11 Tcu 136/2006

Rubrum

11 Tcu 136/2006 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2006 Spisová značka:11 Tcu 136/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:

11. TCU.136.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 26. září 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky P. S., roz. Z., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 501 Hv 205/04v, a to pro trestný čin účasti v zločinecké organizaci, trestný čin nactiutrhání a pomoc k trestnému činu nedovoleného převádění cizinců podle § 278a, § 297 odst. 1 trestního zákona Rakouské republiky, § 104 odst. 1 a 3 cizineckého zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 26 (dvacetišesti) měsíců.

Odůvodnění

: Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 1. 3. 2005, byla P. S. uznána vinnou trestným činem účasti v zločinecké organizaci, trestným činem nactiutrhání a pomocí k trestnému činu nedovoleného převádění cizinců podle shora uvedených právních předpisů Rakouské republiky a byl jí za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tak, že - se jako členka organizované výdělečné skupiny, v době od 2. 12. 2003 do 13. 7. 2004, podílela na převedení velkého počtu indických, pákistánských a afghánských státních příslušníků do R. r., a dále do S. r. N. a I. r. tak, že v celkem čtrnácti případech k jejich převodu najala u společnosti „B.“ pro jinak odsouzeného A. G. vozidlo, k převzetí vozidla jej dopravila a po převedení cizinců odvezla zpět, - ve dnech 26. 9. 2004 a 11. 1. 2005 v průběhu soudního řízení vědomě nepravdivě vypověděla, že ji policejní inspektoři W. K. a W. K. přinutili ohledně výše uvedených skutků k přiznání, a to pod pohrůžkou uvěznění, do protokolu o výslechu uvedli jiné, než vypovězené skutečnosti, odmítli odsouzené poskytnout lékaře, právního zástupce a tlumočníka, ačkoliv je požadovala a vyhrožovali jí bitím. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestné činy křivého obvinění podle § 174 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená P. S. se ve více případech podílela na ilegálním převedení většího počtu cizinců přes státní hranici, což je činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. V případě trestného činu křivého obvinění nelze přehlédnout, že z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že za obdobnou trestnou činnost byla v R. r. již v minulosti soudně trestána. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. září 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík