11 Tcu 111/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení dvou českých občanů německým soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo trestných činů převádění cizinců, za které byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody. Soud shledal splněné podmínky podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, neboť skutek je trestný i podle českého práva. Zápis byl odůvodněn závažností organizované trestné činnosti a citelným druhem uloženého trestu.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. P. S. st., a 2. P. S. ml., rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 1 Kls 324 Js 1541/03, a to: 1. u P. S. st. pro trestný čin výdělečného a skupinového převádění cizinců podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 2 č. 1, odst. 1, § 92 odst. 1 č. 1, č. 2 a č. 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, 2. u P. S. ml. pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, č. 2 a č. 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění
: Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 2. 2004, byli P. S. st. a P. S. ml. uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců (u P. S. st. výdělečným a skupinovým převáděním cizinců) podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo, a to v podstatě na základě zjištění, že - P. S. st. dne 14. 11. 2002 společně s dalšími osobami pro finanční prospěch zorganizoval ilegální přechod deseti osob indické příslušnosti z Č. r., poblíž obce H., přes „zelenou hranici“ na území S. s. N., a to mimo jiné tak, že domluvil jejich převedení pěším převaděčem a společně s dalšími osobami přicestoval autem do SRN, aby tam zajišťoval jejich další pohyb po území S. r. N., přičemž věděl, že nemají povolení ke vstupu a pobytu na spolkovém území, - v období od 5. ledna 2003 do 29. ledna 2003 celkem v sedmi případech (5. 1., 8. 1., 12. 1. 17. 1., ve dnech mezi 17. 1. a 27. 1., 27. 1. a 29. 1.) P. S. st. jako řidič a P. S. ml. jako spolujezdec plnící bezpečnostní úkoly (např. sledovat případný pohyb policejních kontrol), v rámci organizovaného převádění cizinců z Č. r. do S. r. N. přes „zelenou hranici“, se v hraniční oblasti R. a P. podíleli na převedení celkem 24 osob (převážně indické příslušnosti) do S. r. N., přičemž oba věděli, že převáděné osoby nemají povolení ke vstupu a pobytu na spolkovém území, a P. S. st. měl z této činnosti nemalý finanční prospěch. Za tuto trestnou činnost byl P. S. st. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a P. S. ml. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, přičemž byli odsouzeni cizozemským soudem pro skutek, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Oba odsouzení se ve více případech podíleli na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že u obou jsou splněny podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.