11 Tcu 100/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení byli občany České republiky, kterým byl uložen trest odnětí svobody trvající dva roky za napomáhání k neregulérnímu překročení hranice. Čin byl považován za závažný, protože zahrnoval přepravu skupiny cizinců v extrémně stísněném prostoru. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis i za odsouzení cizozemským soudem, pokud je čin trestný i podle českého práva a trest je dostatečně vážný.
Rubrum
11 Tcu 100/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. K. A., a 2. M. K., rozsudkem Soudu I. instance v Sarreguemines, Francouzská republika, ze dne 20. července 2005, sp. zn. M 1416/05, a to pro trestný čin napomáhání k neregulérnímu vstupu, pohybu nebo pobytu podle čl. 21 I. odst. 1, odst. 2, čl. 21 II. nařízení č. 45-2658 ze dne 2. listopadu 1945, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků u obou odsouzených.
Odůvodnění
: Výše uvedeným pravomocným rozsudkem Soudu I. instance v Sarreguemines, Francouzská republika, byli K. A. a M. K. uznáni vinnými trestným činem napomáhání k neregulérnímu vstupu, pohybu nebo pobytu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Francouzské republiky a odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili trestné činnosti v podstatě tak, že dne 19. července 2005, za blíže nezjištěný finanční prospěch, převezli speciálně upraveným karavanem skupinu dvanácti čínských státních příslušníků, a to tak, že je ukryli pod lehátky karavanu v prostoru o velikosti přibližně 2 m na délku, 1 m na výšku a 1,2 m na šířku. Odsouzení byli téhož dne v 18.00 hod na dálnici zadrženi. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení francouzského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou státními občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení K. A. a M. K. se pro svůj finanční prospěch podíleli na ilegálním převedení většího počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Nelze přehlédnout ani okolnosti vlastního převedení cizinců, kdy ve velice stísněném prostoru se nacházelo 12 osob. Odsouzení tedy jednali v rozsahu, pro který lze tuto jejich činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. srpna 2007 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.