91 CO 62/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO Se sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 41 C 190/2018-216,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši částka k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši částka s příslušenstvím za nesprávný úřední postup v řízení zahájeném dne datum u Úřadu práce – krajské pobočky obec na základě žádosti žalobce o poskytnutí informace a skončeném dne datum doručením požadovaných informací žalobci. Řízení trvalo 4 roky, 5 měsíců a 18 dnů a došlo v něm k průtahům.

2. Předchozí rozsudek soudu I. stupně ze dne datum rozhodnutí, č. j. 41 C 190/2018-128, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. 91 Co 49/2021-173, v němž odvolací soud s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 570/20, konstatoval, že na posuzované řízení dopadá čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a že vznik nemajetkové újmy je v případě porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě presumován. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby se zabýval tím, zda v namítaném správním řízení a v navazujících soudních řízeních správních došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení (tato řízení měl soud I. stupně posuzovat v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými v odst. 17. nálezu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 570/20, jako řízení jediné, přičemž otázku přiměřenosti délky řízení není možné zodpovědět pouhým posouzením toho, zda v daném řízení byly dodrženy zákonné lhůty - odst. 38. nálezu), zda žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy v případě existence nesprávného úředního postupu úspěšně vyvrací, popř. zda žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu a v jaké formě či výši.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce požádal dne datum Úřad práce ČR - krajskou pobočku v obec o kopie všech rozhodnutí o předběžných opatřeních a návrhů ze dne datum. Úřad práce odmítl informace poskytnout rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, č. j. MPSV- UP/38015/13, které bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne datum rozhodnutí, č. j. 2013/41720-112. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo citované rozhodnutí ministerstva zrušeno. Na základě žaloby žalobce ze dne datum bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zrušeno rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne datum rozhodnutí, č. j. 2014/24361-331, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. MPSV- UP/38015/13, kterým nebylo jeho žádosti ze dne datum vyhověno, a věc byla vrácena ministerstvu k dalšímu řízení. Dopisem ze dne 10. 8. 2017, č. j. VI číslo 2019 2010, doručeným žalobci dne datum, sdělil ředitel Úřadu práce - krajské pobočky v obec žalobci k jeho žádosti o poskytnutí informace ze dne datum, že dne datum byl podán jeden návrh na vydání předběžného opatření a žalobci byla zaslána anonymizovaná verze odpovědi na žádost o vydání předběžného opatření třetí osobě datovaná dnem datum, jíž nebylo žádosti o vydání předběžného opatření vyhověno. Uvedený návrh podal jméno příjmení, bratr žalobce, kterým žádal o obnovení vyplácení příspěvku na péči v III. stupni a doplacení nevyplacených příspěvků podle § 14 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Shodná informace byla žalobci sdělena sdělením Úřadu práce ČR - krajská pobočka v obec ze dne datum. Dne datum vydal Úřad práce ČR – krajská pobočka v obec rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti žalobce.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce na svém blogu na internetových stránkách webová adresa law.harvard.edu/chovanec publikuje články týkající se výkonu státní správy v České republice. příjmení jiné zveřejnil článek s názvem„ jméno byl první aneb příjmení se musí učit od jméno“, dále seznam složení rozkladové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v období let 2010 – 2011, článek„ Svoboda tisku, legálnost…“ týkající se rozsudku Vrchního soudu a státního zastupitelství, článek„ Doopravdy žádné žaloby o informace na MPSV?“, v němž žalobce sdělil, že ve výroční zprávě Ministerstva práce a sociálních věcí o poskytování informací za rok rok se uvádí, že ministerstvu nevznikly žádné náklady za žaloby ve věcech o informace, až na to, že žalobci zaplatili v součtu pěticifernou částku za náklady jeho soudních řízení proti ministerstvu a mnohem více ještě přijde.

5. Soud I. stupně nakonec zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem žádostí ze dne datum. Sdělením ze dne datum, doručeným žalobci dne datum, byl jeho nárok odmítnut.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba je důvodná.

7. Soud I. stupně konstatoval, že v namítaném správním řízení a navazujícím soudním řízení správním, které soud I. stupně posuzoval jako jeden celek, bylo rozhodováno ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce tak měl právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto právo žalobce bylo porušeno, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když od podání žádosti žalobce o informace dne datum do poskytnutí informace dne datum uplynula doba zcela zjevně nepřiměřená, a to zejména při poměření toho, že odpověď spočívala ve sdělení, že se jednalo o jediný návrh na vydání předběžného opatření. Poskytnutí informace žalovanou žalobci nebránila žádná rozhodná překážka a poskytnutí informace nebylo nikterak složité. V posuzovaném řízení, které trvalo 4 roky, 5 měsíců a 18 dnů, tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 věty první a druhé OdpŠk 8. Soud I. stupně dovodil, že v projednávaném případě lze aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslo rok Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“), když vznik nemajetkové újmy v osobnostní sféře žalobce, tedy to, že již nepřiměřená délka řízení znamenala pro žalobce újmu, je presumován. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nevyvrátila, když v tomto směru zůstala procesně nečinná (nebyly tvrzeny, tím méně prokázány žádné skutkové okolnosti, které by vyvracely existenci nemajetkové újmy).

9. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobce průtahy v období od datum do datum a celkovou délku řízení nikterak nezavinil, nejednalo se o věc právně či skutkově složitou, naopak se jednalo o věc v zásadě jednoduchou, přesto se žalobci dostalo vyřízení jeho žádosti až po 4,5 letech a to poté, kdy byla rozhodnutí vydaná správními orgány shledána v soudním řízení nezákonnými. Soud I. stupně měl proto požadované zvýšení základní výše peněžité náhrady nemajetkové újmy o 20 % za přiměřené. Předmětné řízení mělo pro žalobce dle soudu I. stupně zvýšený význam, neboť žalobce prostřednictvím svého blogu publikuje články týkající se činnosti orgánů státní správy a předmětný návrh se týkal osoby žalobci blízké, jeho bratra.

10. Soud I. stupně měl za to, že konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě se nejeví dostačující s ohledem na délku řízení a popsané okolnosti jeho průběhu (včetně zrušení správních rozhodnutí pro nezákonnost). Žalobci dle soudu I. stupně náleží požadované zadostiučinění ve výši částka, když žalobce správně vycházel z rozmezí základní částky částka – částka, konkrétně z částky částka za rok, kterou soud I. stupně shledal odpovídající okolnostem případu. Žalobci náleží za první dva roky řízení 2 x částka, za další dva roky 2 x částka, za dalších osm měsíců 8 x částka a za 18 dní částka částka. Soud I. stupně uvedl, že žalobce zjevně vycházel z částky částka za celý měsíc, soud I. stupně mu tuto částku přiznal, když zdůraznil, že doba předmětného řízení byla skutečně excesivně nepřiměřená a požadovaná kompenzace se jeví zcela odpovídající.

11. Soud I. stupně přiznal žalobci i požadovaný úrok z prodlení, který se opírá o § 15 odst. 1 OdpŠk. Lhůta šesti měsíců od uplatnění nároku marně uplynula dne datum (nárok byl uplatněn u žalované dne datum), dne datum se žalovaná ocitla v prodlení. Výše úroku z prodlení se opírá o nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal jejich náhradu ve výši částka úspěšnému žalobci. Uvedl, že náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudní poplatku ve výši částka a nákladů na právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši částka za každý z 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne datum, datum, účast na jednání před soudem I. stupně dne datum, datum, datum, odvolání proti rozsudku – blanketní odvolání ze dne datum včetně doplnění ze dne datum, vyjádření žalobce v odvolacím řízení ze dne datum, účast na jednání před odvolacím soudem dne datum; vyjádření žalobce k přípisu žalované ze dne datum, které žalobce uvedl ve vyčíslení jemu vzniklých nákladů právního zastoupení není ve spise založeno), a to podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), 10 paušálních náhrad hotových výdajů po částka podle § 13 odst. 3 AT, náhrada za promeškaný čas na trase obec – obec a zpět v souvislosti s účastí u jednání před soudem ve dnech datum, datum, datum a datum, tj. 4 x 4 hodiny (4 x částka), celkem částka podle § 14 odst. 1 písm. a) AT, náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí advokáta žalobce u jednání konaných před soudem dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a 21 % DPH ve výši částka.

13. Rozsudek soudu I. stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované.

14. Žalovaná podala odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Nejprve připomněla, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo. Nesouhlasila se soudem I. stupně, že dostačující formou zadostiučinění není konstatování porušení práva žalobce a namítala, že nemajetková újma ve výši přiznané soudem I. stupně nemohla žalobci vzniknout. Žalovaná souhlasila s vedlejším účastníkem na její straně, že věcně byla informace žalobci poskytnuta již v rozsudku Městského soudu v Praze č. j. spisová značka v jeho odůvodnění na straně 3 (žalobce ji dokonce mohl získat i dříve v časovém období po datum do vydání rozsudku nahlížením do soudního spisu, kdy lze vycházet z toho, že se zde musela nacházet listina ve věci předběžného opatření – a to dokonce v neanonymizované podobě). Posléze byla informace poskytnuta žalobci znovu úřadem práce spolu s listinou v anonymizované podobě. Předmětem stížnosti byla přílišná anonymizace, která je vykládána různě. Veškeré další kroky po datum (vydání rozsudku, postoupení na MPSV, postoupení na úřad práce, poskytnutí, stížnost, rozhodnutí o stížnosti, opětovné poskytnutí) se v tomto kontextu jeví obsolentní a dle žalované je otázkou, zda procesní kroky žalobce nebyly vedeny snahou o umělé prodlužování řízení. Stejná informace s listinou v méně anonymizované podobě byla žalobci poskytnuta třikrát. Žalovaná dále uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by právě odepření žalobcem požadovaná informace nějak zvlášť zasáhlo do jeho osobnostní sféry, že by následně nejistota spojená s výsledkem posuzovaného řízení, jehož se žalobce účastnil, aby se uvedené informace dobral, nějak zásadně ovlivnila jeho život a měla dopady do osobnostní sféry. Lze jednoznačně říci, že pokud by průběh posuzovaného řízení byl způsobilý vyvolat v žalobci pocit frustrace a určité bezmoci v jednání s orgánem veřejné moci, avšak tato frustrace neměla bezprostřední dopad do zvýšeně chráněných osobnostních sfér žalobce. Význam předmětu řízení byl pro žalobce značně snížený či nepatrný. Nejednalo se tedy o standardní správní řízení, které se úzce dotýká práv žalobce, jako je tomu v případě účastníků běžného správního řízení. Nejednalo se ani o řízení z hlediska zákona o informacích, jehož výsledek (konkrétní poskytnutá informace) by žalobce mohl použít ke zlepšení svého postavení, jako je tomu v případech informačních žádostí, které se bezprostředně žadatelů dotýkají. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba zamítá. 15. ulice účastník na straně žalované ve svém odvolání namítl, že soud I. stupně bez dalšího odůvodnění uvedl, že soudní řízení bylo stiženo nečinností v období od datum do datum a nevzal v úvahu nutnou manipulaci se spisy mezi soudy, která byla v průběhu jednání namítána, takže není možno uvádět celkovou délku řízení v napadeném rozsudku uvedenou. Soud I. stupně dále přiznal zvýšení základní částky zadostiučinění podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR č. j. 206/2010 za rok neprojednání věci se zvýšením navrhovaným žalobcem s odůvodněním, že se jednalo o odškodnění nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajícího sporu do osobnostní sféry žalobce, aniž by vzal do úvahy námitky vedlejšího účastníka ohledně působení žalobce na internetových stránkách. Žalobce se řadí do kategorie přispěvatelů, kteří provozují své vlastní internetové stránky či blogy, účastenství na veřejných diskusích ovšem nebylo žalobci prokázáno, a ani se na svém blogu nedovolává toho, že by byl tzv.„ společenský hlídací pes“. V jistém směru se jeho aktivity na blogu týkají veřejné správy v ČR, ale v žádném případě nevzbuzují veřejný zájem a nejsou obdobné aktivitám novinářským. ulice účastník na straně žalované navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání, nebo jej změnil v intencích odvolání.

16. Žalobce se k odvoláním žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované vyjádřil tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, neobsahuje kopie všech rozhodnutí nebo usnesení, jimiž byla zákonem předpokládaným způsobem ukončena řízení o předběžných opatřeních. Jediné podstatné, co se lze dozvědět, je počet, tedy to, že byl správnímu orgánu podán toliko jeden návrh na předběžné opatření. Citovaný rozsudek byl navíc vydán až dne datum, délka odškodňovaného řízení by byla zkrácena pouze o tři měsíce, což by na výši nemajetkové újmy nemělo zásadní vliv. Žalobce též nemohl vědět, že jím požadovaná informace je součástí soudního spisu, navíc se jedná o nové tvrzení. Žalobce souhlasil se soudem I. stupně, že žalovaná presumovaný vznik nemajetkové újmy nevyvrátila, své domněnky o sníženém či nepatrném významu předmětu řízení ničím nepodložila. Ohledně významu předmětu řízení odkázal žalobce na své podání ze dne datum. Žalobce uvedl, že vykonává veřejnou činnost, když publikuje blog se zaměřením na fungování a pochybení veřejné správy, v dané době byl navíc zaměstnancem univerzity, jejíž etický kodex je podobný jako novinářský kodex. Musí mu být proto přiznáno postavení„ společenského hlídacího psa“ (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti Spojenému království, sp. zn. číslo ze dne datum nebo rozhodnutí ve věci Fressoz and Roire v . příjmení, sp. zn. číslo ze dne datum). Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání jsou částečné důvodná.

18. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná zjištění o průběhu správního řízení a navazujících soudních řízení, který byl mezi účastníky řízení nesporný. Soud I. stupně též správně zjistil, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil předběžně u žalované žádostí ze dne datum, která jeho žádosti nevyhověla. Odvolací soud postupem podle § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl navíc jiné než účastníky navržené důkazy, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu věci a které vyplynuly z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 věta první o. s. ř.), a to doručenkami, z nichž zjistil, že žalobce doručil žalované žádost o odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem ve výši částka dne datum a že vedlejší účastník na straně žalované, kterému byla žalovanou postoupena žádost žalobce o odškodnění, doručil dne datum žalobci vyřízení jeho žádosti dopisem ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací.

19. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí pouze částečně a uvádí následující.

20. Podle § 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žádost o poskytnutí informace je podána dnem, kdy ji obdržel povinný subjekt.

21. Podle § 14 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt posoudí žádost a: a) brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží, b) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti, c) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli, d) nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

22. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen„ rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. pokud nebylo žádosti vyhověno z důvodů ochrany obchodního tajemství podle § 9 nebo ochrany práv třetích osob k předmětu práva autorského podle § 11 odst. 2 písm. c), musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává právo k tomuto obchodnímu tajemství nebo kdo vykonává majetková práva k tomuto předmětu ochrany práva autorského, je-li tato osoba povinnému subjektu známa.

23. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání. Podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.

24. Odvolací soud nejprve konstatuje, že nedodržení zákonem stanovených lhůt k učinění úkonu správním orgánem (zde podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) nevede bez dalšího k závěru o nesprávném úředním postupu. Je pouze skutečností, která se promítne do hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to s ohledem na to, že se v této věci jedná o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk (nikoliv podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk).

25. Odvolací soud dále připomíná, že k porušení práva na přiměřenou délku správního a/nebo soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. b) a e) OdpŠk/, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 nebo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2098/2012).

26. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že Úřad práce České republiky – krajská pobočka v obec oznámil žalobci dne datum rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, č. j. MPSV- UP/38015/13, že jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne datum nevyhovuje, tedy v zákonné lhůtě 15 dnů /§ 14 odst. 5 písm. d) a § 15 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne datum odvolání, které bylo předloženo úřadem práce Ministerstvu práce a sociálních věcí k rozhodnutí dne datum, tj. čímž byla překročena zákonná patnáctidenní lhůta dle § 16 odst. 2 zákona č. 166/1999 Sb. o 6 dní. Ministerstvo práce a sociálních věcí o odvolání žalobce rozhodlo dne datum rozhodnutí, č. j. 2013/41720-112, rozhodnutí bylo vypraveno a žalobci doručeno dne datum, zákonná patnáctidenní lhůta dle § 16 odst. 3 věty první zákona č. 166/1999 Sb. byla překročena o 21 dní.

27. V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 A 74/2013, které bylo zahájeno dne datum a skončilo dne datum, nedošlo k žádným průtahům, soud činil úkony směřující k vydání rozhodnutí v přiměřených lhůtách. Napadené rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne datum rozhodnutí, č. j. 2013/41720-112, bylo zrušeno z důvodu, že správnímu soudu nebyl ani po třech výzvách předložen správní spis. Ministerstvo práce a sociálních věcí znovu rozhodlo o odvolání žalobce rozhodnutím ze dne datum rozhodnutí, č. j. 2014/24361-331, tedy v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 16 odst. 3 věty první zákona č. 166/1999 Sb.

28. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, které bylo zahájeno dne datum u Krajského soudu v Brně a skončilo dne datum, došlo k průtahům v období od října rok do února rok (od souhlasu účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání do rozhodnutí Krajským soudem v Brně o postoupení věci Městskému soudu v Praze) a od května rok do dubna rok (od souhlasu účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání do shromažďování dalších podkladů soudem). Žalobce urgoval vydání rozhodnutí dne datum, Městský soud v Praze se žalobci za časovou prodlevu v rozhodnutí v dané věci písemně omluvil dne datum.

29. Správní spis byl Ministerstvu práce a sociálních věcí vrácen Městským soudem v Praze dne datum, které jej doručilo Úřadu práce ČR – krajské pobočce v obec dne datum k novému rozhodnutí (dopisem ze dne datum), a to v přiměřené lhůtě 17 dnů. Úřad práce odpověděl na žádost žalobce o informace dopisem ze dne datum, kdy mu zároveň zaslal jím požadovaný dokument v anonymizované podobě. Ačkoliv Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, nenařídil povinnému subjektu (úřadu práce) požadované informace poskytnout v jím určené lhůtě (§ 16 odst. 4 zákona č. 166/1999 Sb.), úřad práce poskytl informace až za 28 dní, ačkoliv mu nic nebránilo (s ohledem na rozsah sdělení) poskytnout ji neodkladně.

30. Odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně stanovil celkovou dobu řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ od datum, kdy žalobce podal žádost o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb. u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v obec, do datum, kdy byla žalobci požadovaná informace povinným subjektem poskytnuta, tj. 4 roky a 5 měsíců (srov. část III. bod 1. Stanoviska). Vyšel přitom správně z nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 570/20, dle kterého je třeba správní řízení a navazující soudní řízení správní posuzovat jako řízení jediné.

31. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, a tím k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. K uvedenému závěru vede odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně právě již vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, když shledal nedostatky v postupu správních orgánů, jakož i Městského soudu v Praze. Jak bylo uvedeno výše, orgány státní správy činily úkony převážně v zákonných lhůtách, popř. lhůty překročily o několik málo dní. Pochybily však, když nereagovaly na opakované výzvy Krajského soudu v Brně a nepředložily správní spis, což vedlo ke zrušení napadeného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť jej nebylo možné přezkoumat. Tato nečinnost správního orgánu vedla k prodloužení řízení o 6 měsíců. Odvolací soud shledal průtahy v řízení u Městského soudu v Praze, a to v období od října 2014 do února 2015 a od května 2016 do dubna 2017, jak je uvedeno výše. Nelze též přehlédnout, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zrušil rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne datum pro zaujetí právního názoru, který byl v rozporu se známou judikaturou Nejvyššího správního soudu, a částečně i pro nepřezkoumatelnost. Veškeré uvedené skutečnosti negativně poznamenaly délku řízení a jdou výhradně k tíži státu.

32. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nevyvrátila, když pouze namítala, že žalobce nebyl v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení. Odvolací soud konstatuje, že žalobce musel být v nejistotě ohledně výsledku řízení, když nemohl předvídat, jak bude o jeho žádosti o poskytnutí informace rozhodnuto, a to právě i s ohledem na to, že mu správní orgány odmítly požadovanou informaci vůbec poskytnout. příjmení výsledek řízení pak v zásadě není rozhodný.

33. Soud I. stupně zároveň dospěl ke správnému závěru, že nemajetkovou újmu je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal. Odvolací soud v této souvislosti připomíná judikaturu Nejvyššího soudu, dle které samotné konstatování porušení práva bude postačovat například v případech, kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011). V této věci má odvolací soud za to, že je důvodná námitka žalované, že význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce lze hodnotit jako snížený, nikoliv však nepatrný (viz dále). Nelze přehlédnout, že zákon č. 106/1999 Sb. stanoví velmi krátké, pouze několikadenní lhůty k vyřízení žádostí žadatelů o poskytnutí informací (§ 14 až § 16 cit. zákona). Standardní doba takového řízení by tak neměla překročit několik málo týdnů. V této věci však řízení trvalo 4 roky a 5 měsíců, žalobce se na jeho délce nijak nepodílel. Nelze proto uzavřít, že taková doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce, aby bylo možné za dostačující zadostiučinění za nemajetkovou újmu považovat samotné konstatování porušení práva.

34. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně vyšel při stanovení základní částky odškodnění v této věci z částky částka za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (a z částky částka za každý další měsíc řízení), neboť řízení sice bylo zejména s ohledem na průtahy před správním soudem delší, nikoliv však extrémně. Základní částka odškodnění za řízení trvající 4 roky a 5 měsíců tak činí částka. Tuto základní částku je třeba upravovat, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Soud I. stupně k otázce složitosti řízení /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/ uvedl, že se nejednalo o věc právně či skutkově složitou, dle jeho názoru se jednalo o věc v zásadě jednoduchou. Odvolací soud dospěl naopak k závěru, že řízení bylo nepatrně složitější po právní stránce, o čemž svědčí i to, že rozhodnutí správních orgánů bylo přezkoumáváno též soudem ve správním soudnictví. Správní orgány žalobci nejprve neposkytly požadovanou informaci vůbec s odůvodněním, že požadovaná informace směřuje do soukromí jiných osob (§ 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.). Správní soud poté konstatoval, že správní orgány sice došly ke správnému závěru, že žalobcem požadované informace obsahují osobní údaje účastníka řízení, což však neznamená, že informaci nelze žalobci poskytnout vůbec; lze totiž poskytnout alespoň její část, např. při využití anonymizace. Dle odvolacího soudu je proto třeba z důvodu mírně vyšší právní složitosti řízení a zejména z důvodu počtu instancí, v nichž byla věc řešena, snížit základní částku odškodnění o 10 %.

36. Soud I. stupně správně posoudil kritérium jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ tak, že se žalobce na délce řízení nepodílel. K tomu odvolací soud pouze doplňuje, že se na délce řízení nepodílel ani negativně (ve smyslu obstrukcí, nereagováním na výzvy soudu, apod.), ale ani pozitivně (využitím dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení). Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení základní hodnoty odškodnění.

37. Odvolací soud vyšel dále z toho, že veškeré výše popsané nedostatky v postupu orgánů veřejné moci během řízení /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ byly již dostatečně zohledněny ve formě a výši zadostiučinění. V případě bezvadného postupu orgánů státní správy a soudu by totiž nebylo vůbec možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za způsobenou újmu spočívající v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 3411/2011). Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení základní hodnoty odškodnění.

38. Odvolací soud nakonec nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že předmět řízení měl pro žalobce zvýšený význam z důvodu, že na svém blogu publikuje články týkající se činnosti orgánů státní správy /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/. Odvolací soud konstatuje, že Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení (o poskytnutí informace) neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Obecně tak je třeba posuzované řízení hodnotit jako řízení se standardním významem pro účastníky.

39. Žalobce spatřoval zvýšený význam předmětu řízení v tom, že publikuje texty o kontroverzních státních zásazích na svém internetovém blogu a že tak vykonává práci tzv. sociálního hlídacího psa. Žalobce uvedl, že se v únoru 2013 dozvěděl, že Úřad práce ČR – krajská pobočka v obec porušuje zákon, když nevyřizuje žádosti v zákonných lhůtách dle správního řádu. Pokud by žalobce požadovanou informaci obdržel, mohl napsat včasný článek o porušování zákonů, který by přispěl k diskuzi o veřejných věcech.

40. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované naopak namítali, že význam předmětu řízení pro žalobce je značně snížený až nepatrný, když žalobce tvrdí, že požadovanou informaci měl v úmyslu použít k napsání článku na svém blogu. Je tak zřejmé, že se nejednalo o řízení, které by se úzce dotýkalo práv žalobce, jak je tomu v případě účastníků běžného správního řízení. Výsledek řízení (poskytnutí informace) by žalobce nemohl použít ke zlepšení svého postavení. Poukázali též na to, že žalobce provozuje své vlastní internetové stránky či blogy, jeho aktivity zde nevzbuzují veřejný zájem.

41. Odvolací soud přisvědčil námitce žalované a vedlejšího účastníka na její straně, že význam předmětu řízení pro žalobce byl výrazně snížený. Žalobcem předložené články publikované na jeho internetovém blogu na stránkách webová adresa, nesvědčí o takovém jejich dosahu, který by vedl k veřejné diskuzi. Žalobce též své články zveřejňuje pouze zřídka, k tématu v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí se vztahuje toliko„ článek“ z října 2014, v němž jsou zveřejněna toliko jména složení rozkladové komise bez dalšího textu, a dále„ článek“ o několika krátkých větách z února 2015, v němž žalobce klade otázku, zda doopravdy nejsou žádné žaloby o informace na MPSV. Komentáře veřejnosti pod články žalobce nejsou, veřejný zájem zjevně nevzbuzují. Představa žalobce, že publikováním zamýšleného článku na svém blogu by přispělo k diskuzi o veřejných věcech, je mylná. Z uvedeného důvodu odvolací soud snížil základní částku odškodnění o 30 %.

42. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní odškodnění ve výši částka je po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 40 % na výsledných částka. Tuto částku shledává odvolací soud jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, když přihlédl zároveň k tomu, že žalobci se před zahájením tohoto řízení již dostalo částečného odškodnění jeho nemajetkové újmy tím, že se Městský soud v Praze žalobci za časovou prodlevu s vydáním rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka písemně dne datum rozhodnutí omluvil.

43. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku ad I. částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení; jinak rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo rok).

45. Úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši částka, a to za zaplacený soudní poplatek částka částka a za zastoupení advokátem částka částka, která sestává z mimosmluvní odměny za 10 účelně vynaložených úkonů právní služby po částka, a to: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) podání žaloby, 3) účast na jednání před soudem I. stupně dne datum, 4) písemné podání ve věci samé k výzvě soudu ze dne datum, 5) blanketní odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne datum včetně odůvodnění ze dne datum, 6) účast na jednání před odvolacím soudem dne datum, 7) účast na jednání před soudem I. stupně dne datum, 8) vyjádření k odvolání žalované ze dne datum, 9) vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka ze dne datum, 10) účast na jednání před odvolacím soudem dne datum, vše podle § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) AT, z náhrady hotových výdajů v paušální výši částka za 10 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1, 4 AT, z náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce ve výši částka (5 x 8 půlhodin x částka) za 5 cest z obec do obec k jednáním soudu I. a II. stupně a zpět dne datum, datum, datum, datum a datum při celkové délce jedné cesty 1 hodina a 40 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce ve výši částka, z toho ve výši částka za 1 jízdu k jednání soudu v roce 2019 (datum) osobním automobilem zn. ŠKODA OCTAVIA, registrační značka, při průměrné spotřebě pohonných hmot (příjmení) 5 l číslo km, na trase obec – obec a zpět v délce zpáteční cesty 220 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši částka litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši částka km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 333/2018 Sb.), ve výši částka za 1 jízdu k jednání soudu v roce 2020 (datum) osobním automobilem zn. MAZDA 3, registrační značka, při spotřebě pohonných hmot (příjmení) pro kombinovaný provoz podle normy EU 2017 číslo – 5,1 l číslo km, na trase obec – obec a zpět v délce zpáteční cesty 220 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši částka litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši částka km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb.), ve výši částka za 2 jízdy k jednání soudu v roce 2021 (datum a datum) osobním automobilem zn. MAZDA 3, registrační značka, při spotřebě pohonných hmot (příjmení) 5,1 l číslo km, na trase obec – obec a zpět v délce jedné zpáteční cesty 220 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši částka litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši částka km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a ve výši částka za 1 jízdu k jednání soudu v roce 2022 (datum) osobním automobilem zn. MAZDA 3, registrační značka, při spotřebě pohonných hmot (příjmení) 5,1 l číslo km, na trase obec – obec a zpět v délce zpáteční cesty 220 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši částka litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši částka km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a z 21 % DPH ve výši částka podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

46. Odvolací soud shledal jako neúčelná písemná podání žalobce ze dne datum, datum a datum, neboť k učinění takových úkonů nebyl žalobce soudem vyzván a jejich obsah mohl přednést při následujících jednání soudu. Podání ze dne datum bylo žalobcem sice učiněno k výzvě soudu, obsahovalo však jen označení spisových značek správních a soudních spisů, které měl žalobce označit již v žalobě.

47. Zaplacení náhrady nákladů řízení uložil odvolací soud neúspěšné žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), k rukám zástupce žalobce dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.