11 Tcu 141/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za převádění cizinců přes státní hranici. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 141/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. B. rozsudkem Okresního soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 54 Ls 702 Js 49125/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Lipsku ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. 8 Ns 702 Js 49125/98, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92b odst. 1 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 54 Ls 702 Js 49125/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Lipsku ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. 8 Ns 702 Js 49125/98, jenž nabyl právní moci dne 7. 4. 1999, byl M. B. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92b odst. 1 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s dalšími osobami účastnícími se na převádění cizinců, dne 3. 9. 1998 naložil do mikrobusu zn. Ford, české státní poznávací značky AHM 07-58, skupinu 14 jugoslávských a kosovsko-albánských státních příslušníků a dovezl je do bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice, odkud byly tyto osoby převedeny na území Spolkové republiky Německo. Mezitím odsouzený sám přejel hranici a na předem dohodnutém místě cizince opět naložil do vozidla s tím, že je dále dopraví do L. Na spolkové dálnici č. 14 v oblasti obce N. byl i s přepravovanými osobami zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svůj podíl na převedení cizinců obdržel odměnu ve výši 500 DM. Dne 10. 7. 2003 pod sp. zn. 3014/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. B. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. srpna 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.