11 Tcu 117/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným organizovaného převádění cizinců ve skupině při reálném souběhu trestných činů. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 200 Ls 154 Js 36907/00, a to pro trestný čin organizovaného převádění cizinců ve skupině při reálném souběhu trestných činů výdělečného a organizovaného převádění cizinců ve třech případech podle § 53 německého trestního zákona, § 92b odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, č. 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 6. 2001, byl M. Č. uznán vinným trestným činem organizovaného převádění cizinců ve skupině při reálném souběhu trestných činů výdělečného a organizovaného převádění cizinců ve třech případech podle § 53 německého trestního zákona, § 92b odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, č. 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že - ve dnech 15. 9. 1999 a 20. 9. 1999 ve dvou případech jako převaděč pomocí osobního automobilu, který si za tímto účelem najal v autopůjčovně, tak v prvním případě odvezl skupinu čtyř srílanských státních příslušníků na česko- německou hranici a předal je dvěma blíže neznámým pěším převaděčům, kteří je převedli mimo povolený hraniční přechod v blízkosti B./B. na spolkové území, kde je měl v úmyslu přijmout opět do vozu, aby je převezl dále do vnitrozemí, což se však neuskutečnilo z důvodu zadržení cizinců, a ve druhém případě přijal v blízkosti česko-německé hranice opět skupinku čtyř srílanských státních příslušníků, které předtím převedl neznámý spolupachatel mimo povolený hraniční přechod na spolkové území a jel s vozidlem na P., kde vozidlo odstavil a zanechal v něm cizince, kteří však byli po opuštění vozidla zadrženi. - ve dnech 8. 6. 2000 a 23. 6. 2000 ve dvou případech vystupoval jako pěší převaděč, když převedl v oblasti B. a B. sám nebo společně s dvěma dalšími převaděči pěšky mimo hraniční přechod z České republiky do Spolkové republiky Německo čtyři indické a čtyři srílanské cizí státní příslušníky, přičemž věděl, že cizinci nedisponují dokumenty, které opravňují pro přicestování a pobyt ve Spolkové republice Německo a jednal jako člen organizace se sídlem v Ú. n. L., která prováděla za odměnu přicestování státních příslušníků bez povolení k pobytu. Za každý převoz skupiny osob mu byla přislíbena odměna ve výši 400,- DM. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Č. se opakovaně pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. října 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.