11 Tcu 114/2005

Rubrum

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky

V. K. a P. P., rozsudkem Obvodového soudu Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 9 Ds 652 Js 15827/03 jug., a to pro trestný čin převádění cizinců, u

V. K. ve dvou případech, podle § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, u

V. K. k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jedenácti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a u P. P. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Odůvodnění

: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 9 Ds 652 Js 15827/03 jug., jenž nabyl právní moci ohledně V. K. dne 7. 1. 2004 a ohledně P. P. dne 15. 1. 2004, byli jmenovaní uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců, V. K. ve dvou případech, podle § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byli odsouzeni V. K. k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jedenácti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a P. P. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Shora uvedené trestné činnosti se měli podle zjištění soudu dopustit tím, že -dne 7. nebo 8. 5. 2003 odsouzený K. převzal do automobilu zn. Ford Transit na smluveném místě na území S. r. N. v bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice u H. v K.10 cizích státních příslušníků, převedených předtím pěšími převaděči z Č. r., které přepravil do M.; -dne 27. 5. 2003 převzali oba odsouzení do automobilu zn. Ford Transit za stejných podmínek jako v předchozím případě 25 cizích státních příslušníků s tím, že je přepraví do E. Jednali přitom s předpokladem, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území S. r. N. Jako odměna za každou převaděčskou akci jim bylo přislíbeno 60 000 Kč. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současné době také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch