11 Tcu 131/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným výdělečného organizovaného převádění cizinců. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle českého trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M., rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 20 Ls 141 Js 216/00, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců ve dvou případech podle § 92b, § 92a odst. 1 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 52, § 53, § 69, § 69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2000, sp. zn. 20 Ls 141 Js 216/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. M. uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců ve dvou případech podle § 92b, § 92a odst. 1 č. 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 52, § 53, § 69, § 69a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se jakožto člen organizace s mezinárodní působností, jež se zabývala mimo jiné převáděním státních příslušníků Srí Lanky do Evropy, za úplatu podílel na ilegálním převádění těchto cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Konkrétně dne 24. 11. 1999 jako pěší převaděč převedl přes „zelenou hranici“ do oblasti F. i. W./D.-B. 23 osob, kde je předal dalšímu převaděči k přepravě vozem do vnitrozemí. Dále pak dne 6. 1. 2000 okolo 16.30 hod. zvlášť stíhanému S. ukázal místo v prostoru obce F. i. W./D., kde měl tento jako řidič pronajatého dodávkového vozidla převzít v 17.00 hod. celkem 21 převedených osob a převést je dále do vnitrozemí. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců. Dne 3. 7. 2003 pod sp. zn. 4992/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě mnoha cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. července 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.