11 Tcu 14/2004

Rubrum

11 Tcu 14/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky

V. M. rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 9667/01, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.

Odůvodnění

: Rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 1 Ls 148 Js 9667/01, jenž nabyl právní moci dne 14. 8. 2001, byl V. M. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že společně s další osobou v souladu s plánem připraveným s dalšími neznámými osobami, poté, co naložili v B. 17 palet prefabrikovaných konstrukčních elementů, které byly řádně procleny a zaplombovány, v noci z 13. 2. 2001 na 14. 2. 2001 v oblasti T./Ú. n. L., umístili celkem 47 cizinců z třetích zemí v návěsu nákladního vozu české SPZ CBA 88-50 (tahač) a CBP 35-01 (návěs), u kterého byl speciálně upraven provaz celní závěrky tak, aby ji bylo možno zcela opět uzavřít, aniž by to bylo nápadné. Bylo jim známé, že pašované osoby budou v ohrožení života, protože v návěsu nebylo žádné zařízení vhodné k sezení nebo přidržování přepravovaných osob a že osoby měly vízovou povinnost a nevlastnily doklady požadované ke vstupu a pobytu ve Spolkové republice Německo, a za podíl na tomto činu měli obdržet převaděčskou odměnu v neznámé výši. Byli však 14. 2. 2001 kolem jedné hodiny čtyřiceti minut u celního odbavení vozidla na hraničním přechodu A. všichni zadrženi. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. ledna 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík