11 Tcu 150/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za nedovolené obchodování a dovoz omamných látek v nikoli nepatrném množství. Činy byly trestné i podle českého práva, a trest odnětí svobody byl vysoký a nepodmíněný. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis i za trestné činy cizozemským soudem, pokud jsou závažné a tresty vysoké.
Rubrum
11 Tcu 150/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. N., rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 KLs 361 Js 31560/03, a to pro trestné činy nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli nepatrném množství a nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství ve dvou případech podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4, § 3 odst. 1, § 2 odst. 1, § 1 odst. 1, § 31 č. 1 zákona o omamných látkách, § 49 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a devíti měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 KLs 361 Js 31560/03, jenž nabyl právní moci dne 3. 3. 2004, byl R. N. uznán vinným trestnými činy nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli nepatrném množství a nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství ve dvou případech podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4, § 3 odst. 1, § 2 odst. 1, § 1 odst. 1, § 31 č. 1 zákona o omamných látkách, § 49 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a devíti měsíců. Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že -v blíže nezjištěné době v prosinci 2002 na základě objednávky osoby jménem L. M. převzal ve vesnici u P. v jugoslávském K. cca 6 kg heroinu s obsahem účinné látky nejméně 14% diacetylmorfinové báze, které přepravil osobním vozem zn. Fiat Bravo, do Č. B., kde jej druhý den předal objednateli; -dne 10. 1. 2003 okolo 10.30 hod. převzal od téhož objednatele na parkovišti obchodního domu K. v Č. B. cca 3 kg heroinu, pocházející z dodávky přivezené jím předtím z K., jenž přepravil osobním vozem zn. Fiat Bravo, přes hraniční přechod P./S. na spolkové území, kde následujícího dne okolo 9.30 hod. v E. na parkovišti firmy R. látku předal blíže nezjištěnému A. a obdržel neznámý obnos peněz, který ještě téhož dne předal objednateli; - dne 27. 1. 2003 v ranních hodinách převzal za shodných podmínek jako v předchozím případě zbylých 2,9291 kg heroinu z jím z K. dovezeného množství, které přes hraniční přechod P./S. přepravil do M., kde jej před 18.00 hod. na parkovišti firmy R. předal zvlášť stíhanému S. A. Za jeho podíl na kurýrních cestách mu byla přislíbena finanční odměna, v prvním případě v neznámé výši a v dalších dvou případech ve výši 1 000 EUR. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. N. se opakovaně dopustil zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.