11 Tcu 117/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Rozsudek německého soudu odsoudil občana ČR za přepravu cizinců bez povolení, což odpovídá činu podle § 171a trestního zákona. Soud se rozhodl, že závažnost činu a výše uloženého trestu nejsou dostatečným důvodem pro zápis. Podmínky § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů proto nebyly splněny.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Z a m í t á s e návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky P. V. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 252 Ls 148 Js 025711/00.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 252 Ls 148 Js 025711/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu k P. V. dne 7. 12. 2000, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 58 odst. 1, § 55 odst. 1, § 3 odst. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po domluvě s dalšími osobami podílejícími se na organizovaném převádění cizinců, dne 28. 4. 2000 okolo 14.00 hod. přijal do jím řízeného vozidla zn. Fiat Uno, české státní poznávací značky ULK 2-93, na smluveném místě v oblasti obce Z. ve Spolkové republice Německo, 5 afghánských státních příslušníků, převedených předtím z České republiky mimo povolený hraniční přechod, s tím, že je přepraví do L. Následně byl okolo 15.00 hod. i s přepravovanými cizinci v obvodu obce D. zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, přičemž za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 100,- DM za každou přepravenou osobu. Dne 13. 6. 2003 pod sp. zn. 2279/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů. V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. S přihlédnutím k charakteru a způsobu spáchání činu (jednalo se o jediný případ, kdy odsouzený měl přepravit nevelký počet cizích státních příslušníků na území SRN), tento nelze bez dalšího označit za závažný ve smyslu zákona, čemuž odpovídá i výměra uloženého trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost obdobné povahy, páchanou předtím v České republice. Z tohoto vyplynulo, že odsouzený byl v době spáchání činu osobou soudně netrestanou. V posuzovaném rozhodnutí německého soudu se pak konstatuje, že ani ve Spolkové republice Německo předtím nebyl trestán. Nejvyšší soud proto dospěl k názoru, že ani osoba pachatele nezvyšuje nebezpečnost posuzovaného činu a že tedy materiální podmínky postupu podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů nelze pokládat za splněné. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. listopadu 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík Vyhotovil: JUDr. Alexander Sotolář
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.