11 Tcu 121/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzený byl občanem České republiky, který byl v německém soudním řízení odsouzen za organizované převádění cizinců přes hranici. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle českého trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i v českém právu a trest je závažný.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. H., rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 1 KLs 292 Js 19589/98, a to pro trestné činy výdělečného organizovaného převádění cizinců v šesti případech a výdělečného převádění cizinců podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání šesti let.
Odůvodnění
: Rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 1 KLs 292 Js 19589/98, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl P. H. uznán vinným trestnými činy výdělečného organizovaného převádění cizinců v šesti případech a výdělečného převádění cizinců podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že pracoval pro převaděčskou organizaci operující z České republiky, v jejímž rámci byli ilegálně převáděny osoby různých národností bez potřebných povolení k pobytu přes Českou republiku na území Spolkové republiky Německo. Jeho funkcí bylo získávat pro jednotlivé převaděčské akce doprovodná a transportní vozidla, jimiž byli cizinci dopravováni z bezprostřední blízkosti státní hranice na různá místa v německém vnitrozemí. Za tímto účelem spolupracoval se zvlášť stíhaným H. G. R., který poskytoval svá dvě firemní vozidla a další ve Spolkové republice Německo najímal. Odsouzený či R. vždy vozidla předávali motorizovaným převaděčům. Odsouzený, jenž byl organizátorem akcí na německém území, neznal všechny součásti a podrobnosti organizace. Konkrétně se uvedeným způsobem podílel na převedení vždy 10 - 18 cizinců celkem v sedmi případech v době od vánoc roku 1997 do 9. 1. 1998, přičemž v posledním případě dne 9. 1. 1998 sám jel v doprovodném vozidle do Rodewisch, aby kontroloval průběh transportu osob. Jednal přitom ve všech případech s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převádění osob mu byla vyplácena odměna v blíže neurčené výši. Dne 27. 6. 2003 pod sp. zn. 2476/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. H. se pro finanční prospěch zejména jako spoluorganizátor opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě celkově velmi vysokého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také značně rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. srpna 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.