11 Tcu 106/2026

Rubrum

11 Tcu 106/2026-20 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky

V. H., rozsudkem Okresního soud Weiden i.d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 3 Ls 217 Js 156/23, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu Weiden i.d. OPf., Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 3 Ls 217 Js 156/23, který nabyl právní moci 9. 11. 2023, byl V. H. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu závažné krádeže vloupáním do obytného domu ve vícečinném souběhu s pokusem o závažnou krádež vloupáním do obytného domu. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání tří let.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedených trestných činů (stručně řečeno) dopustil takto: Odsouzený, který má bydliště v České republice, v obou níže uvedených případech záměrně odjel do Německa, aby se tam vloupal do obytných domů a páchal krádeže. Používal přitom svůj osobní automobil značky Škoda, u něhož změnil oficiální českou poznávací značku XY pomocí lepicí pásky na XY, aby zůstal nepoznán.

1. Odsouzený se tak dne 8. 8. 2022 mezi 00:01 a 05:00 hod., ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhaným M. D., vloupal do obytného domu poškozeného D. H., na adrese XY ve XY, a to tak, že pomocí ohnutého kusu drátu překonal zamčené dveře do sklepa. Odsouzenému a D. se podařilo pomocí tohoto kusu drátu otevřít zámek sklepních dveří, a tak se dostat do objektu. Tam odsouzený a M. D. následně prohledali sklep, přízemí a podkroví obytného domu, zatímco obyvatelé, manželé H., spali v podkroví, a nakonec odcizili různé cennosti v celkové hodnotě 1 600 eur, mezi nimiž bylo 110 eur v hotovosti z peněženky a kreditní karta MasterCard vázaná na účet poškozeného H. u Raiffeisenbank, pomocí které bylo následující den v České republice vybráno celkem 1 731 eur.

2. Dne 3. 1. 2023 se odsouzený kolem 20:15 pokusil vniknout do obytného domu poškozeného H. B., na adrese XY, XY, a to přes dveře na terasu, aby odcizil cennosti i z tohoto obytného objektu. Odsouzený si tento dům už předtím vytipoval a zaparkoval své vozidlo v lese, přibližně 400 m vzdušnou čarou od domu H. B. Následně se odsouzený pokusil pomocí přineseného páčidla o délce přibližně 60-80 cm otevřít dveře na terasu domu H. B., čímž ho však probudil, protože vydával poměrně velký hluk, načež se H. B. vydal ke dveřím na terasu a odsouzený okamžitě uprchl. Kdyby si svědek B. nevšiml, že se někdo pokouší dveře vypáčit, podařilo by se odsouzenému o několik okamžiků později dveře násilím otevřít a vniknout do domu. Odsouzený měl v úmyslu z obytného domu poškozeného odcizit cennosti, hotovost nebo podobnou kořist. Na dveřích na terasu vznikla škoda na majetku ve výši 200 eur.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Spolkové republiky Německo. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku, trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 30. 11. 2023.

7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), ve spojení s § 116 tr. zákoníku, a pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedeného jednání se odsouzený dopustil dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [bod 1. rozsudku], a dílem sám ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku [bod 2. rozsudku]. Konečně pak jednání odsouzeného popsané pod bodem 1. rozsudku vykazuje rovněž nejméně znaky přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.

8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil hned několik právem chráněných zájmů, a to zájem na ochraně domovní svobody, zájem na ochraně cizího majetku a rovněž zájem na ochraně platebních prostředků. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení V. H. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu