11 Tcu 13/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve třech případech. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, protože čin byl závažný a uložený trest byl nepodmíněným odnětím svobody.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. D., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 3. 1998, sp. zn. 202 Ls 142 Js 45410/97, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině ve třech případech podle § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 3. 1998, sp. zn. 202 Ls 142 Js 45410/97, jenž nabyl právní moci dne 30. 3. 1998, byl P. D. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v organizované skupině ve třech případech podle § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že: 1. dne 25. 6. 1997 v lokalitě W. u obce S. převedl za přislíbenou odměnu ve formě značně zlevněného nábytku, jako pěší převaděč z České republiky přes „zelenou hranici“ do Německa čtyři cizince ze třetích zemí. 2. dne 16. 8. 1997 opět v blízkosti obce S. převedl za přislíbenou odměnu ve výši 500,- DM jako pěší převaděč přes „zelenou hranici“ k místu odvozu dřeva u silnice B 172 mezi obcemi B. S. a S. pět cizinců ze třetích zemí. 3. dne 3. 10. 1997 za přislíbenou odměnu ve výši 300,- až 350,- DM určil místo převzetí, čas a trasu a pověřil odděleně stíhané U., M. a S. aby přepravili deset cizinců ze třetích zemí z České republiky do Německa, což jmenovaní také provedli a za to jim přislíbil odměnu ve výši 500,- DM pro každého. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců. Dne 11. 2. 2002 pod sp. zn. 4987/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. D. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. března 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.