11 Tcu 132/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným ilegálního převádění cizinců přes hranici. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákona, konkrétně nedovoleného překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu závažnosti činu a výše uloženého trestu.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky R. G., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, soudu pro mladistvé, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 1998, sp. zn. 250 Ls 142 Js 007746/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, soudu pro mladistvé, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 1998, sp. zn. 250 Ls 142 Js 007746/98, jenž ohledně R. G. nabyl právní moci dne 14. 12. 1998, byl R. G. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 3. 2. 1998 spolu s další osobou převedl podle předem domluveného plánu z určeného místa ve F. šest cizinců přes hranici do obce F., kde měly být převzaty dalšími osobami a převezeni dále do Německa, k čemuž nedošlo, protože zde byli všichni zadrženi, přičemž věděl, že ilegálně převádění cizinci neměli povolení ke vstupu ani k pobytu na území Spolkové republiky Německo, ani prozatímní doklady. Za každého převedeného cizince měl dostat 250,-DM, o které se měl rozdělit se spolupachatelem. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. G. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. července 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.