11 Tcu 102/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za nezákonné převádění cizinců přes státní hranici. Čin odpovídá trestnému činu organizování nedovoleného překročení hranice podle § 171a trestního zákona. Soud uznal, že závažnost činu a uložený trest odnětí svobody splňují podmínky § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 102/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. září 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 18. listopadu 2005, sp. zn. 5 Ds 154 Js 6886/05, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle § 92a odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, § 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 26. listopadu 2005, byl M. B. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se za finanční prospěch v podobě částečné úhrady svých dluhů vůči osobě jménem „S.“. - dne 6. června 2004 podílel na převedení skupiny čtyř cizinců blíže nezjištěné státní příslušnosti na území S. r. N. a dál do B. tak, že s nimi, poté co je jinak stíhaný V. B. přivezl ke K. L. na česko-německou hranici, překročil pěšky státní hranice, a opět je na smluveném místě u obce O., S. r. N., jinak stíhanému V. B. předal, aby je odvezl dále do B. - dne 17. srpna 2004 podílel na převedení skupiny čtyř cizinců blíže nezjištěné státní příslušnosti na území S. r. N. a dál do S. tak, že s nimi, poté co je jinak stíhaný V. U. přivezl k česko-německé hranici v oblasti obce B., S. r. N., překročil pěšky státní hranice, a opět je na smluveném místě jinak stíhanému V. U. předal, aby je odvezl dále do S. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. září 2007 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.