11 Tcu 101/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za ilegální přepravu cizinců přes státní hranici. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle českého trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. L., rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 1. 1997, sp. zn. 8 Ds 324 Js 13955/96, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v jednočinném souběhu dvaceti případů podle § 92a odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 1. 1997, sp. zn. 8 Ds 324 Js 13955/96, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. L. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v jednočinném souběhu dvaceti případů podle § 92a odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že z důvodu potřeby zaplatit dlužnou částku neznámé osobě jménem „J.“ slíbil tomuto, že přepraví od německo-české hranice osoby do F. K tomuto účelu se vydal s automobilem značky Ford Transit dne 5. 9. 1996 na německém území k lesnímu parkovišti u silnice B 15 na km 27. Tam přibral do vozidla celkem dvacet jugoslávských, resp. tureckých státních příslušníků, ačkoliv věděl, že tyto osoby neměly doklady potřebné ke vstupu a pobytu ve Spolkové republice Německo. Při cestě směrem na F. byl dne 6. 9. 1996 okolo 00.15 hod. zastaven a kontrolován policií. Již předtím nechal přepravované osoby ze svého vozidla vystoupit, protože si povšiml, že jej sleduje osobní automobil a obával se, že jde o policii. Za jeho podíl na převedení cizinců mu byl přislíben finanční prospěch ve formě prominutí dluhu a úroku ve výši 2100 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dne 26. 4. 2002 pod sp. zn. 4618/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. L. se za přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. srpna 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.