11 Tcu 101/2011
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestného činu krádeže podle českého trestního zákona, který byl v Německu trestně odsouzen za nepodmíněný trest odnětí svobody trvající jeden rok a pět měsíců. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který stanoví podmínky pro zápis cizozemského odsouzení. Zápis byl považován za oprávněný z důvodu závažnosti činu a výše uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 101/2011-7 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Obvodového soudu v Budyšíně, Spolková republika Německo, ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 40 Ls 150 Js 15171/09, a to pro trestný čin krádeže podle § 242 odst. 1, § 267 odst. 1, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 5 (pěti) měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Budyšíně, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 27. dubna 2010, byl J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se v blíže nezjištěné době mezi 18:00 hod. dne 30. listopadu 2009 a 5:00 hod. dne 1. prosince 2009, zmocnil transportéru značky VW Caddy, v hodnotě 4 000 EUR, který byl nezamčený a s klíčem v zapalování zaparkován na pozemku L., G.-K. (H.), Spolková republika Německo, s nímž následně, aniž by měl potřebné povolení k řízení vozidla, odjel do České republiky, kde na něj umístil českou registrační značku a poté se s ním, společně s jinak odsouzeným P. L., vrátil na území Spolkové republiky Německo, kde se kolem 24:00 hod. v restauraci P. v G. Strasse, B., zmocnil dárkového koše s potravinami v hodnotě 60.00 EUR. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil nemalou škodu na cizím majetku. Odsouzený jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. srpna 2011 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.