11 Tcu 111/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání odsouzení občanů ČR cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, podle něhož je zápis do evidence možný jen při závažnosti činu a druhu uloženého trestu. Předchozí návrh na zaznamenání stejného odsouzení byl již dříve zamítnut z důvodu nedostatku materiální podmínky. Protože se od té doby nezměnily skutečnosti rozhodující pro posouzení závažnosti činu a druhu trestu, bylo opětovné zpracování návrhu opět zamítnuto.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občanů České republiky M. O. a R. S., rozsudkem Okresního soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 2. 1997, sp. zn. 8 Ds 310 Js 138141/96.
Odůvodnění
: Dne 4. 6. 2003 pod sp. zn. 708/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání odsouzení občanů České republiky M. O. a R. S. rozsudkem Okresního soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 2. 1997, sp. zn. 8 Ds 310 Js 138141/96, do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům: Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Nejvyšší soud zjistil, že o zaznamenání údajů o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Chemnitzi, Spolková republika Německo, ze dne 15. 2. 2000, sp. zn. 6 Ds 710 Js 34393/99, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. ve vztahu ke shora uvedeným osobám již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 14. 1. 2000, sp. zn. 11 Tcu 35/99, k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 3170/97-M. Konstatovaným usnesením byl návrh zamítnut, a to pro nedostatek tzv. materiální podmínky ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona, tj. závažnosti činu a druhu uloženého trestu. Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení týchž osob shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení, a to včetně skutečností podstatných pro posouzení uvedených materiálních podmínek. Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že nedošlo-li od rozhodnutí o zamítnutí předchozího návrhu k jakékoli změně odůvodňující jiný postup ve věci, není pak na místě než opětovně podaný návrh také zamítnout. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. července 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.