11 Tcu 107/2026

Rubrum

11 Tcu 107/2026-28 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Okresního soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 2 Ls 3620 Js 4599/22, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

:

1. Ve výroku citovaným cizozemským rozsudkem, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2024, byl J. B. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným v jednočinném souběhu spáchanými trestnými činy jednak zabití z nedbalosti a jednak ohrožení silničního provozu podle § 222, § 315c odst. 1 číslo 2 písm. b), odst. 3 číslo 1, § 69, § 69 písm. a), § 69 písm. b), § 52 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedené trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 10 měsíců.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se trestných činů dopustil zjednodušeně řečeno tak, že 5. 4. 2022 okolo třetí hodiny ranní na území obce XY v úseku XY silnice XY vykazující ostré zatáčky a značné stoupání, při zimních povětrnostních podmínkách za nepřetržitého sněžení a po vozovce se souvislou sněhovou pokrývkou, jel jako řidič tahače s přívěsem o celkové hmotnosti soupravy 19,7 t po dobu nejméně 25 minut vysokou rychlostí opakovaně dosahující 90 km/h a překračující nejvyšší povolenou rychlost 60 km/h, a poté co dojel dva nákladní automobily řidičů P. a B., je oba najednou navzdory zákazu předjíždění pro všechna motorová vozidla stanoveném příslušnou dopravní značkou začal na rovném úseku o délce 500 m zakončeném pravotočivou zatáčkou předjíždět nedovolenou rychlostí 90 km/h, což mu trvalo cca 40 s na dráze cca 700 m, a poté, co si při této jízdě v protisměru a na počátku následující pravotočivé zatáčky všiml přes zalesnění prosvítajících světel blížícího se protijedoucího vozidla a ve snaze se mu vyhnout, prudce zabočil před tahač řidiče B., avšak přívěs jím řízené soupravy se díky vysoké rychlosti a zledovatělé vozovce stal nestabilním, zůstal v protisměrném jízdním pruhu, kde do něho po tečném střetu levé části kabiny svého nákladního vozu s levou zadní částí tahače odsouzeného čelně narazil poškozený K., který neměl možnost nehodě zabránit a který na následky zranění při ní utrpěných na místě zemřel, přičemž odsouzený si takto počínal, ačkoli znal dopravní uspořádání komunikace a věděl, že ve vzdálenosti 2 až 3 kilometrů za místem střetu je silnice rozšířena na 4 jízdní pruhy.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18 přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 30. 5. 2024.

7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Odsouzený totiž kumulativně a více než výrazně porušil řadu dopravních předpisů a pouze z této příčiny způsobil smrt poškozeného K. Takto i) v noci [nikoli za dobré viditelnosti], ii) s těžkým kamionem [nikoli stabilním sportovním vozem], iii) na úseku s nedostatečným výhledem pro plánovaný manévr [přehledných 500 m vs. více než 700 m potřebných k předjetí], rychlostí iv) nejen obecně nedovolenou [90 km/h na 60 km/h], ale i v) zcela nepřiměřenou povětrnostním podmínkám [sníh, led, sněžení], předjížděl vi) zcela zbytečně [věděl, že silnice se záhy rozšiřovala na čtyři jízdní pruhy] a vii) v zákazu předjíždění viii) najednou hned dvě a ix) dokonce nákladní vozidla [nikoli kratší a jednotlivý osobní automobil]. Takový způsob jízdy svědčí o mimořádné neúctě k dopravním předpisům a představuje proto jejich hrubé porušení ve smyslu § 143 odst. 3 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1304/2017, publikované pod č. 10/2019 Sb. rozh. tr.).

8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně života třetích osob a byl mu uložen trest přesahující výměru jednoho roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 8. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce