájemné domluvě s obžalovaným jméno příjmení, který byl dále účasten jiných jednání, pro něž byl trestně stíhán spolu s dalšími obžalovanými. Poškozená jméno příjmení, jejíž důvěřivosti, nezkušenosti a finanční tísně měl žalobce zneužít, se do finanční tísně měla dostat jednáním žalobce a obžalovaného jméno příjmení. V takovém případě by vyloučení řízení proti jednomu z obžalovaných nebylo dle odvolacího soudu vhodné, když jednání jednotlivých obžalovaných se vzájemně prolínala.

20. Odvolací soud se neztotožnil ani s odvolací námitkou žalobce, že v trestním řízení došlo k průtahu tím, že soud nerozhodl o zastavení trestního stíhání žalobce bezprostředně poté, kdy k promlčení došlo, tedy ke dni datum, ale až dne datum. Je třeba poukázat na to, že v uvedeném období se konala hlavní líčení, soud tedy nebyl nečinný, nelze mu přičíst k tíži shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí. Jiné průtahy žalobce neoznačil a ani odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně žádné průtahy či jiný nesprávný postup orgánů státu v posuzovaném trestním řízení neshledal.

21. Závěr soudu I. stupně o tom, že po posouzení jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba délku předmětného trestního řízení hodnotit jako přiměřenou, a to zejména s ohledem na vysokou skutkovou a procesní složitost věci a absenci průtahů, je správný.

22. Soud I. stupně nakonec zcela správně přihlédl k tomu, že trestní stíhání žalobce bylo zastaveno podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo promlčeno. Soud I. stupně přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 843/2017), dle které„ zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, které nastalo v průběhu trestního stíhání, může ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk představovat jinou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou obviněnému nepřiměřenou délkou trestního stíhání“. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že výsledek trestního řízení je v daném případě dostatečnou satisfakcí za případnou nemajetkovou újmu (pokud by byla zjištěna existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 2 věty třetí OdpŠk). Jak správně připomněl soud I. stupně, pokud by žalobce využil svého práva a prohlásil, že na projednání věci trvá (§ 11 odst. 4 trestního řádu), nemohl by mu být ani v případě vyslovení viny uložen trest (§ 227 trestního řádu), proto lze, a to i s přihlédnutím ke zkušenosti žalobce s trestním stíháním, výsledek trestního řízení považovat za dostatečnou (jinou) formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem (advokátem), možnost pokračovat v zastaveném trestním stíhání mu tak musela být známa.

23. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.