11 Tcu 101/2026

Rubrum

11 Tcu 101/2026-19 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. F., rozsudkem Okresního soudu Budyšín, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 40 Ds 520 Js 37147/23, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

:

1. Ve výroku citovaným cizozemským rozsudkem, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2024, byl J. F. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 242 odst. 1 a § 53 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tak, že jednak dne 7. 11. 2023 společně s odděleně stíhaným J. D. odcizil z neuzamčené stodoly D. a H. J. P. nářadí a nástěnné hodiny v celkové hodnotě maximálně 500 eur a veškeré si ponechal, a jednak dne 6. 4. 2023 společně s odděleně stíhaným Z. F. odcizil poškozenému P. P. čtyři kompletní kola pro osobní automobil, která byla uložena venku, a to s úmyslem si je trvale ponechat.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 26. 6. 2024.

7. Oboustranná trestnost činu se zásadně, jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť. Rozhodné je přitom, jak je na jednotu skutku nazíráno z hlediska tuzemského práva, nikoli jak na tuto kategorii nahlížel cizozemský soud. Ať už by tedy v řešené věci německý soud jednání odsouzeného kvalifikoval jako krádež ve vícečinném souběhu (…tatmehrheitlich…), je pro posouzení oboustranné trestnosti rozhodné, že podle práva českého by všechna dílčí jednání tvořila jeden pokračující skutek ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Takto nahlížený skutek by pak naplňoval všechny znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť součet škod způsobených krádežemi přesahuje 10 tisíc Kč coby hranici škody nikoli nepatrné podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně majetku třetích osob, byl mu uložen trest přesahující výměru jednoho roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce