11 Tcu 152/2003

Rubrum

11 Tcu 152/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky

I. N. rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1997, sp. zn. 12 KLs 253 Js 66368/94, a to pro trestný čin závažné loupeže podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 č. 2, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.

Odůvodnění

: Rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1997, sp. zn. 12 KLs 253 Js 66368/94, jenž nabyl právní moci dne 18. 6. 1997, byla I. N. uznána vinnou trestným činem závažné loupeže podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 1 č. 2, § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustila spolu s další dosud nezjištěnou spolupachatelkou tím, že dne 4. 8. 1990, v době po 0.30 hodině, v bytě poškozeného C. Ö. v B. 6, M., kam s ním šly za účelem poskytnutí pohlavního styku, nasypaly poškozenému do sklenice naplněné sektem omamný prostředek, který kromě jiného obsahoval benzodiazepin, po jehož vypití upadl do hlubokého spánku a ony pak prohledaly celý byt a odcizily kromě jiného zlaté pánské hodinky v hodnotě 1.200,- DM, svazek čtyř klíčů, kulatou kovovou krabici na keksy obsahující profilové cylindrické zámky ve větším množství, dále pak dva páry dámských bot a také 550,- DM na hotovosti, což si hodlaly ponechat. Celková hodnota odcizených věcí činila 2.000,- DM. Za tento trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I. N. se dopustila skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. srpna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík