11 Tcu 140/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za ilegální přepravu cizinců podle německého zákona. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle českého trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i v českém právu a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 140/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. M. rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 324 Js 11816/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 10 Ds 324 Js 11816/98, jenž nabyl právní moci dne 5. 11. 1998, byl R. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s dalšími osobami dne 10. 7. 1998 mezi 17.30 a 18.00 hod. v Praze převzal do pronajetého transportéru zn. Fiat Ducato, celkem 17 cizích státních příslušníků a dopravil je do blízkosti česko–německé státní hranice. Odtud byly osoby převedeny blíže neurčeným pěším převaděčem přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo, kam odsouzený mezitím s vozem přicestoval přes hraniční přechod P. U selského dvora E. převedené osoby opět převzal do vozidla k další přepravě do L. Dne 11. 7. 1998 okolo 16.15 hod. byl na spolkové dálnici A-9 ve směru na N. i s přepravovanými osobami zadržen. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 1000 Kč za každou převedenou osobu. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Dne 23. 7. 2002 pod sp. zn. 102/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. M. se pro přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. srpna 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.