11 Tcu 142/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, státní občan ČR, byl vinným ilegálního převádění cizinců ve třech případech, včetně pokusu. Čin odpovídá trestnému činu nedovoleného překročení státní hranice podle českého trestního zákona. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli závažnosti činu a délce nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Rubrum
11 Tcu 142/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. B., rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 5449/00, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve třech případech, z toho v jednom případě ve stadiu pokusu podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 22, § 23 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 5449/00, jenž nabyl právní moci dne 23. 9. 2000, byl P. B. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve třech případech, z toho v jednom případě ve stadiu pokusu podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 22, § 23 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že 1. dne 22. 3. 2000 převzal u benzínového čerpadla T. v L. minibus značky Suzuki, české SPZ, s osmi státními příslušníky ze třetích zemí a jel podle pokynu na náměstí do Š. a dále přes zelenou hranici po lesní cestě až na území Spolkové republiky Německo, a poté do L., kde podle ujednání oněch osm osob vysadil. Po svém návratu obdržel od svého objednatele 1.040,- DM. 2. dne 29. 3. 2000 převzal shodně jako v bodě I. minibus značky Suzuki, ve kterém bylo sedm afghánských státních příslušníků a jeden syrský státní příslušník, s cílem přepravit je přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo a dále do L. Jel s nimi do Š. a v 5.00 hodin byl jako řidič minibusu v bezprostřední blízkosti hranice, ještě na českém území, v obvodu obce S., českou pohraniční policií zastaven a zadržen. V případě úspěšně provedené akce by obdržel 130,- DM za každou převedenou osobu. 3. před 14. 4. 2000 převzal opět u benzinového čerpadla T. v L. transportér značky Renault Traffic, a podle pokynu převzal v P. patnáct osob a v noci ze 13. na 14. 4. 2000 jel k nočnímu klubu v Č. L., jehož jméno není známo, kde naložil další větší počet osob. Dále jel do Š., přes zelenou hranici po lesní cestě až na spolkové území s cílem do L., avšak mezi 5.00 a 6.00 hodinou časně zrána byl s třiceti osobami v S. zadržen. Za každou převezenou osobu měl obdržet minimálně 100,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. se opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. července 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.