11 Tcu 131/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl v německém soudním řízení odsouzen za krádež tří automobilových rádií a poškození vozidel. Čin byl kvalifikován jako trestný i podle českého práva, konkrétně podle § 247 a § 257 trestního zákona. Soud se rozhodl, že zápis je odůvodněn závažností činu a dlouhou náhradním trestem odnětí svobody.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. D., rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 31 Ds 106 Js 3609/02, a to pro trestný čin krádeže ve třech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Regensburg, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 13. 12. 2003, byl D. D. uznán vinným trestným činem krádeže ve třech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se dopustil v podstatě na základě zjištění, že dne 21. 11. 2001 mezi 10.30 hod. a 12.40 hod. odcizil společně s doposud neznámou osobou na parkovišti U. R. ze tří tam odstavených osobních automobilů autorádia. K tomuto účelu metodou napíchnutí zámku násilně vniknul do vozidel typu VW Golf státních poznávacích značek: a z každého z nich odcizil radiopřehrávač s příslušenstvím, jejichž celková hodnota byla nejméně 3.850,-DM a způsobil též věcnou škodu ve výši 500,- DM. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle § 247 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. D. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil nezanedbatelnou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání) a počtem útoků. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.